Nedávno jsem měl příležitost vyslechnout si přednášku renomovaných odborníků na téma „Jednání s problémovými klienty a čtení neverbálních signálů“ určenou pražským notářům. Přednášející se úspěšně snažili obecné zásady komunikace s klientem, pochopitelně zejména s problematickým klientem, aplikovat na poměry notářských pracovišť.
Na téma kogentnosti a dispozitivity civilního práva již bylo napsáno mnohé. A přesto v praxi činívá posouzení povahy konkrétních právních norem, resp. dovolenosti ujednání odchylujících se od zákona, obtíže.
Ve dnech 19. až 21. 6. 2019 se v prostorách Justiční akademie v Kroměříži uskutečnil seminář k dědickému právu hmotnému i procesnímu, s přesahem do oblasti notářské činnosti
Následkem revolučního roku 1848 došlo v habsburské monarchii k zásadní reformě soudní správy. V rámci českých zemí se podařilo ministru spravedlnosti první notáře jmenovat nejdříve na Moravu, a to 23. 6. 1851, následkem čehož mohl notářský řád na Moravě vstoupit v účinnost k 1. 9. 1851. První notáři v Čechách pak byli jmenováni 13. 8. 1851 a notářský řád vstoupil v Čechách v platnost k 1. 10. 1851.
Prezident Notářské komory v Essonne v letech 1896–1987 Roger Roth (1912–2011) se narodil v Alžírsku, kde po právnických studiích začínal jako advokát v Philippeville. Po osamostatnění Alžírska byl v roce 1962 krátce místopředsedou prozatímní alžírské vlády, posléze v letech 1962–1964 místopředsedou alžírského Ústavodárného shromáždění. Po příchodu do Francie byl v roce 1965 jmenován notářem v Sainte-Geneviève-des-Bois.
Rozhovor s děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy panem prof. JUDr. Janem Kuklíkem, DrSc., se uskutečnil dne 20. 3. 2019 v prostorách Právnické fakulty UK.
Tentokrát v tichosti se na knižním trhu objevila již pátá knižní publikace našeho pražského kolegy Tomáše Oulíka.
V edici Praktické komentáře vydalo nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a. s., komentář notářského řádu od autorů Jaromíra Kožiaka, Radka Rubana a Davida Vláčila.
Nový občanský zákoník, jak bývá označován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl mnohokrát komentován, a to snad již v době, než nabyl platnosti. Netřeba zvláště připomínat, že se jedná o právní předpis, provázený na jedné straně až vyumělkovanou gloriolou, na straně druhé značnými rozpaky.
Dojde-li k platnému prodeji věci tvořící součást společného jmění manželů za trvání manželství, je předmětem vypořádání společného jmění částka za prodej získaná, nikoliv tzv. obvyklá cena takové věci zjištěná ke dni zániku společného jmění.
Knížku Anděl na kolečkách (Poloreportáž z USA) od básníka a pracovníka biologického ústavu Akademie věd Miroslava Holuba jsem si koupil a poprvé přečetl krátce poté, co byla vydána. Tehdy jsem nemohl předpokládat, že úryvky z ní uplatním, když budu studentům práv přednášet o interpretaci právních norem, či až budu – mnohem později – uvažovat a psát o námětu „právo a krásná literatura“.
Proč nejsou vlastně zákony vždy jednoznačné? Vždyť jsou jen souborem logických instrukcí. Je to pravda obsáhlý a komplikovaný soubor, ale to jsou třeba počítačové programy také. Proč nemohou zákony fungovat jako program?
Novelou provedenou zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, byl zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Notářský řád“) mimo jiné doplněn o nové znění § 70 a zcela nový § 70a, jímž se rozšířily náležitosti notářského zápisu o právním jednání, sepisovaného dle § 62 Notářského řádu, má-li tento sloužit jako podklad pro zápis do veřejného rejstříku či veřejného seznamu.
V tomto čísle Ad Notam je A. Talandou představen nový a současně tradiční výklad § 1503 OZ, kterým poněkud snížil dosah a význam tohoto ustanovení (a nutno dodat, že oprávněně). Podle autora nezavádí § 1503 odst. 1 OZ právo reprezentace do dědění ze závěti, ale je „pouhým výkladovým pravidlem zůstavitelem projevené vůle, pokud se týká určení velikosti dědických podílů“. Současně uvádí, že nástupnictví potomků povolaného dědice je možné dovodit spíše „z analogického užití výkladového pravidla § 1618 oz“. Dovolím si na tento závěr navázat.
Notář je překážkou podnikání. Slýchám to poslední dobou takřka denně, ani ne tak od klientů, jako z úst politiků a novinářů. Jak krásné by to prý bylo, kdyby šlo takové "eseróčko" založit za pět minut po internetu, to by se to podnikalo. Notář je prý v celém procesu zbytečnou bariérou.
Současná právní úprava umožňuje vydědit i takového potomka, který je dědicky nezpůsobilý. Takový důvod vydědění zakotvoval již obecný zákoník občanský, tehdy však byl považován za nadbytečný, a proto se již v následujících úpravách neobjevil. Jaký je tedy smysl navrácení této možnosti vydědění do zákonné úpravy? A má vliv na platnost vydědění zůstavitelovo odpuštění?
Nepřihlíží-li se k dědici neznámému nebo neznámého pobytu, protože se ho v řízení o pozůstalosti nepodařilo dohledat, hledí se na takového dědice, jako by ke dni smrti zůstavitele nebyl. Po dědici neznámém nebo neznámého pobytu pak nastává reprezentace, jestliže je to upraveno v té které dědické třídě zákonné dědické posloupnosti (§ 1635, 1637 a 1640 OZ), a potomci takového dědice neznámého nebo neznámého pobytu po zůstaviteli dědí.
Navrhovaná novela zákona o obchodních korporacích se dotýká i otázky omezení převoditelnosti podílu ve společnosti s ručením omezeným, což se může projevit ve větší (širší) variabilitě obsahového znění společenské smlouvy, a to oproti dosavadním možnostem, jelikož novela některé skutečnosti normuje výslovně a nepochybně.
Při dědění podle pořízení pro případ smrti určuje okruh dědiců a výši jejich dědických podílů zůstavitel, který se však nemusí vždy vyjádřit dostatečně konkrétně a jeho obecné pokyny pro určení dědiců a jejich dědických podílů pak musí být vyloženy pomocí výkladových pravidel obsažených v § 1494 a násl. OZ.
Rakouský notář Franz Ruschka (1882–1942), který působil zprvu v letech 1918–1932 ve Weyru a poté ve vídeňské městské části Hietzing, byl zároveň známým entomologem. Věnoval se hmyzu, zejména blanokřídlým (Hymenoptera) či lumčíkovitým (Braconidae), sám popsal několik nových druhů. Ruschkova sbírka je uložena v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni (Naturhistorisches Museum in Wien), některé jeho práce, jako např. první část Studie o stehnatkách (Chalcididenstudien) z roku 1920, jsou dostupné též online.
Pan JUDr. Jan Kotous, uznávaný právník a historik poskytl rozhovor paní JUDr. Věře Sáblíkové, prezidentce Notářské komory pro hl. m. Prahu.
Dědictví nemůže podle § 1485 odst. 1 o. z. odmítnout dědic, který po smrti zůstavitele svým chováním dává najevo, že hodlá jako dědic vstoupit do zůstavitelových práv a povinností, mimo jiné tím, že vznese vůči druhému dědici návrh na vzdání se dědického práva v jeho prospěch. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 24 Cdo 2832/2018
Ne, nebojte se, nebudu zde rozebírat nejznámější dílo francouzského filosofa Charlese Louise Montesquieua, ale podíváme se na ducha těch našich, českých, zákonů. A věřte, když se na některé z asi 15 000 zákonů, nařízení a vyhlášek zaměříte, zjistíte, jaké perly také vycházejí z legislativní činnosti.
Jedinou jistotou v našem životě je skutečnost, že jednou zemřeme. Právní teoretik k tomu zřejmě poznamená: „Jisto že, nejisto kdy.“ Právní praktik pomyslí na mnohdy nejistý osud majetku, který nebožtík nahromadil za svého života. Badatel a učitel na právnické fakultě, který se zabývá námětem „krásná literatura a právo“, zjistí, že dědictví a okolnosti s ním spojené jsou častým námětem uměleckých děl, jež pak poskytují podklady pro výzkumnou činnost i příklady pro pedagogické působení.
Postavení nepominutelného dědice podle dědického práva hmotného a procesního je zdrojem nejednotného výkladu v právní teorii i praxi. Sporné je především postavení vyděděného nepominutelného dědice, který se svému vydědění brání.
Majetkové vztahy manželů patří k významným a často citlivým aspektům manželského svazku, a proto je třeba věnovat pozornost i jejich kolizní úpravě. Manželské majetkové právo je v právních řádech členských států EU poměrně rozmanité a řada právních řádů, včetně českého, manželům či budoucím manželům umožňuje, aby si své vzájemné majetkové vztahy sami smluvně upravili.
Na úvod lze konstatovat, že s institutem zastoupení se notář při notářské činnosti setkává dnes a denně, přičemž jde o problematiku velmi rozsáhlou a složitou. Cílem tohoto článku je upozornit a shrnout pouze některé aspekty „pojmu zastupování“ v notářské činnosti.
Charakter a způsob prominutí činu, který zakládá dědickou nezpůsobilost (vylučuje z práva na pozůstalost, odkaz i povinný díl), patří k výkladově nejspornějším otázkám dědického práva. Současně to je problematika, pro jejíž řešení mohou být inspirativní přístupy zahraniční literatury.
Smyslem tohoto článku je přivést čtenáře k zamyšlení nad tímto právním institutem, který je dle mého názoru buď opomíjen z důvodu mylné domněnky, že uplatnění výhrady soupisu je dostatečnou ochranou dědiců před dluhy zůstavitele, nebo, možná častěji, nadužíván z přehnané opatrnosti tam, kde praktický význam pro dědice nemá. Či má, svým samotným užitím či třeba jen zvoleným způsobem doručování, pouze ten důsledek, že zkomplikuje, prodlouží a prodraží pozůstalostní řízení a pozůstalostní spis nabude opakovanými přihláškami věřitelů úctyhodné obsáhlosti, často za cenu ztráty přehlednosti.
Když jsem jako penzista měl tu čest procházet se rozsáhlými prostorami Rudolfina, v nichž probíhal raut letošní notářské konference pořádané v souvislosti se čtvrtstoletím obnovy klasického notářství, napadalo mě mnoho věcí. Co mě však do očí udeřilo nejvíce, bylo neuvěřitelné mládí dominující většiny přítomných. Brzy jsem si ovšem uvědomil, že mezi přítomnými nejsou jen notáři, ale i notářští koncipienti a kandidáti.
