Občanský zákoník. Praktický komentář.

Milan Kindl, Aleš Rozehnal a kolektiv

Občanský zákoník. Praktický komentář.

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2019. 2 svazky. 1928 s. ISBN 978-80-7380-742-9.

 

Nový občanský zákoník, jak bývá označován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl mnohokrát komentován, a to snad již v době, než nabyl platnosti. Netřeba zvláště připomínat, že se jedná o právní předpis, provázený na jedné straně až vyumělkovanou gloriolou, na straně druhé značnými rozpaky.


Hypertrofie komentářové literatury, která do značné míry opakuje stále totéž a tam, kde čtenář hledá odpověď na složitější otázku, se dočte, že tato bude řešena judikaturou nezávislých soudů, již nejednoho právníka v praxi odradila od toho, aby zaplňoval další a další decimetry svojí knihovny více či méně rozsáhlými komentáři.

Recenzovaný komentář se však z popsané řady výrazně vymyká, neboť jako jeden z mála není dílem těch, kdož se podíleli na textu osnovy nového občanského zákoníku. Autorský kolektiv tvoří právníci z praxe s pedagogickými zkušenostmi, advokáti Milan Kindl, Aleš Rozehnal, Nikola Formanová, Tomáš Kindl a Michaela Kindlová, soudce Alexandr Šíma a právník se zaměřením na patenty a užitné vzory Zdeněk Ertl. Vůdčí osobností tohoto kolektivu je, jak je na první pohled zřejmé, Milan Kindl, který patří dlouhodobě ke skalním kritikům komentovaného občanského zákoníku.

Kritický pohled na platnou právní úpravu je zřetelný již z úvodu, z něhož se mimo jiné podává:

„Občanský zákoník obsahuje celou řadu nejasných ustanovení. Například § 1671 stanoví, o co přijde dědic, který neuplatní své dědické právo ve lhůtě soudem stanovené. Jenže dědic nic uplatňovat nemusí a soud mu k tomu nemůže žádnou lhůtu stanovit, takže citované ustanovení stačí prostě přeskočit."

Po formální stránce se praktický komentář od jiných neliší. Po citaci příslušného ustanovení přichází autorský komentář a přehled judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Komentář je v nejedné pasáži psán „lehkým perem“, je nejen instruktivní a praktický, ale i čtivý a úsměvný. Doložit to lze například na Kindlově komentáři k ustanovení  § 1494:

„Na rozdíl od dřívější úpravy není závěť neplatná, pokud (třeba vůbec) neobsahuje datum. Podle OZ je totiž neplatná tehdy (a jen tehdy), pokud nejenže není datována, ale datum jejího pořízení nelze vůbec zjistit ani jiným způsobem (například „dáno v den mých šedesátých narozenin“, nebo v den „startu rakety Falcon“, nebo třeba „v den koncertu Deep Purple k výročí osvobození Plzně“), a navíc, pořídil-li zůstavitel více závětí, jež si odporují. Tyto podmínky zákon stanoví kumulativně, takže nelze-li vůbec zjistit datování závěti, buď protože tam žádný takový údaj není, nebo není dostačující („za krásného jarního dne“), nepřekáží to přesto platnosti závěti, pokud zůstavitel pořídil jen jednu, anebo i pokud jich pořídil více, ale tyto závěti vedle sebe obstojí.“

Nejen z této ukázky je patrné, že autoři jsou znalci života, pohybují se mezi těmi, jejichž právní vztahy občanský zákoník upravuje, a dovedou vymodelovat nejrůznější běžné i poněkud bizardní situace.

„Vůle zůstavitele musí být respektována v co nejširším rozsahu, takže OZ nepovažuje za zdánlivou (pro neurčitost) ani takovou závěť, kdy jsou jako dědicové povolány určité osoby vymezené jen tím, že patří do nějaké skupiny. Jestliže tedy zůstavitel povolá za dědice třídu IV. A gymnázia v Chomutově, hráče fotbalového oddílu SK Dolní Břežany nebo rodinu Čeňkových, je taková závěť skutečně právním jednáním (nejde o neurčité, a tedy zdánlivé právní jednání) a je platná,“ uvádí se v komentáři  k § 1503, kde Milan Kindl s vysokou pravděpodobností takto zanechává svoji biografickou stopu.

Z vlastní zkušenosti může autor recenze říci, že se jedná o první komentář k novému občanskému zákoníku, který si lze vzít k prostudování (a pro pobavení) i na dovolenou, snad právě kvůli němu se zvýší okruh těch, kdož se vskutku v zákoníku, v němž orientace „není snadná a pro neprávníka nebývá příliš srozumitelný“, obrazně řečeno „neutopí“.

 

Praktický komentář si v neposlední řadě zaslouží i charakteristiku jako komentář poněkud satirický, ba sarkastický, právníka se smyslem pro humor určitě pobaví a potěší. Publikace přinejmenším přináší řadu zajímavých námětů do neutuchající diskuse nad komentovanou kodifikací.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

Zpět