Reverzní doložka a její využitelnost v české notářské praxi

doc. JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D.

JUDr. Ondřej Drachovský

 

Každý, kdo se při vědomí konečnosti lidského života zamýšlel nad vhodným uspořádáním svých majetkových poměrů pro případ smrti, narazil na problém nemožnosti s jistotou předvídat budoucí chod událostí. Nikdo neví, zda si jeho děti najdou životní partnery, zda se budou věnovat té či oné – v očích zůstavitele – prospěšné činnosti, zda se z jeho potomků nevyklubají marnotratníci či v jakém pořadí se bude on a jeho blízcí odebírat na věčnost. Občanské právo by mělo poskytovat alespoň určitý návod či rámcovou odpověď na podobné otázky, resp. mělo by konstruovat mechanismy, jež umožňují maximální naplnění přání a tužeb člověka s minimalizací nechtěných dopadů případných budoucích zásahů vyšší moci. Účelem tohoto příspěvku je upozornit na jeden z mechanismů, jehož včlenění do darovacích smluv může být mnohdy praktické.

 

1. Smysl a účel reverzní doložky

Reverzní doložka představuje vedlejší ujednání, s nímž se nejčastěji setkáme u darovacích smluv. Je tomu tak proto, že darováním větších majetkových hodnot dochází k dlouhodobější fixaci majetkových poměrů v rodině či mezi dalšími příbuznými. Nedojde-li k revokaci daru, bývají právní poměry takto nastaveny většinou až do konce života dárců i obdarovaných s vyhlídkou další právní sukcese. A právě vědomí přechodu darovaného majetku na další osoby odlišné od obdarovaného může být pro dárce z mnoha důvodů znepokojující. Východiskem proto bývá představa jakéhosi přechodu darovaného majetku zpět do sféry dárce, zemře-li obdarovaný za života dárce. Popsané úvahy stály u zrodu smluvního ujednání, které označujeme jako reverzní doložka (fr. droit de retour, it. reversibilita delle cose donate, šp. la reversión).[1] Reverzní doložku připouští judikatura i v některých státech, které nemají její výslovnou právní úpravu.[2]^{, [3]}

Pakliže obdarovaný zemře dříve než dárce, způsobí tato doložka zpětný přechod vlastnického práva na dárce.[4] Je zapotřebí zdůraznit, že se v takovém případě skutečně jedná o nabytí vlastnického práva přechodem,[5] což má významné důsledky. Reverzní doložka má tedy charakter rozvazovací podmínky (§ 548 odst. 2), v důsledku jejíhož splnění dojde k automatickému obnovení právního stavu, který zde byl před darováním. Stane-li se rozvazovací podmínka nesplnitelnou, tedy zemře-li dárce před obdarovaným nebo současně s ním, stává se převod vlastnického práva na obdarovaného nepodmíněným. V případě plurality dárců lze sjednat reverzní doložku i ve prospěch pouze některého (některých) z nich.[6]

Reverzní doložka umožňuje naplnit přání osoby, která chce bezúplatně převést vlastnické právo k určité věci na jinou osobu a která zároveň (za svého života) nechce být svědkem toho, jak tato věc přechází na dědice této jiné osoby.[7] Motivem tohoto přání může být nemožnost dárce ovlivnit okruh dědiců obdarovaného, potažmo snaha vyhnout se projednávání předmětu darování v pozůstalostním řízení po obdarovaném – ať již proto, aby se předešlo sporům mezi jeho dědici, či v úmyslu šetřit na nákladech pozůstalostního řízení.

 

2. Legální licence a limity autonomie vůle

Ze shora uvedených důvodů má smysl zamýšlet se nad tím, zda české právo reverzní doložku umožňuje, resp. zda ji nezapovídá se zřetelem k některému z korektivů autonomie vůle. Zatímco některé zahraniční právní řády[8] tuto doložku výslovně upravují, v českém právním řádu takovou úpravu nemáme. To pochopitelně samo o sobě neznamená nedovolenost reverzní doložky (čl. 2 odst. 3 LPS). Jak bylo uvedeno, reverzní doložka je svou konstrukcí rozvazovací podmínkou, jak ji zná § 548 odst. 2 o. z.[9] Se samotnou právně-technickou konstrukcí reverzní doložky jakožto podmíněného právního jednání české soukromé právo problém nemá. Otázku dovolenosti takové konstrukce je však nutno podrobit důkladnější analýze, a to ve světle kritérií stanovených § 1 odst. 2 o. z.[10]

Výslovný zákaz vztahující se přímo na reverzní doložku v právní úpravě nenalézáme. Na její nedovolenost bychom tak mohli usuzovat jedině v důsledku jejího rozporu s některou z kategorií uvedených ve větě za středníkem naposledy citovaného ustanovení. Z těchto lze a priori vyloučit právo týkající se postavení osob, neboť kolizi reverzní doložky s úpravou statusových otázek fyzických a právnických osob si lze představit spíše obtížně.

 

2.1 Reverzní doložka vs. dobré mravy

Může být reverzní doložka vyhodnocena jako nemravná? Dobré mravy jsou abstraktní kategorií nemající jasné a konkrétní pozitivněprávní vymezení. Nicméně reflexí nauky a rozhodovací praxe lze vystihnout některé z jejich atributů: i) představují společenské, kulturní a mravní normy, ii) vystihují podstatné historické tendence, iii) v historickém vývoji osvědčují relativní neměnnost,[11] iv) jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a v) mají povahu norem základních.[12] To, že určité ujednání je souladné s dobrými mravy, znamená, že obstojí v očích všech poctivě a spravedlivě smýšlejících osob, které takové ujednání posuzují svým citem pro dobro a spravedlnost.

Skutečnost, že reverzní doložku výslovně umožňuje řada právních úprav států založených na shodných mravních a kulturních hodnotách jako ČR, neindikuje a priori žádný fatální nesoulad s dobrými mravy a je zajisté komparatistickým argumentem pro její přípustnost. Definitivní odpověď na položenou otázku bude však vyžadovat subtilnější posouzení a větší nuanci.

Máme za to, že reverzní doložka in abstracto nemravná není, nakolik je souhlasným projevem vůle o zpětném přechodu vlastnického práva z jednoho subjektu na druhý, je-li splněna podmínka smluvně ujednaná. Opačné tvrzení by totiž znamenalo pokládat jakýkoli podmíněný převod vlastnického práva za nemravný. Reverzní doložka však může být shledána nemravnou in concreto, pakliže další okolnosti jejího ujednání nasvědčují tomu, že v kontextu celé darovací smlouvy (jejího obsahu, podmínek, příkazů, projevené vůle stran, existence případných dalších závislých smluv atd.) je existence takové doložky (podobně jako třeba rozhodčí doložky) mezi konkrétním dárcem a konkrétním ob­da­rovaným nemravná, protože neobstojí v očích poctivě a spravedlivě smýšlející osoby, která takové ujednání posuzuje svým citem pro dobro a spravedlnost.

Jak budeme nahlížet na darování movité věci, jež má velký (citový) význam pro dárce a obdarovaného (nikoli již pro další osoby), přičemž z těchto důvodů bude ujednána reverzní doložka tak, aby se věc vrátila zpět do sféry dárce, zemře-li obdarovaný za života dárce? A jak bychom kupř. vnímali situaci darování nemovité věci s reverzní doložkou při obapolném darování, při darování s podmínkou, anebo příkazem (jež byla obdarovaným splněna, resp. příkaz vykonán)? Jak při účelovém darování, při darování podpory, anebo darování v kontextu doživotně zřízeného výměnku ve prospěch dárci blízké osoby? V posledně uváděných případech budou do úvah o (ne)mravnosti reverzní doložky vstupovat jistě další argumenty. Nelze tedy bez dalšího říci, že by každá reverzní doložka byla in concreto v souladu s dobrými mravy, stejně jako nelze její ujednání in abstracto vyloučit.

 

2.1.1 Absence výslovné úpravy reverzní doložky – některé praktické souvislosti

Pouze z toho, že náš právní řád nemá výslovnou úpravu reverzní doložky, nelze usuzovat na její zakázanost či nemravnost.[13] Absence konkrétní úpravy reverzní doložky však klade větší nároky na ty kontrahenty, kteří zvažují její sjednání. Ti musí přemýšlet komplexně a dopředu se zamýšlet nad zajištěním, resp. utvrzením, své pozice. To platí především o dárci, tj. oprávněném z reverzní doložky. Je zřejmé, že v našem právním prostředí, tj. bez příslušné výslovné úpravy, nemůže mít samotná reverzní doložka bez dalšího inhibiční účinky na jakékoli následné dispozice obdarovaného s předmětem darování. Takové důsledky zná např. francouzská či italská právní úprava,[14] přičemž se uplatní přirozeně toliko tehdy, zemře-li obdarovaný před dárcem. Reverzní doložka tak v těchto právních řádech může mít podstatné retroaktivní účinky. Vlastnické právo se při splnění rozvazovací podmínky navrací dárci, třebaže obdarovaný v době své smrti nebyl vlastníkem darované věci, a to v zásadě bez jakéhokoli zatížení.

Ze samotného sjednání reverzní doložky tak zpravidla nelze usuzovat na to, že obdarovanému je za života dárce zapovězeno předmět darování zcizit nebo zatížit. Zákazu těchto dispozic však lze dosáhnout smluvně, a to i s věcněprávními účinky (§ 1761 o. z).[15] Aby byl zákaz zcizení a zatížení platně zřízen, musí být jeho trvání omezeno na přiměřenou dobu určitou – v tomto případě na dobu, po kterou mohou nastat účinky reverzní doložky (conditione pendente). Další podmínkou je existence zájmu hodného právní ochrany. Domníváme se, že zájem dárce by v tomto případě chráněn být měl.[16] Vždyť právě dárce bude zpravidla tím, kdo se o nabytí darovaného majetku zasloužil a jeho následným darováním sledoval altruistický motiv obohatit sféru obdarovaného na svůj úkor, přičemž obdarovaný se zákazem zcizení a zatížení dobrovolně souhlasil. Pro případ, že by tento zájem sám o sobě nebyl in concreto hodný ochrany, lze zákaz zcizení a zatížení vázat na trvání práva odpovídajícího osobní služebnosti.[17]

Nabízí se i možnost ochrany dárcových zájmů sjednáním zákazu zcizení a zatížení s obligačními účinky (inter partes). Za účelem utvrzení povinnosti obdarovaného respektovat tento zákaz lze ujednat porušení tohoto zákazu jako důvod zakládající právo dárce odvolat dar (ujednaný revokační důvod).[18]

Poruší-li obdarovaný zákaz s obligačními účinky, nemůže dárce namítat vůči nabyvateli neúčinnost zcizení. Poškozený dárce by měl právo na náhradu škody spočívající ve vědomém zmařeném zpětném převodu. Tento závěr platí v případě, že třetí osoba o zákazu zcizení nevěděla (ani vědět nemohla).[19] V opačném případě by totiž podle našeho názoru mělo být možné namítat neúčinnost, a to podle ustanovení o relativní neúčinnosti (§ 1524 odst. 2 o. z. per analogiam ve spojení s § 1107 odst. 1 o. z.).[20]

Dobrá víra nabyvatele nemovité věci by mohla být narušena také skrze část E listu vlastnictví. Do této části se zapisují nabývací tituly a jiné podklady zápisu do katastru a jako takovou by tam mohlo být možné zapsat též „darovací smlouvu s reverzní doložkou“. Katastrální úřady však de lege lata nejsou této možnosti nakloněny.[21] Toto řešení tak patrně přichází v úvahu pouze v rovině de lege ferenda. Pokud by legislativa či katastrální praxe takové zápisy umožnila, vedl by takový zápis sám o sobě k narušení dobré víry nabyvatele vlastnického či jiného věcného práva od obdarovaného, a tedy k ochraně dárcova čekatelského práva.[22]^{, [23]}

 

2.2 Reverzní doložka vs. veřejný pořádek

Veřejný pořádek představuje soubor základních pravidel společenského řádu, na jejichž dodržování je nutno bezvýhradně trvat. Jde o pravidla, jejichž účelem je mj. zajistit přehlednost a bezpečnost právního styku.[24] Důsledkem povinnosti respektovat veřejný pořádek je kromě jiného též nepřípustnost smluvním ujednáním zasahovat do práv třetích osob nad rámec stanovený právními předpisy. Reverzní doložka má vést k opětovnému nabytí vlastnického práva dárcem, možnost zásahu do práv třetích osob je jí proto imanentní.

Přesahuje ovšem takový zásah míru stanovenou zákonem? Podle názoru autorů nikoli. Je-li de lege lata přípustná modalita darování mortis causa, svěřenské nástupnictví, zákazy zcizení a zatížení nabývaných věcí, výhrada vlastnického práva, výhrada lepšího kupce či zajišťovací převody vlastnického práva, pak se domníváme, že darování s reverzní doložkou veřejný pořádek nenarušuje. Opačný závěr by musel vést k hodnotovému rozporu – zvláště v porovnání s výslovně dovoleným institutem darování pro případ smrti. Za prvé, obdarovaný si je dobře vědom právního osudu předmětu darování, zemře-li před dárcem, a za druhé, možnost dárce vyhradit si v darovací smlouvě návrat vlastnického práva v případě, dožije-li se smrti obdarovaného, vyplývá z dárcovy vlastnické a smluvní autonomie. Přesněji řečeno, možnost sjednání reverzní doložky vyplývá ze smluvní autonomie dárce i obdarovaného.

Motivy pro akceptaci reverzní doložky obdarovaným jsou podobné jako např. při zřízení věcného břemene ve prospěch dárce. Tak jako v případě darování spolu se zřízením osobní služebnosti výlučného užívacího práva pro dárce dochází k převodu vlastnického práva (podmíněně dočasně) bez iuris utendi, dochází v případě darování s reverzní doložkou k převodu vlastnického práva (podmíněně dočasně) bez práva o darovaném majetku účinně pořídit pro případ smrti.[25]

Důvodová zpráva k o. z. zmiňuje zásadní nepřípustnost smluvní vázanosti mortis causa.[26] Důvodem je potenciální narušení veřejného pořádku spočívající v přílišné (tj. nežádoucí) restrikci testovací autonomie na straně jedné a obava z morálně neakceptovatelné spekulace na délku života smluvních stran na straně druhé. Akceptací reverzní doložky se ovšem obdarovaný k ničemu nezavazuje, přistupuje toliko na to, že jeho vlastnické právo je do určité míry omezeno rozvazovací podmínkou, jež může, ale nemusí být splněna. Smrtí dárce za života obdarovaného podmíněnost zaniká a obdarovaný se stává nepodmíněným vlastníkem darované věci, a to pochopitelně se všemi vlastnickými oprávněními – včetně práva pořídit o darované věci pro případ smrti. Navíc je důležité zdůraznit, že podmínka přežití obdarovaného dárcem je podmínkou kazuální (tedy nikoli potestativní) a jako takovou ji nepovažujeme za zneužití práva nebo obcházení zákona. Nadto – jak již bylo řečeno výše – samotná reverzní doložka (tj. bez dalšího, zejména bez zákazu zcizení) obdarovanému v dispozicích s předmětem darování zásadně nebrání.

Dále se můžeme ptát, zda takto vzniklé právo nepopírá princip numerus clausus věcných práv, tj. zda pravidla veřejného pořádku umožňují existenci jakéhosi časově omezeného vlastnického práva.[27] Právní řád jakési časově omezené vlastnické právo zná, a sice kupř. v podobě zajišťovacího převodu práva, svěřenského nástupnictví či některých vedlejších ujednání v kupní smlouvě (výhrada vlastnického práva, koupě na zkoušku, výhrada lepšího kupce, výhrada vlastnického práva). Nabízí se rovněž podobnost s obnovením vlastnického práva dárce při účinné revokaci daru. S velkou nadsázkou by se dalo říci, že každé darování je bezúplatným převodem vlastnického práva pod (rozvazovací) podmínkou, že nedojde k odvolání daru. Veřejnému pořádku se tedy zřejmě převod vlastnického práva potenciálně časově omezený rozvazovací podmínkou nepříčí. Odpověď na shora vznesenou otázku je proto kladná (k dalším argumentům viz část 3.2).

Je v souladu s veřejným pořádkem reverzní doložka jakožto ujednání potenciálně vedoucí k mimoknihovnímu nabývání vlastnického práva? Při odpovědi na tuto otázku lze mutatis mutandis použít tytéž argumenty, jež byly popsány v předchozím odstavci. Navíc ochranu před narušením právní jistoty spočívajícím v nesouladu mezi zapsaným a skutečným stavem skýtá právní úprava v § 985 o. z. (= poznámka rozepře), jakož i v katastrálním zákoně, podle níž se zápis vlastnického práva provádí vždy vkladem.[28]

 

3. Praktická část – darování nemovité věci s reverzní doložkou

Máme za to, že reverzní doložka testem kogentnosti in abstracto prošla. V jakých konkrétních případech se může její sjednání jevit jako vhodné? Odpověď na tuto otázku byla předznamenána již v úvodu tohoto článku. Demonstrujme si ji ještě na konkrétním smyšleném příkladu. Paní Květa vlastní bytovou jednotku, kterou by ráda věnovala své dceři Dáše. Zároveň si chce ponechat právo v této jednotce do své smrti bydlet. Má ovšem strach, že pokud by Dáša zemřela dříve než ona, nabyl by jednotku Dášin manžel Josef, který by Květě svými dispozicemi mohl znepříjemňovat dožití v uvedené jednotce. Navíc je Josef zatížen dluhy a Květa se bojí, aby se v budoucnu nestalo, že jednotku budou chtít prodat exekutoři.

3.1
Reverzní doložka a katastr nemovitostí

Bude-li darována věc evidovaná v katastru nemovitostí, jak se k reverzní doložce postaví katastrální úřad? Z absence výslovné úpravy reverzní doložky v českém právním řádu vyplývá nemožnost zápisu reverzní doložky do části C a D listu vlastnictví, neboť zapisované skutečnosti jsou katastrálním zákonem vyjmenovány taxativně.[29] Nelze využít ani poznámku o přednostním právu ke zřízení věcného práva pro jinou osobu, neboť reverzní doložka nesplňuje žádnou z podmínek, které vyžaduje § 72 odst. 3 kat. vyhlášky. De lege ferenda lze uvažovat nad rozšířením výčtů v § 11 a 23 kat. zákona o reverzní doložku coby skutečnost zapisovanou vkladem a dále o poznámku o podmíněně dočasné povaze vlastnického práva k reverzní doložkou zatížené nemovité věci.[30]

Jaký je osud věci darované s reverzní doložkou, zemře-li obdarovaný před dárcem? Co musí dárce v takovém případě doložit katastrálnímu úřadu, aby došlo ke vkladu jeho vlastnického práva? Máme za to, že by mělo postačovat předložení předmětné darovací smlouvy[31] a úmrtního listu, samozřejmě spolu s návrhem na vklad. Dále je nutno předložit prohlášení o zániku práva, které musí obsahovat: i) označení osoby, která prohlášení činí (tj. dárce), ii) označení osoby, jejíž právo zaniklo (tj. obdarovaného), iii) označení nemovitosti v souladu s § 8 kat. zákona, iv) označení práva, které zaniklo, v) uvedení právních skutečností, jež vedly k zániku práva. Tento závěr plyne z § 70 odst. 1 kat. vyhlášky.

Je k provedení vkladu nutno vyčkat na pravomocné skončení pozůstalostního řízení po obdarovaném? Podle § 16 odst. 1 kat. zákona je katastrální úřad povinen informovat vlastníka (a jiné osoby, jejichž práva se mají změnit nebo zaniknout) o vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou. Z tohoto pravidla však existují výjimky, kdy se vyrozumění nezasílá, typicky v případě neexistence osoby, jejíž dosud zapsané právo má zaniknout nebo být omezeno (např. v případě výmazu osobní služebnosti při jejím zániku z důvodu smrti oprávněné osoby).

Je tedy zapotřebí vyrozumět právní nástupce obdarovaného (podle § 16 či 18 kat. zákona) v případě, kdy je zapisováno vlastnické právo nabyté dárcem v důsledku aktivace reverzní doložky? Vyjdeme-li z ryze jazykového výkladu katastrální úpravy, pak tito právní nástupci nikdy nebudou osobami, jejichž vlastnické právo by zanikalo, resp. by bylo dotčeno změnou. Nikdy se totiž nestanou vlastníky daru, neboť ten ke dni smrti obdarovaného vlastnicky přechází do sféry dárce, aniž by se stával součástí pozůstalosti obdarovaného. Z toho lze a priori usuzovat, že vyrozumění o zaplombování ani o provedení vkladu v těchto případech zasíláno být nemusí, neboť není komu je adresovat.[32] Domníváme se, že tento apriorní závěr je třeba podrobit ještě důkladnější analýze (viz níže). Ocitáme se na prahu diskuse, kterou bychom jako autoři rádi podnítili, nejde proto o žádná nezvratná dogmata.

Z důvodů předestřených shora lze usuzovat, že katastrální úřad nemusí čekat na výsledek pozůstalostního řízení po obdarovaném ani na sdělení, kdo je osobou oprávněnou spravovat pozůstalost. Vklad vlastnického práva ve prospěch dárce coby mimoknihovního vlastníka tedy může proběhnout bezprostředně po smrti obdarovaného. Takové řešení je koneckonců souladné i se zájmem na co nejrychlejším sjednocení zapsaného, tj. knihovního stavu se stavem skutečným. Pakliže dědici obdarovaného nebudou spokojeni s tímto řešením, např. budou-li namítat neplatnost reverzní doložky, mohou se bránit soudní cestou. Katastrální řízení není uzpůsobeno pro řešení sporů ohledně platnosti smluvních ujednání.[33]

Závěry představené v předchozích odstavcích vycházejí především z jazykového výkladu katastrální legislativy, který se může ovšem jevit jako příkrý ve vztahu k dědicům obdarovaného, a lze tak polemizovat o jeho správnosti (vhodnosti). Jeho prosazení by totiž mohlo vést k tomu, že právním nástupcům obdarovaného bude odepřena možnost navrhnout zápis poznámky spornosti (rozepře) ve lhůtě uvedené v § 18 odst. 1 kat. zákona, resp. § 986 o. z. Jako žádoucí se proto jeví dospět k závěru, že (presumptivní) právní nástupci obdarovaného by naopak měli být vyrozumíváni. A fortiori, pokud bychom umožnili sjednat reverzní doložku jako (formálně) samostatný dodatek k darovací smlouvě – což (pod vlivem komparativních souvislostí) ovšem pokládáme za pochybné (srov. pozn. pod čarou č. 31). Závěr o povinnosti vyrozumět právní nástupce obdarovaného však nelze bez dalšího dovodit z platných katastrálních předpisů.

 

3.2 Argumenty proti mimoknihovnímu nabytí vlastnického práva

Sporným se může jevit zejména tvrzení, že vlastnické právo k věci zapsané do veřejného seznamu se automaticky navrací dárci již samotnou smrtí obdarovaného, tj. reverzně darovaná věc netvoří součást pozůstalosti. Níže sumarizujeme argumenty hovořící ve prospěch uvedené teze.

Úskalím je především riziko spatřované v mimoknihovním nabývání vlastnického práva. Mimoknihovní nabývání je per definitione jevem spíše nežádoucím, leč existujícím, a právem dokonce předvídaným. Existují případy, v nichž je vhodnější, aby vklad vlastnického práva měl (toliko) deklaratorní účinky. Může tomu být např. z důvodu urychlení transakce (převod závodu), vyšší ochrany určité osoby (zajišťovací převod práva, revokace daru, odstoupení od smlouvy) apod. Situací, které vedou k mimoknihovnímu nabytí vlastnického práva, je více, přičemž několik z nich má také povahu vedlejších smluvních ujednání. Zákonodárce proto s mimoknihovním nabýváním počítá, je si vědom jeho možné kolize s principem právní jistoty a zakotvuje mechanismus, který chrání potenciálně dotčené osoby (zejm. v § 986 o. z.).

Riziko, že mimoknihovní nabytí vlastnického práva dárcem v důsledku smrti obdarovaného může vést k neoprávněnému převodu na dobrověrnou třetí osobu, považujeme za zanedbatelné. Hypotéza § 984 o. z. totiž počítá se situací přesně opačnou, a sice že vlastnické právo převádí osoba zapsaná, tzv. knihovní vlastník. V našem případě je knihovním vlastníkem obdarovaný, který po své smrti sotva může převádět vlastnické právo. Rizikovější eventualitou je zcizení věci dárcem poté, co se stane knihovním vlastníkem. Toto nebezpečí však dle našeho názoru nelze považovat za argument ve prospěch konstitutivní povahy zápisu vlastnického práva k reverzně darované věci. Jde však o přesvědčivý argument pro závěr, že před provedením vkladu ve prospěch dárce by měl katastrální úřad usilovat o zajištění ochrany právních nástupců obdarovaného, tj. měl by je vyrozumět o zaplombování.

Nejsme toho názoru, že by veškeré myslitelné případy mimoknihovního nabytí vlastnického práva musely mít zcela konkrétní a výslovnou zákonnou úpravu. Inspirují nás závěry rakouské judikatury, kde se reverzní doložka prosadila i bez výslovné opory v právním řádu (viz pozn. pod čarou č. 2 a 3). Při absenci výslovné právní úpravy reverzní doložky na ni hledíme jako na jakoukoli rozvazovací podmínku. Splnění takové podmínky má podle našeho názoru za následek přechod vlastnického práva. Tento názor opíráme rovněž o závěry dovozené ve vztahu k institutům podobným, především k zajišťovacímu převodu práva[34] či revokaci daru.

Opačný přístup, tj. vklad s konstitutivními účinky – spolu s povinností čekat na stanovení okruhu právních nástupců obdarovaného – vyvolává několik problematických otázek. Mohli by dědici obdarovaného či osoby spravující jeho pozůstalost v takovém případě platně zcizit darovanou nemovitou věc, když by v období mezi smrtí obdarovaného a podáním návrhu na vklad ve prospěch dárce byli vlastníky? Bude tu vůbec zájem dědiců na dědění reverzně darované věci, když fakticky nebude mít pro ně žádnou hodnotu, ba dokonce může mít hodnotu zápornou, vznikne-li v průběhu pozůstalostního řízení např. povinnost platit daň z nemovitých věcí? Proč by se reverzně darovaná věc měla započítávat do základu pro výpočet odměny notáře?

Pokud by tomu tak mělo být, ztratila by reverzní doložka na své atraktivitě i praktičnosti. Máme za to, že nabízejí-li se dva obhajitelné výklady, měl by převážit ten, který činí daný institut praktickým a snadno použitelným (deklaratorní povaha vkladu). Zároveň jsme toho názoru, že proto, aby se právní nástupci mohli úspěšně bránit podáním žaloby a návrhu na zápis poznámky rozepře, musí se o reverzní doložce včas dozvědět. Tomu odpovídá výklad, že katastrální úřady by v těchto případech měly vyrozumívat osoby spravující pozůstalost po obdarovaném. Tak bude docíleno adekvátní ochrany právních nástupců obdarovaného, kterou vnímáme jako správnou a spravedlivou. Naproti tomu projednání předmětu darování v pozůstalostním řízení podle našeho názoru žádnou takovou ochranu neskýtá, ba naopak by vedlo k několika problematickým důsledkům a znamenalo by spíše přítěž pro dědice obdarovaného.

 

4. Závěr

Reverzní doložka představuje jedno z vedlejších ujednání v darovací smlouvě, jehož využitelnost v kontextu rekodifikované soukromoprávní úpravy dosud nebyla podrobena důkladnější analýze.[35] Tento příspěvek může být prvotním zamyšlením nad otázkami, jaké jsou přínosy či úskalí reverzní doložky a zda česká právní úprava umožňuje její neproblematické sjednání. Reverzní doložka dle našeho mínění sama o sobě (v abstraktním smyslu slova) obstojí ve světle testu kogentnosti, tzn., že české právo jejímu sjednání nebrání. Lze se tak zamýšlet nad tím, pro které případy je vhodná a kdy případně již její sjednání in concreto narušuje dobré mravy či veřejný pořádek. Autoři tohoto příspěvku se domnívají, že začlenění reverzní doložky do darovacích smluv může pomoci naplnit vůli nejednoho potenciálního dárce, a to zejména v případech rodinných majetkových transferů.[36]

Rovněž úprava v katastrální legislativě se z našeho pohledu zdá být ve vztahu k reverzní doložce příznivá, a to zejména v tom, že umožňuje zápis vlastnického práva ve prospěch dárce takřka bezprostředně poté, co dojde k naplnění rozvazovací podmínky vyplývající z reverzní doložky. Toto řešení však v sobě nese riziko nedostatečné ochrany právního nástupce reverzně obdarovaného. Proto považujeme za žádoucí, aby byla katastrální či soudní praxí dovozena povinnost tyto právní nástupce vyrozumívat o zaplombování. Na pravomocné skončení pozůstalostního řízení by se čekat nemuselo, postačovat by mělo sdělení soudního komisaře o tom, kdo je osobou spravující pozůstalost.

De lege ferenda lze dále v zájmu vyjasnění právních poměrů z reverzní doložky uvažovat o jejím výslovném zakotvení v právní úpravě darování a o souvisejícím rozšíření zapisovaných skutečností do katastru nemovitostí o reverzní doložku, tak jak tomu je u vedlejších ujednání v kupní smlouvě (výhrada lepšího kupce, výhrada vlastnického práva, předkupní právo, zpětná koupě atd.).

Tento příspěvek zajisté neřeší všechny v úvahu přicházející otázky související s reverzní doložkou, proto uvítáme, pokud vyvolá diskusi, která přinese další úvahy a argumenty.

• Štítky:
• 2020