Recenze

Martin Šešina, Ladislav Muzikář, Petr Dobiáš

Dědické právo

Nakladatelství Leges, 896 stran, ISBN: 978-80-7502-345-2

 

Nakladatelství Leges, s. r. o., vydalo v létě 2019 publikaci „Dědické právo“ s podtitulem „Kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního“ a označenou jako „Praktická příručka“ autorů Martina Šešiny, Ladislava Muzikáře a Petra Dobiáše.


Po vydání nového občanského zákoníku jsme v posledních 5 letech měli příležitost zaznamenat řadu publikací zaobírajících se zásadní změnou dědického práva hmotného i procesního. Vedle komentářů občanského zákoníku vydaných snad všemi českými právnickými nakladatelstvími a pojímajících dědické právo v samostatných dílech bych rád upozornil také na komentáře zákona o zvláštních řízeních soudních včetně řízení o pozůstalosti (např. v roce 2016 komentář vydaný v nakladatelství Leges pod vedením doc. JUDr. Aleny Mackové, Ph.D., a JUDr. Ladislava Muzikáře).

Zájem občanů i odborné veřejnosti o radikální změny v dědickém právu vystihují i další publikace pojaté v obecné rovině, nikoli tedy jen jako komentář příslušných zákonných ustanovení. Jsou určeny pro laickou, ale i odbornou veřejnost. Hned v roce 2015 vyšla ucelená a kvalitně zpracovaná kniha pražských notářů Jiřího Svobody a Ondřeje Kličky „Dědické právo v praxi“.

Od té doby ovšem uplynuly čtyři roky, kdy se postupně stabilizovala judikatura i odborná literatura alespoň v těch nejzákladnějších neuralgických bodech, které občanský zákoník v dědickém právu nabízí opravdu v hojném počtu.

Právě vycházející publikace navazuje na dlouhou řadu oblíbených příruček o dědickém právu, které v posledních třiceti letech vydával postupně dnes již zesnulý a notářské obci dobře známý doc. JUDr. Jiří Mikeš, který dlouhodobě působil na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Tyto knihy plnily požadavky teoretické i praktické.

Na začátku tisíciletí se k Jiřímu Mikešovi připojil ještě JUDr. Ladislav Muzikář, dlouholetý předseda odvolacího dědického senátu Městského soudu v Praze a původně notář, který se těší velké úctě s ohledem na svou dlouhodobou úspěšnou přednáškovou i publikační činnost. Ten se v publikacích zaměřil na dědické právo procesní. Společná příručka vyšla v prvním desetiletí celkem třikrát v nakladatelství Linde Praha, a. s., a na ni pak v roce 2011 navázala obdobná kniha obou autorů s názvem „Dědické právo v teorii a praxi“.

V posledních osmi letech však došlo v dědickém právu k zásadním změnám, které jsou spojeny s občanským zákoníkem z roku 2012 a zákonem o zvláštních řízeních soudních z roku 2013, které vyvolaly řadu potíží v rozhodovací praxi v řízení o pozůstalosti. Navíc koncem roku 2016 doc. JUDr. Jiří Mikeš zemřel.

V právě vycházející publikaci pak Jiřího Mikeše nahradil v pasáži týkající se hmotného práva dědického JUDr. Martin Šešina, emeritní notář v Benešově, který je notářské obci důvěrně znám svou rozsáhlou a mnohaletou publikační a přednáškovou činností a který měl příležitost se účastnit části legislativních prací na novém občanském zákoníku.

Na rozdíl od předchozí publikace zaujme na první pohled její rozsah, kniha dosahuje téměř 900 stran a její rozsah je více než dvojnásobný než v předchozím vydání. Je to dáno tím, že zejména hmotněprávní část je téměř trojnásobně podrobnější, a dále tím, že nově byla připojena třetí část zabývající se mezinárodními aspekty dědického práva (spoluautor Petr Dobiáš), v níž je detailně vysvětlen postup při výskytu stále v praxi častěji se vyskytujících mezinárodních prvků v pozůstalostním řízení, a to včetně problematiky evropského dědického osvědčení.

Hmotněprávní část

Hmotněprávní část obsahuje celkem 34 kapitol, které podrobně vysvětlují velké množství pojmů a institutů dědického práva hmotného, z nichž mnohé jsou pro současnou právní generaci pojmy zcela nové. Jen tři úvodní kapitoly se této charakteristice vymykají, když první kapitola z množství zásad vybírá právě tu, která je pro současný občanský zákoník charakteristická, totiž zásadu závaznosti vůle zůstavitele, a upozorňuje v této souvislosti i na její meze. Následuje krátká zmínka o právních úpravách dědického práva platných od vzniku Československa v roce 1918. Úvod vyúsťuje v kapitole III, která podává stručné vymezení 19 základních pojmů dědického práva, z nichž o mnohých pak je podrobněji pojednáno v kapitolách následujících.

Inspirující je kapitola IV, která záslužně rekapituluje sedm případů, kdy majetek zůstavitele nepřechází po smrti na dědice děděním, ale na jiné osoby, a to nejen na základě speciální úpravy v jiných předpisech, ale dokonce trestuhodně i na základě úpravy v občanském zákoníku samotném (např. práva z pojištění či z ochrany osobnosti člověka).

Velmi záslužná je v hmotněprávní části analýza odlišnosti mezi dědickými tituly a právními jednáními pro případ smrti v kapitole V a VI, na niž navazuje kapitola XI, která poskytuje velmi cenný výčet celkem dvanácti druhů právních jednání pro případ smrti plynoucích z úpravy na mnoha různých místech občanského zákoníku, z nichž některé nejsou upraveny ani v rámci dědického práva (darování pro případ smrti, pokyny zůstavitele podle § 764 o. z.). K nim přistupuje ještě volba práva, jímž se bude řídit dědictví, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady.

Kapitola XI hmotněprávní části je ostatně na rozdíl od ostatních kapitol neobyčejně rozsáhlá (více než devadesát stran) a z hlediska sepisování notářských zápisů pro potřebu notářů klíčová. Vedle detailního rozboru problematiky závěti si ocenění zaslouží podrobný rozbor úpravy dědické smlouvy, jejichž sepisování naráží v praxi na značné problémy. Na s. 99 se Martin Šešina přiklání k názoru, že tzv. falcidiánská kvarta, tedy čtvrtina pozůstalosti, která musí podle § 1585 o. z. zůstat volná, se vztahuje k okamžiku uzavření dědické smlouvy. Neplatnost při překročení falcidiánské kvarty považuje za neplatnost relativní s tím, že neuplatnil-li zůstavitel za svého života neplatnost dědické smlouvy u strany, s níž uzavřel dědickou smlouvu, celá dědická smlouva se považuje za platnou. Takový výklad přispívá k možnostem uplatnění dědické smlouvy v notářské praxi. Spor o dědické právo je v hmotněprávní části stručně pojednán pouze v souvislosti s dědickou smlouvou na s. 107.

K přednostem publikace náleží četné množství konkrétních příkladů, které se včetně řešení vyskytují v mnoha částech knihy, např. u povolání spoludědiců za náhradníky na s. 153, ale zejména při výkladu zákonné dědické posloupnosti u jednotlivých dědických tříd v kapitole XVII hmotněprávní části.

Jedním z nejvíce neuralgických bodů nové úpravy je problematika nepominutelného dědice, která se zvláště v poslední době stala předmětem rozsáhlých diskusí v právní literatuře. Kapitola XXIII hmotněprávní části zdůrazňuje charakter povinného dílu jako nároku nepominutelného dědice, který tento musí aktivně uplatnit. I v této partii lze ocenit konkrétní příklad stejně jako v neméně složité kapitole následující, pojednávající o započtení na povinný díl a na dědický podíl a jeho provedení. Příklady nalezneme i v kapitole XXIX týkající se jednotlivých druhů odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele.

V praxi aktuální je bohužel problematika postupu v případech, kdy zůstavitel nebo dědic jsou dotčeni exekucí či insolvencí, kterým se věnuje kapitola XXX hmotněprávní části. Pro praxi je také velmi potřebný rozbor postupu v případech, kdy zájmy pravého dědice nebyly zohledněny v řízení o pozůstalosti. Na rozdíl od minulosti, kdy byl postup zákonem přímo upraven, přichází nyní v úvahu žaloba z titulu bezdůvodného obohacení (kapitola XXXIII hmotněprávní části).

Jedním z nedostatků současné právní úpravy dědického práva hmotného je absence úpravy dopadu zániku společného jmění manželů smrtí jednoho z manželů. Proto je nutné přivítat analýzu tohoto dopadu ve všech v úvahu přicházejících alternativách v poslední kapitole hmotněprávní části.

Procesní část

Procesní část publikace zpracovaná Ladislavem Muzikářem klade důraz na skutečnost, že řízení o pozůstalosti je nejvýznamnějším nesporným řízením soudním, byť úkony v řízení provádějí notáři jako soudní komisaři. Za základní cíle řízení autor považuje zjištění dědiců zůstavitele a zjištění majetku a dluhů zůstavitele. Z principů tohoto nesporného řízení vyzdvihuje princip oficiality a princip vyšetřovací, jakož i princip legálního pořádku a někdy v praxi opomíjený princip materiální pravdy. Autor se dále věnuje postavení notáře jako pověřeného soudního komisaře a jeho vztahu k prvoinstančnímu soudu, a to včetně situa­cí, kdy místo pověřeného notáře vystupují v řízení notáři společníci, zástupce notáře, náhradník a další zaměstnanci notáře.

V kapitole VII procesní části nelze přehlédnout podrobné pojednání o zjišťování dědického práva. Jedná se především o spory o dědické právo, které náleží ke klíčovým momentům úpravy dědického práva hmotného, ale zejména procesního, od jejichž řešení se odvíjí konečný postup v řízení. Je známo, že právě v tomto ohledu se úprava hmotněprávní a procesní navzájem liší, a proto je tento výklad zvláště důležitý. Lze uvítat přehled čtyř způsobů vyřešení sporu o dědické právo na s. 509 a násl.

Následující kapitola VIII řeší neméně naléhavý problém, tj. zjišťování práva nepominutelného dědice na povinný díl. Zde Ladislav Muzikář navazuje na výklad Martina Šešiny v hmotněprávní části. Zdůrazňuje, že nepominutelný dědic může své právo na povinný díl uplatnit až do závěru řízení. Autor také rozlišuje případy zjišťování práva na povinný díl v závislosti na skutečnosti, zda nepominutelný dědic byl či nebyl vyděděn. Závěrem se zdůrazňuje, že spor o platnost vydědění může být spojen se sporem o dědické právo.

V pasáži týkající se vypořádání společného jmění manželů lze přivítat konkrétní příklad a jeho řešení na s. 564. Přínosný je následující rozbor jednotlivých druhů usnesení o dědictví (kapitola X), jakož i čím dál tím frekventovanější problematiky předlužené pozůstalosti a likvidace pozůstalosti. V kapitole XII o dodatečném projednání pozůstalosti autor rozebírá všechny varianty takového postupu v závislosti na předpisech, které platily v době smrti zůstavitele. Zde autor rozlišuje mezi celkem 12 variantami, které přicházejí v úvahu podle data úmrtí zůstavitele počínaje situací, kdy zůstavitel zemřel před 1. 1. 1951, a každé z těchto variant věnuje detailní rozbor. Notáři dobře vědí, jakou starost jim dělají dodatečná projednání pozůstalosti, a jistě budou za tento přehled vděční.

Notáři a jejich zaměstnanci bezesporu uvítají praktické příklady výpočtu odměny notáře jako soudního komisaře, správce pozůstalosti a likvidačního správce za činnost v řízení o pozůstalosti v kapitole XVI procesní části včetně velkého množství konkrétních příkladů výpočtu odměny. Praktický je rovněž přehled daňových povinnosti v souvislosti s úmrtím zůstavitele, a to odděleně u úmrtí do konce roku 2013 a od počátku roku 2014. Cenná je rovněž pasáž, která rozebírá osud daňových povinností zůstavitele vzniklých jednak před smrtí zůstavitele, jednak v mezidobí mezí smrtí zůstavitele a skončením řízení o pozůstalosti, a konečně i po tomto datu.

Část třetí recenzované publikace „Mezinárodní aspekty dědického práva“ řadí mezi prameny mezinárodního dědického práva zákon o mezinárodním právu soukromém, nařízení evropských orgánů o dědictví, mezinárodní smlouvy o právní pomoci a instrukci Ministerstva spravedlnosti o styku s cizinou. Dále se zde rozebírají klíčové otázky, které je nutné v dědických věcech s mezinárodním prvkem řešit, a to především určování pravomoci soudů, určování rozhodného práva a uznání cizích rozhodnutí. Konečně je rozvedena problematika evropského dědického osvědčení.

Závěrem je možné konstatovat, že publikace nabízí mnohovrstevnatý pohled na všechny významné aspekty dědického práva. Publikace je natolik podrobná, že se nesporně stane praktickou pomůckou pro všechny notáře a jejich zaměstnance, kteří každodenně řeší problémy pozůstalostního řízení. Je jasné, že se stane vodítkem i pro advokáty, kteří stále častěji v řízení o pozůstalosti aktivně vystupují. I ostatní příslušníci právnické obce jistě rádi po této knize sáhnou. Co je podstatné, přehledné a srozumitelné zpracování napomůže i právním laikům, kteří přijdou do styku se smutnou skutečností úmrtí rodinného příslušníka či blízké osoby a nevědí, jak postupovat dál.

Celkový přínos publikace považuji za zásadní a jsem přesvědčen, že čtenáři nebudou zklamáni.

JUDr. Karel Wawerka,

emeritní notář

Zpět