Dědické řízení: kdy se může protáhnout a proč?
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
9 okamžiků, kdy v dědickém řízení může vzniknout prodleva
- Na počátku dědického řízení je úkolem notáře – soudního komisaře zjistit, jaký majetek zůstavitel zanechal. Často tak musí obesílat řadu institucí a úřadů, vyžádat si nejrůznější doklady či výpisy z účtů. Samostatnou kapitolu tvoří přeplatky, případně nedoplatky na energiích, protože dotyční poskytovatelé služeb vyúčtují stav k datu úmrtí teprve poté, co dojde k ukončení příslušných smluv (to musí zpravidla dědic či dědicové provést osobně, tj. dostavit se například do PRE nebo PP a předložit úmrtní list).
- Zdržení často vznikne i tehdy, kdy je potřeba nějaký konkrétní majetek ocenit znaleckým posudkem. Čeká se na vyhotovení posudku, ale někdy se také stává, že se dědici neshodnou při výběru znalce, takže jej musí ustanovit soudní komisař, čímž dojde k další prodlevě.
- Pokud během řízení zemře některý z účastníků, je nutno počkat, až budou zjištěni jeho dědicové, s nimiž se dále jedná jako s tzv. procesními nástupci.
- Je-li některý z účastníků omezen ve svéprávnosti nebo je nezletilý, musí dědickou dohodu schvalovat opatrovnický soud – vzniká tak zdržení o několik měsíců.
- Když některý z dědiců dědictví odmítne, musí soudní komisař vyhledávat vzdálenější příbuzné. Někdy je to snadné, jindy jde o rozsáhlé pátrání – například tehdy, když osoba/osoby nejsou uvedeny v Centrální evidenci obyvatel. Pak je nutné dotazovat se na Ministerstvu vnitra, hledat v archivech, takže i při maximálním nasazení pracovníků notáře nevyhnutelně vznikají další průtahy.
- V případě, že je některý z dědiců neznámého pobytu nebo se mu z nějakého důvodu nedaří doručovat, zákon v určitých případech vyžaduje doručení prostřednictvím vyhlášky (např. při poučení o dědickém právu). Ta pak visí na úřední desce soudu šest měsíců.
- Pokud zůstavitel sepsal alografní závěť se svědky, je potřeba dotyčné předvolat a vyslechnout – zde rovněž mohou vznikat průtahy.
- Některé dědické věci obsahují tzv. cizí prvek, což znamená, že vyžadují dotazy do institucí v jiném státě (typicky v případě, kdy zůstavitel vlastnil majetek v zahraničí). V takovém případě je nutné adresovat dotaz prostřednictvím příslušného soudu, vyplnit příslušné formuláře a angažovat soudního tlumočníka. To vše řízení protahuje.
- Nejdelší průtahy v dědickém řízení však vzniknou tehdy, když se dědici nedokážou dohodnout. V krajním případě se musí dědické řízení přerušit a spor se řeší zvlášť, v novém soudním řízení, které v extrémních případech trvá několik let.