Zápočet na dar: k čemu slouží, jak vypadá v praxi?
My, notáři, máme jedno privilegium: vidíme smrt člověka ze zcela unikátní stránky – setkáváme se s pozůstalými, vnímáme jejich emoce po odchodu blízkého člověka, ale často máme také možnost si uvědomit, jak málo stačilo k tomu, aby vedle smutku nad ztrátou nezůstala i hořkost či rozčarování, složitý komplex osobních křivd a pocitu nespravedlnosti. Je až příliš snadné říct - kdo se chce hádat, ten se hádá, kdo se chce dohodnout, ten se dohodne. Jedním z důvodů neshod během pozůstalostního řízení bývá darování za života: bratr dostal krátce před otcovou smrtí dům – jak to, že má teď navíc dědit spolu s ostatními sourozenci?! – Pojďme se na danou situaci podívat blíže.
Co se, žel, skutečně občas stává: jeden z potomků “přesvědčí” umírajícího rodiče, který trpí např. Alzheimerovou chorobou, že mu má darovat nemovitost. Druhý sourozenec/sourozenci se to ovšem dozví až během pozůstalostního řízení. V takovém případě lze samozřejmě napadnout platnost darovací smlouvy. Neplatnost smlouvy lze žalovat i v případě, kdy mohl být dárce uveden v omyl či se ocitl pod psychickým nebo fyzickým nátlakem. Důvodem žaloby může být i tzv. darování v rozporu s dobrými mravy (pozor, jinak platné darování čehokoli pouze jednomu z více potomků nelze bez dalšího považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy!) Pokud se dědici k žalobě uchýlí, čeká je výzva v podobě náročného dokazování. V případě, že soud žalobě vyhoví (tj. darovací smlouva bude neplatná), dar se stane součástí pozůstalosti, a ta se celá rozdělí mezi dědice.
Pokud věc nespadá do shora uvedené kategorie, event. se ostatním dědicům z jakýchkoliv důvodů nechce pouštět do soudního sporu, pak existuje varianta tzv. započtení na dar. Pamatuje na ni § 1660 občanského zákoníku: „Na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.“ Co to znamená v praxi: obdarovanému se sníží hodnota jeho povinného dílu, a tím pádem zbude více na ostatní dědice. Má to ovšem smysl jen v případě, že hodnota pozůstalosti převyšuje hodnotu daru. Obdarovaný totiž v žádném případě nemá nic vracet, lze docílit nanejvýše snížení jeho podílu na majetku, který k datu úmrtí zůstavitel zanechal. Tj. v případě, že hodnota pozůstalosti činí 300.000 Kč a jeden ze sourozenců dostal před smrtí od zůstavitel byt v hodnoti 3.000.000 Kč, pak se hodnota bytu započte do pozůstalosti tak, že se prostě přičte ke zbytku – vznikne tak částka 3.300.000 Kč. Pokud jsou sourozenci tři a dědí rovným dílem, pak podíl každého činí 1.100.000 Kč. Od této částky se obdarovanému sourozenci odečte hodnota daru, tj. 3.000.000 Kř. Vzhledem k tomu, že výsledek je záporný, tak dotyčný/á nezdědí nic (tj. nezíská z pozůstalosti nic dalšího – zákon metodou zápočtu jej považuje za „saturovaného“ a daným způsobem řeší nerovnost, která darováním před smrtí vznikla. Pozůstalost v hodnotě 300.000 Kč si dělí zbylí dva sourozenci rovným dílem.