Když si chcete sepsat závěť sami
Vlastnoručně sepsaná závěť je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Nemusíte se objednávat k notáři, nemusíte mít žádné odborné znalosti – potřebujete jen tužku, papír a představu o tom, co chcete komu odkázat (což, přiznejme, může někdy být to nejtěžší). A také musíte dodržet několik pravidel, aby vaše závěť byla platná. Která to jsou?
1. Vlastní rukou sepsaná, vlastní rukou podepsaná. Aby závěť platila, musíte splnit obojí. Řada lidí se domnívá, že závěť musí být hlavně čitelná, takže ji sepíší na počítači a pod vytištěný text se podepíší. Taková závěť je však neplatná. Zákon vyžaduje, aby celý text i podpis byly provedeny vlastnoručně (neboli holografně – odtud odborný název vlastnoručně sepsané závěti – holografní závěť). Pokud má někdo skutečné pochybnosti o čitelnosti svého rukopisu, pak je lepší obrátit se na notáře a sepsat závěť formou notářského zápisu.
2. S notářsky ověřeným podpisem? Nikoliv! Pokud přinesete svou vlastnoručně sepsanou závěť k notáři a budete chtít legalizovat (ověřit) svůj podpis, notář či pověřený pracovník notáře vás zpravidla odmítne. Proč? Zaprvé ověření podpisu na holografní závěti rozhodně nedokládá, že text závěti sepsala tatáž osoba, takže ověření podpisu v tomto případě nemá význam.
Zadruhé žadatelé o legalizaci podpisu na vlastnoručně sepsané závěti se často domnívají, že právě ověřením docílí jakési registrace či evidence závěti u notáře. To je však omyl.
3. Jasná, stručná, srozumitelná. V dědickém řízení občas nastane situace, kdy je třeba zůstavitelovu závěť pracně luštit. Mnozí zůstavitelé sepíší závěť formou mnohastránkové eseje, z níž není jasně patrno, komu a co chtěl zůstavitel vlastně odkázat či jak velké měly být jednotlivé podíly.
Pokud chcete majetek odkázat více dědicům z různých dědických skupin a nejste si zcela jistí, jak majetek platně rozdělit (abyste např. nezkrátili něčí povinný díl), případně pokud máte pochybnosti o srozumitelnosti svého psaného projevu, obraťte se na notáře. Sepíše spolu s vámi závěť formou notářského zápisu, kde jsou veškerá rizika tohoto typu předem vyloučena.
4. Nalezitelná nebo uložená u notáře. O závětích, které se nikdy nenašly, by se dala napsat celá knihovna románů. Stejně tak o těch, které našla nepravá osoba. Proto pamatujte na to, že vaše závěť bude mít smysl teprve tehdy, když se o ní dědici dozvědí.
Máte dvě možnosti: buď závěť uložíte na bezpečné místo a sdělíte to důvěryhodné osobě z řad příbuzných či přátel (zde je však třeba pamatovat na to, že mezilidské vztahy se někdy navzdory nejlepší vůli i očekávání mohou změnit k horšímu, takže důvěryhodná osoba se rázem stane nedůvěryhodnou), nebo svou závěť uložíte u notáře.
Pokud svou závěť uložíte u notáře, docílíte tím dvojího účinku: zaprvé listina s vaší závětí bude fyzicky uložena na bezpečném místě. Zadruhé bude uvedena v Centrální evidenci závětí, takže bez ohledu na to, který notář bude jednou projednávat dědické řízení, o vaší závěti se včas dozví a dědice s ní seznámí.