Nad jedním rozhodnutím - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019

Mgr. Pavel Bernard

 

Nejvyšší soud dne 26. 5. 2020 vydal pod sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 usnesení, které vyvolalo různé reakce a i mezi odbornou veřejností se vyskytla nejednotnost názorů na to, jaké bude mít toto usnesení dopad na pronajímatele.

Nemálo názorů bylo takových, že podle závěrů uvedených v citovaném usnesení nelze notářský zápis, v němž bude vykonatelná povinnost nájemce nemovitou věc vyklidit, sepsat vůbec, neboť vyklizení nastává zpravidla po skončení nájmu a nájem zanikl uplynutím doby a od té doby je nemovitá věc užívána bez právního důvodu.

Úprava notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti je obsažena v § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NotŘ“) a podle této právní úpravy musí notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti mít základ v závazkovém právním vztahu (§ 71a odst. 1 nebo § 71b NotŘ) nebo jejich obsahem musí být uznání peněžitého dluhu (§ 71a odst. 2 NotŘ), kde v zákoně výslovně stanoveno není, že se musí jednat o dluh ze závazkového právního vztahu. U notářských zápisů podle § 71a odst. 2 NotŘ bude jistě zajímavé sledovat, zda s ohledem na text zákona i soudy přiznají možnost sepsat notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu např. z deliktu, v němž zavázaný (z deliktního jednání) svolí k vykonatelnosti podle takového notářského zápisu.

V posuzovaném případě se jednalo o notářský zápis, kde povinný svolil k vyklizení nemovité věci, přičemž pro posouzení, zda dotčený notářský zápis je exekučním titulem či nikoli, je rozhodující právě otázka, zda zde existoval (existuje) závazkový právní vztah mezi osobou oprávněnou a osobou povinnou.

Citované usnesení Nejvyššího soudu obsahuje ve svém odůvodnění tento závěr „Má-li povinnost vyklidit nemovitosti základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl anebo nikdy neexistoval), nemůže být předmětem dohody notářského zápisu podle § 71b NotŘ. Nelze tedy svolit k vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b NotŘ, má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle § 71b NotŘ, a není proto exekučním titulem.“

Text citovaného usnesení v závorce může vyvolat pochybnosti o tom, za jakých okolností lze notářský zápis týkající se povinnosti vyklidit nemovitou věc vůbec sepsat. Pokud byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem nemovité věci, pak pojmovým znakem nájmu je podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“ nebo „občanský zákoník“), dočasnost nájmu a s tím související povinnost nájemce při skončení nájmu odevzdat pronajímateli předmět nájmu, přičemž odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Nájem je upraven v části čtvrté občanského zákoníku, mezi relativními majetkovými právy. Mezi důvody zániku nájmu patří dohoda (§ 1981 ObčZ), uplynutí sjednané doby (§ 2230, 2285 ObčZ), výpověď ze strany nájemce (§ 2287 ObčZ), výpověď ze strany pronajímatele (§ 2288 a násl. ObčZ), odstoupení od smlouvy (§ 2001 a násl. ObčZ) a další. Znamená to tedy, že byť by zanikl nájem typicky uplynutím sjednané doby, pak nelze sepsat notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, kde se povinný zaváže vyklidit nemovitou věc? Podle mého názoru nikoli. Stále platí právnická zásada pacta sunt servanda, kterou ostatně výslovně obsahuje i § 3 odst. 2 písm. d) ObčZ, který říká, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny. Jinými slovy, povinnost předání vyklizené nemovité věci má svůj původ v nájemní smlouvě a k jejímu plnění v celém rozsahu se nájemce zavázal, a i když nájem posléze zanikne např. uplynutím sjednané doby, nemůže být pochyb o tom, že byl-li o povinnosti předat vyklizené nemovité věci v souladu s nájemní smlouvou sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, je takto sepsaný notářský zápis exekučním titulem, i když došlo k zániku nájmu, neboť povinnost předat vyklizené nemovité věci má svůj původ v nájemní smlouvě, ostatně i v případě žaloby by měl vlastník možnost využít jak vlastnickou žalobu, tak žalobu na splnění povinnosti z nájmu [srov. Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 229: Jde o žaloby na splnění povinnosti z nájmu, nikoli vlastnické žaloby. Je-li pronajímatel vlastníkem věci, může uplatnit jak reivindikaci, tak žalobu z obligačního poměru].

Je však vyloučeno uzavřít závazek tam, kde se jedná o ochranu vlastnického práva? Opravdu je nezbytné spoléhat pouze na ochranu vlastnického práva ze strany státu a nelze využít jiné cesty? Vylučuje tato ochrana vznik závazkového vztahu v rovině inominátního kontraktu předpokládaného i v § 1746 odst. 2 ObčZ?

Rozhodne-li se vlastník, pokud mu někdo brání bez právního důvodu v užívání jeho majetku, obrátit na soud s požadavkem na vyklizení nemovité věci, je nepochybné, že zde využije vlastnické žaloby. Za splnění zákonem stanovených předpokladů může však sáhnout i ke svépomoci, která je řešením krajním. Podle mého názoru se může i dohodnout čistě „obchodně“ s druhou stranou na podmínkách, za jakých například vyklidí nemovitou věc, kterou dosud užívala bez právního důvodu. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1977/2007, u nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Občanský zákoník v § 1 odst. 2 stanoví, že zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Obsahem takové smlouvy pak musí být označení smluvních stran, označení nemovité věci, která má být vyklizena, a stanovení doby, do kdy se tak musí stát, případně další podmínky, za nichž se tak stane. Takové ujednání, byť se to tak může zdát, neporušuje podle mého názoru ani dobré mravy, neboť vlastník věci, v zájmu toho, aby mohl svou věc řádně užívat co nejdříve, může učinit určité ústupky tomu, kdo jeho vlastnické právo porušuje, má-li záruku, že závadný stav takovou dohodou odstraní rychleji než cestou vlastnické žaloby. Tímto ujednáním pak vznikne závazkový právní vztah mezi vlastníkem nemovité věci a tím, kdo jeho vlastnické právo porušuje, a v souladu s § 71b NotŘ může být o takovém závazku sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti.

Nelze než vyslovit naději, že k věci bude mít možnost dát své vyjádření Ústavní soud či v některém dalším případě pak velký senát Nejvyššího soudu, neboť zatím uvedené usnesení patrně povede k tomu, že není-li (nebyl-li) zde závazkový vztah z pojmenovaných smluv, nezbývá než se obrátit na ochranu soudní. Z mého pohledu je pak nepochybné, že možnost sepisovat notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti tam, kde závazek vznikl z pojmenovaných smluv (např. nájemní), zůstává i nadále zachována.

Zpět