Právo reprezentace po dědici neznámém a neznámého pobytu

JUDr. Adam Talanda

Postavení dědice neznámého a dědice neznámého pobytu upravuje § 1671 odst. 1 a 2 oz takto: „Neuplatnil-li dědic dědické právo před soudem ve lhůtě, kterou soud stanoví, nezaniká dědici dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.[1] To platí i o dědickém právu neznámého dědice nebo dědici neznámého pobytu, který byl o svém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a v určené lhůtě o sobě nedal vědět.“  a „Má-li neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu opatrovníka, nemůže opatrovník učinit prohlášení, že tento dědic dědictví odmítá, nebo že je neodmítá, anebo přijímá.“ Otázkou pak je, jaký vliv na uplatnění práva reprezentace má skutečnost, že se k některému z dědiců nepřihlíží.[2]

Inspirační zdroj

Současná úprava postavení dědice neznámého nebo neznámého pobytu zjevně vychází z úpravy v § 519 odst. 2 OZ 1950 a § 468 OZ 1964, třebaže důvodová zpráva k tomu mlčí.[3] V uvedených úpravách bylo obsaženo pravidlo o nepřihlížení k dědici neznámému nebo neznámého pobytu, přičemž se vykládalo tak, že se smrti zůstavitele nedožil, a místo něj tedy nastupovali jeho potomci.[4] Předchozí úprava v ABGB žádné takové pravidlo neměla, to bylo obsaženo v § 128 až 132 nesporného patentu, podle kterého v případě dědice neznámého za něj také nemohl opatrovník podat dědickou přihlášku a nepřihlíželo se k němu, avšak v případě dědice neznámého pobytu za něj opatrovník musel podat dědickou přihlášku a pozůstalost se projednala a část připadající na dědice neznámého pobytu se pro něj uschovala u soudu.[5]

Nepřihlížení k dědici

Soud má podle současné úpravy v řízení o pozůstalosti povinnost dědice vyhledat a jednat s nimi, přesto může nastat situace, že se soudu nepodaří údaje dědice dostatečně zjistit, a bude ho proto považovat za dědice neznámého nebo neznámého pobytu. Častější bude zřejmě dědic neznámého pobytu, o kterém sice soud ví, že existuje a zná jeho údaje, ale nedaří se mu takového dědice kontaktovat (§ 165 odst. 2 ZŘS). Méně častý dnes bude dědic neznámý, tedy dědic, o kterém se jen ví, že existuje, ale nejsou o něm známy bližší údaje; při dědění podle zákonné posloupnosti lze zpravidla dědice dohledat v evidenci obyvatel, avšak při dědění podle pořízení pro případ smrti může zůstavitel dědice označit natolik nejasně, že nebude zřejmé, o koho se konkrétně jedná. Dědici neznámému nebo neznámého pobytu soud podle § 120  ZŘS jmenuje opatrovníka a podle § 166 ZŘS ho vyhláškou vyrozumí o jeho dědickém právu, ve vyhlášce ho vyzve, aby se ve stanovené lhůtě nejméně šesti měsíců přihlásil a poučí ho o následcích nepřihlášení se na výzvu. Následky nepřihlášení se dědice neznámého nebo neznámého pobytu pak stanoví shora citovaný § 1671 OZ, tedy že se k takovému dědici nepřihlíží a že jmenovaný opatrovník se za dědice nemůže vyjádřit k odmítnutí dědictví. Důvodem nemožnosti opatrovníka činit prohlášení o odmítnutí dědictví za dědice neznámého nebo neznámého pobytu je, že prohlášení o odmítnutí dědictví může být zásadně učiněno jen osobním jednáním dědice, a nejde-li o dědice ne zcela svéprávného, nemůže za něj v této věci nikdo činit rozhodnutí.[6] Nepřihlížení k takovému dědici je pak důsledkem, jehož účelem je ochrana takového dědice, neboť jeho dědické právo nezaniká a má možnost domáhat se práv k pozůstalosti žalobou podle § 189 odst. 2 ZŘS.[7]

Nepřihlíží-li se k dědici, má to za následek, jako by takový dědic v době smrti nebyl; to je přitom následek srovnatelný s předemřením či s odmítnutím dědictví, tedy že takový dědic nedědí. Právě nedědění je pak okolností, která je podmínkou pro uplatnění práva reprezentace; proto lze mít za to, že i v případě nepřihlížení k dědici neznámému nebo neznámého pobytu se uplatní právo reprezentace, je-li v daném případě podle zákonné dědické posloupnosti upraveno. Žádné ustanovení pak neupravuje, že by se důvod nepřihlížení k dědici neznámému a neznámého pobytu vztahoval i na jeho potomky (tzv. materiální reprezentace); pro takové vztažení není ani žádný rozumný důvod. Do uvolněného dědického práva proto nastoupí potomci dědice neznámého nebo neznámého pobytu; tedy se uplatní tzv. formální reprezentace, při které se pro potomky dědice, ke kterému se nepřihlíží, finguje požadovaný stupeň příbuzenství a tito vstupují do míry dědického podílu.[8] Neuplatnění reprezentace a vztažení skutečnosti, že se k dědici neznámému nebo neznámého pobytu nepřihlíží, i na potomky takového dědice by bylo v rozporu s požadavkem spravedlnosti i s principem rodinné solidarity.

Závěr

Nepřihlíží-li se k dědici neznámému nebo neznámého pobytu, protože se ho v řízení o pozůstalosti nepodařilo dohledat, hledí se na takového dědice, jako by ke dni smrti zůstavitele nebyl. Po dědici neznámém nebo neznámého pobytu pak nastává reprezentace, jestliže je to upraveno v té které dědické třídě zákonné dědické posloupnosti  (§ 1635, 1637 a 1640 OZ), a potomci takového dědice neznámého nebo neznámého pobytu po zůstaviteli dědí.

• Štítky:
• 2019