Dědické právo: Zákonné důvody k vydědění
Vydědit – vydědění – vyděděnec… Tyto obraty slýcháme po celý život v nejrůznějším kontextu. Pokud se nás toto téma netýká, můžeme být vděčni – protože týkat se může opravdu každého: každý z nás může být buď vyděděn svým rodičem/rodiči, případně se může ocitnout v situaci, kdy se rozhodne vydědit vlastního potomka/potomky. Kromě stresu a bolesti, kterou takové okamžiky přinášejí, jde vždy o závažné právní kroky. Shrňme si, co vlastně vydědění znamená, jak probíhá, a hlavně jaké jsou k němu důvody.
Co je vydědění
Jde o právní úkon fyzické osoby, jehož cílem je odejmout potomku právo na tzv. povinný díl z budoucího dědictví, který by mu jinak náležel. Vyděděný tak ztrácí postavení nepominutelného dědice. Zákon umožňuje „nehodného“ dědice jednak zcela vydědit, jednak jeho povinný díl pouze zkrátit, tedy zmenšit objem majetku a práv, která mu po zůstavitelově smrti připadnou.
Důvody vydědění
Nepominutelného dědice nelze vydědit jen tak z rozmaru. Nový občanský zákoník uvádí důvody k vydědění v § 1646. Podle tohoto ustanovení může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice, který
1) neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
2) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
3) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
4) vede trvale nezřízený život.
Navíc může zůstavitel vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, případně je natolik zadlužený nebo si počíná tak marnotratně, že hrozí, že by se pro jeho potomky nezachoval povinný díl.
Prohlášení o vydědění
Někdejší listinu o vydědění přejmenoval nový občanský zákoník na prohlášení o vydědění. Pro jeho pořízení, změnu či zrušení platí stejná pravidla jako u závěti. (Mimochodem, závěť i prohlášení o vydědění lze zahrnout do jediné listiny.) Prohlášení o vydědění, stejně jako závěť, lze sepsat buď vlastnoručně, anebo ve formě notářského zápisu.
Oproti starému občanskému zákoníku se úprava vydědění mírně změnila, ale listiny o vydědění sepsané v době platnosti starého občanského zákoníku se přepisovat nemusí. Jsou-li v souladu s jeho zněním, platí i dnes.
datum
identifikační údaje zůstavitele
identifikační údaje vyděděné osoby
podpis až na konec!
Prohlášení o vydědění nemusí bezpodmínečně obsahovat důvody, které k vydědění vedly. Uvedení důvodů vydědění je však žádoucí: pokud s důvody zůstavitele vyděděný nesouhlasí, může podat žalobu a v rámci soudního řízení psané i nepsané důvody k vydědění zpochybnit. Je jasné, že v případě neuvedení důvodů je vyděděný v relativně snazší pozici, zatímco pro ostatní pozůstalé může být zjišťování a prokazování platných důvodů k vydědění velmi náročné.
Samostatnou kapitolou jsou potomci nepominutelného dědice. V jistých případech lze vydědit i je, například pokud také dlouhodobě neprojevují o zůstavitele zájem anebo svým jednáním naplňují jiný ze zákonných důvodů. Marnotratnost potomka zůstavitele však není dostatečným důvodem k vydědění vnoučete. Není vyloučeno ani vydědění jiného než nepominutelného dědice, který by se k majetku zůstavitele případně dostal díky dědické posloupnosti.
Zemře-li nejprve zůstavitel, vyděděný je nejen nepominutelný dědic, ale zároveň i všichni jeho potomci. Zemře-li však nejprve nepominutelný dědic, jeho potomci (zůstavitelova vnoučata) dědí – pokud nebyli rovněž vyděděni.
Závěr
Pokud chcete vydědit svého potomka, případně vnoučata, ale nejste si jisti, jestli je naplněn některý z důvodů pro vydědění, případně si jinak nevíte rady, navštivte notáře a celou záležitost s ním zkonzultujte. Vězte, že každý notář byl ve své praxi svědkem desítek případů vydědění, a to jak platných, tak neplatných. Pokud vás tíží morální stránka celého aktu vydědění (zjednodušeně řečeno nechcete být krutými rodiči, ale zkrátka si nemůžete pomoci), samotná konzultace u notáře vám značně uleví: zkušený notář zaprvé dovede ve většině případů ihned potvrdit či vyvrátit, jestli je potomek opravdu kandidátem na vydědění, a zadruhé vám doporučí řešení, které bude z hlediska práva platné.