Co s nehodným potomkem? Možností je více!
„Když já prostě nevím, jestli ho mám vydědit, paní doktorko,“ zoufá si paní na konzultaci u notářky. „Dcera mi to pořád říká, ale celé se mi to nějak příčí. Obě děti jsem vychovávala úplně stejně, dala jsem jim oběma stejně lásky, studia jsme s manželem zaplatili oběma, a teď…“ Paní se málem rozpláče. Zkušená notářka nevidí takový případ poprvé, a tak utrápená paní odejde z notářské konzultace se znatelnou úlevou. Má jasněji v možnostech a ví, že je zcela v pořádku, pokud se rozhodne neudělat vůbec nic.
Něco vám to říká? Opravdu nejste sami. Notáři by mohli vyprávět o roztodivnostech a nevypočitatelnostech v rodinných vztazích, které se třebas celá léta zdály být harmonické. A pak najednou…. Pokud máte majetek, a chcete vědět, co s ním bude, až tu nebudete, je dobré vědět, jaké jsou možné scénáře – a jak můžete zasáhnout vy sami:
-
Ať už vyhodnotíte vztahy s vašimi dětmi jakkoli, vězte, že nemáte žádnou povinnost nějak zasahovat, pokud nechcete – prostě nemusíte dělat vůbec nic, tj. nemusíte psát závěť ani listinu o vydědění. V zákoně je stanoveno, kdo co dědí v případě, když zůstavitel (zemřelý) žádnou takovou listinu nezanechal. Pozůstalý manžel(ka) a potomci pak dědí rovným dílem.
-
Pokud by vám to připadalo nespravedlivé, protože máte s jedním z dětí dlouhodobě špatné vztahy anebo se obáváte, že by zděděný majetek v jeho případě přišel vniveč např. díky závislosti (omamné látky, hráčská vášeň), ale vydědit ho nechcete, protože je vám to prostě proti srsti, můžete sepsat závěť a dotyčného potomka tzv. opomenout – tj. minimalizovat jeho podíl, což je čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Což je relativně neproblematické, pokud se jedná o peníze či dělitelné movité věci, potíž může nastat, dědí-li se nemovitost – tam je potřeba zvážit, nakolik jsou dědici schopni se dohodnout, a zda i malý podíl, který připadne komplikovanému potomkovi, nezpůsobí letitý a těžko řešitelný problém.
-
Pokud nechcete, aby potomkovi (či více potomkům) po vaší smrti připadla jakákoli část majetku, můžete ho vydědit. Lze tak učinit formou vlastnoručně sepsané listiny (stejně jako u závěti), ale v případě vydědění rozhodně zvažte návštěvu notáře a sepsání listiny formou notářského zápisu. Tlaky, zájmy a emoce u vydědění mohou být o mnoho výraznější než u závěti, dohady o platnosti listiny mohou být dramatičtější a především – může se stát, že vlastnoručně sepsaná listina padne do nepravých rukou. Pamatujte na to, že vydědit lze pouze potomka (tj. ne manžela či manželku, ani kohokoli z dalších příbuzných), a to pouze ze zákonem stanovených důvodů. U některých důvodů či obratů se vám může zdát nejasné, zda je ve vašem případě naplněn nebo ne – i proto je lepší věc konzultovat s notářem (např. nemusí být zřejmé, co je „projevování opravdového zájmu“). A konečně: neděste se, že by vydědění bylo definitivní a nezvratné. Rodinné vztahy se mohou zlepšit anebo si celou věc můžete prostě rozmyslet, přehodnotit, zrušit – a to, ano, klidně bez udání důvodu. Je to přeci váš majetek, vaše právo s ním naložit
-
Á propos – naložit: je zde pochopitelně i varianta, že část anebo veškerý majetek převedete za života. Můžete darovat, prodat, v případě nemovitosti, kterou obýváte si můžete s obdarovaným dohodnout tzv. služebnost (dříve věcné břemeno), a sice že můžete v domě či bytě bezplatně dožít. Možností je řada; opět – nevíte-li si rady, netrapte se, nýbrž konzultujte s odborníkem. A na závěr častá otázka resp. obava: smíte prodat či darovat majetek, který jste uvedli v závěti? – Arciže můžete! Ano, když budete chtít, můžete prodat a nakrásně procestovat úplně všechno. Závěť bude dále platná, ale dědici si rozdělí to, co případně zbyde. Takhle jednoduché to je. :-)