Časopis Ad Notam
Statut časopisu - Redakce - Ceník inzerce - Ceny a předplatné - Instrukce pro autory - PDF podoba časopisu
„Pokaždé, když se nám podaří někomu pomoci, je to skvělý pocit.“
říká v exkluzivním rozhovoru pro časopis Ad Notam Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., veřejná ochránkyně práv.
Bibliografie vybraných právnických časopisů a sborníků 1918-1989
V Ad Notam nebylo zatím zvykem recenzovat práce, které nebyly vydány v tištěné podobě, shora citované dílo, publikované na DVD či v elektronické podobě na adrese: http://is.muni.cz/do/law/kat/kdsp/bibliografie/o_projektu.html si však takovou pozornost nepochybně zaslouží. Nelze přehlédnout, že se jedná již o druhý významný počin téhož vydavatele i jednoho ze spoluautorů ve vztahu k pramenům právněhistorickým i právním.1 Autoři tentokrát zaměřili pozornost na bibliografii vybraných právnických časopisů a sborníků z let 1918-1989.
Notářství v Estonsku
Pro rubriku Notářství ve světě jsme na zasedání Generální rady UINL v Bernu počátkem května 2014 poprosili o rozhovor prezidentku estonské notářské komory paní Anne Saaber, která nám ho velmi vstřícně poskytla. I estonské notářství dovršilo dvacet let obnovené existence soukromého notářství a v mnohém pro nás může být inspirací.
Likvidace dědictví
Pro určení pořadí pohledávek patřících při likvidaci dědictví do III. skupiny (§ 175v odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012) je – s výjimkou pohledávek zajištěných zadržovacím právem nebo přednostním zástavním právem – rozhodujícím hlediskem pouze den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo, přičemž se nepřihlíží k tomu, z prodeje jakého předmětu zajištění byl výtěžek dosažen (například na které z více nemovitostí zůstavitele, zajišťujících pohledávky několika věřitelů, vázlo zástavní právo věřitele s dřívějším pořadím vzniku práva zajišťujícího jeho pohledávku). Pohledávka státu představující náklady řízení vzniklé v souvislosti se zpeněžením předmětu zajištění nejde k tíži jen toho věřitele, který byl z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění uspokojen, ale hradí se přednostně podle ustanovení § 175v odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012.
Střípky z historie 27.
Meziválečným polským souputníkem českého notářského časopisu České právo byl Przegląd Notarialny, který byl vydáván v letech 1922-1933 v Krakově a od roku 1934 do vypuknutí II. světové války ve Varšavě. Redaktory časopisu byli postupně zejména Tadeusz Starzewski, Stanisław Stein a Wiktor Natanson. Za okupace bylo vydávání časopisu zastaveno, Przegląd Notarialny pak krátce vycházel ještě v letech 1947-1950 v Toruni. Definitivní zrušení časopisu souviselo se zestátněním notářství. Více informací o dvouměsíčníku a posléze čtvrtletníku Przegląd Notarialny lze získat z monografie Stanisława Milewského a Adama Redzika Themis i pheme. Czasopiśmiennictwo prawnicze w Polsce do 1939 roku (Warszawa 2011).
Dědické zemské právo v české historii
Karolina Adamová, Antonín Sýkora: Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2013. 127 stran. ISBN 978-80-7418-196-2. Dědické právo se po rekodifikaci soukromého práva stalo znovu předmětem mimořádné pozornosti. Návrat k některým staronovým institutům vede dnes zákonitě i k obnovení zájmu o historické kořeny dědického práva v českých zemích. Donedávna poněkud nešťastně pozapomenutá právní historie se tak dostává zaslouženě znovu do popředí.
Notářství v... Maďarsko
Maďarští notáři oslavili v roce 2012 dvacet let obnovené existence soukromého notářství. Informace o tom, jak se za tu dobu notářství proměnilo, v čem se blíží České republice, a jak se odlišuje, najdete v následujícím rozhovoru.
Likvidace dědictví
Závěru o tom, že se zůstavitelův majetek nepodařilo zpeněžit (§ 175u odst. 2 o.s.ř.), musí zásadně předcházet pokus o zpeněžení majetku, učiněný zákonu odpovídajícím a okolnostem případu vhodným způsobem; aniž by se o to soud pokusil, lze výjimečně učinit závěr o neprodejnosti majetku, jen jestliže tu je odůvodněné (a podložené) očekávání, že se nepodaří věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu zůstavitele zpeněžit za jakoukoliv částku nebo že by náklady zpeněžení přesáhly jeho výtěžek, a jen jestliže s tím vysloví souhlas všichni věřitelé, kteří se přihlásili do likvidace dědictví a jejichž pohledávky by při rozvrhu mohly být alespoň zčásti uspokojeny.
Je ráno
Ráno svítá. Končí proradná tma. Nastává naděje. Ráno jsme veselí ze samotného principu. Vyspali jsme se a máme naději, že nastávající den prožijeme radostně a smysluplně. Během dne se postupně tato naděje trochu rozpadá. Vidíme, co jsme nezvládli, vidíme, že některé naše cíle byly nerealistické. Ovšem příští ráno se bude stejný proces opakovat.
Zneplatnil NOZ staré plné moci?
V souvislosti s novou civilně právní úpravou vyvstala v praxi po novém roce již nejedna interpretační potíž. Jedna z nich je spojená s § 441 nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), konkrétně s jeho druhým odstavcem in fine. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Aktuálně se v advokátní i notářské obci živě diskutuje a argumentuje, jakou formu vyžadují pro konkrétní právní jednání plné moci udělené podle dnes platné a účinné úpravy.
Zástavní právo k pohledávce dle NOZ
Jak již všichni vědí, dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který do českého soukromého práva přináší četné (nejen terminologické a systematické) změny a klade zvýšený důraz na autonomii smluvních stran a platnost právních úkonů (jednání) před jejich neplatností. V některých případech jsou nová pravidla poněkud sporná a vyvolávají odmítavé reakce, přičemž některé možné problémy jsou následně „překlenuty výkladem“ (např. požadavek plné moci ve formě notářského zápisu pro hlasování na valné hromadě). V mnoha jiných případech však zůstávají dopady NOZ nejasné.
Kolizní úprava věcných práv
Kolizní úprava věcných práv je nově zakotvena v § 68 až 72 ZMPS.1 Rozlišení mezi věcí nemovitou a movitou nemusí být v jednotlivých právních řádech stanoveno shodně, je vhodné určit právní řád, podle kterého se určí, zda věc je nemovitá nebo movitá. Veřejnými rejstříky, do kterých se plavidla a letadla povinně zapisují, jsou v České republice plavební rejstřík podle zákona o vnitrozemské plavbě, námořní rejstřík podle zákona o námořní plavbě a letecký rejstřík podle zákona o civilním letectví. Namísto práva místa polohy věci se při převodu vlastnického práva na základě smlouvy bude tento převod řídit právním řádem, kterým se řídí taková smlouva, tzn. s právními účinky nejen ve vztahu mezi stranami smlouvy, ale i vůči třetím osobám. Tato úprava posiluje právní jistotu stran smlouvy, jejichž zájem v mezinárodním obchodu značně převažuje nad případnými zájmy třetích osob.2
Dědění a daně
Smrt člověka je významnou událostí nejen společenskou, ale i právní. Některé vztahy, jichž se člověk účastní, jeho smrtí zanikají, jiné přetrvávají a nastupují do nich jiné osoby, nejčastěji potomci. Osud těch společenských vztahů, které jsou regulovány právem, je předmětem práva dědického. Tento příspěvek seznamuje čtenáře s tím, jak na smrt člověka a na dědění reaguje daňové právo.
Vypořádání společného jmění manželů v řízení o pozůstalosti
Této otázce se věnuje pouze § 764 odst. 1, kde se uvádí, že v případě zániku manželství smrtí manžela posoudí se majetkové povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví (správně by mělo být v rámci řízení o pozůstalosti) podle majetkového režimu, který existoval mezi manžely, popřípadě i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil; jinak se použijí pravidla uvedená v § 742, s výjimkou § 742 odst. 1 písm. c), ledaže se pozůstalý manžel dohodne s dědici o vypořádání jinak.
Střípky z historie 26.
Významným archivním fondem v Národním archivu (Archives nationales) v Paříži je sbírka Minutier Central des Notaires, v němž jsou uloženy písemnosti pařížských notářů od 15. století. Tento fond mohl vzniknout i díky francouzským králům, kteří, počínaje zejména Karlem VII., ukládali notářům v Châteletu uchovávat registra a předávat je svým nástupcům. Fond je zpřístupněn i pomocí systému ETANOT (ETAt des NOTaires de Paris), v němž lze hledat údaje o notářích a jejich písemnostech podle alfabetického řazení, období, v němž působili, či podle jejich příslušnosti k farnosti, čtvrti či okrsku. Do systému ETANOT lze vstoupit i na webu: http://chan.archivesnationales.culture.gouv.fr/sdx-222-chan-etanot/etanot/secteursgeo.xsp.
Rozhovor s novým děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, prof. JUDr. Janem Kuklíkem, DrSc.
prof. JUDr. Jan Kuklík: „Mou dílčí vizí je hledat cesty k rozšíření spolupráce a budovat vztah studentů k právnickému stavu a jeho profesím.“
Notářství v... Turecko
Ad Notam Vám přináší rozhovor s prezidentem Turecké Notářské komory, panem Yunusem Tutarem, který s ním v istanbulu vedl prezident Notářské komory české republiky Judr. Martin Foukal. Rozhovor se uskutečnil u příležitosti zasedání Generálního shromáždění CNUE.
Zpochybnění svědectví ve smyslu § 476b obč. zák., Poučení v usnesení vydaném podle § 175k odst. 2 o. s. ř.
1. Dědické právo, které je založeno na allografní závěti sepsané podle ustanovení § 476b obč. zák., je ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř. sporné jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují řádné svědectví osob, které se na závěť podepsaly. 2. V usnesení vydaném podle § 175k odst. 2 o. s. ř. je soud povinen účastníka odkázaného k podání žaloby o určení dědického práva poučit o tom, proti kterým účastníkům dědického řízení má být žaloba podána. 3. Neobsahuje-li usnesení vydané podle § 175k odst. 2 o. s. ř. poučení o tom, proti komu má být žaloba podána, a žalobce podá žalobu v souladu s tímto usnesením, je soud, který o žalobě rozhoduje, povinen poučit žalobce o tom, koho má žalovat, a to bez ohledu na to, zda žalobce je ve sporném řízení zastoupen advokátem (notářem) či nikoliv.
Naše budoucnost?
Tak jsme se před časem zřejmě s konečnou platností dozvěděli, že knihovna architekta Kaplického na Letné nebude. Architekt již pět let nežije a pokud by dílo převzal někdo jiný, je otázkou, zda by byl dodržen projekt v intencích jeho autora a tedy zda by ještě vůbec šlo o autorství Jana Kaplického. Dříve se zase namítalo, že to bude drahé. Ano, bylo by to drahé, musí zbýt peníze na spotřebu. Ty miliardy, co by stálo něco trvalého, pro budoucí generace potřebného a užitečného, se musí dle našich politiků utratit jinak. Myslí si, že lidem je nejlépe dát guláš s osmi (knedlíky) nebo raději s dvanácti, naprat si břicho, k tomu šest piv, nejlépe půllitr za pětku, pak se z toho vyspat a ráno si dojít pro podporu. Takoví voliči jsou potřeba, takoví je budou volit. Žádné intelektuální řeči. „Na čo je nám taká knihovňa, dajtě tam prasce“. Jako bych slyšel majora Terazkyho.
Několik připomínek k článku JUDr. Martina Šešiny s názvem Pozemková kniha v České republice a její postupný zánik
Se zájmem jsem si pročetl shora uvedený článek (uveřejněný v časopise Ad Notam č. 6/2013), který jistě poskytl rakouským čtenářům chvályhodnou informaci o této problematice. Také jsem se osudem pozemkových knih zabýval, a proto si dovolím k citovanému článku poskytnout českému čtenáři (hlavně notářskému stavu) několik doplňujících připomínek.
Stanovy společenství vlastníků – změny od 1. 1. 2014 nejenom z pohledu notáře
Od 1. 1. 2014 se právní úprava společenství vlastníků přesunula přímo do nového občanského zákoníku, zák. č. 89/2012 Sb.,[1] jenž zároveň zrušil zákon o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. a vzorové stanovy vydané nařízením vlády č. 371/2004 Sb. Původních pět paragrafů zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. nahradilo 23 paragrafů nového občanského zákoníku. Podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku se tím odstraňuje stav, kdy byly dosud některé významné otázky řešeny na úrovni podzákonného právního předpisu, což se jevilo jako dosti problematické. Samotná problematika společenství vlastníků je upravena v ustanovení § 1194–1216 nového občanského zákoníku. K pochopení všech souvislostí je dále zapotřebí nastudovat minimálně celou úpravu spoluvlastnictví (ust. § 1115-1239 NOZ), zejména bytového spoluvlastnictví (ust. § 1158-1222 NOZ). Nesmíme zapomenout ani na část první nového občanského zákoníku, zejména na úpravu obecných ustanovení o právnických osobách, (§ 118-209), a na úpravu spolku (ust. § 214-254, ust. § 258-302 NOZ) s ohledem na přiměřené použití ustanovení o spolku v případě, že z ustanovení o společenství vlastníků nevyplývá něco jiného (ust. § 1221 NOZ).
Odmítnutí dědictví, zřeknutí se dědického práva a vzdání se dědictví jako staronové instituty dědického práva po rekodifikaci
REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA S SEBOU PŘINÁŠÍ ŘADU ZMĚN V MNOHA DÍLČÍCH OBLASTECH SOUKROMÉHO PRÁVA. JEDNOU Z OBLASTÍ, KTERÁ DOZNALA ZMĚN NEJVÍCE, JE PRÁVO DĚDICKÉ. V novém občanském zákoníku – zákoně č. 89/2012 Sb. (dále i jen „nový občanský zákoník“) nacházíme úpravu dědického práva v části třetí s názvem „Absolutní majetková práva“, ustanoveních § 1475 až 1720. Již z této skutečnosti lze dovodit, že nový občanský zákoník upravuje dědické právo obšírněji než občanský zákoník dřívější, tj. zákon č. 40/1964 Sb. (dále i jen „občanský zákoník“). S novým občanským zákoníkem vstupují do úpravy dědického práva některé nové i staro – nové instituty, které v něm doposud chyběly nebo se již v našem občanském právu vyskytovaly, zejména v době účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále i jen „obecný zákoník občanský“). Některé instituty, které byly obsaženy v občanském zákoníku, doznaly rekodifikací významných změn, jiné instituty byly změněny spíše kosmeticky. Obecně lze tvrdit, že dědické právo v novém občanském zákoníku nabízí širší možnosti projevů poslední vůle zůstavitele, tj. posiluje testovací právo zůstavitele, na druhé straně nabízí i dědici více možností nakládání s jeho dědickým právem, resp. s dědictvím. Tato skutečnost koresponduje s obecným trendem celého nového soukromého práva posílit autonomii vůle subjektů soukromého práva a účastníků právních vztahů.
Nové postavení věřitele v dědickém řízení a změna v odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele
S ÚČINNOSTÍ Z. Č. 89/2012 SB., NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU (DÁLE JEN „NOZ“) SE MĚNÍ POSTAVENÍ VĚŘITELE V ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI A SOUČASNĚ TAKÉ DOCHÁZÍ K VÝZNAMNÉ ZMĚNĚ ODPOVĚDNOSTI DĚDICŮ ZA DLUHY ZŮSTAVITELE. TENTO ČLÁNEK JE URČEN NEJEN NOTÁŘŮM. VZHLEDEM K TOMU, ŽE JEŠTĚ NEEXISTUJE RELEVANTNÍ JUDIKATURA, DOVOLUJI SI UPLATNIT VÝHRADU NÁZORU.