Tři věci, které řešit u notáře
Aneb věci, s nimiž je dobré obrátit se na odborníka přesto, že to žádný předpis nevyžaduje.
- Závěť – ano, závěť můžete sepsat sami, doma, vlastní rukou na obyčejný kus papíru. Není nijak složité dodržet několik jednoduchých pravidel, jimiž se v takovém případě musíte řídit. Podle zákona nepotřebujete žádné razítko, pečeť, registraci listiny či ověřený podpis (…to je, ostatně, mýtus, se kterým se nejeden notář setká – sepisovatel(ka) si myslí, že podpis pod vlastnoručně sepsanou závětí musí být ověřen; nemusí!). Potřebujete však něco jiného: jistotu, že závěť bude po právní stránce správně, že bude po vaší smrti nalezena, a že s ní bude naloženo tak, jak jste si přáli. Ač máte zato, že vztahy mezi vašimi potomky či jinými následníky jsou takřka ideální, divili byste se, co někdy udělá s lidskou povahou nečekané zjištění, že to, co mělo či mohlo být, nakonec nebude, resp. bude někoho jiného. Jinými slovy: pokud nalezená vlastnoruční závěť padne do nepravých rukou, může se stát, že bude zničena či přinejmenším zpochybněna. Proto lze více než doporučit sepsání závěti v podobě notářského zápisu přímo u notáře. Tam se totiž nic neztratí a závěť bude stoprocentně správně. Případně můžete svou vlastnoruční závěť alespoň u notáře uložit. Rozhodně je to jistější varianta, než ji zanechat v zásuvce svého psacího stolu.
- Listina o vydědění – ačkoli i toto pořízení pro případ smrti lze sepsat samostatně, obzvlášť v tomto případě nelze než naléhavě doporučit návštěvu notáře. Přeci jen: materie, kterou v listině budete řešit, z podstaty věci může generovat nesouhlas a konflikty mezi těmi, koho se případné (ne)dědění týká. Notář vás předně seznámí s důvody vydědění, tj. spolu s vámi zjistí, zda opravdu můžete potomka platně vydědit. Listina, kterou s vámi sepíše, bude mít v podobě notářského zápisu stejný režim a garance jako shora uvedená závěť.
- Kupní smlouva – obzvlášť, pokud se týká nemovitosti. Ano, i v tomto případě můžete postupovat „po vlastní ose“, tj. stáhnout si vlastní vzor, upravit ho na míru konkrétní transakci a poté si pouze nechat ověřit podpisy prodávajícího a kupujícího. Ovšem tento postup v sobě ukrývá hned několik rizik: zaprvé, smlouva musí být opravdu stoprocentně správně – například si nemůžete dovolit udělat žádnou chybu v označení nemovitostí, identifikaci stran či popsání způsobu uhrazení kupní ceny. Tedy – můžete, ale musíte pak počítat s tím, že budete návrh na vklad do katastru nemovitostí podávat opakovaně. Stává se to častěji, než si myslíte, a to výhradně u smluv, které si účastníci sepisovali sami. A pozor: nešlo o žádné rychlé sepsání „na koleně“ – jen se prostě v mnoha případech nevyhnutelně ukáže, že to zkrátka není tak jednoduché, jak se zdá. Notář pro vás může celou záležitost vyřídit tak, abyste žádným rizikům nečelili: sepíše smlouvu, návrh na vklad a zajistí i bezpečný převod kupní ceny prostřednictvím notářské úschovy (alias: kladli jste si někdy otázku, jak se to s převodem peněz vlastně provede za situace, kdy je JIŽ podán návrh na katastr, ale nemovitost JEŠTĚ není platně zapsána na nového vlastníka, zatímco kupující UŽ chce mít jistotu, že mu bude zaplacena kupní cena?)
- Štítky:
- 2023