Dědění bitcoinu

Mgr. David Kittel

Kryptoměny rezonují dnešním světem. Mezi nimi pak nejvíc bitcoin. Lze s ním platit za zboží a služby, a to i mimo prostředí internetu. Slouží jako investice. Co se ale stane poté, když jeho vlastník zemře? 

Tento článek pojednává o bitcoinu. Závěry z něj však mohou obdobně platit i na jiné kryptoměny založené na stejné technologii. Cílem článku je představit základní fungování bitcoinu, jeho právní i faktickou povahu a z ní vyplývající zvláštnosti při projednávání pozůstalosti, přechodu na dědice a v neposlední řadě i při pořizování pro případ smrti.

CO JE BITCOIN

Bitcoin je internetová platební síť a v této síti používaná kryptoměna založená na technologii blockchainu. V rámci tohoto systému se mezi přímo propojenými uživateli (peer-to-peer), bez žádného centrálního serveru ani žádné centrální autority, vytváří a sdílí databáze, která funguje jako distribuovaná účetní kniha obsahující údaje o transakcích postupně řazených do bloků. Uživatelé sítě mohou být buď koncoví uživatelé, nebo tzv. těžaři, nebo obojí. Koncoví uživatelé vytvářejí jednotlivé transakce. Tyto transakce odesílají do sítě, kde se následně ověřují. Těžař údaje o transakcích uživatelů seskupí do bloku, ten připojí na předchozí potvrzený blok transakcí a následně potvrdí. Za potvrzení transakce získává těžař od systému odměnu v podobě emise nových bitcoinů. Proto se tento uživatel nazývá těžařem. Vytvořené bloky transakcí se na sebe postupně řetězí. Proto blockchain: řetěz bloků. Databáze všech proběhlých transakcí je přístupná kaž­dému uživateli.[1]

V síti používá koncový uživatel veřejný a privátní klíč. V obou případech jde o kódy z čísel a z malých a velkých písmen. Veřejný klíč (též veřejná adresa nebo bitcoinová adresa) je kód, pod kterým koncový uživatel bitcoin přijímá a pod kterým je v blockchainu zůstatek bitcoinu zaznamenán (podobně jako číslo bankovního účtu).[2] Privátní klíč (též soukromý klíč) pak umožňuje činit s bitcoinem trasakce (podobně jako přístupové údaje k bankovnímu účtu), je proto jej třeba držet v tajnosti. Veřejný klíč tedy umožňuje koncovému uživateli bitcoin přijímat a zjistit jeho zůstatek. Privátní klíč mu pak umožňuje se zůstatkem bitcoinu nakládat; bez privátního klíče lze považovat bitcoin prakticky za ztracený.

Pro zjednodušení se v rámci uchovávání bitcoinu a nakládání s ním používají tzv. peněženky. Tedy nosiče, resp. místa, na kterých jsou klíče zaznamenány. Především úroveň zabezpečení privátního klíče před neoprávněným přístupem třetích osob je pro volbu toho kterého druhu peněženky určující.

Papírová peněženka. Klíče jsou zaznamenané písmem na obyčejné listině nebo jiném fyzickém nosiči. Některé generátory papírových peněženek umožňují papírovou peněženku vytisknout i s QR kódy obsahujícími veřejný a privátní klíč.

Softwarová peněženka. Klíče jsou uložené lokálně jako data v souboru nebo v programu na počítači či v aplikaci na telefonu apod. Přístup do programu nebo aplikace, popř. některé úkony v něm (např. potvrzování transakcí) mohou být zabezpečeny heslem či jinak. Program nebo aplikace může vygenerovat frázi několika slov – tzv. seed, jejichž zadáním ve stanoveném pořadí lze v případě potřeby (např. poškození nebo ztráta počítače či telefonu) peněženku obnovit v jiném počítači či telefonu.

Hardwarová peněženka. Klíče jsou uložené lokálně ve speciálním fyzickém zařízení, které se připojuje k počítači. Přístup do zařízení, popř. některé úkony v něm (např. potvrzování transakcí) mohou být zabezpečeny heslem či jinak. Zařízení může vygenerovat seed, jehož zadáním lze v případě potřeby (např. poškození či ztráty) peněženku obnovit v jiném zařízení.

Webová peněženka. Klíče jsou uložené na serveru provozovaném třetí osobou, k němuž se přistupuje vzdáleně pomocí webového rozhraní, programu či aplikace (obdobně jako v internetovém bankovnictví). Přístup do webového rozhraní, programu či aplikace, popř. některé úkony v nich (např. potvrzování transakcí) jsou zabezpečeny heslem nebo jinak. Protože třetí osoba (provozovatel) disponuje privátním klíčem uživatele, fakticky s bitcoinem nakládá ona, a to podle smluvních podmínek na základě pokynů uživatele.

PRÁVNÍ POVAHA BITCOINU

Velmi zjednodušeně lze říci, že bitcoin jako kryptoměna je údajem o transakci v databázi. Předmětem právního vztahu mezi dvěma uživateli je změna údajů v této databázi, a to vytvořením nové transakce prostřednictvím privátního klíče jednoho uživatele, který v databázi převádí bitcoin zaznamenaný na svém veřejném klíči ve prospěch veřejného klíče jiného uživatele. Taková změna údajů v databázi má svou hodnotu, a proto se pravidelně děje za úplatu (nákup či prodej bitcoinu). Zároveň může být sama úplatou, např. za koupi zboží či poskytnutí služeb (bitcoin jako platidlo). Protože se tato hodnota v čase mění, může být i investicí (bitcoin jako investiční aktivum). S tím vším spojené různé potřeby uživatelů se pak stávají předmětem uspokojení ze strany třetích osob (poskytování služeb spojených bitcoinem).

Ve smyslu § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je bitcoin věcí, a sice věcí nehmotnou (§ 496 odst. 2 o. z.) a movitou (§ 498 odst. 2 o. z.). Zároveň je virtuálním aktivem ve smyslu § 4 odst. 9 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML“).[3] Jakkoli se jako měna (kryptoměna) označuje a fakticky používá, není měnou ve smyslu zákonného platidla (měnou s nuceným oběhem, fiat měnou)[4] ani není elektronickými penězi ve smyslu § 4 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku.

Je-li bitcoin věcí, potom s ním související peněženku lze považovat za jeho součást (§ 505 o. z.) nebo příslušenství (§ 510 o. z.). Kdyby šlo o příslušenství, bude platit vyvratitelná domněnka, že právní jednání a práva a povinnosti týkající se bitcoinu se týkají i peněženky (§ 510 o. z.). V tomto smyslu se pak zůstavení bitcoinu a jeho přechod na dědice tedy zásadně týká i s ním související peněženky. Toto platí u peněženek papírových a hardwarových. V případě softwarových peněženek s ohledem na jejich povahu tento závěr jednoznačně učinit nejde. V případě webových peněženek se tento závěr s ohledem na jejich povahu neuplatní vůbec.

Z hlediska definice vlastnictví v § 1011 o. z. a majetku v § 495 o. z. bude bitcoin vlastnictvím a majetkem toho, komu patří. Určit, komu bitcoin patří, může být složité. Jelikož jeho základní technickou vlastností je to, že s ním může nakládat pouze ten, kdo disponuje privátním klíčem, bude pro úvahu, kdo je vlastníkem bitcoinu, určující primárně dizpozice privátním klíčem a teprve poté další okolnosti (např. zda je dispozice privátním klíčem oprávněná). Dispozici privátním klíčem lze v případě použití softwarových a hardwarových peněženek nahradit dispozicí seedem, neboť pomocí něho lze obnovit peněženku obsahující potřebné klíče. Lze tedy shrnout, že nakládat s bitcoinem může zásadně pouze ten, kdo disponuje privátním klíčem nebo seedem (dále jen „přístupové údaje“).[5]

ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele (§ 1475 odst. 2 o. z.). Jmění je souhrn majetku a dluhů zůstavitele, přičemž majetkem je vše, co zůstaviteli patřilo ke dni jeho smrti (§ 495 o. z.). Pozůstalost ve vztahu k dědici je pak dědictvím (§ 1475 odst. 3 o. z.). Úkony soudu v řízení o pozůstalosti v prvním stupni vykonává soudem pověřený notář jako soudní komisař [§ 100 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)]. V řízení se mj. určuje obvyklá cena pozůstalosti (§ 180 z. ř. s.) a potvrzuje se nabytí dědictví dědici nebo více dědicům (§ 185 z. ř. s.). Aktiva pozůstalosti tvoří mj. majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti (§ 171 z. ř. s.). Neshodnou-li se dědicové na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (§ 172 odst. 2 z. ř. s.).[6]

Protože není žádná centrální autorita, která by potvrdila vlastnictví bitcoinu zůstavitelem, je s ohledem na tuto decentralizaci třeba k projednání bitcoinu jako součásti pozůstalosti nutná shoda všech dědiců na tom, že zůstavitel bitcoin vlastnil. Notář v takovém případě nemůže v řízení o pozůstalosti provádět dokazování ke skutečnostem, které by byly mezi dědici sporné. Pokud se dědici shodnou, je dále třeba, aby se přístupové údaje dostaly od zůstavitele k tomu, kdo má bitcoin dědit, případně aby bylo jinak zajištěno, že se tyto údaje dostanou do jeho dispozice po skončení řízení. Projednání bitcoinu jako součásti pozůstalosti by bylo bezpředmětné, pokud by následně neměly být přístupové údaje dědicovi známy.

K určení obvyklé ceny bitcoinu je třeba znát jeho zůstatek. Ten lze zjistit za použití příslušného veřejného klíče.[7] Protože se bitcoin pravidelně obchoduje na internetových burzách nebo směnárnách, lze obvyklou cenu určit na základě toho, jak obchodoval ke dni úmrtí zůstavitele.[8] 1 bitcoin (zkráceně BTC) je dělitelný sto milionem. Nejnižší měnová jednotka se nazývá satoshi (zkráceně SAT).[9] 1 SAT = 0,00000001 BTC. Popis v seznamu aktiv pozůstalosti by měl obsahovat nejlépe veřejný klíč spolu s uvedením zůstatku bitcoinu na něm (např.: „0,13511456 bitcoinu na veřejném klíči 1ABCd2ef3456AdNotam78910NkCr11ghij“, kdy místo slova „bitcoin“ lze použít zkratku „BTC“[10]) a obvyklou cenu vyjádřenou v korunách českých.

Potvrzení nabytí bitcoinu jedinému dědici, který má přístupové údaje, nebude v praxi činit potíže. Jestliže ale bude nabytí bitcoinu potvrzeno více dědicům, musí s ohledem na jeho technické vlastnosti následovat společný postup těchto dědiců v souladu s rozhodnutím o dědictví, pokud jde o společné užití přístupových údajů za účelem následného faktického vypořádání bitcoinu mezi sebou. Tím, že je bitcoin decentralizovaný, není zde žádná centrální autorita, která by rozhodnutí o dědictví mohla přijmout a podle něho bitcoin mezi dědice rozdělit. Tomu se dá předejít tím, bude-li k bitcoinu v pozůstalosti vícero přístupových údajů a každý z dědiců zdědí bitcoin připadající na jedny přístupové údaje.

Odlišná může být situace v případě bitcoinu na webové peněžence. S ohledem na to, že privátním klíčem disponuje její provozovatel, je diskutabilní, zda zůstavitel takový bitcon vůbec vlastní, nebo zda jej vlastní provozovatel webové peněženky a zůstavitel má jen některá práva přiznaná mu smluvními podmínkami. Na druhou stranu s ohledem na to, že půjde o poskytovatele služeb spojených s virtuálním aktivem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) AML nebo obdobných předpisů v jiných státech, bude mu zpravidla známa totožnost zůstavitele, což by mohlo usnadnit dokazování. Notář by mohl vyzvat provozovatele ke sdělení skutečností podle § 141 z. ř. s.[11]

SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ

Bitcoin může být součástí společného jmění manželů (§ 709 o. z.). Zaniklo-li manželství smrtí jednoho z manželů, mělo by v řízení o pozůstalosti dojít též ke stanovení obvyklé ceny bitcoinu patřícího do společného jmění manželů a k vypořádání společného jmění manželů (§ 162 z. ř. s.). Stanovení obvyklé ceny a vypořádání společného jmění manželů narazí na podobná úskalí jako při určování obvyklé ceny pozůstalosti a při potvrzování dědictví více dědicům.

POŘÍZENÍ PRO PŘÍPAD SMRTI

Jak pořídit o bitcoinu pro případ své smrti, by mělo být hlavní otázkou každého jejich vlastníka. Zvláště pak, pokud má bitcoin vyšší hodnoty. Zůstavitel by měl nejen projevit vůli, kdo se má stát vlastníkem bitcoinu po jeho smrti a jak, ale ruku v ruce s tím řešit i zabezpečení přístupových údajů po jeho smrti a jejich předání zamýšlené osobě.[12]

Pokud zůstavitel neprojeví žádnou poslední vůli, stane se po jeho smrti bitcoin součástí jeho pozůstalosti, na kterou budou mít právo dědicové ze zákona (§ 1633 až 1641 o. z.). Od smrti zůstavitele do skončení řízení o pozůstalosti budou pozůstalost spravovat všichni dědicové, případně soudem jmenovaný správce pozůstalosti (§ 1677 o. z.). Vždy je třeba, aby dědicové disponovali přístupovými údaji.

Pokud zůstavitel poslední vůli projevit chce, jeví se jako nejvhodnější ze všech druhů pořízení pro případ smrti (§ 1491 o. z) pořízení závěti (§ 1494 a násl. o. z.), v níž může zůstavitel povolat právní nástupce k bitcoinu, a to buď jako dědice, nebo jako odkazovníky, a zároveň může povolat vykonavatele závěti, správce pozůstalosti nebo oba zároveň. Takovou závěť může též kdykoli změnit nebo zrušit. Rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem je ten, že zatímco dědic je univerzálním právním nástupcem zůstavitele a účastníkem řízení o pozůstalosti, kterému je dědictví potvrzeno konečným rozhodnutím soudu, odkazovník (§ 1594 a násl. o. z.) má naproti tomu jen pohledávku za dědici na vydání předmětu odkazu, přičemž není účastníkem řízení o pozůstalosti, ani soud mu nabytí odkazu nijak nepotvrzuje. Lepší je proto povolání dědice. Úkolem vykonavatele závěti (§ 1553 o. z.) je dbát na řádné splnění poslední vůle zůstavitele, a pokud není povolán správce pozůstalosti, potom i spravuje pozůstalost. Správce pozůstalosti (§ 1556 a násl. o. z.) spravuje pozůstalost, a byl-li povolán i vykonavatel závěti, řídí se správce pozůstalosti jeho pokyny. V případě potřeby může správce pozůstalosti jmenovat též soud (§ 157 a násl. z. ř. s.).

Poslední vůli může zůstavitel projevit např. tak, že v závěti povolá dědice bitcoinu, případně i nařídí, jak má být mezi dědice rozdělen, bude-li povolaných dědiců více. Uvést v závěti i konkrétní veřejný klíč, na kterém má zůstavitel zůstatek bitcoinu, může být vhodné, je však třeba brát v úvahu, že vlivem pozdějších transakcí může dojít k jeho změně. K zajištění splnění své poslední vůle může zůstavitel dále povolat vykonavatele závěti a případně mu určit, jaké má povinnosti. Nepovolá-li ho, může povolat správce alespoň části pozůstalosti, kterou tvoří zůstavený bitcoin, a to buď dědice, který má bitcoin zdědit, nebo jinou osobu, čímž vyloučí ze správy této části pozůstalosti ostatní dědice, kteří bitcoin dědit nemají.

Následně musí zůstavitel vyřešit, jak se povolaný dědic dostane k přístupovým údajům, a vyloučit, aby se k těmto údajům nedostal nikdo nepovolaný. V žádném případě by zůstavitel neměl uvádět přístupové údaje přímo do textu závěti s ohledem na to, že závěť se stává součástí pozůstalostního spisu, do kterého mohou v mezích právních předpisů nahlížet i jiné osoby než dědic, který má bitcoin podle poslední vůle zůstavitele dědit. Není vyloučeno, aby závěť obsahovala postup, jak se povolaný dědic může k přístupovým údajům dostat. Vždy je však třeba zvážit okolnosti konkrétního případu a cíl, kterým je, aby se k přístupovým údajům dostalo co nejméně lidí, nejlépe po zůstaviteli pouze povolaný dědic. Nabízí se třeba využít úschovu přístupových údajů nastavenou v souladu s výše uvedeným cílem a o této úschově dědice vhodným způsobem zpravit.

ZÁVĚR

Bitcoin je movitou nehmotnou věcí. V případě smrti jeho vlastníka je součástí jeho pozůstalosti. Mnohdy zdůrazňovaná přednost bitcoinu spočívající v jeho decentralizaci a nezávislosti na jakékoli autoritě se může snadno stát překážkou pro to, aby přešel na dědice. Zásadní je dispozice s přístupovými údaji, neboť je nezbytná pro možnost s bitcoinem nakládat a dále je jedním z hlavních předpokladů pro závěr o jejich vlastnictví. V průběhu řízení je nutné nalezení shody mezi všemi dědici o skutečnosti, že zůstavitel bitcoin v okamžiku své smrti vůbec vlastnil, neboť v případě sporu je prokazování této skutečnosti v řízení o pozůstalosti nemožné a mimo toto řízení problematické. Zároveň je třeba, aby se přístupové údaje dostaly od zůstavitele k tomu, kdo má bitcoin dědit, případně aby bylo jinak zajištěno, že se tyto údaje dostanou do jeho dispozice po skončení řízení. Hodlá-li zůstavitel projevit poslední vůli, kdo má jeho bitcoin nabýt po jeho smrti, jeví se jako nejvhodnější, pořídí-li závěť, v níž povolá dědice bitcoinu. Zároveň musí zůstavitel vyřešit, jak se přístupové údaje dostanou k povolanému dědici, aniž by se dostaly k nepovolaným osobám, případně kdo je bude spravovat v průběhu řízení o pozůstalosti. Za tím účelem může v závěti povolat vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti.

• Štítky:
• 2021