Svěřenský fond – úprava podle občanského zákoníku

JUDr. Jaroslav Svejkovský

 

Co je vůbec svěřenský fond a jakými principy je svěřenský fond ovládán

Svěřenský fond je institut občanského práva upravený v části třetí – Absolutní majetková práva a v hlavě II – Věcná práva.

Svěřenský fond vzniká zápisem do Evidence svěřenských fondů podle § 1451 ObčZ.

Ke vzniku svěřenského fondu kromě vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele u svěřenských fondů inter vivos smlouvou nebo pořízením pro případ smrti u svěřenského fondu mortis causa se vyžaduje i vydání statutu, který vydává zakladatel. Zákon předepisuje statutu formu veřejné listiny. Veřejnou listinou se rozumí notářský zápis.

Podstatné náležitosti statutu jsou předepsány zákonem.

Při vyčlenění majetku, zejména při sepisu statutu svěřenského fondu, je třeba si však uvědomit, co je vůbec svěřenský fond a jaké jsou principy, kterými je svěřenský fond ovládán.

 

Principy svěřenského fondu

Principy svěřenského fondu, které se musí respektovat při cestě od vyčlenění majetku přes zřízení svěřenského fondu až k jeho vzniku jsou:

  • oddělené a nezávislé vlastnictví (podle § 1448 odst. 3 po vzniku svěřenského fondu nepatří věci ani zakladateli, ani správci, ani obmyšlenému. I výkladem je třeba uzavřít, že věc ve svěřenském fondu je „přivlastněna“ účelu, kterým je prospěch obmyšleného.),

  • držba a správa správcem,

  • výkon plné správy cizího majetku,

  • správce je osobou odlišnou od zakladatele i od obmyšleného; není-li, musí být správci nejméně dva,

  • plnění ve prospěch beneficientů,

  • neměnnost statutu,

  • úprava institutu svěřenského fondu jako práva věcného.

Neměnnost statutu

Jedná se o kategorický závěr. Svěřenský fond je právní institut upravený v části třetí občanského zákoníku. Při aplikaci výkladových pravidel uvedených v § 1 odst. 2 a § 976, 977 a 978 je už možné učinit závěr o neměnnosti statutu. Lze-li se odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám od ustanovení části třetí, jen připouští-li to zákon (nikoliv zakazuje), pak se musí identifikovat v zákoně upravené možnosti změny. Zákon připouští změnu u svěřenského fondu v § 1468 až 1470. Jedná se buď o zvýšení majetku svěřenského fondu, event. o intervenci soudu jak do trvání svěřenského fondu, tak do statutu při respektování původního účelu a jeho nahrazení podobným účelem.

Dalším důvodem pro závěr o neměnnosti statutu je logický výklad § 1448. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví (§ 1448 odst. 2 ObčZ). S ohledem na to nemůže původní vlastník věcí, to je zakladatel, který je vyčlenil do svěřenského fondu, zasahovat do statutu. Ten sice statut vydává, ale v době, kdy má věci ve svém vlastnictví a jako vlastník určuje, že tyto věci budou vyčleněny, určuje, jakým režimem se bude dále vykonávat vlastnictví k těmto věcem, jaké užitky, kdy a komu z těchto věcí budou plynout a kdo má jaké povinnosti v rámci správy atd. Pozbude-li však vlastnictví vznikem svěřenského fondu, nemůže již určovat, jak budou tyto věci dále spravovány. To už sám určil ve statutu. Ustanovením § 1452 změny statutu nejsou připuštěny. Podle § 1468 až 1469 je připuštěna změna pouze zvýšením majetku, resp. zrušením svěřenského fondu soudem, případně změnou statutu soudní úpravou.

Správce také nemůže měnit statut. Je povinen ujmout se vyčleněného majetku a jeho správy, vykonává vlastním jménem vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu na účet svěřenského fondu. Majetek není jeho vlastnictvím. Vykonává správu podle statutu a podle zákona. Je tedy i logické, že si sám nemůže určovat pravidla pro výkon správy (nad věcmi, které mu nepatří).

Obmyšlený také nemá vlastnická práva k věcem ve svěřenském fondu. Očekává plnění a má nároky po splnění podmínek pro plnění buď výnosů z majetku, nebo plnění majetku ze svěřenského fondu. Do stanovení podmínek však zasahovat nemůže.

Závěr o neměnnosti statutu je však výhodou tohoto věcněprávního institutu. Všichni, a to nejen zakladatel a správce a obmyšlený, ale kdokoliv třetí podle § 976 (absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li zákon něco jiného) musí respektovat způsob výkonu vlastnického práva tak, jak je upraven ve statutu. Jedná se i o právní jistotu. Při takové aplikaci nemohou být žádné pochybnosti o tom, jaká ustanovení statutu lze měnit, kdo tak může učinit apod. Zakladatel si ve statutu ani nemůže vymínit, že on sám anebo jím určená osoba může zasáhnout do statutu a změnit jej. Zákon nic takového nepřipouští a při respektování výkladového pravidla věcných práv (§ 978) by takové jednání nebylo účinné vůči třetím osobám.

Jakýkoliv jiný závěr by způsobil mimořádnou nejistotu při výkladu právního jednání – statutu svěřenského fondu.

 

Závěr

Vytvoření statutu svěřenského fondu je nutné věnovat maximální pozornost. Je třeba zahrnout do něj všechny (právně relevantní) požadavky zakladatele, predikovat situace, které mohou nastat. Jedná se o institut občanského práva, který dává zakladateli příležitost upravit výkon vlastnického práva jiným způsobem. Tuto možnost však musí upravit statut tak, aby toto jednání všichni (ale i zakladatel) respektovali.

Zákonodárce předepsal pro statut formu veřejné listiny. S ohledem na to je možné i přímým zápisem zapsat svěřenský fond do evidence (a tím u svěřenského fondu inter vivos dát vzniknout svěřenskému fondu). Podkladovou listinou je statut.

Není pochyb o tom, že svěřenský fond je právní institut. V žádném případě se nejedná o právnickou osobu.

Tento institut je aplikovatelný pro situace, ve kterých chce zakladatel při vyčleňování věcí ze svého majetku určit takový způsob nakládání s těmito věcmi, aby byl uspokojován zájem (prospěch) beneficienta. Na druhou stranu použitím institutu svěřenského fondu není možné obcházet např. zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Při vyčlenění majetku a tvorbě statutu je třeba respektovat základní ustanovení pro právní jednání (nejen, ale zejména úpravu platných právních jednání, úpravu omezující možnost zkracování uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele apod.).

V jednom notářském zápisu je možné obsáhnout všechna právní jednání od vyčlenění věcí (smlouva o vyčlenění věci a závazek majetek držet a spravovat) přes zřízení svěřenského fondu (přijetí pověření ke správě), vydání statutu.

Budou-li se respektovat principy svěřenského fondu, výkladová pravidla, text a smysl úpravy, při použití institutu svěřenských fondů tam, kde je pojmově použitelný, nemohou být v praxi zaznamenány žádné potíže. Svěřenský fond je při tvorbě statutu velmi flexibilní co do možnosti úpravy nakládání s majetkem ve prospěch obmyšleného po dobu vytváření statutu. Po vzniku svěřenského fondu v tomto věcněprávním institutu jsou vztahy upraveny neměnným statutem. Při respektování výkladových pravidel, textu a smyslu úpravy nemůže pak vzniknout žádný problém.

Literatura

  • Svejkovský, J., Marek, R., a kol. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku. Komentář k § 1400–1474. Praha: C. H. Beck, 2015.

  • Svejkovský, J., Kovář, I. a kol. Svěřenské fondy. Příležitosti a rizika. Praha: C. H. Beck, 2018.

 

Zpět