Často se na nás obracíte s dotazy: zde je výčet těch nejčastějších z oblasti dědění a pozůstalostního řízení. V příštích dílech Často kladených otázek se zaměříme ostatní činnosti notáře a na fungování notářských úřadů.
„Když já prostě nevím, jestli ho mám vydědit, paní doktorko,“ zoufá si paní na konzultaci u notářky. „Dcera mi to pořád říká, ale celé se mi to nějak příčí. Obě děti jsem vychovávala úplně stejně, dala jsem jim oběma stejně lásky, studia jsme s manželem zaplatili oběma, a teď…“ Paní se málem rozpláče. Zkušená notářka nevidí takový případ poprvé, a tak utrápená paní odejde z notářské konzultace se znatelnou úlevou. Má jasněji v možnostech a ví, že je zcela v pořádku, pokud se rozhodne neudělat vůbec nic.
Tápete, jestli sepsat závěť a/nebo listinu o vydědění, převést dům na potomka anebo všechno vyřešit úplně jinak? Možná by právě pro vás byla ideálním řešením napjaté nebo nejisté situace dědická smlouva.
„Prosímtě, ty už máš závěť?“ podivil se starší muž v tramvaji během rozhovoru se svým spolucestujícím, zhruba čtyřicátníkem. „Samozřejmě!“ odpověděl tázaný. „Ty určitě taky, ne?“ „Já?!“ rozesmál se starší muž. „Já se, tedy, ještě do hrobu nechystám!“ „To s tím přeci vůbec nesouvisí,“ kroutil hlavou mladší muž.
…řekl Jan Werich alias král Já I. ve známé pohádce – a měl pravdu. Kvalitní služba provedená erudovaným odborníkem s letitou praxí něco stojí a málokdo se nad takovým sdělením pozastaví. Je ovšem známým společenským stereotypem, že právníci se přeci snaží na všem vydělat, obzvlášť na lidech, kteří mají hluboko do kapsy, jejich služby jsou nepřiměřeně drahé, a proto je správné tajně zatleskat každému, kdo dokáže, jak snadno a lacino obstarat úkony a dokumenty, za které právníci inkasují nehorázně vysoké částky.
Možná patříte k těm, kdo se vyděsí, kdykoli se v tisku nebo v televizi objeví zpráva o dědickém právu nebo pozůstalostním řízení. Některé reportáže a informace budí dojem, že jde o něco nepochopitelného, složitého, co generuje svár a konflikty, a bez právníka nelze porozumět ani úplným základům. Omyl!
Přestože největší pozornost věnují média závětím v období kolem začátku listopadu, kdy nás kalendář upozorňuje na Památku zesnulých, v posledních letech si novináři začínají všímat i Mezinárodního dne závěti. Ten každoročně připadá na 13. září. Češi zkrátka mají stále větší starost o to, co s jejich majetkem bude po jejich smrti.
Žijete v manželství a vaše drahá polovička podniká? Čelíte hrozbě, že se byznysu nebude dařit, nakupí se dluhy a s nimi může přijít i exekuce? V českém právním prostředí existuje nástroj, který dokáže ochránit úspory a majetek toho partnera, který se do dluhů nedostal. Je jím oddělené jmění manželů. O něm pak informuje veřejný seznam listin. Co ale veřejný seznam listin o manželském majetkovém režimu, jak se správně nazývá, vlastně je a k čemu přesně slouží?
Máme za sebou první čtvrtletí roku 2018, a tím pádem i první signál o tom, jak by to mohlo letos vypadat z pohledu manželských smluv. Po předloňském rekordním počtu byl i minulý rok rekordní. Jaký bude ten letošní?
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Vlastnoručně sepsaná závěť je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Nemusíte se objednávat k notáři, nemusíte mít žádné odborné znalosti – potřebujete jen tužku, papír a představu o tom, co chcete komu odkázat (což, přiznejme, může někdy být to nejtěžší). A také musíte dodržet několik pravidel, aby vaše závěť byla platná. Která to jsou?
Závěť totiž může sepsat skoro každý. Na překážku není nezletilost, výkon trestu odnětí svobody ani omezení svéprávnosti. Jen je třeba dodržet zákonem stanovený postup.
Vydědit – vydědění – vyděděnec… Tyto obraty slýcháme po celý život v nejrůznějším kontextu. Pokud se nás toto téma netýká, můžeme být vděčni – protože týkat se může opravdu každého: každý z nás může být buď vyděděn svým rodičem/rodiči, případně se může ocitnout v situaci, kdy se rozhodne vydědit vlastního potomka/potomky. Kromě stresu a bolesti, kterou takové okamžiky přinášejí, jde vždy o závažné právní kroky. Shrňme si, co vlastně vydědění znamená, jak probíhá, a hlavně jaké jsou k němu důvody.
Manželský pár má společný majetek. Pro někoho výhra, pro jiného naopak – manželé sdílejí i dluhy, ovšem ne všechny a ne vždy je musí za toho druhého platit. Přečtěte si, jak si poradit s případnou exekucí manžela.
Dnes můžeme říct, že každý pátý pár v České republice, který se odhodlal vstoupit do manželství, uzavřel předmanželskou smlouvu. Není to tedy tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. Proč má takové rozhodnutí smysl?
Pojem nesezdané soužití občanský zákoník neupravuje, ale v konkrétních odstavcích s ním vlastně počítá. Ovšem pozor, nepleťte si ho s registrovaným partnerstvím!
Kdo bude dědit, určí buď zůstavitel v závěti či dědické smlouvě, nebo zákon. Ten rozlišuje šest různých skupin dědiců a řadí je podle jejich nároku na dědictví. Neexistuje-li žádný dědic, majetek zemřelého připadne státu. S Novým občanským zákoníkem (NOZ) se ale pravděpodobnost, že bude dědit stát, snížila – možných dědiců je totiž víc.
Řekne-li se korporace, mnozí z nás si nejdřív představí tu velkou, nadnárodní. Z právního hlediska je však korporace zkrátka jen obchodní společnost, tedy něco, co zajímá každého podnikatele, i když podniká v malém měřítku. Poradíme vám, jak dosáhnout výhod spočívajících v nastavení té správné formy podnikání, a začneme fúzí.
