O děravých zákonech

„To jste vy právníci a ty vaše věčné výklady,“ vmetl mi inženýr Novák nahněvaně do tváře. „Kdyby zákony psali inženýři, tak by byly jednoznačné, nemusel by je nikdo vykládat a vy právníci byste neměli co žrát.“ Spolkl jsem uštěpačnou poznámku o tom, že v parlamentu sedí více inženýrů než právníků, a přeci jen jsem se nad jeho slovy zamyslel. Proč nejsou vlastně zákony vždy jednoznačné? Vždyť jsou jen souborem logických instrukcí. Je to pravda obsáhlý a komplikovaný soubor, ale to jsou třeba počítačové programy také. Proč nemohou zákony fungovat jako program?

Možná ze stejného důvodu, proč programátoři musejí používat speciální programovací jazyky. Protože běžný lidský jazyk je všechno, jen ne dokonalý nosič logicky strukturovaných informací. Vždyť i manželce musím stále vysvětlovat, co jsem jak myslel nebo nemyslel, a to ji znám již skoro dvacet let, natožpak cizím lidem.

Snad by tedy pomohlo, kdyby i zákony byly psány nějakým zcela speciálním jazykem. Nám právníkům by to ale asi mnoho práce neubralo, už tak si lidé stěžují na naše právnické ptydepe, a to se pořád vyjadřujeme víceméně česky.

Ale snad by ani to nepomohlo. Koneckonců, hned jak programátor dopíše svůj, dokonalým strojovým jazykem vytvořený, program, začne v něm hledat chyby. Automatické testovací nástroje, alfa testeři a beta testeři odhalují jednu chybu za druhou, až nakonec vývojáři seznají, že je program dostatečně zralý, aby byl uvolněn pro veřejnost. A zpravidla pak hned první den zjistí, že v programu je další díra, kterou musí zacelit další „záplata“ neboli „patch“. Tím to však ani zdaleka nekončí, verze 1.8 střídá verzi 1.7, záplata střídá záplatu, a když už vývojář přestane nějaký program aktualizovat, pak ne proto, že by byl konečně bez chyb, ale proto, že je již zastaralý a nevyplatí se jej dále „podporovat“.

Je-li toto osudem programátorů, co bychom chtěli po legislativcích? Zákon, který napíší, mohou dát přečíst svým kolegům, a ti jim mohou říci, co si o něm myslí, ale otestovat jej dopředu nemůže nikdo. Není pak divu, že každý hotový zákon má tolik mezer, kolik je v něm slov, nebo ještě víc.

Když pak taková mezera či chyba v zákoně vyjde najevo, soudce nemůže říci: „Milé strany, nemohu vás rozsoudit, v zákoně je chyba, musíme počkat, až zákonodárce vydá nový patch.“ Soudce si musí poradit sám, byť je zákon děravý jako ementál. A tak přichází na řadu výklad zákona. Někdy je tak přirozený jako dýchání. Malé nesrovnalosti v zákonech často překleneme, aniž bychom si vůbec uvědomili, že zákon vykládáme. Bez výkladu se ale neobejdeme nikdy. Snad nám to tedy pan inženýr Novák odpustí.

 

Mgr. Šimon Klein, notář v Praze

Zpět