Časopis Ad Notam

Následující článek se zabývá významem a praktickým dopadem přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021. Toto rozhodnutí představuje nejen zásadní změnu v oblasti sporů o dědické právo, ale především zdůraznění rozdílu mezi závětí pořízenou ve formě veřejné listiny a závětí pořízenou ve formě soukromé listiny. Tento rozdíl však lze vztáhnout nejen na závěti, ale i na další zásadní právní jednání.

Je možné vydědit dědicky nezpůsobilého potomka, i když mu již byl čin prominut? Může být takový potomek zkrácen pořízením pro případ smrti na povinném dílu, resp. může mu zůstavitel prominout pouze „částečně“? A pokud došlo k jeho vydědění, postačuje pozdější prominutí, nebo musí dojít také ke zrušení prohlášení o vydědění?

Článek se zabývá praktickou situací, kdy osoba, která se domnívá, že bude dědit, učiní nějaký náklad nebo výdaj buď vůči majetku budoucího zůstavitele, nebo vůči jeho osobě, a zůstavitel změní názor a přenechá celý svůj majetek jako dědictví někomu jinému.

V letošním roce si připomínáme 750. výročí založení Vyšehradské notářské školy, vedené protonotářem krále Přemysla Otakara II. M. Jindřichem z Isernie.

„Je třeba, aby si jednotlivé právnické profese sebe navzájem vážily a chovaly se k sobě úctou,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nová předsedkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslava Pokorná

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020

Coby významná dispozice vyžaduje závěť ke své platnosti zásadně písemnou formu, jejímž obligatorním předpokladem je podpis. Jaká je hranice mezi právně nezávaznými (z hlediska práva neplatnými) soukromými listinami a platnou závětí? Co již náležitosti podpisu nesplní?

V tomto článku bych se chtěl zaměřit na institut soupisu pozůstalosti, a to z pohledu účasti věřitelů zůstavitele na něm. Touto účastí pak mám na mysli nejen fyzickou přítomnost při provádění soupisu, ale veškeré ostatní úkony se soupisem spojené.

Novela zákona o obchodních korporacích účinná ode dne 1. ledna 2021 a provedená zákonem č. 33/2020 Sb. (dále „Novela“) se promítá i do § 135 ZOK „Druhy podílů“ a § 276 ZOK „Druhy akcií“.

Článek se věnuje problematice odkazu jednotlivých věcí nezapsaných ve veřejných seznamech, zejména způsobu a okamžiku jejich nabytí (§ 1621 a 1624 OZ), a dále odmítnutí odkazu (§ 1623 OZ). Zasazuje se za věcněprávní účinky odkazu a za (staro)nové řešení postavené na přijetí odkazu.

Odcházím do důchodu s nostalgií, jako bych mával na rozloučenou tomu, s kým jsem byl dlouho a rád. Na notářství jsem se setkal se spoustou vzácných lidí a prožil mnoho krásných chvil. Snad si to jako zaměstnanec podržím ještě nějakou dobu do budoucna.

Před nedávnou dobou byla odborné veřejnosti předložena novela dědického práva, připravená ministerstvem spravedlnosti. V návaznosti na to se na půdě Ústavu státu a práva Akademie věd ČR konalo IX. zasedání kolegia pro občanské právo, které podrobilo uvedenou novelu diskusi.

Nejvyšší soud dne 26. 5. 2020 vydal pod sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 usnesení, které vyvolalo různé reakce a i mezi odbornou veřejností se vyskytla nejednotnost názorů na to, jaké bude mít toto usnesení dopad na pronajímatele.

Mnohokrát jsem se setkal s hanlivým tvrzením, že notář je hybrid nebo hermafrodit, ani soud, ani advokát, něco mezi oběma těmito instituty.

„Můžete mi tohleto vysvětlit?“ vrazil pan Novák do mé kanceláře, bílý vzteky a neúspěšně zadržován zoufalou tajemnicí. V ruce křečovitě svíral jakýsi dokument, kterým hned nato udeřil do mého stolu. 26 Cdo 2085/2019, zvláštní čtení.

Notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. může být vymáhána jen povinnost ze závazkového právního vztahu, jehož předmětem nemůže být poskytnutí ochrany vlastnického práva.

Recenzovaná publikace, jak uvádí její autor „na uvedené téma je moje první a poslední. Přál bych si totiž, aby tato materie byla v budoucnu podstatně rozvinuta – s ohledem na specifika justičního prostředí – především (některými) tuzemskými odborníky z řad psychologů či psychiatrů, které v knize cituji.“

Rozhovor s JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D. uskutečnil na půdě právnické fakulty prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. Oba akademici jsou současně členy redakční rady Ad Notam.

„Chtěla bych, aby prošel notářský tarif, podpořím nesporné rozvody a budeme pokračovat v digitalizaci,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam ministryně spravedlnosti ČR, Mgr. Marie Benešová.

K právu na informace podle § 155 z. o. k.

Je tomu již více než šest a půl roku, co nám občanský zákoník nadělil řadu institutů do té doby neslýchaných, či přinejmenším exotických. Po počátečním šoku se rychle začalo oddělovat zrno od plev a ukazovat se, kterých institutů se praxe ujme a které (ať již zaslouženě, či nikoli) zůstanou spíše přehlíženy.

Vzhledem ke zhoršujícím se vztahům mezi generacemi i sourozenci se stává čím dál tím aktuálnější otázka zkrácení a následného doplnění povinného dílu. S tím podstatně souvisí § 1644 OZ, zakotvující mantinely zůstavitelově libovůli ve vztahu k nepominutelnému dědici.

Zákonodárce novelou zákona o obchodních korporacích (zákonem č. 33/2020 Sb.) přistoupil i k některým dílčím změnám v rámci institutu smlouvy o výkonu funkce. Pro právní praxi obchodních korporací lze za přínosnou část novelizačních dopadů označit právě i nové znění § 59 odst. 2 ZOK po novele, který bude účinný ode dne 1. ledna 2021.

Dědická smlouva je dědickým titulem a současně druhem pořízení pro případ smrti, který byl od jeho obnovení v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), zaznamenán jak odbornou, tak často i laickou veřejností. Obecné povědomí o jeho právní úpravě je poměrně široké, nicméně realita jeho využití v praxi většinou nikoliv.