Pátá kniha notářského spisovatele a básníka Tomáše Oulíka

Pátá kniha notářského spisovatele a básníka Tomáše Oulíka

 

Tentokrát v tichosti se na knižním trhu objevila již pátá knižní publikace našeho pražského kolegy Tomáše Oulíka. Pražští a mnozí mimopražští notáři znají kolegu Oulíka (1953) jako spíše tichého a nekonfliktního celoživotního člena české notářské obce, ale první pohled klame i v tomto případě.

Jeho poetické i ironické jádro se již projevilo mnohokrát. Ve svých knihách V mracích (2005), Blbý princ (2009), Most přes potom (2013) a Pták v úlu (2015), o nichž jsme vesměs již v notářském časopise referovali, se v různých směsích propojovala poezie s kritikou, parodií a ironií adresovanou nejen do aktuální společenské, ale i notářské roviny. Nade vším ovšem vévodil téměř všudypřítomný humor a nadhled. Ten, kdo zná proslulé každoroční novoročenky Tomáše Oulíka, ocení jejich výtvarné i obsahové řešení, kdy obvykle jen nadhozený příběh pohádkového typu nečekaně končí poznámkou „Pokračování příště“.

Nelze jistě v této souvislosti nevzpomenout i na řadu často kritických článků, které Tomáš Oulík publikoval v průběhu 25 let existence Ad Notam na jeho stranách. Z jeho textů byla vždy zřejmá starost o správný chod notářské profese. To ostatně potvrzovala i próza s názvem „Notář 2014“ uveřejněná v jeho první knize, která byla určitou kritickou futurologickou představou o budoucí podobě naší profese. Na ni pak v roce 2015 navázal další text „Notář 2024“, který do absurdna dovedl představu o superelektronické budoucnosti notářství.

Poslední kniha Tomáše Oulíka „Stříbrný dědeček“ z roku 2018 vydaná nakladatelstvím Mi:Lú Publishing se z řady předchozích knih poněkud vymyká. Především se jedná o jeden ucelený příběh. V předchozích případech autor většinou kombinoval prozaické povídky s mini epigramy a s krátkými kritickými zamyšleními. Další novinkou je, že kniha počítá i (možná i především) s dětským čtenářem.

Příběh lze chápat jako pomyslné vyprávění tatínka dvou malých dcer (tedy autorovo alter ego v době před více než třiceti lety), které s chřipkou zůstaly ležet v posteli, zatímco tatínek odjel do Stříbra poblahopřát dědečkovi k narozeninám a po návratu přivezl dcerkám dědečkovu zázračnou bylinkovou medicínu.

Základ však tvoří to, co se v příběhu skrývá uprostřed. A to je nostalgický a poetický svět zázraků, který tvoří jednak cesta „stříbrným“ vlakem do Stříbra a jednak pobyt u „stříbrného“ dědečka, který žije sám ve starém domě na náměstí a umí doslova všechno. K narozeninám dostal plukovnickou uniformu včetně důstojnické čepice se zlatým prýmkem. Právě tato čepice je základem eskamotáží a divokých dějů v místní hospodě, při boji se zloději a při honbě za čepicí samotnou.

„Stříbrný“ dědeček je zosobněním dobrodružství a poetiky starých dobrých časů. Svým vyzněním kniha překračuje dětské vidění světa a klade důraz na fantazii, s níž se toho každému z nás a v každém věku může přihodit tolik veselého a nečekaného a to třeba i při večerním odchodu z notářské kanceláře.

Tomáš Oulík staví ve všech svých knihách do popředí potřebu malých poetických zázraků, které náš pobyt v tomto světě činí snesitelným a často i přijatelným.

JUDr. Karel Wawerka,

emeritní notář

Zpět