Historie skoro detektivní

„Staré-li poznáš, pro nové sílíš.“ Tohle úsloví, které si mnozí pamatují ještě z dob studia na právnické fakultě, bývá spojováno s hnutím monarchomachů, skupinou francouzských, skotských a španělských literátů konce 16. století, kteří ve svých dílech bojovali proti monarchii a zasazovali se o svrchovanost lidu. Zaznělo i na vědecké konferenci nazvané „Blahoslavený Jindřich Librarius a jeho význam pro současnost“. Péčí Statutárního města České Budějovice a Biskupství českobudějovického se konference uskutečnila 28. ledna letošního roku v prostorách bývalého dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. Záštitu nad konferencí převzala hejtmanka Jihočeského kraje Mgr. Ivana Stráská a Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český.

JUDr. Jan Kotous


Účelem konference, který vyzdvihl v úvodním vystoupení kardinál Dominik Duka, bylo přiblížit české veřejnosti osobnost Jindřicha Libraria, kněze Řádu kazatelů – dominikánů, předního duchovního rádce a zpovědníka krále Přemysla Otakara II., působícího nejprve v královské kanceláři a posléze prvního převora nově založeného českobudějovického dominikánského kláštera. Jindřich Librarius, který zemřel roku 1281, tedy tři roky po králově smrti na Moravském poli, byl českobudějovickým dominikánským převorem od založení města, tedy od roku 1265. Po dobu trvání českobudějovického dominikánského kláštera byl ctěn jako blahoslavený. Poté, co byl klášter rozhodnutím císaře Josefa II. v roce 1783 zrušen a dominikáni z Budějovic odešli, úcta k blahoslavenému Jindřichovi pomalu odeznívala a konkrétní znalosti o něm se přesouvaly do oblasti legend. A protože legendy mají většinou pravdivé jádro, lze se domnívat, že to byl právě Jindřich Librarius, kdo jako zpovědník a duchovní rádce krále „železného a zlatého“ doporučil svému pánu nejen založení nového kláštera, ale rovněž dnešních Českých Budějovic. Důvodem nebylo nic menšího než snaha krále vyprosit si, a nebojme se konstatovat, i pojistit narození syna, dědice českého královského trůnu. Václav II. se skutečně narodil 6 let po vyměření a založení města, 27. září 1271.

Většina legend, zejména těch barokních, jsou krásné, romantické a slohově poměrně košaté literární výtvory. Historická pravda bývá někdy suchá, ale také často vznešenější než jakékoli legendy. O Jindřichu Librariovi toho na základě pramenného materiálu mnoho nevíme. Dochované listinné dokumenty naznačují, že byl členem českopolské provincie Řádu bratří kazatelů (dominikánů). Na tabuli zemřelých, která byla umístěna v křížové chodbě českobudějovického kláštera a jejíž úřední opis pořízený v 17. století se dochoval, je zapsán jako první převor kláštera s datem úmrtí 1281. Titul „beatus“ před jménem pak naznačuje, že byl jako blahoslavený setrvale uctíván. Skutečnost, že je v písemnostech uváděn také jako člen společné českopolské dominikánské provincie, lze považovat za důkaz vzájemných vazeb mezi oběma státy na nejrůznějších úrovních. Připomeňme si např. zachovaný formulářový list jiného králova rádce, protonáře Jindřicha z Isernie z roku 1278 polským „knížatům, pánům, rytířům a obecnému lidu“ s prosbou o pomoc českému králi a s varováním před „nenasytnou německou lakotou“. Právě do období vlády Přemysla Otakara II. spadá bouřlivý rozvoj měst, vyznačujících se poměrně širokou specializací řemesel. Nově zakládaná města nabízela řadu pracovních příležitostí. Udělováním městského práva dochází k prvotní a základní diferenciaci měst na plnoprávné občany a ostatní obyvatele, vznikají nové právní vztahy.

Modernizační procesy, se kterými se setkáváme právě v období vlády Přemysla Otakara I., jeho syna Václava I., a zejména vnuka Přemysla Otakara II., podmiňuje do určité míry kolonizace. Je v ní jako výrazný prvek zastoupen německý element (nižší šlechta, měšťané, řemeslníci a další), většinou pocházející z říšských regionů pod štaufskou dominací nebo z příhraničních oblastí v sousedství českého státu. Nutno ovšem upozornit ještě na další skutečnost, kterou je migrace odborníků z alpských zemí, a to počínaje vládou Přemysla Otakara II. v této oblasti. Král, sám Štauf po matce, zcela určitě vzbuzoval oprávněné naděje i mezi intelektuální emigrací z prostředí končící jihoitalské štaufské monarchie. Snaha Přemysla Otakara II. po byrokratizaci a etatizaci královské moci a správy otevřela takovým odborníkům dveře dokořán. O duchovní život, a tím také o vzdělávání a kulturu obyvatel nově zakládaných sídlišť dbali ve své většině u nás členové mendikantských (žebravých) řádů – dominikánů a minoritů. V nově zakládaných městských sídlištích nacházejí tyto řády uplatnění a stávají se postupně účinným nástrojem působení, vedle své hlavní duchovenské činnosti, na vyšší a nižší vrstvy obyvatel, kterým byla studijní, misijní a kazatelská činnost (tedy osvětová činnost v dnešním slova smyslu).

Samotné konferenci předcházelo období příprav v trvání 14 měsíců. Během nich bylo nalezeno, na základě informace kardinála Duky, který vycházel z údajně ztraceného rukopisu významného českého historika Zdeňka Kalisty, místo druhotně uložených ostatků bl. Jindřicha Libraria. Po provedeném nedestruktivním průzkumu byla pohřební nika 26. června 2019 otevřena a schránka s údajnými ostatky Jindřicha Libraria vyňata. Bylo zjištěno, že druhotné uložení údajných ostatků bylo realizováno při rekonstrukci kláštera počátkem 90. let 19. století, kdy klášter převzala Kongregace Nejsvětěšího Vykupitele – redemptoristé. Původní pohřební nika byla zazděna a do ní byly uloženy v prosté dřevěné schránce údajné ostatky. Výtisk novin Národní politika ze dne 18. července 1893 a další písemnosti nalezené v nice pak pomohly stanovit přesné datum zazdění.

Během konference, rozdělené na tři tematické bloky, se příspěvky jednotlivých přednášejících soustředily zejména na období 13. století, kdy vrcholí zakládání královských měst a hradů a budují se kláštery. V dopolední části konference vystoupil jako první doc. PhDr. Vratislav Vaníček, Ph.D., který se ve svém příspěvku věnoval otázkám sakralizace české státnosti v 9. až 13. století. Hned na začátku svého příspěvku zdůraznil, že základním vkladem sjednocovacích procesů v Čechách byla „kodifikace vlády Přemyslovců jako svým způsobem sakrální dynastie“, jak to vyjádřila tzv. Kristiánova legenda, kterou Josef Pekař nazval „první českou kronikou“. Podle doc. Vaníčka se sakralizace české státnosti „rozvíjí ve dvou rovinách, které se svými vznešenými nositeli, králem, biskupy a pány, vzájemně prostupovaly – v horizontální rovině zemské a vertikální královské“. Profil české státnosti založený na úloze národních světců dokládá, že duchovní a světské vazby měly u nás vždy dostatečnou energii k řízení a budování státu.

Na vystoupení doc. Vaníčka navázal svým příspěvkem prof. PhDr. Petr Sommer, DrSc., z Archeologického ústavu Akademie věd ČR, který se zabýval novými poznatky o středověkých českých mendikantských konventech. Proces zakládání měst v době panování Přemysla Otakara II. byl zásadně ovlivněn působením mendikantských řádů dominikánů a minoritů na našem území a budováním jejich klášterů, které v nezastupitelné míře přispěly k rozvoji vzdělanosti, řemesel a obchodu. Příspěvek prof.  Sommera uzavřel dopolední blok konference věnovaný obecným trendům.

V odpoledním bloku vystoupil první náměstek českobudějovického primátora Mgr. Juraj Thoma. Seznámil účastníky s výsledky archeologického výzkumu klášterního kostela Obětování Panny Marie, prováděného koncem 70. let a v průběhu 80. let 20. století. Na jeho vystoupení organicky navázal PhDr. Petr Pavelec, Ph.D., z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích, když upozornil na význam středověkých nástěnných maleb, dochovaných v klášteře, jako médií historické paměti. Účastníky konference poté tým odborníků podrobně seznámil s předběžnými výsledky průzkumu předpokládaných ostatků Jindřicha Libraria. Archeoložka Mgr. Zuzana Thomová provedla přítomné vlastním objevem pozůstatků, Ing. Jiří Šindelář objasnil postup a metody nedestruktivního průzkumu místa nálezu. Archivář PhDr. Daniel Kovář uvedl archivní dokumenty existence Jindřicha zvaného Librarius a nalezené písemnosti. Archeozooložka Mgr. Lenka Kovačiková, antropoložka Mgr. Erika Průchová a archeoložka Mgr. Tereza Šálková podrobně referovaly o nálezovém materiálu. Aplikovaná radiokarbonová metoda datace ostatků potvrdila zjištění, že se jedná o kosterní pozůstatky několika jedinců, a určila, že jsou časově mladší, než je rok 1281, kdy bl. Jindřich Librarius zemřel. Stáří společně uložených zoo materiálů (kostí) naznačuje, že byly vloženy do schránky v době rekonstrukce pohřební niky v roce 1893.

Závěrem výzkumný tým oznámil, že pod pohřební nikou, kde se nacházely druhotně uložené ostatky připisované Jindřichu Librariovi, byl objeven 26. června 2019 formou nedestruktivního průzkumu další prostor, obsahující četné kosterní pozůstatky a rozpadlou dřevěnou schránu. Na závěr konference proto děkan Katedrální kapituly a současně duchovní správce farností v Českých Budějovicích P. Dr. Zdeněk Mareš, Th.D., oznámil, že výzkum pohřební niky a hledání skutečných ostatků Jindřicha Libraria bude pokračovat. Konference prokázala, že Jindřich Librarius, O. P., byl reálnou historickou osobou, která měla nezastupitelný podíl na založení města. Po skončení výzkumu bude rehabilitována bývalá pohřební nika, která byla původně stěnovou kaplí sv. Vavřince, a nálezový materiál bude vhodnou formou zpřístupněn veřejnosti.

Konference přinesla ovšem celou řadu nových, téměř detektivních otázek. Např. komu patří dosud nevyzvednuté ostatky a zda se potom nejedná o skutečný pohřební prostor, kde odpočívá králův zpovědník a rádce, převor Jindřich? Proč byla v otevřené pohřební nice uložena schránka obsahující několik lidských kostí různých jedinců a odlišné datace a doplněná o zvířecí kosti datované do roku 1893? Nejednalo se nakonec o úmyslný čin opravu provádějících zedníků, jejichž seznam se v nice dochoval? Na tyto a další otázky snad odpoví výzkum, který proběhne během tohoto roku.

Na konferenci, jejím průběhu a přípravě se podílela celá řada odborných orgánů a organizací, které vzájemně úzce spolupracovaly. Rovněž Notářská komora ČR, kterou na konferenci zastupovala JUDr. Vladimíra Kotrlíková, prezidentka Notářské komory v Českých Budějovicích, přispěla ke zdárnému průběhu konference. Vždyť právě v období vlády Přemysla Otakara II. dochází k nebývalému rozmachu notářské profese, k vystavování úředních listin, mezi něž bezesporu patří i zakládací listiny měst nebo církevních institucí. Svým průběhem, počtem účastníků, aktivním zapojením církevních, státních, vědeckých a městských orgánů a organizací konference jednoznačně potvrdila reálnost účinné spolupráce mezi jednotlivými složkami naší společnosti. A tím se také potvrdila aktuálnost motta v úvodu tohoto článku!

Zpět