Dědické právo: Zákonná posloupnost dědiců
Kdo bude dědit, určí buď zůstavitel v závěti či dědické smlouvě, nebo zákon. Ten rozlišuje šest různých skupin dědiců a řadí je podle jejich nároku na dědictví. Neexistuje-li žádný dědic, majetek zemřelého připadne státu. S Novým občanským zákoníkem (NOZ) se ale pravděpodobnost, že bude dědit stát, snížila – možných dědiců je totiž víc.
Kdo je uveden jako závětní dědic v závěti nebo v dědické smlouvě, stává se dědicem a „předběhne“ dědice podle zákonné posloupnosti (to však neplatí, je-li uveden pouze jako odkazovník). Nemůže však vyloučit nepominutelného dědice, nebyl-li vyděděn.
Osoba, jejíž majetek se po její smrti stane předmětem dědického řízení.
Odúmrť
Tak zákon označuje dědictví, které přešlo do vlastnictví státu, protože ho dědic odmítl nebo se žádný dědic vůbec nenašel. Stát už dědictví odmítnout nemůže.
Nepominutelný dědic
Děti zůstavitele a případně jejich potomci jsou jediní, koho nelze z rozdělování pozůstalosti vynechat, protože jim náleží povinný díl, leda by je zůstavitel vydědil nebo rozdělil veškerý svůj majetek ještě za života.
Podle NOZ mohou dědit následující příbuzní, přičemž první třída přichází na řadu nejdříve, zatímco následné třídy, jen pokud se nedědí v předcházející třídě.
První třída dědiců
Stejný díl pozůstalosti získají zůstavitelovi děti a manžel. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata, případně pravnoučata zůstavitele.
Druhá třída dědiců
Když potomci zůstavitele nedědí, rozdělí si pozůstalost rovným dílem manžel a rodiče – dědicové dědí rovným dílem, ale manželovi vždy připadne minimálně polovina pozůstalosti. Dědí i ten, kdo žil se zesnulým v jedné domácnosti alespoň 1 rok před tím, než k úmrtí došlo, a staral se o domácnost, případně byl na zůstaviteli existenčně závislý – říkejme mu dále „blízký spolubydlící“.
(pozn. registrovaný partner dědí v první a v druhé třídě dědiců stejně jako manžel)
Třetí třída dědiců
Když pozůstalost nemohou dostat potomci, manžel ani rodiče, přicházejí na řadu sourozenci a „blízký spolubydlící“. V případech, kdy si pozůstalost nemůže nebo nechce převzít některý ze sourozenců, jeho podíl připadne jeho dětem, tedy synovcům či neteřím zůstavitele.
Čtvrtá třída dědiců
Když nemohou dědit potomci, manžel, rodiče, sourozenci, synovci nebo neteře ani „blízký spolubydlící“, o pozůstalost se stejným dílem podělí prarodiče zůstavitele, tedy jeho babičky a dědečci.
Pátá třída dědiců
Přestože je nezvyklé, aby dědili zůstavitelovi prarodiče, mohou dědit dokonce i jejich rodiče! Není-li babiček a dědečků, pozůstalosti náleží prababičkám a pradědečkům. Praprarodiče ze strany otce zůstavitele dostanou přesně jednu polovinu pozůstalosti, ti ze strany matky dostanou druhou. Každý pár se pak mezi sebou také rozdělí spravedlivě – půl na půl. Jestli už pradědeček zemřel, prababička dostane i jeho osminu pozůstalosti. Když už nežije pradědeček ani prababička ze strany babičky zůstavitele, dostanou jejich čtvrtinu praprarodiče zůstavitele z dědečkovy strany. Nemá-li zůstavitel ani jednoho praprarodiče z otcovy strany, praprarodiče z matčiny strany získají celou jejich polovinu. Už jste se v tom zamotali? Snad vám pomůže schéma níže:
Šestá třída dědiců
Nemá-li zesnulý mezi dědici nikoho z prvních pěti tříd, jeho majetek zdědí děti dětí sourozenců, tedy jeho prasynovci a praneteře, a děti jeho prarodičů, tedy strýcové a tety zůstavitele, každý stejným dílem. Nemá-li zůstavitel už žádné strýce ani tety, právo na pozůstalost mají jejich děti, čili bratranci a sestřenice zůstavitele.
Nelze vyloučit, že jeden z dědiců bude se zůstavitelem příbuzný z více stran. V případě několikerého příbuzenství platí všechna dědická práva, které jím získal.