Často se na nás obracíte s dotazy: zde je výčet těch nejčastějších z oblasti dědění a pozůstalostního řízení. V příštích dílech Často kladených otázek se zaměříme ostatní činnosti notáře a na fungování notářských úřadů.
Evropský trend v oblasti agendy rozvodů je jednoznačný: redukovat úřední postup na nutné minimum a co možná nejvíce zmírnit traumatizující dopad rozvodu na všechny zúčastněné. NKČR vítá, že i ČR se pozvolna vydává právě touto, lidštější, cestou, a že byl notářský stav přizván k probíhající diskusi o cílové administrativní podobě rozvodů.
Nám právníkům se některé odborné pojmy mohou zdát stejně jasné, jako se lékařům zdají latinské názvy různých částí lidského těla. Běžně je používáme, takže nás občas nenapadne, že neprávník může snadno tápat, co znamenají například hojně frekventované výrazy v oblasti pozůstalostního řízení.
„Prosímtě, ty už máš závěť?“ podivil se starší muž v tramvaji během rozhovoru se svým spolucestujícím, zhruba čtyřicátníkem. „Samozřejmě!“ odpověděl tázaný. „Ty určitě taky, ne?“ „Já?!“ rozesmál se starší muž. „Já se, tedy, ještě do hrobu nechystám!“ „To s tím přeci vůbec nesouvisí,“ kroutil hlavou mladší muž.
Možná patříte k těm, kdo se vyděsí, kdykoli se v tisku nebo v televizi objeví zpráva o dědickém právu nebo pozůstalostním řízení. Některé reportáže a informace budí dojem, že jde o něco nepochopitelného, složitého, co generuje svár a konflikty, a bez právníka nelze porozumět ani úplným základům. Omyl!
Rozvod u notáře se stává čím dál aktuálnějším: Ministerstvo spravedlnosti chce představit návrh nové úpravy nejpozději v březnu. Nejprve si ujasněme definici: co takový rozvod u notáře vlastně je? Jaké vztahy a situace by notář řešil?
Vítězná povídka 1. ročníku literární soutěže Právnická povídka roku brilantně ilustruje případ, kdy by bylo včasné sepsání závěti posloužilo zájmu zůstavitele, pozůstalých dětí i spravedlnosti. Publikováno s laskavým svolením autora, Mgr. Martina Mezenského.
V českých médiích v posledních týdnech rezonuje téma rozvodů u notáře. Co by museli rozvádějící se manželé splnit? A znamenal by přesun agendy úlevu pro přetížené soudy?
Přestože největší pozornost věnují média závětím v období kolem začátku listopadu, kdy nás kalendář upozorňuje na Památku zesnulých, v posledních letech si novináři začínají všímat i Mezinárodního dne závěti. Ten každoročně připadá na 13. září. Češi zkrátka mají stále větší starost o to, co s jejich majetkem bude po jejich smrti.
Praxe z evropských zemí ukazuje, že rozvádějícím se manželům, ale i prací zavaleným soudům by bylo možné jejich situaci značně ulehčit. Nesporné rozvody manželství, což jsou ty, ve kterých se oba manželé dokážou sami domluvit na péči o děti, rozdělení peněz i majetku a na bydlení, se ve Francii, Španělsku, Řecku, ale také v Rumunsku, Estonsku či Lotyšsku odehrávají v notářských kancelářích.
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Vlastnoručně sepsaná závěť je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Nemusíte se objednávat k notáři, nemusíte mít žádné odborné znalosti – potřebujete jen tužku, papír a představu o tom, co chcete komu odkázat (což, přiznejme, může někdy být to nejtěžší). A také musíte dodržet několik pravidel, aby vaše závěť byla platná. Která to jsou?
Závěť totiž může sepsat skoro každý. Na překážku není nezletilost, výkon trestu odnětí svobody ani omezení svéprávnosti. Jen je třeba dodržet zákonem stanovený postup.
Vydědit – vydědění – vyděděnec… Tyto obraty slýcháme po celý život v nejrůznějším kontextu. Pokud se nás toto téma netýká, můžeme být vděčni – protože týkat se může opravdu každého: každý z nás může být buď vyděděn svým rodičem/rodiči, případně se může ocitnout v situaci, kdy se rozhodne vydědit vlastního potomka/potomky. Kromě stresu a bolesti, kterou takové okamžiky přinášejí, jde vždy o závažné právní kroky. Shrňme si, co vlastně vydědění znamená, jak probíhá, a hlavně jaké jsou k němu důvody.
Pojem nesezdané soužití občanský zákoník neupravuje, ale v konkrétních odstavcích s ním vlastně počítá. Ovšem pozor, nepleťte si ho s registrovaným partnerstvím!
Řekne-li se korporace, mnozí z nás si nejdřív představí tu velkou, nadnárodní. Z právního hlediska je však korporace zkrátka jen obchodní společnost, tedy něco, co zajímá každého podnikatele, i když podniká v malém měřítku. Poradíme vám, jak dosáhnout výhod spočívajících v nastavení té správné formy podnikání, a začneme fúzí.
Někteří z vás možná slovo odkazovník ještě nikdy neslyšeli. A není divu. Přišel s ním až nový občanský zákoník. Seznámit se s ním by pro vás mohlo být užitečné, zvlášť pokud jste vášnivá sběratelka nebo citlivý filantrop.
Chcete-li bezpečně uschovat své peníze, využijte notářské úschovy. Je velmi oblíbená zejména při pořizování nemovitostí, ale i při jiných velkých obchodech. Kupujícímu totiž zajistí, že se mu záloha nebo celá částka vrátí i v případě komplikací.
