Existence exekutorského zástavního práva v době likvidace pozůstalosti

Při přihlašování pohledávek zajištěných exekutorským zástavním právem je třeba důsledně odlišit zástavní právo, které mohlo vzniknout do 30. 6. 2015 dle § 69a zákona č. 120/2001 Sb., exekutorský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen EŘ) a zástavní právo, které vzniká dle 73a EŘ při jejich přihlašování do likvidace pozůstalosti.

Mgr. Ing. Drahomír Foltan, Ph.D.

 

První zástavní právo platilo do 30. 6. 2015 a bylo zakotveno v § 69a EŘ; druhé zástavní právo platí od 1. 7. 2015 a je upraveno v § 73a EŘ.

Normou, která významným způsobem ovlivňuje existenci exekučního zástavního práva v průběhu řízení likvidace pozůstalosti, je zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZŘS). Tato norma uvádí v § 198 odst. 1 ZŘS: „Výkon rozhodnutí nebo exekuce, která by postihovala majetek náležející do likvidační podstaty se dnem právním moci o nařízení likvidace pozůstalosti, zastavuje;“. Toto ustanovení má pak vliv na to, zda a které exekutorské zástavní právo trvá.

Zjednodušeně se dá říct, že zástavní právo dle § 69a EŘ po právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zaniká spolu s exekučním řízením, zatímco zástavní právo dle § 73a EŘ existuje nadále. Podstata spočívá v tom, že podle § 59 EŘ je exekutorské zástavní právo upraveno v § 69a EŘ, jehož vznik byl možný do 30. 6. 2015, a to jen po zahájení exekučního řízení jako jeho součást. Jinými slovy, existence zástavního práva dle § 69a EŘ je závislá na trvání exekučního řízení.

Naproti tomu exekutorské zástavní právo vzniklé dle § 73a EŘ vzniká na základě samostatného řízení, jehož podstatou je pouze vznik exekutorského zástavního práva, které není závislé na žádném exekučním řízení. V tomto případě exekutor na základě návrhu vydá listinu, která ve chvíli, kdy nabude právní moci, může být návrhem na vklad podána do katastru nemovitostí.

Tento názor je utvrzen také systematikou EŘ, kdy zřízení exekutorského zástavního práva dle § 69a EŘ představovalo jeden z druhů provádění exekuce v rámci zahájeného exekučního řízení; naproti tomu zřízení exekutorského zástavního práva dle § 73a EŘ již není součástí exekučního řízení, ale představuje samostatné řízení, jehož jediným úkolem je zajistit zástavním právem na nemovitostech vykonatelnou pohledávku. V případě § 73a EŘ spisová agenda soudního exekutora končí v této věci právní mocí rozhodnutí exekutora o exekutorském zástavním právu a soudní exekutor již sám návrh na vklad exekutorského zástavního práva do katastru nemovitostí nenavrhuje. Zda se tak skutečně stane, závisí na navrhovateli; je čistě na něm, zda podá u kata­strálního úřadu návrh na vklad tohoto rozhodnutí soudního exekutora, prostřednictvím formuláře předepsaného katastrálními předpisy. Toto řízení je správním řízením a podléhá rovněž zaplacení příslušného poplatku katastru nemovitostí.

V těchto souvislostech je vhodné rovněž poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, týkající se právě zástavního práva dle § 69a EŘ: „Zákonnému požadavku na rychlé a účelné provedení exekuce zásadně odpovídá ten postup soudního exekutora, který při zjištění existence postižitelného majetku ve vlastnictví povinného vede k neprodlenému zřízení exekutorského zástavního práva k tomuto nemovitému majetku. Byť exekutorské zástavní právo neplní přímo uhrazovací funkci zástavního práva, ale toliko zajišťovací, jeho význam spočívá nejen v zařazení vymáhané pohledávky do přednější skupiny a zajištění lepšího pořadí pro uspokojení v případě rozvrhu výtěžku mezi více přihlášených pohledávek do exekuce nebo při souběhu více exekucí k postižitelnému nemovitému majetku, ale v především v motivaci povinného k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky a uspokojení oprávněného či provedení exekuce šetrnějšímu prostředky, než je přímo prodej nemovitostí.“

Z tohoto rozhodnutí je patrný ještě jeden zásadní rozdíl mezi exekutorským právem dle § 69a a 73a EŘ, na který již bylo výše poukázáno. Exekutorské zástavní právo dle § 69a EŘ zřizoval přímo soudní exekutor bez návrhu, zatímco exekutorské zástavní právo dle § 73a EŘ je zřizováno toliko na návrh držitele vykonatelného titulu. Podstata zániku dnes již obsoletního ustanovení o exekutorském zástavním právu je situována v § 69a odst. 5 EŘ větě poslední: „Nezaniklo-li exekutorské zástavní právo dříve jiným způsobem, zaniká skončením exekuce.“ A zánik exekutorského zástavního práva je navázán na zánik exekučního řízení dle § 198 ZŘS „ex lege“.

Protože skončení exekuce je jedním z účinků nařízení likvidace pozůstalosti, pak je zcela jednoznačné, že toto zástavní právo končí a nelze jej v likvidaci pozůstalosti uplatnit ani se jej jakkoliv domáhat.

Předpokladem uplatnění zástavního práva v likvidaci pozůstalosti, a to i exekutorského dle § 73a EŘ, je ovšem formulace, kterou předvídá § 242 ZŘS, a to, že v textu přihlášky pohledávky je třeba nejen uvést skutečnosti, na nichž se zástavní právo zakládá, a doložit listiny (§ 247 ZŘS), které dokládají tvrzené skutečnosti; v přihlášce pohledávky také musí věřitel na závěr uvést, že žádá o uspokojení ze zajištění. Pokud tento požadavek, který je naprosto standardní, např. v analogickém řízení, kterým je insolvenční řízení, písemně neuvede, pak se k takovému zajištění nepřihlíží.

Dá se tedy uzavřít, že exekutorská zástavní práva přihlašovaná do likvidace pozůstalostí jsou dvě. Původní dle § 69a EŘ, jehož existence je závislá na trvání exekučního řízení, v němž vznikla, a dále dle § 73a EŘ, jehož existence trvá bez ohledu na exekuční řízení, kterým je zajištěný dluh vymáhán. V případě zástavního práva vzniklého dle § 69a EŘ zaniká toto zástavní právo dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti a nelze se jej dovolávat v přihlášce do likvidace pozůstalosti a rovněž se nelze dovolávat práva na uspokojení z tohoto zaniklého zástavního práva. V případě zástavního práva dle § 73a EŘ toto právo trvá i v době nařízení likvidace pozůstalosti a věřitel, který se tohoto zajištění dovolá, bude uspokojován v pořadí, které svědčí tomuto zástavnímu právu.

 

Zpět