Fejeton: Závěti nezávěti

Lidé mají nepřátele, málokdo některého nemá. Historicky se nejspíš vyvinul nepřítel vnější. Strach z případného vpádu nepřítele na naše území se zaháněl legendou o blanických rytířích, kteří mají obživnout, až bude nejhůř.

Zajímavou paralelu tohoto příběhu mají i ve městě Ankh-Morpork – na Prachettovské Zeměploše, kde existuje pověst, která říká, že až bude toto město v nebezpečí, osm kamenných hrochů střežících Mosazný most přes řeku Ankh ožije – a dá se na útěk. Inu, každý se snaží zabezpečit nějak. Minulý režim vnesl do povědomí i nepřítele vnitřního. Současná komplikovaná doba si ale zřejmě nevystačí ani s tím a vynesla na povrch sofistikovanější formu – nepřítele nejprve vnitřního a poté vnějšího, čili bývalého manžela.

Co se týče zabezpečení majetku před zkázou, teprve začátkem 18. století se na našem území rozvíjí pojišťovnictví. Jak je znát z názvu první pojišťovny u nás, a to Pojišťovny proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku, nejprve bylo možné pojistit majetek pouze proti škodám způsobeným požáry. Následně počátkem 19. století bylo již možné uzavřít pojištění pro případ smrti. Proti bývalému manželovi se však pojistit nedá, alespoň ne na dobu života. Co ale pro případ smrti?

Jak v minulosti, tak nyní se lidé, vědomi své vlastní smrtelnosti, snaží zajistit své nejbližší co nejlépe. Když pomineme darování a jiné jednání učiněné za života, často k tomu volí životní pojištění a na předních příčkách v pomyslném žebříčku je i závěť. Jenže nejen jmění po sobě člověk může v životě zanechat. Stávají se případy, kdy člověk chce učinit mortis causa úkon, který se netýká jeho majetku.

Znáte to. Jsou situace, kdy někdo přijde do kanceláře a vlastně vůbec nechce psát závět, až nakonec odejde se závětí, která udělá ze zákonných dědiců ty závětní, a dokonce ve stejných podílech, které by jim zaručil zákon. Proč to? Původní vizí žadatele bylo upravit pro případ smrti situa­ci se správou majetku, který zdědí nezletilé děti.

Typicky jde o případ, kdy si zůstavitel nepřeje, aby zděděné jmění jeho nezletilých dětí spravoval jejich druhý zákonný zástupce – vlastně takové pojištění pro případ smrti proti bývalému manželovi. Hlavní důvodem bývá až komická představa, že druhý zákonný zástupce je schopen utratit i majetek kosmických rozměrů. Ustanovení § 461 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve svém první odstavci stanoví: Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. (...) Odstavec 2 tohoto paragrafu dále zní: Dar, dědictví nebo odkaz určené pro zastoupeného s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba, jsou ze správy podle odstavce 1 vyloučeny (...). Je otázkou, jak praxe s podmínkou dle § 461 odst. 2 o. z. naloží, zda se bude jednat o zbožné přání, anebo o podmínku ve smyslu § 1561 a násl. o. z., tedy o podmínku nabytí dědického práva.

I přes „drobné“ interpretační problémy je nicméně možné sepsat závěť s  určením osoby pověřené správou zděděného majetku. Vzhledem ke skutečnosti, že tuto závěť sepisují velmi mladí lidé, je nutné mít na zřeteli možnosti, kam osud tyto zůstavitele může zavést.

Taková závěť může znít např. následovně: „Pro případ smrti ustanovuji dědici veškerého svého majetku rovným dílem všechny své děti a svého manžela/manželku, pokud k datu úmrtí budu vdaná/ženatý (resp. partnera/partnerku, pokud budu registrovaná/registrovaný). V případě, že by k datu mého úmrtí některé z mých dětí z jakéhokoliv důvodu nedědilo, ustanovuji náhradními dědici podílu tohoto dítěte rovným dílem jeho děti. V případě, že k datu mého úmrtí bude má dcera Anna Nová nezletilá, vyslovuji tímto v souladu s § 461 odst. 2 o. z. přání/podmínku, aby správou majetku po mě zděděného byla pověřena má sestra Alena Nová.“

Závěť je také možné podmínit tím, že platí pouze v případě, že bude některé z výslovně vyjmenovaných dětí nezletilé. Pokud bychom chtěli, aby závěť vysloveně reflektovala aktuální právní úpravu, je možné do ní též zakomponovat ustanovení týkající se dědické nezpůsobilosti manžela (§ 1482 o. z.), dle kterého probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic. Pokud by závěť nevylučovala takového manžela z dědění, mohlo by hypoteticky dojít ke skutečnosti, že rozvádějící manžel by byl závětním dědicem, pokud by čin, kterého se vůči zůstavitelce dopustil, nenaplnil podmínku dědické nezpůsobilosti dle § 1561 o. z. A to by asi zůstavitel nechtěl.

Důvodem sepsání takové závěti je touha zanechat po sobě prohlášení týkající se správy zděděného majetku, které bude mít stejné výhody jako závěť sepsaná ve formě notářské listiny. A těchto výhod je celá řada – k prohlášení se díky Evidenci právních jednání pro případ smrti dostane notář pověřený jako soudní komisař, který by o něm měl informovat opatrovnický soud (který se nicméně bude závětí zabývat již při neodmítnutí dědictví), nikdo se nemusí dozvědět, že takové prohlášení bylo učiněno (např. pro případ, že by se vztahy s druhým zákonným zástupcem nezletilého ještě zlepšily), a může být kdykoliv zrušeno tím, že se závěť odvolá jako celek vydáním notářského zápisu pořizovateli (a nikdo se už nikdy o tomto jednání nedozví, hlavně děti ne). A to nejcennější – prohlášení je učiněno tím nejlepším nástrojem pro dokazování před soudem – je ve formě veřejné listiny.

Stává se to sice výjimečně, ale stává. Přestože taková závěť vypadá divně a neprávnicky, aktuálně náš právní řád zatím nenabízí nic lepšího. Tyto závěti mají nicméně velkou výhodu – pokud jsou sepsané jako věrná kopie zákona – i když na ně člověk zapomene, vlastně ničemu nevadí. Zletilostí dětí se problém vyřeší a vzhledem k jejich textu nakonec stejně dědění dopadne dle vůle zůstavitele jako dle zákona. Tedy v souladu se rčením Gesetzliche Erben – gute Erben (zákonní dědicové – dobří dědicové).

Ing. Mgr. Lenka Holíková, notářka v Mělníku, členka redakční rady Ad Notam

 

Zpět