Seminář v Kroměříži 2019

Ve dnech 19. až 21. 6. 2019 se v prostorách Justiční akademie v Kroměříži uskutečnil seminář k dědickému právu hmotnému i procesnímu, s přesahem do oblasti notářské činnosti

Seminář tradičně zahájil gestor semináře JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu České republiky, a to letos již podvacáté. V úvodu pozitivně vyzdvihl právní úpravu odkazů. Připomněl, že v závětích je vždy třeba ustanovit dědice výslovně k podílu na pozůstalosti, a to k podílu vyjádřenému zlomkem, procentem, anebo tak, že podíl je vyjádřen hodnotou věcí, které mají připadnout dědici podle závěti. Zdůraznil přísnost při posuzování dodržení formy pořízení pro případ smrti a současně maximální respekt k obsahu vůle zůstavitele. Doplnil, že tolerovat výraz „odkazuji“ ve významu ustanovení dědicem je možné jen tehdy, když taková byla skutečná vůle zůstavitele, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem a s tím, že je třeba skutečný obsah vůle zůstavitele vždy zkoumat. JUDr. Fiala vyjádřil zklamání nad možnostmi použití dědické smlouvy v praxi, a to zejména proto, že zůstaviteli neumožňuje pořídit o celé pozůstalosti. Poukázal na nešťastné ustanovení zákona, které podmiňuje omezení odpovědnosti za dluhy zůstavitele složitým uplatněním výhrady soupisu pozůstalosti v pozůstalostním řízení. Uvedl také, že v dnešní době zpravidla není reálné sepsat všechny věci ve vlastnictví zůstavitele. Do diskuze navrhl, zda by se řízení o pozůstalosti mohlo omezit pouze na autoritativní zjištění dědického práva jednotlivých dědiců s tím, že by nebyl zjišťován konkrétní majetek zůstavitele, tedy obdobně, jak je tomu např. ve Spolkové republice Německo.

Prezident notářské komory ČR Mgr. Radim Neubauer seznámil publikum s probíhajícími jednáními s vrcholnými představiteli státu, kterých se účastní zástupci komory. Připomněl, že je třeba se připravit na to, že účast společníka na valné hromadě bude možná – po vzoru Německa – i prostřednictvím videokonference, kdy ověření totožnosti účastníka bude provedeno na základě elektronického občanského průkazu, a to prostřednictvím základních registrů veřejné správy. Výhledově se připravuje centrální elektronická evidence notářských zápisů a ověření podpisů, což je současný evropský trend. Přítomné informoval o tom, že pokračují jednání s ministryní spravedlnosti ČR Mgr. Marií Benešovou o změně tarifu. Shrnul, že klesá počet notářských zápisů a stále palčivějším problémem je obsazování notářských úřadů v severních Čechách a některých příhraničních oblastech republiky.

Na semináři poté vystoupil náměstek ministryně JUDr. Jeroným Tejc a informoval publikum o připravovaných legislativních změnách. Dědici by měli nadále přímo ze zákona nést odpovědnost za dluhy omezenou jen hodnotou majetku nabytého v dědictví. Samotný soupis, který prakticky není reálný, by měl být nahrazen jednodušší formou, a to seznamem zahrnujícím hodnotné věci v pozůstalosti. Zůstavitel by měl mít možnost pořídit dědickou smlouvou o celém svém majetku. Uvedl, že se jedná o možnosti přechodu agendy úpravy poměrů nezletilých dětí po dobu po rozvodu, a to z opatrovnických soudů na notáře s tím, že ministerstvo si je vědomo připomínek soudců opatrovnických soudů, zejména respektování práva dítěte být v tomto řízení slyšeno. Celá koncepce by měla být doplněna novými procesními instituty, které zajistí legalitu a legitimitu rozhodnutí vydaného notářem. Kompetence notářů by neměla být bezvýjimečná. Celkově by však tímto způsobem mělo dojít k dalšímu odbřemenění justice.

Náměstek legislativní sekce Mgr. Michal Franěk potvrdil slova Mgr. Radima Neubauera o elektronické evidenci notářských zápisů a ověření podpisů. Uvedl, že by notáři mohli být v budoucnu pověřeni také vydáváním apostilačních doložek, které dosud provádí Ministerstvo spravedlnosti. Vyjádřil také přesvědčení, že i přes veto Senátu bude Poslaneckou sněmovou přijata novela zákona o obchodních korporacích. Informoval, že se připravuje novelizace bytového spoluvlastnictví a řada změn v oblasti spotřebitelského a insolvenčního práva.

JUDr. Filip Cileček, soudce Nejvyššího soudu, se podrobně věnoval vypořádacímu podílu v bytovém družstvu a otázkám spravedlivého vypořádání mezi družstvem a členem, jehož členství v družstvu zaniklo. Upozornil na rozhodnutí NS 27 Odo 5168/2017, R 67/2019, které stanoví, že při určení výše vypořádacího podílu (spojeného s nájmem bytu) musí bytové družstvo zásadně přihlédnout k obvyklé (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Uvedl, že tato otázka již byla Nejvyšším soudem judikována ohledně obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným (29 Odo 513/2005), kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že lze dovodit, že plyne-li z účetní závěrky (a při řádném zpracování by to z ní mělo plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné, tržní hodnotě, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout, a to i v případě, že tak výslovně stanoví společenská smlouva (29 Cdo 3610/2013). Obdobný závěr učinil Nejvyšší soud též v poměrech jiného než bytového družstva (29 Cdo 2285/2008). Tento přístup má být též smyslem novely zákona o obchodních korporacích. JUDr. Cileček upozornil, že korektiv spravedlnosti působí oběma směry, tedy není možné zbavit člena jeho členství a vyplatit mu náhradu v hodnotě několika tisíc korun s tím, že družstvo následně tento podíl prodá za několikanásobně vyšší cenu, a rovněž není možné, aby člen, který z družstva dobrovolně vystoupil, požadoval po družstvu náhradu odpovídající účetní (zůstatkové) hodnotě, když tržní hodnota družstevního podílu spojeného s právem nájmu bytu je reálně v daném čase a místě mnohem nižší, což je problém např. Sokolova, Teplic a dalších měst. Je zřejmé, že touto optikou je na družstevní podíl spojený s právem nájmu bytu nahlíženo jako na nemovitost, čemuž však odpovídá i závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 2000/18, podle kterého má vydržení podílu v družstvu trvat nikoliv tři roky, ale deset let, tedy obdobně jako u nemovité věci.

JUDr. Cileček upozornil na starší rozhodnutí 31 Cdo 1147/2012 – na základě dohody o převodu členských práv a povinností na nabyvatele přecházejí též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu), jestliže to jejich povaha umožňuje. Převedl-li člen družstva členská práva a povinnosti v družstvu po doručení výpovědi z nájmu bytu (v průběhu výpovědní doby), nabyl nabyvatel práva vztahující se k bytu zatížená výpovědí, přestože důvody této výpovědi sám nezavinil, a na členská práva a povinnosti se nahlíží, jako by ke změně v osobě člena nedošlo.

JUDr. Petr Šuk, soudce Nejvyššího soudu, se věnoval problematice závodu. Připomněl, že nemovité věci, pokud tvoří součást závodu, přejdou na nabyvatele smlouvou o převodu závodu. Nejvyšší soud se dosud přikláněl k formálnímu pojetí závodu, kdy se za závod (případně jeho část) považuje pouze organizační složka zapsaná v obchodním rejstříku a převod vyžaduje schválení valnou hromadou. Podle novely ZOK však bude třeba souhlasu valné hromady též v případech, kdy převodem části závodu, byť nezapsaného jako organizační složka v obchodním rejstříku, dojde k faktické změně předmětu podnikání.

Připomněl, že protest na valné hromadě musí být vždy odůvodněn. Tento závěr dosud dovozovala judikatura, nyní jej obsahuje i navrhovaná novela zákona o obchodních korporacích. Pokud protestuje ten, kdo se nezúčastnil valné hromady, bude jeho protest přijat jen v případě, že se nezúčastnil valné hromady z důležitého důvodu.

Dále se JUDr. Šuk obsáhle věnoval pozvánce na valnou hromadu. Upozornil na rozhodnutí 27 Cdo 3885/2017. Pozvánku je třeba v podmínkách akciové společnosti uveřejnit na internetových stránkách společnosti a dále způsobem stanoveným ve stanovách. Pozvánka, jak v podmínkách společnosti s ručením omezeným, tak v podmínkách akcio­vé společnosti, musí podle zákonné dikce obsahovat celý text změny stanov. Podle citovaného judikátu a též připravované novely ZOK však bude třeba uvést plné znění jen na internetových stránkách akciové společnosti, v pozvánce doručované podle stanov však postačí odkaz na internetové stránky. Pokud se společnost obsáhlostí návrhu snaží zakrýt jednotlivé změny, mohlo by to být považováno za zneužití, a usnesení valné hromady, která by takovéto stanovy přijala, by mohlo být prohlášeno za neplatné. V případě, že pošta řádně pozvánku nedoručí, jde to k tíži společnosti, která si daný doručující orgán vybrala. Hmotněprávní účinky doručení podle ZOK nastávají prvním dnem, kdy si mohl společník výzvu vyzvednout, zpravidla následující pracovní den po zanechání výzvy, a není rozhodné, zda to adresátovi neumožnila jeho pracovní doba.

JUDr. Petr Šuk znovu vyjádřil svůj názor, že rejstříkový soud je povinen se zabývat výhradami v osvědčovací doložce notářského zápisu, a toto své přesvědčení opírá o samotnou existenci této právní úpravy v notářském řádu, protože v opačném případě by pozbývala smysl. Připomněl, že výhrada vylučuje možnost provést přímý zápis notářem do obchodního rejstříku.

V případě vad notářského zápisu je rejstříkový soud povinen na návrh – i podle vadného notářského zápisu – navržené změny do obchodního rejstříku zapsat, protože osobou oprávněnou o tom vést spor je jen společník nebo člen družstva, SVJ atd., tedy ten, komu zákon toto právo výslovně přiznává, nikoliv obchodní rejstřík.

Uvedl, že důvod snížení základního kapitálu nemusí být součástí vlastního rozhodnutí o snížení základního kapitálu. Společníci mají právo snížit základní kapitál i v případě, že je to pro společnost nevýhodné, pokud jsou respektována práva věřitelů.

JUDr. Petr Šuk upozornil na řadu nových rozhodnutí NS ČR, týkajících se:


podílů a akcií a dispozicí s nimi – 27 Cdo 3064/2016, 27 Cdo 1795/2018, 27 Cdo 912/2017, 27 Cdo 5693/2017, 29 Cdo 4851/2016, 27 Cdo 1950/2017,


vytěsnění a nabídky převzetí – 29 Cdo 4568/2016, 29 Cdo 4803/2016, 29 Cdo 293/2017,


volených orgánů – 29 Cdo 3478/2016, 29 Cdo 4082/2016, 27 Cdo 2856/2017, 29 Cdo 3325/2016, 29 Cdo 3770/2016, 27 ICdo 62/2017, 27 Cdo 2724/2017, 27 Cdo 3472/2017, 27 Cdo 3553/2018, 29 Cdo 5943/2016, 27 Cdo 3547/2017, 27 Cdo 4479/2017,


valné hromady – 27 Cdo 1725/2017, 27 Cdo 1499/2017, 29 Cdo 4525/2016, 27 Cdo 5466/2017, 27 Cdo 3439/2017, 27 Cdo 1175/2017, 29 Cdo 5605/2016, 27 Cdo 3885/2017,


zrušení společnosti a likvidace – 27 Cdo 1135/2017 (R 36/2019), 27 Cdo 2143/2017, 27 Cdo 4030/2017, 27 Cdo 3081/2017, 27 Cdo 3483/2017, 29 Cdo 5758/2016, 29 ICdo 64/2016, 27 Cdo 4056/2017, 27 Cdo 1495/2017, 27 Cdo 2228/2017,


rozhodnutí k výkladu procesních předpisů – 29 Cdo 3307/2016, 29 Cdo 3814/2016, 29 Cdo 4727/2016, 27 Cdo 2066/2017, 27 Cdo 4718/2017, 27 Cdo 1875/2018.

Na semináři se opět prosadilo téma vykonatelnosti notářských zápisů, kterého se letos ujali JUDr. Bohdan Hallada, notář v Praze, a JUDr. Martin Krčma, notář v Praze. Je třeba ocenit jejich otevřenost a osobní odvahu, když představili konkrétní texty vlastních notářských zápisů, a upřímnou kolegialitu, se kterou sdíleli s ostatními své zkušenosti z praxe i odborné znalosti.

Praktickým a srozumitelným způsobem prošli jednotlivé typy vykonatelností. Ve svém vystoupení kladli důraz na poučovací povinnost notáře, kdy je třeba obě strany stejně poučit a objektivně jim vyložit obsah a důsledky tohoto notářského zápisu.

Notářský zápis je veřejnou listinou, ovšem soudci se k této skutečnosti v praxi staví velmi různě a i přes jasnou dikci zákona jej vždy jako veřejnou listinu nerespektují. Přednášející upozornili, že notářský zápis má jako veřejná listina svá specifika. Není soudní listinou, neobsahuje rozhodnutí o výsledku sporu. Existence notářského zápisu o vykonatelnosti nebrání účastníkům vést o tom samém soudní spor.

V přednášce věnovali největší prostor vykonatelnosti podle § 71 b notářského řádu a zdůraznili, že se jedná o procesní nástroj. Z praktických důvodů se tak může rozcházet datum splatnosti uvedené ve vykonatelnosti s datem splatnosti uvedeným v hmotněprávním důvodu (s tím, že datum uvedené ve vykonatelnosti musí být stejné nebo delší). Stejně tak může znít výše vykonatelné plnění na vyšší částku, než bude odpovídat skutečně sjednané částce – např. v případě smlouvy o úvěru nakonec nebude poskytnuta celá výše sjednaného úvěru. V případě, že by se oprávněný domáhal uspokojení v rozporu s hmotněprávním důvodem, ovšem v souladu s procesní dohodou o vykonatelnosti, povinný může úspěšně žádat zastavení exekuce v té části, ve které nemá podklad v hmotném právu. Přednášející rovněž uvedli, že přesně (tj. v konkrétní výši) musí být uveden nejen předmět plnění (jistina a výše splátek), ale rovněž smluvní úrok – tedy konkrétní sazbou, která nemá být odvislá od proměnné sazby v čase, a opět má být v procesní dohodě o vykonatelnosti uvedena přesná, konkrétní výše smluvního úroku, který se může rozcházet s hmotněprávním ujednáním, a v části převyšující se povinný opět může bránit návrhem na částečné zastavení exekuce. Tímto se předejde požadavkům věřitele na další notářský zápis v případě změny výše smluvních úroků, popřípadě jiných okolností. Procesní podstatu dohody o vykonatelnosti podle § 71 b notářského řádu je třeba účastníkům srozumitelně vysvětlit. Je třeba rovněž dbát určení přesného data první a poslední splátky, případně též uvést přesnou výši poslední splátky, která se může od pravidelných splátek lišit. Uvedli, že podle jejich názoru je možné sepsat notářský zápis, sloužící jako exekuční titul pro případ neplacení nájemného. Lze tak učinit ale pouze v případě nájemního vztahu, sjednaného na dobu určitou, kdy je nepochybné, odkdy dokdy má být nájemné placeno.

Přednášející upozornili na tato rozhodnutí NS týkající se vykonatelnosti notářských zápisů: ohledně poučovací povinnosti – 28 Cdo 2217/2009, 30 Cdo 2734/2016, obecně k charakteru zápisu – 20 Cdo 1232/2004, k zastoupení – 20 Cdo 90/2017, k pluralitě účastníků – 21 Cdo 494/2014, 20 Cdo 453/2008, ke skutečnostem, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá – 20 Cdo 5452/2017, 20 Cdo 3076/2018, 20 Cdo 280/2016, 20 Cdo 986/2005, 31 Cdo 2184/2013, k předmětu plnění – k jistině 20 Cdo 2685/2003, 20 Cdo 355/2006, – k úrokům 20 Cdo477/2007 (Rc 81/2009), – k úrokům z prodlení: nálezy Ústavního soudu III. ÚS 3347/12 a III. ÚS 1320/16, II. ÚS 3194/18 (ÚS 1008/2019), I. ÚS 523/07, I. ÚS 728/10, – ke smluvní pokutě 20 Cdo 3288/2006, 20 Cdo 3474/2018, 20 Cdo 3602/2018, k formulaci a prokazování podmínek a jejich splnění – 31 Cdo 2184/2013, 20 Cdo 3609/2018, 20 Cdo 1418/2017, 20 Cdo 2764/2018, k době plnění – 20 Cdo 533/2002 (SJ 70/2003, s. 310), ke splátkám – 20 Cdo 236/2006, 20 Cdo 2086/2017, a dále k exekuci majetku v SJM – nález Ústavního soudu I. ÚS 1587/17.

JUDr. Ljubomír Drápal, předseda Krajského soudu v Praze, se ve své přednášce neodchýlil od názorů, které zazněly na semináři v roce 2018.

Připomněl, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení likvidace dědictví, pokud zůstavitel zanechal jen nepatrný majetek nebo majetek bez hodnoty a vypravitel pohřbu není nebo odmítá dát souhlas s vydáním tohoto nepatrného majetku. Řízení je v takovém případě třeba zastavit a nepatrný majetek vydat – s ohledem na procesní ekonomii řízení – České republice. V tomto případě, kdy souhlas s vydáním nepatrného majetku nebyl udělen, však má Česká republika právo na odvolání. S ohledem na hospodárnost řízení má tento postup přednost před likvidací dědictví. Koneckonců, výsledkem likvidace zpravidla je, že nepatrný majetek připadne zpravidla státu, protože je neprodejný. Zcela neobstojí ani argument uspokojení věřitelů, když přednostně se v likvidaci pozůstalosti uspokojuje pohledávka vypravitele pohřbu, který však nepatrný majetek odmítl převzít, a takový postup proto postrádá racionální podklad. JUDr. Drápal vyjádřil názor, že obdobně je třeba postupovat v případě, že vypravitelem pohřbu je obec a odmítá přijmout nepatrný majetek. Z publika zaznělo také upozornění na § 5 zákona o pohřebnictví, podle kterého může obec uplatnit svou pohledávku z titulu účelně vynaložených nákladů na slušné pohřbení u Ministerstva pro místní rozvoj jen v případě, že řízení o pozů­stalosti bylo zastaveno.

V případě, že existuje sporný majetek, nelze řízení zastavit, ale je třeba určit dědice zůstavitele proto, aby byl jasný okruh účastníků sporného řízení, tedy pro případ podání žaloby na určení, že sporný majetek patří do pozůstalosti.

Nepominutelný dědic, který odmítl dědictví s výhradou povinného dílu, není dědicem, ale věřitelem pozůstalosti. Na jeho místo nenastupují jeho potomci. Náleží mu výplata jeho povinného dílu v penězích, nedohodne-li se s dědici jinak. Své právo na povinný díl musí uplatnit výslovně a má rovněž tento svůj návrh vyčíslit a odůvodnit. V tom případě se jím soudní komisař bude zabývat. Povinný díl se vypočítává ze skutečného majetku zůstavitele, tedy bez ohledu na to, zda byl některý majetek jako sporný z projednání vyloučen, případně bylo společné jmění manželů vypořádáno nerovnoměrně a nepominutelný dědic s tím nesouhlasí. V této části, která je mezi dědici a nepominutelným dědicem sporná, však soudní komisař odkáže nepominutelného dědice, aby svůj nárok uplatnil v řízení sporném, a to žalobou na plnění v penězích. Nepominutelný dědic se svého práva na povinný díl může rovněž vzdát. V případě, že nepominutelný dědic své právo na povinný díl neuplatní a ani se jej nevzdá, zůstane mu zachováno a může se s dědici dohodnout mimosoudně nebo žalovat dědice mimo řízení o pozůstalosti. Nepominutelný dědic má právo se odvolat do usnesení o obvyklé ceně (v její výši se projeví rovněž výše náhradové pohledávky z vypořádání společného jmění, popřípadě ocenění majetku ve společném jmění a způsob vypořádání – pozn. redakce), nikoliv však do usnesení, kterým je schváleno vypořádání společného jmění manželů.

Pokud podmínky pro vydědění nejsou dány, pak je třeba toto vydědění považovat za negativní závěť. Nepominutelnému dědici tedy v případě vydědění, pro něž nejsou podmínky dány, náleží jen právo na povinný díl. Protože však až do právní moci usnesení, kterým je určen okruh dědiců, není napevno postaveno, zda je listina o vydědění pravá a platná, je třeba s vyděděným jednat jako s nepominutelným dědicem, který má právo na povinný díl – tedy umožnit mu účast u soupisu majetku atd. Vyděděný však v průběhu řízení může uznat vydědění a současně se vzdát práva na povinný díl. V takovém případě je jeho další účast v řízení – ať už jako dědice, či jako nepominutelného dědice s právem na povinný díl – bezpředmětná.

Logickým a systematickým výkladem je třeba dojít k závěru, že pokud následný dědic požádá o výplatu povinného dílu, již nemůže uplatnit právo na dědictví – jedno vylučuje druhé. To platí i v případě, že přední dědic má právo s dědictvím disponovat.

Následně se JUDr. Ljubomír Drápal věnoval likvidaci pozůstalosti.

Věřitelé se stanou účastníky řízení až právní mocí usnesení o nařízení likvidace. Věřitelé nemají právo se do výroku o nařízení likvidace odvolat, ale je třeba jim usnesení o nařízení likvidace doručit, stejně jako známým spoludlužníkům nebo ručitelům. Výzva věřitelům, aby přihlásili své pohledávky, může být uvedena i mimo výrok. Je možné vydat v jednom usnesení výrok o vypořádání společného jmění, o obvyklé ceně pozůstalosti, o předlužení a o nařízení likvidace pozůstalosti.

Likvidačnímu správci dává souhlas ve smyslu § 231 z. ř. s. soudní komisař, nikoliv soud. Pokyny likvidačnímu správci dává soudní komisař neformálně a pořídí o tom záznam do spisu.

Likvidačního správce je třeba bezvýjimečně ustanovit vždy, pokud soudní komisař odmítá některou z přihlášek. Věřitel pak žaluje likvidačního správce. Přihláška musí mít obdobné náležitosti jako žaloba, tvrzení v ní obsažená musí být doložena listinami.

V případě řízení o sporné pohledávce je místně příslušný stejný soud jako soud pozůstalostní, a spor je veden podle části III občanského soudního řádu v samostatném, sporném řízení. O tom je soudní komisař povinen věřitele poučit. Ostatní věřitelé se mohou, nikoliv musí, účastnit řízení jako vedlejší účastníci. Likvidaci majetku je možné provádět jen na území České republiky.

V případě, že pohledávku uplatněnou do likvidace dědictví uhradí třetí osoba nebo zanikne jinak, zaniká účast takto uspokojeného věřitele.

Majetek zůstavitele lze zpeněžit jako soubor věcí, jak stojí a leží. O majetku, který se nepodařilo zpeněžit, popřípadě je to s ohledem na ekonomii řízení zjevně bezpředmětné, rozhodne ve smyslu § 237 z. ř. s. soud, nikoliv soudní komisař.

Likvidačnímu správci náleží plná správa majetku. Případný přebytek zpeněžení se vydá těm, kteří by připadali v úvahu jako dědici, nikoliv však jako dědicům, ale na základě zvláštního zákonného ustanovení a bez odpovědnosti za dluhy zůstavitele.

Mgr. Michal Králík, Ph.D., soudce NS, se zaměřil na pravidla vypořádání společného jmění manželů. Postupně prošel jednotlivá ustanovení § 709 o. z. Připomněl, že je-li taková vůle, lze nabýt do společného jmění i darem, děděním nebo odkazem, stejně jako koupí za výlučné prostředky – musí to však být v právním jednání jasně vyjádřeno. Poukázal na významnou obsahovou změnu § 709 odst. 1  písm. d) o. z. oproti předchozí právní úpravě, když ze společného jmění manželů je nyní vyloučen majetek nabytý právním jednáním jednoho z manželů vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, a to nikoliv s podmínkou, že se tak muselo stát jen za výlučný majetek tohoto z manželů. Upozornil na odůvodnění rozhodnutí NS 22 Cdo 5601/2016. Připomněl, že majetkový režim restitucí je upraven v § 3040 o. z.

Mgr. Michal Králík, Ph.D., rozebral stávající, již od roku 2014 prezentované názory na to, jak určit výši zisku z výlučného majetku jednoho z manželů, která náleží do společného jmění manželů. Dosud se jednalo do značné míry o účetní, poměrně složitý pohled na tuto problematiku. Mgr. Michal Králík, Ph.D., s posluchači sdílel nejnovější pohled na tuto otázku, podle kterého by mělo ke dni zániku společného jmění dojít k součtu všech vyplacených zisků a odečtení nákladů a investic za celou dobu trvání manželství, tedy bez ohledu na konkrétní účetní období. V případě, že by byl výsledek záporný, pak by bylo třeba postupovat podle § 742 o. z., tedy jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, současně by však nebylo možné manžela trestat za kroky, které jsou součástí podnikatelského rizika. Dodal, že tato otázka nebyla dosud Nejvyšším soudem judikována.

Následně se zaměřil na situace, kdy v katastru nemovitostí není evidován skutečný vlastník, a na řadě příkladů demonstroval, že tato situace nemusí být výjimečná. Rozebral argumenty svědčící pro ochranu dobré víry třetích osob, resp. dobrověrného nabyvatele. Uvedenou problematiku rozebral také z pohledu ochrany v katastru nemovitostí nezapsaného manžela (který na to má nárok). Katastr nemovitostí má povahu vyvratitelné domněnky, zpravidla v těchto případech půjde o právní posouzení. Je zjevné, že nalezení spravedlivého, univerzálního řešení nebude nijak jednoduché.

Z průběhu vystoupení jednotlivých přednášejících je nepochybné, že praxe trpí řadou nedostatků nové civilní právní úpravy. Nejpalčivější problémy jsou však již alespoň v základu pojmenovány, u některých již řešení nalezla judikatura, jiné nedostatky (zejména tam, kde nelze situaci překlenout výkladem), mají být řešeny připravovanými změnami legislativy, z nichž některé byly uvedeny i v tomto článku. Řada otázek však stále zůstává bez jasné odpovědi a právě seminář v Kroměříži je tradičně velkou příležitostí ke sdílení názorů, hledání nových řešení a prostorem pro komunikaci notářů, soudců a zástupců Ministerstva spravedlnosti ČR, se společným cílem přispět ke spravedlivému a stabilizovanému právnímu prostředí.

 

JUDr. Kateřina Brejlová,

členka redakční rady Ad Notam,

 notářka v Rožnově pod Radhoštěm

Zpět