Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti

Notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. může být vymáhána jen povinnost ze závazkového právního vztahu, jehož předmětem nemůže být poskytnutí ochrany vlastnického práva. Ochranou vlastnického práva je i povinnost vyklidit nemovitost užívanou bez právního důvodu.

Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle § 71b not. ř. a není exekučním titulem.

 

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019

Z odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) dne 2. 11. 2015 pověřil (č. j. 55 EXE 3488/2015-15) soudní exekutorku Mgr. Lucii Valentovou, Exekutorský úřad Brno-město, provedením exekuce vyklizením nemovitostí – budovy č. p. XY na pozemku p. č. XY a pozemků p.  č. XY – zapsaných na listu vlastnictví XY pro obec XY, katastrální území XY (dále jen „Nemovitosti“), podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářem JUDr. Lubomírem Mikou dne 13. 11. 2014, zn. NZ 2248/2014, N 2401/2014 (dále též jen „Notářský zápis“). V Notářském zápise T. U. (věřitel, právní předchůdce oprávněného) a povinný (dlužník) prohlásili, že podle smlouvy o zajištění závazku převodem vlastnického práva ze dne 28. 3. 2012 (notářský zápis sepsaný v notářské kanceláři JUDr. Lubomíra Miky pod číslem NZ 379/2012) se věřitel stal vlastníkem Nemovitostí, neboť povinný neuhradil dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 3. 2012 a vlastnické právo věřitele k Nemovitostem přestalo být podmíněné, současně prohlásili, že povinný Nemovitosti užívá bez právního důvodu a že se je zavazuje vyklidit nejpozději do 30. 4. 2015. Povinný zároveň svolil, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže povinný do dohodnuté doby Nemovitosti nevyklidí.

Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 25. 10. 2018, č. j. 26 Co 446/2017-197, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2017, č. j. 55 EXE 3488/2015-142, jímž exekuci zastavil, změnil výroky o náhradě nákladů účastníků a exekuce (upřesnil údaje o platebních místech), a uložil oprávněnému zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení a náhradu dalších nákladů odvolacího řízení státu.

Dospěl k závěru, že Notářský zápis není exekučním titulem ve smyslu § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „not. ř.“). Jeho obsahem totiž není právní jednání, kterým by se povinný zavázal splnit peněžitý dluh, nedopadá proto na něj § 71a not. ř., a jeho předmětem není ani závazek, který by mohl být předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. Měl za to, že z § 71b not. ř. vyplývá, že exekučním titulem může být notářský zápis deklarující povinnost splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající jen ze závazkového právního vztahu. Povinnost vyklidit Nemovitosti se však od závazkového vztahu neodvíjí; povinný se v Notářském zápise zavázal splnit povinnost, která měla základ v právu T. U. na ochranu jeho vlastnictví k Nemovitostem jako absolutního majetkového práva – práva na jejich vyklizení. Uzavřel, že z § 71b not. ř. a § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“) je zřejmý úmysl zákonodárce umožnit přímou vykonatelnost notářského zápisu pouze v případě, kdy je v něm deklarována povinnost splnit pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového vztahu. Protože povinnost vyklidit Nemovitosti deklarovaná v Notářském zápise tomuto požadavku neodpovídá, nelze ho považovat za exekuční titul, a proto je třeba exekuci podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., zastavit. Usnesení soudu prvního stupně (který považoval vyklizení za rozporné s dobrými mravy, neboť povinnému nebyla doposud vyplacena hyperocha) tak shledal věcně správným, byť na základě jiného právního posouzení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Měl za to, že  odvolací soud se  při posouzení existence závazkového právního vztahu, jehož splnění je vymáháno v exekučním řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015. Povinný se zavázal Nemovitosti vyklidit a předat je, s čímž tehdejší oprávněný (jeho právní předchůdce) souhlasil, a tím byl mezi nimi založen závazkový právní vztah, který se stal předmětem Notářského zápisu. Z judikatury dovolacího soudu (na niž poukázal) je zřejmé, jaké náležitosti musí notářský zápis splňovat, aby mohl být exekučním titulem, a Notářský zápis je splňuje. První část Notářského zápisu obsahuje hmotněprávní závazek mezi osobou povinnou a oprávněnou vyklidit Nemovitosti, druhá část pak dohodu o přímé vykonatelnosti, což je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod č. 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a Notářský zápis je proto exekučním titulem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť v rozhodnutích Nejvyššího soudu nebyla doposud výslovně řešena otázka, zda exekučním titulem může být notářský zápis podle § 71b not. ř. obsahující svolení povinné osoby s jeho vykonatelností, je-li jeho předmětem povinnost této osoby vyklidit nemovitost.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Exekučním titulem může být podle § 40 odst. 1 písm. d) ex. ř. i notářský zápis, který sepsal notář podle § 71b not. ř. o dohodě, jíž se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu a v němž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekučním titulem může být i notářský zápis sepsaný notářem podle § 71a not. ř., jeho předmětem však může být jen plnění peněžitého dluhu, proto v této věci o takový zápis jít nemohlo.

Do notářského řádu byla úprava notářského zápisu, jako titulu pro výkon rozhodnutí, zařazena od 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. Do té doby platila úprava v § 274 písm. e) o. s. ř. (v tehdejším znění), podle něhož byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže obsahoval závazek, byly v něm označeny osoba oprávněná a osoba povinná, právní důvod, předmět a doba plnění a svolení osoby povinné k vykonatelnosti. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 4/2000“), podrobně zabýval náležitostmi, které musí notářský zápis splňovat, aby byl titulem pro soudní výkon rozhodnutí. Mimo jiné dospěl také k závěru, že z kontextu § 274 písm. e) o. s. ř. (v tehdy platném znění) vyplývá, že cestou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti může být vymáhána jen povinnost ze závazku, tj. ze závazkového právního vztahu; notářský zápis se svolením k vykonatelnosti „obsahuje závazek“ tehdy, jestliže obsahuje takovou povinnost, která má být na jeho základě vymožena, jež vyplývá ze závazku (ze závazkového právního vztahu, vzniklého na základě smlouvy nebo jiné právní skutečnosti), a nikoliv z jiných právních vztahů (např. nároků z ochrany osobnosti apod.).

Ze závěrů vyjádřených v R 4/2000 pak soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod č. 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vycházela i po včlenění notářského zápisu jako exekučního titulu do notářského řádu (od 1. 1. 2001). Nezměnila se ani úprava povinnosti, která může být cestou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti vymáhána. Rovněž z kontextu § 71b not. ř. je zjevné, že notářským zápisem je možné dát svolení k vykonatelnosti i nadále jen ohledně závazků. Může jít o závazky jak peněžité, tak i nepeněžité, ale vždy se musí jednat o nárok plynoucí ze závazkového vztahu.

Závazky (závazkové právo) jsou upraveny zejména v části čtvrté zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), závazek je právním vztahem, jeho podstatou je právo věřitele na plnění od dlužníka a jeho obsahem je pohledávka věřitele, které odpovídá dluh dlužníka. Jde o práva majetková – pohledávka a dluh musí být penězi ocenitelné, byť je někdy vynucení splnění povinnosti s ohledem na povahu dluhu omezeno jen na ukládání pokut (§ 351 o. s. ř. – provedení prací a výkonů); a o práva relativní – působí mezi stranami závazku, relativnost je jednou ze základních vlastností závazku. Závazek může vzniknout na základě různých skutečností (§ 1723 o. z.).

Vyklizení nemovitosti užívané bez právního důvodu však závazkem není. V soudní praxi (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1396/96, ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1250/2012, ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1270/99 – uveřejněný pod č. 13/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i v právní literatuře [viz např. Spáčil, J. Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 201–210; Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 222–239; Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání, Praha. 2009, s. 688–713] je vyklizení nemovitosti užívané bez právního důvodu tradičně chápáno jako ochrana před neoprávněným zásahem do vlastnického práva; žaloba na vyklizení nemovitosti patří k tzv. vlastnickým žalobám (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod č. 2/2001). Vlastnictví je řazeno mezi absolutní majetková práva, která jsou upravena v části třetí občanského zákoníku, v níž je upravena i jeho ochrana (§ 1040 až 1042 o. z.), jiné osoby mají povinnost vlastníka bez právního důvodu nerušit, vlastník má právo bránit se proti neoprávněným zásahům.

Skutečnost, že mezi vlastníkem a tím, kdo jeho nemovitost užívá, ač k tomu nemá žádný důvod, je nesporná neexistence právního titulu k užívání a že osoba užívající nemovitost uznává, že neoprávněně zasahuje do vlastnického práva jiné osoby (vlastníka) a „zavazuje“ se nemovitost vyklidit, neznamená, že by šlo o závazkový vztah mezi vlastníkem nemovitosti a tím, kdo ji užívá bez právního důvodu. Užívání nemovitosti bez právního důvodu představuje zásah do vlastnického práva, který je neoprávněný, i když si je této neoprávněnosti osoba užívající nemovitost vědoma. Neoprávněnost užívání nemovitostí může být dána již od počátku (užívací právo osobě nikdy nesvědčilo), nebo až následně (užívací právo osobě svědčilo, ale již zaniklo).

Má-li povinnost vyklidit nemovitosti základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl, anebo nikdy neexistoval), nemůže být předmětem dohody notářského zápisu podle § 71b not. ř. Nelze tedy svolit k vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b not. ř., má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle § 71b not. ř., a není proto exekučním titulem.

O ochranu vlastnického práva, nikoli o plnění ze závazkového právního vztahu, šlo i v Notářském zápisu, Notářský zápis tak není způsobilým exekučním titulem a závěr odvolacího soudu, že exekuci je třeba zastavit podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., je tedy správný.

Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

JUDr. Roman Fiala,

místopředseda Nejvyššího soudu

České republiky, člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět