Krušný týden českolipského notáře Heinricha Giertha

Notářství je bezesporu povoláním, které se na první pohled může jevit jako poklidné a bezkonfliktní. Toto povědomí však může přinášet i svá negativa. Jedním z nich je zvýšený zájem veřejnosti a sdělovacích prostředků v případě, kdy se odehraje něco pro notáře či celý notářský stav neobvyklého, ba nepříjemného.

Rok 1935 zdaleka nebyl v naznačeném smyslu pro mediální obraz notářství ideální. Než stačila odeznít aféra notáře Hugo Patsche, který jako soudní komisař zpronevěřil cenné papíry a valutu ze životních pojistek ze sejfu zesnulého továrníka Jaroslava Jandery,[1] oznámil dne 23. listopadu 1935 českolipský německý notář Heinrich Gierth, že jeho notářský úřad byl vyloupen a že se ztratilo 72 000 Kč a 54 stavebních losů.

Zpráva se rázem šířila rychlostí blesku, svoji roli hrálo jak to, že Heinrich Gierth byl notářem, tak jeho německá národnost. Jednotlivé deníky sice ze skutkového hlediska informovaly v podstatě shodně, titulky a komentáře redaktorů se však výrazně lišily.

Notář Gierth se ocitl nejen v hledáčku policie, ale i notářské samosprávy. „Případ budí ve městě i okolí rozruch a vyrůstá v aféru hodně spletitou. V posledních letech je to třetí případ, kdy se v podivném světle objevuje notář. Celý stav notářský takové případy těžce nese, neboť nezaslouženě otřásají důvěrou občanstva v instituci notářů. Každý soudný občan si ovšem uvědomí, že jde jenom o neblahé výjimky z pravidla, které nemohou vrhati stínu na celý stav. Notářská komora učinila ostatně ve věci notáře dr. Giertha ihned kroky a dala provésti revizi Gierthova úřadování notáři Spahnelem a Süssem z Varnsdorfu. Dočasným vedením notářství Gierthova až do úplného vyjasnění aféry pověřila jednoho notáře z Mimoně,“[2] napsaly pod titulkem Českolipská aféra na titulní straně 18. listopadu 1935 Národní listy.

Bulvární Polední list již 16. listopadu 1935 neváhal přijít s titulkem Notář zpronevěřil peníze,[3] k němuž připojil podtitul Utratil je s milenkami. V textu bylo zdůrazněno, že Heinrich Gierth je německým notářem.

„Policie začala vyšetřovati krádež, ale současně i soukromý život pana notáře. Loupež se zdála policejním orgánům velmi podezřelá, když bylo zjištěno, že notář vedl příliš nákladný život, že si vydržoval, ač ženatý otec několika dětí, četné milenky, byl pan notář zatčen,“ měl jasno redaktor Poledního listu.

Kdo byl Heinrich Gierth?

Podle zmínek o jeho choti, která byla aktivní v Kaiser-Franz-Joseph-Schulsuppenstiftung i v novohradské společnosti, je v Budweiser Kreisblatt možno sledovat, že Heinrich Gierth byl již v roce 1903 notářským koncipientem[4] v Nových Hradech, v roce 1904 byl uveden jako doktor práv.[5] Notářem v Nových Hradech byl tehdy Gustav Molitor, v jehož úřadě nejspíše Heinrich Gierth vykonával praxi.

Notářem byl Heinrich Gierth jmenován v roce 1907,[6] jeho prvním působištěm byla Hora Svaté Kateřiny. Ještě v roce 1909 byl Gierth jako notář v Hoře Svaté Kateřiny c. k. krajským soudem v Mostě jmenován správcem konkurzní podstaty úpadce Václava Fröhlicha, pekaře v Marienthalu.[7] Záhy na to byl přeložen do Bečova nad Teplou, kde setrval až do roku 1928.[8] Do České Lípy přišel Heinrich Gierth v roce 1928, působil zde až do odsunu Němců po 2. světové válce.[9]

V roce 1935 bylo Gierthovi 61 let, s mladší manželkou měli dvanáctiletou dceru.[10] Jak se záhy ukázalo, policie zjistila, že „notář žije se svojí ženou v naprostém souladu“.[11] Ke Gierthovým zálibám patřily šachy, v roce 1922 se ještě jako bečovský notář účastnil Mezinárodního šachového turnaje v Teplicích.[12]

Vývoj vyšetřování byl velmi rychlý. Heinrich Gierth byl zatčen, v jeho vile byla provedena domovní prohlídka a zároveň již zmíněná revize. „Prohlídkou i revizí notářské komory se zjistilo, že dr. Gierth proti předpisům notářského řádu nevedl žádných knih. Nalezly se jen letmé zápisy, které zajisté nelze považovat za řádné účtování a úřední záznamy. Nalezly se však ještě jiné věci, které vyvolávaly otázky, jež bude třeba ještě objasniti.“[13]

Při domovní prohlídce bylo v podkroví vily nalezeno 6 000 Kč, o nichž se zprvu nevědělo, zda nepatří hospodyni Gierthových Bertě Tischerové. Záhy byl v zahrádce před sousední vilou bývalého podplukovníka Mergla nalezen balíček, v němž bylo v hadru zabaleno 43 373 Kč a 10 pětinek stavebních losů. „Balíček byl však zahrabán tak viditelně, že by to bylo nápadno ‚i slepému‘. Lze soudit, že tu byl zřejmý úmysl, aby se na peníze přišlo. Zdá se, že částka ta byla ukryta v sousední zahrádce teprve po prohlídce ve vile Gierthově.“[14]

Po nálezu balíčku byli zatčeni pětačtyřicetiletá Berta Tischerová, její čtyřiadvacetiletý syn Josef Tischer a jeho sedmadvacetiletý kamarád Arnošt Fiedler. Národní listy 18. listopadu 1935 napsaly, že „s jistotou může se však říci již teď, že vloupání do úřadovny – ať již bylo fingováno čili nic – mohlo býti provedeno jenom osobami, které se ve vile dobře vyznaly a které věděly, že je v pokladně suma svěřená notáři jeho klienty,“[15] přes zatčení dalších podezřelých následujícího dne o témže informovaly pod titulkem Notář si vyloupil pokladnu.[16]

V mezidobí se z Vídně vrátila Gierthova choť, s níž se Berta Tischerová setkala, když byla přivedena na místo činu. Po tomto setkání se hospodyně, která u Gierthových pracovala patnáct let a požívala plnou důvěru,[17] doznala.

Kromě Berty Tischerové se doznal i její syn Josef Tischer. Tomu matka svěřila peníze, aby je ukryl. Uschoval 800 Kč v pokoji Tischerové, 2 000 Kč pod kobercem na schodišti, 23 000 Kč zahrabal v blízkosti vily. Spolu s dříve nalezenými penězi činil součet částku, která byla ukradena. Pachatelka „prohlásila, že peníze z pokladny odcizila ve středu při uklízení kanceláře, když seznala, že pokladna zůstala nezamčena. Notář dr. Gierth sám připouští, že snad nechal pokladnu nezamčenu. Je arci možno též, že se Tischerová nekalým způsobem zmocnila klíčů od pokladny“.[18]

I když se Berta Tischerová a její syn doznali, byla zatčena ještě sestra pachatelky Františka Jirsová, a to „v souvislosti se snahou vyšetřujících orgánů zjistit, zda Tischerová provedla krádež z vlastního úmyslu či zda ji k tomu přiměl někdo jiný“.[19] Objevila se i verze, že „mladý Fiedler, který velice často bydlil u Tischerové, se dozvěděl, že jeho 60letý otec dostal pozůstalost a to 24 tisíc, které má v úschově notář Gierth. Žádal tudíž hospodyni, aby opatřila klíče a vybrala pro něho tuto částku z pokladny“.[20] Františka Jirsová i Arnošt Fiedler jakoukoli spoluvinu popřeli.

Notář Heinrich Gierth byl po prověření doznání propuštěn z vazby. Některé listy tím věc považovaly za uzavřenou,[21] některé deníky odvedly pozornost k revizi v notářově úřadu. „Byl sice nalezen velký nepořádek v jeho knihách, ale všechny pohledávky jeho klientů byly kryty u poštovní spořitelny.“[22]

Národní listy, které ještě 19. listopadu 1935 informovaly pod titulkem Notář si vyloupil pokladnu, obratem změnily styl komentáře: „Situace tak, jak teď vypadá, nasvědčuje tomu, že dr. Gierth neměl s věcí nic společného a že rovně nelze mluvit o nějaké zpronevěře peněz, které mu svěřila klientela. Věc zdála se nám těžko uvěřitelná, že jsme se ve svých referátech pečlivě varovali jakéhokoli podezřívání, omezivše se jenom na věcné konstatování skutečných fakt,“[23] napsaly o den později.

Berta Tischerová a její syn Josef stanuli před Krajským soudem v České Lípě měsíc poté, kdy byl čin spáchán. „Čistě ženskou logikou se vyznačovalo vysvětlení obžalované, proč vybrala notářovu pokladnu. Chtěla prý jej přiměti k tomu, aby změnil způsob svého života a staral se více o vlastní rodinu. Soud na podobné odůvodnění nic nedal a odsoudil Tischerovou ke dvěma rokům žaláře; jejího syna pak k vězení na jeden rok – ale podmíněně,“[24] referovaly Národní listy. Deník Budweiser Zeitung uvedl, že Berta Tischerová byla odsouzena k těžkému žaláři.[25]

Věc byla tedy i pro notáře Giertha uzavřena. Notář Gierth se pak stal středem mediální pozornosti ještě jednou. Na přelomu ledna a února 1938 obdržel Gierth dopis, podepsaný Adolfem Waldesem, v němž pisatel zval notáře na schůzku do opuštěné uličky v blízkosti budovy českolipského soudu. Při schůzce měly být notáři předány důležité listiny.

Heinrichu Gierthovi se místo i čas setkání, stanovený na sedmou hodinu večerní, zdály podezřelé, a věc proto ohlásil. Detektivové pak na místě zadrželi dva devatenáctileté mladíky z nedaleké Stružnice, Bedřicha Černého a Alfréda Jäckela. Ti vypověděli, že měli v úmyslu ukrást Heinrichu Gierthovi klíče a poté vyloupit jeho notářský úřad.[26]

Jak vidno, notář Heinrich Gierth nabyl v listopadu 1935 nepříjemnou zkušenost. Aféra, se zájmem a nikoliv zcela objektivně sledovaná denním tiskem, pro něj skončila dobře, byť na jeho úřadování nevrhla právě dobré světlo.

Při listování dobovými novinami si dnešní čtenář může říci, že i tehdy měla jejich prodejnost přednost před korektním zpravodajstvím.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík

• Štítky:
• 2019