Postavení vyděděného nepominutelného dědice v aktuální rozhodovací praxi soudů

JUDr. Adam Talanda, Ph.D., JUDr. Filip Plašil

Hmotněprávní i procesní postavení nepominutelného dědice patří v poslední době k frekventovaným a praktickým otázkám dědického práva. Tématu se pravidelně věnuje i literatura a dosud k němu Nejvyšší soud zaujal názor toliko v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017. Uvedeným rozsudkem však nebyla uspokojivě vyřešena otázka účasti vyděděného nepominutelného dědice v řízení o pozůstalosti. Autoři nyní přinášejí nové poznatky z praxe, neboť k procesnímu postavení vyděděného nepominutelného dědice se aktuálně vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020.

Dosavadní poznatky

V časopise Ad Notam vyšel článek „Postavení nepominutelného dědice“,[1] ve kterém autoři rozebírají různé situace, které mohou ve vztahu k nepominutelnému dědici nastat, a jejich následky pro jeho právo na dědický podíl či povinný díl a na účast na řízení o pozůstalosti. Autoři v uvedeném článku mimo jiné vyslovili názor, že nepominutelný dědic vyděděný neplatně, pokud neplatnost spočívá pouze v nedostatku zákonných důvodů vydědění, má jen právo na povinný díl. Pokud tedy vyděděný nepominutelný dědic uplatnil svůj nárok na povinný díl a tvrdí, že důvody pro jeho vydědění nejsou dány, ale zároveň nenapadá pravost či platnost listiny o vydědění z jiných důvodů, nemůže být odkázán k podání žaloby na určení dědického práva podle § 170 ZŘS a dále ani nemá být účastníkem řízení o pozůstalosti, ale může se svého práva na povinný díl domáhat ve sporném řízení.[2]

Nejvyšší soud dal v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017 (dále jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), shora uvedeným názorům za pravdu jenom zčásti. Potvrdil sice, že nepominutelný dědic nemá být za takové situace soudním komisařem odkázán k podání určovací žaloby podle § 170 ZŘS, protože svůj nárok na povinný díl může uplatnit v řízení sporném, avšak zároveň (mimo vlastní řešenou otázku) podotkl, že i přesto má nepominutelný dědic dál zůstat účastníkem řízení o pozůstalosti, aby pro něho mohla být závazná obvyklá cena aktiv a pasiv.

I v otázce účastenství vyděděného nepominutelného dědice na řízení o pozůstalosti však nyní nastal posun, a to díky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020. Případ posuzovaný Nejvyšším soudem a jeho závěry hodlají autoři přiblížit v dalším textu.

Skutkový základ případu

V řízení o pozůstalosti po zůstaviteli zemřelém v prosinci 2017 přichází v úvahu jako dědicové ze zákona manželka, syn a po předemřelé dceři dva vnukové. Nepominutelnými dědici jsou tedy syn a dva vnukové. Zůstavitel zanechal závěť, ve které za jedinou dědičku povolal manželku, a dále zanechal listinu o vydědění, ve které vydědil jednoho z vnuků, protože o zůstavitele neprojevoval skutečný zájem. Všichni účastníci uznali obě zůstavitelova pořízení pro případ smrti za pravá a žádný z účastníků nezpochybnil, že jedinou dědičkou po zůstaviteli je podle závěti jeho manželka. Vyděděný vnuk však zpochybnil platnost vydědění s tím, že důvody jeho vydědění nejsou dány, a požadoval svůj dědický podíl. Syn zůstavitele a druhý vnuk (který nebyl vyděděn) nepožadovali povinný díl.

Rozhodování v řízení

a) Řízení v prvním stupni

Notář v řízení o pozůstalosti jednal se všemi uvedenými osobami a v návaznosti na jejich stanoviska nejprve odkázal vyděděného vnuka k podání žaloby na určení, že je dědicem po zůstaviteli ve smyslu § 170 odst. 1 ZŘS. Vyděděný vnuk určovací žalobu podal a v odůvodnění se zaměřil na prokazování neplatnosti vydědění. Manželka zůstavitele jako žalovaná navrhla zamítnutí určovací žaloby. Argumentovala tím, že s ohledem na platnou a pravou závěť, podle které je jedinou dědičkou manželka, nemůže být vyděděný vnuk dědicem ani při prokázání neplatnosti vydědění a může mu svědčit nejvýše právo na povinný díl. Z toho důvodu, s ohledem na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu,[3] nelze nastalou situaci řešit odkázáním k určovací žalobě podle § 170 ZŘS, a protože není dán ani naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, nemůže být podané žalobě vyhověno.

Sporný soud citoval uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a určovací žalobu vyděděného vnuka zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu, neboť se vyděděný vnuk může svého práva na povinný díl domáhat žalobou na zaplacení.[4]

Následně notář ukončil účast vyděděného vnuka na řízení o pozůstalosti usnesením podle § 7 odst. 2 ZŘS. V odůvodnění notář zrekapituloval, že vyděděný vnuk neměl být odkázán k podání žaloby na určení podle § 170 ZŘS a zároveň neměl k podání takové žaloby naléhavý právní zájem. Dále uvedl, že vzhledem ke shodě účastníků na pravosti obou pořízení pro případ smrti vzniká pouze spor o platnost vydědění, v řízení o pozůstalosti jakožto v řízení nesporném nelze takový spor vyřešit a o nároku na povinný díl rozhodnout, a proto vyděděnému nezbývá než uplatnit své právo ve sporném řízení.

b) Řízení odvolací

Proti usnesení notáře o ukončení účasti na řízení o pozůstalosti podal vyděděný vnuk odvolání, ve kterém s odkazem na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu[5] argumentoval, že nepominutelný dědic, který uplatnil své právo na povinný díl, je účastníkem řízení o pozůstalosti, i když byl vyděděn. Ostatní účastníci navrhli usnesení potvrdit jako věcně správné. Zopakovali, že vyděděný vnuk byl vyděděn listinou o vydědění nepopřenou co do pravosti, přičemž důvody vydědění jsou sporné. Řízení o pozůstalosti je pak řízením nesporným, ve kterém zásadně nelze řešit skutkové spory (ani skutkové spory o dědické právo podle § 170 ZŘS, ani o rozsah společného jmění manželů nebo aktiv a pasiv pozůstalosti podle § 162 odst. 2, § 172 odst. 2 a § 173 ZŘS). Protože je pak právo vyděděného vnuka na povinný díl sporné a spor nelze v řízení o pozůstalosti vyřešit, nelze jeho právo v řízení o pozůstalosti ani vypořádat. Účastí vyděděného vnuka na řízení o pozůstalosti, ve kterém nemůže být jeho právo vypořádáno, může docházet k záměrnému zdržování řízení o pozůstalosti. Závěrem upozornili na zásadu autonomie vůle zůstavitele, ze které mimo jiné vyplývá nemožnost v řízení o pozůstalosti uzavřít dohodu o vypořádání povinného dílu, která by nařízením zůstavitele odporovala.

O odvolání rozhodoval Krajský soud v Ostravě (senát 10 Co), který napadené usnesení notáře změnil tak, že se ukončuje účast vyděděného vnuka jako dědice zůstavitele. V odůvodnění uvedl, že vyděděný vnuk nadále zůstává účastníkem řízení o pozůstalosti jako nepominutelný dědic. Dále konstatoval, že zůstavitel zanechal nikým nezpochybněnou pravou a platnou závěť, ve které za jedinou univerzální dědičku povolal svou manželku, a vyděděný vnuk tedy již nemůže být účastníkem jako zákonný dědic. Pokud jde však o jeho účast na řízení jako nepominutelného dědice podle § 113 ZŘS, zpochybnil krajský soud závěr notáře, že vyděděnému vnukovi nezbývá než uplatnit právo na povinný díl ve sporném řízení. Podle krajského soudu je při vypořádání společného jmění manželů,[6] soupisu pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a vypořádání povinného dílu nepominutelný dědic účastníkem řízení bez dalšího vždy, pokud svůj nárok v řízení uplatní, neboť z pohledu § 113 ZŘS není případné vydědění rozhodné a námitku neplatnosti vydědění bude nezbytné řešit jako otázku předběžnou až pro rozhodnutí o vypořádání povinného dílu. Nedojde-li ohledně vypořádání povinného dílu k dohodě, bude se otázkou platnosti vydědění (tedy existence důvodů vydědění) zabývat přímo soud v řízení o pozůstalosti (tj. notář) jako otázkou předběžnou, a to s využitím procesních prostředků obdobných jako v řízení sporném (sic!). Pravomocné určení obvyklé ceny společného jmění manželů i obvyklé ceny pozůstalosti je přitom podle krajského soudu zásadní pro rozhodnutí o vypořádání povinného dílu v penězích a cena pozůstalosti zjištěná v řízení o pozůstalosti je pro nepominutelného dědice závazná (u toho odkázal na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu).

c) Řízení dovolací

Proti usnesení krajského soudu podali dovolání jediná závětní dědička a druhý, nevyděděný vnuk zůstavitele. Dovolatelé jako důvod dovolání označili, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a přípustnost dovolání dovozovali z toho, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, zda je účastníkem řízení o pozůstalosti nepominutelný dědic vyděděný zůstavitelem, který nenapadá platnost závěti, ale domáhá se pouze svého povinného dílu s odůvodněním, že důvody jeho vydědění uvedené zůstavitelem nejsou dány. Podle dovolatelů takový vyděděný nepominutelný dědic účastníkem řízení o pozůstalosti není a jeho domnělý povinný díl nemůže být v řízení o pozůstalosti vypořádán, proto ani výsledky řízení o pozůstalosti, včetně rozhodnutí o určení obvyklé ceny pozůstalosti, pro něho nejsou závazné. Dovolatelé pak poukázali na dřívější rozsudek Nejvyššího soudu, ve kterém se Nejvyšší soud k uvedené otázce obiter dictum vyjadřoval tak, že nepominutelný dědic se má svého práva na povinný díl domáhat podáním žaloby ve sporném řízení, ale zároveň je vždy účastníkem řízení o pozůstalosti, přičemž Nejvyšší soud tento závěr blíže neodůvodnil. Dovolatelé uvedli, že pokud je právo na povinný díl sporné, resp. takové právo vyděděný nepominutelný dědic až do prokázání neplatnosti vydědění nemá, nemůže být takový nepominutelný dědic pouze na základě svého tvrzení o právu na povinný díl účastníkem řízení podle § 113 ZŘS a nemůže být o jeho právu na povinný díl rozhodnuto, neboť není možné, aby soud v řízení o pozů­stalosti nepominutelnému dědici přiznal právo, které mu podle hmotného práva nesvědčí. Pro vyděděného nepominutelného dědice by pak neměla být závazná usnesení vydávaná v řízení o pozůstalosti, neboť by skrze opravné prostředky mohl neúměrně prodlužovat délku řízení, a i pro něj samotného by bylo vhodnější, pokud by např. hodnotu pozůstalosti, a tím i výši povinného dílu, mohl prokazovat ve sporném řízení. Dovolatelé pak zdůraznili, že v řízení o pozůstalosti jako v řízení nesporném zásadně nelze řešit skutkové spory, jak uváděl odvolací soud.

Dovolací soud v řízení pod sp. zn. 24 Cdo 2236/2020 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl: „Z uvedených ustanovení ObčZ a ZŘS (účinných od 1. 1. 2014) vyplývá zcela jiné postavení tzv. nepominutelných dědiců, jimiž jsou děti, resp. vnuci, zůstavitele, oproti předcházející právní úpravě. Za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Lze tak dovodit, že pořízením pro případ smrti opomenutý potomek zůstavitele již ‚nevstupuje‘ do práv a povinností zůstavitele (které podle § 1475 odst. 2 ObčZ tvoří pozůstalost), a nelze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem. Uvedené koresponduje s právním závěrem vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, podle nějž se novou právní úpravou nepominutelný dědic stává pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo.

Nelze-li mít důvodně za to, že je ‚nepominutelný dědic‘ dědicem zůstavitele, není ani účastníkem při projednání pozů­stalosti ve smyslu § 110 odst. 1 ZŘS. Omezenou účast při projednání pozůstalosti – ve vyjmenovaných fázích řízení (při soupisu pozůstalosti, při určení obvyklé ceny pozůstalosti a při vypořádání povinného dílu) – mu přiznává § 113 ZŘS. Při aplikaci tohoto procesního ustanovení však nelze přehlédnout, že podle § 1646 odst. 1 ObčZ je vyděděný potomek vyloučen z jeho práva na povinný díl. Existuje-li tedy listina o vydědění, jejíž platnost vyděděný potomek nezpochybňuje, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jeho vydědění, pak, dokud o tomto jeho tvrzení není soudem rozhodnuto (přičemž se tak nemůže stát prostřednictvím odkazu podle § 170 ZŘS na podání žaloby ve sporném soudním řízení, když nejde o dědické právo, srov. názor vyslovený Nejvyšším soudem ve výše uvedeném rozsudku), je třeba na něho hledět jako na potomka vyděděného, tj. podle § 1646 odst. 1 ObčZ vyloučeného z práva na povinný díl. ‚Nepominutelný dědic‘ bez práva na povinný díl pak zcela logicky nemůže být účastníkem řízení o pozůstalosti ani podle § 113 ZŘS, neboť není důvod provádět výpočet povinného dílu ani povinný díl vypořádávat, k čemuž jinak nepochybně směřuje tímto ustanovením založené účastenství skutečného nepominutelného dědice (tj. nevyděděného, ale platným pořízením pro případ smrti opomenutého potomka) při projednání pozůstalosti.

Lze shrnout, že pokud pozůstalý vnuk nezpochybňuje platnost závěti, kterou zůstavitel ustanovil za dědičku pouze manželku, není dědicem, a byl-li zůstavitelem vyděděn, pak nemá právo ani na povinný díl z pozůstalosti. Nemá-li právo na povinný díl jako nepominutelný dědic, nesvědčí mu postavení účastníka řízení podle § 113 ZŘS.

Vycházeje z názoru, že pozůstalý vnuk (…) není účastníkem řízení o pozůstalosti podle § 113 ZŘS, je vyřešena i otázka posuzování důvodnosti jeho vydědění v tomto řízení. Navíc, v řízení o pozůstalosti (které podle zařazení mezi řízení upravená zákonem o zvláštních řízeních soudních je v zásadě řízením nesporným) není prostor pro rozhodování o mezi účastníky sporných skutečnostech, a to ani jako řešení otázky předběžné pro rozhodnutí o věci samé (v dané věci by šlo o vypořádání povinného dílu nepominutelného dědice). Pro úplnost dovolací soud dodává, že pokud pozůstalý vnuk svůj nárok na povinný díl dovozuje z toho, že důvody, pro které byl zůstavitelem vyděděn, nejsou dány, má možnost se svého práva domáhat mimo řízení o pozůstalosti – žalobou ve sporném soudním řízení, v němž se soud neobejde bez vyřešení otázky důvodnosti vydědění.

Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není správné.“

Závěr

Smyslem a účelem úpravy řízení o pozůstalosti je zajištění transferu majetkových hodnot ze zůstavitele na dědice nebo na jiné oprávněné osoby. Důležitým aspektem řízení o pozůstalosti je rychlost řízení, neboť nevyjasněné majetkové vztahy po zemřelém člověku ztěžují dědicům možnost spravovat zděděný majetek a smysluplně ho užívat. Dědické právo hmotné i procesní pak poskytuje zvláštní ochranu nepominutelným dědicům, kterým je zajištěno právo na povinný díl. Ani toto právo však není absolutní a nepominutelný dědic z něj může být vyloučen projevem vůle zůstavitele, proti kterému se může způsobem předpokládaným právní úpravou bránit. Smyslem možnosti obrany nepominutelného dědice proti jeho vyloučení z práva na povinný díl však není paralyzovat řízení o pozůstalosti, prodlužovat je o celé roky a působit dědicům nepříjemnosti mnohdy šikanózními námitkami a opravnými prostředky, jak se to dosud děje v důsledku nevyjasněného výkladu právní úpravy. Takový stav finančně a časově zatěžuje jak účastníky, tak soudní systém. Ochranu spornému právu nepominutelného dědice mají totiž poskytovat sporné soudy. Právní úprava poskytuje nepominutelnému dědici možnost žádat zajištění pro jeho sporné právo na povinný díl, pokud by vyvstala obava o jeho případné budoucí uspokojení. Rozhodně ale nesmí být ve jménu jednoho sporného práva znemožněn výkon jiných práv, která jsou nesporná.

Řešení je přitom z úpravy dědického práva hmotného i procesního zřejmé, a to běžné skončení řízení o pozůstalosti jenom za účasti dědiců a možnost nepominutelného dědice domáhat se svého práva ve sporném řízení. Takové řešení je jednoduché a logické, vyhovuje požadavkům rychlosti a hospodárnosti řízení, nezkracuje práva dědiců ani nepominutelného dědice.

Shora uvedené stanovisko Nejvyššího soudu k uvedené otázce účasti vyděděného nepominutelného dědice na řízení o pozůstalosti lze proto jedině přivítat. Nejvyšší soud dosud v judikatuře nevyřešenou otázku jednoznačně vyřešil tak, že vyděděný nepominutelný dědic nemá být účastníkem řízení o pozůstalosti, neboť jeho právo na povinný díl je sporné a nelze ho v řízení o pozůstalosti uspokojit a sporné skutečnosti objasnit. Proto musí být účast takového vyděděného nepominutelného dědice na řízení o pozůstalosti ukončena usnesením ve smyslu § 7 odst. 2 ZŘS, v jehož odůvodnění bude nepominutelný dědic poučen o možnosti domáhat se svých práv žalobou ve sporném řízení.

• Štítky:
• 2021