Z rozhodovací praxe odvolacích soudů

K vypořádání společného jmění manželů v pozůstalostním řízení (24 Co 211/2018-62)

Usnesení:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové, ve věci řízení o pozůstalosti po L. C., zemř. 15. 10. 2017 bez zanechání pořízení pro případ smrti, jehož účastníky jsou:

1. pozůstalá manželka M. C.,

2. pozůstalá dcera Dr. J. H.,

3. pozůstalý syn Ing. P. C.,

všichni zastoupení Mgr. T. H., advokátem, k odvolání M. C., Dr. J. H. a Ing. P. C. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2018, č. j. 34 D 2848/2017-45,

takto:

 

I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Ve výrocích I. a III. se napadené usnesení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

 

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud I. stupně ve výroku I. stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky M. C. ke dni smrti zůstavitele částkou 3 555 655,28 Kč a výši dluhů v SJM částkou 845,07 Kč. Výrokem II. rozhodl, že neschvaluje dohodu pozůstalé manželky s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů ze dne 27. 2. 2018 dle č. 1. IV, bod 4.2. (pozn.: označení odpovídá příslušnému článku písemnosti nazvané „Dohoda o vypořádání společného jmění manželů“, předložené soudní komisařce 1. 3. 2018 a podepsané dne 27. 2. 2018 všemi účastníky), podle které „Veškeré SJM, tedy vše, co do něj náleží a má majetkovou hodnotu, a to i jeho součásti, které nejsou výše uvedeny, připadá pozůstalé manželce. Děti zůstavitele ze SJM ničeho nenabývají.“ Výrokem III. soud určil, že do pozůstalostního jmění patří náhradová pohledávka za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 1 777 827,64 Kč a (do pasiv) 1/2 pohledávky obchodní společnosti innogy Energie, s. r. o., z titulu nedoplatku za odběr zemního plynu, dle fa 113004561632 ve výši 422,535 Kč, a pozůstalé manželce M. C. připadají nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště B., pro k. ú. H., na LV č. 171, a to pozemek č. parc. 1046, stavba č. p. 46, H., stojící na pozemku č. parc. 1046, jehož je i součástí, a pozemky č. parc. 1047, 1722/10, 1789/30, 1791/2, 1792/19, 1794/2, 1794/41, 1804/12, 1805/8, to vše se všemi součástmi, příslušenstvím a venkovními úpravami, v ceně 2 900 000 Kč, obvyklé zařízení a vybavení bytu a domácnosti v Praze 4 (zejména nábytek, bytové doplňky, běžné dekorační předměty včetně obvyklých elektrických spotřebičů) v ceně 0 Kč, pohledávka vůči pozůstalé manželce z titulu vkladu na osobním účtu u ČSOB, a. s., ve výši 262 198 Kč, pohledávka vůči pozůstalé manželce z titulu vkladu na účtu (Červené konto) u ČSOB, a. s., ve výši 393 403 Kč, vklad na vkladní knížce vedené u ČSOB, a. s., Poštovní spořitelny, se všemi právy a povinnostmi ve výši 54,28 Kč, obvyklé zařízení a vybavení domácnosti v objektu č. p. 46 v k. ú. H. (zejména nábytek, bytové doplňky, běžné dekorační předměty včetně obvyklých elektrických spotřebičů a obvyklého nářadí na údržbu) v ceně 0 Kč a (dluh) 1/2 pohledávky obchodní společnosti innogy Energie, s. r. o., z titulu nedoplatku za odběr zemního plynu, ve výši 422,535 Kč.

V odůvodnění uvedl, že výrokem I. stanovil dle § 162 z. ř. s. obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění manželů (aktiv i pasiv), jak ji zjistil z prohlášení a tvrzení účastníků a sdělení dotčených subjektů; majetek je uveden ve výroku III. Oproti stanovisku účastníků byla do pasiv SJM zařazena i pohledávka věřitele innogy Energie, s. r. o., v souladu s § 710 o. z. Do majetku v SJM nebyla zařazena pohledávka důchodového připojištění z titulu smlouvy uzavřené pozůstalou manželkou a vedené u Allianz penzijní společnosti, a. s., neboť dle sdělení pojišťovny se jedná o formu výplaty doživotní renty bez varianty spoření a částku nelze pro pozůstalostní řízení vyčíslit. Výrokem II. soud neschválil dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů ze dne 27. 2. 2018, podle které veškerý majetek ze SJM má nabýt pozůstalá manželka, pozůstalé děti nepožadují a nenabývají ničeho a pozůstalostní řízení pro neexistenci majetku, který by patřil do pozůstalosti, má být zastaveno. Soud dohodu v tomto znění neschválil a výrokem III. určil dle zásad uvedených v § 736 a násl. o. z., který majetek patří do pozůstalostního jmění, který majetek patří pozůstalé manželce, vypořádal společný dluh a stanovil pohledávku potřebnou k vypořádání majetku ze SJM ve výši jedné poloviny majetku v SJM. Majetek v SJM soud vypořádal včetně stanovení náhradové pohledávky vůči pozůstalé manželce ve výši jedné poloviny majetku v SJM, v souladu s platnou právní úpravou, v souladu s dobrými mravy (§ 2 první část věty odst. 3 o. z.), poctivě (§ 6 o. z.), tak, aby nebylo dotčeno právo třetích osob, zejména věřitelů. Řídil se zásadou, že podíly obou manželů jsou stejné, neboť nebylo zjištěno, že by manželé uzavřeli jakoukoli dohodu o změně zákonného rozsahu SJM. Soud neupírá účastníkům možnost dohody o vypořádání SJM; jejich návrh dohody zohlednil a rozhodl, že veškerý reálný majetek v SJM připadá pozůstalé manželce, aby nebylo zakládáno podílové spoluvlastnictví, když je účastníci nepožadují; zároveň stanovil náhradovou pohledávku za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání SJM, která se dále stane aktivem pozůstalosti. Uvedl, že vytvořením situace, kdy při existenci majetku v SJM v celkové hodnotě 3 555 655,28 Kč by do aktiv pozů­stalosti nebylo zařazeno žádné aktivum, tedy ani pohledávka z vypořádání SJM, a aktiva by byla nulová, by docházelo k nastolení stavu směřujícího k možnému poškození práv třetích osob, zejména věřitelů. Tím by se dědici v obecné rovině zbavovali své zákonné odpovědnosti za možná pasiva, resp. dluhy, které k datu úmrtí ani k datu projednávání pozůstalosti nemusí být dědicům známy, mohou být dědici vědomě zamlčovány či věřitelem do pasiv nepřihlášeny z důvodu neinformovanosti o úmrtí dlužníka, se zohledněním tří až desetileté promlčecí lhůty. Při nulovém stavu aktiv pozůstalosti by následně došlo k zastavení pozůstalostního řízení podle § 153 nebo 154 z. ř. s., kdy za dluhy zůstavitele nikdo neodpovídá, neboť dědic není. Obecně správný a poctivý princip nutnosti určit dědice a projednat pozůstalostní majetek v případech, kdy je nepochybně zjištěna existence bonitního majetku v SJM, zachovat odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele a neignorovat ochranu práv třetích osob, zejména věřitelů, je podpořen v této věci i tím, že vůči zůstaviteli byla v řízení jako dluh přihlášena pohledávka věřitelem – obchodní společností innogy Energie, s. r. o., z titulu nedoplatku za odběr zemního plynu, ve výši 845,07 Kč, ačkoli účastníci řízení v návrhu své dohody o vypořádání SJM výslovně uvedli, že „… nejsou v pozůstalosti žádná pasiva…“. Soud poukázal také na právní názor Městského soudu v Praze, vyslovený např. ve věci sp. zn. 24 Co 212/2016, podle kterého je neschválení takové dohody plně ve shodě s právní úpravou, veřejným pořádkem, poctivým právním jednáním dle § 6 o. z., dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z., ochranou práv třetích osob (§ 547, 588 o. z.) a požadavkem předcházení sporům.

Proti tomuto usnesení podali prostřednictvím zástupce společné odvolání všichni účastníci řízení, tj. pozůstalá manželka M. C., pozůstalá dcera Dr. J. H. i pozůstalý syn Ing. P. C. Uvedli, že usnesení napadají v celém rozsahu, z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř.

Nesprávnost výroku I. spatřují zejména v tom, že dluh vůči společnosti innogy Energie, s. r. o., ve výši 845 Kč uhradil Ing. P. C. již 12. 2. 2018 (jednalo se o nedoplatek za plyn, který vznikl rozdílem mezi předepsanými zálohami a skutečnou spotřebou). Výrok II. je nesprávný proto, že pozůstalá manželka a děti zůstavitele uzavřely dne 27. 2. 2018 dohodu o vypořádání SJM, kde je v článku IV. odst. 4.2 uvedeno „veškeré SJM, tedy vše, co do něj náleží a má majetkovou hodnotu, a to i jeho součásti, které nejsou výše uvedeny, připadá pozůstalé manželce“. Ze SJM tedy do pozůstalosti nic nepřipadá. Zůstavitel neměl žádný výlučný majetek, který by mohl být zařazen do aktiv pozůstalosti. Dopisem ze dne 27. 2. 2018 všichni účastníci tuto dohodu odeslali soudní komisařce. Ta měla podle § 162 odst. 1 z. ř. s. dohodu schválit a následně podle § 153 z. ř. s. řízení o pozůstalosti zastavit, jak účastníci ve svém dopise navrhli.

Pro neschválení dohody o vypořádání SJM nebyl podle názoru účastníků žádný důvod. Podle § 162 odst. 1 z. ř. s. soud může dohodu o vypořádání SJM neschválit pouze z toho důvodu, že je v rozporu s pokyny, které zůstavitel udělil ohledně svého majetku, nebo v rozporu se zákonem. Žádná z těchto podmínek neschválení dohody dána není a usnesení se ani žádnou z těchto podmínek nepokouší dovozovat. Z dohody vyplývá, že žádná náhradová pohledávka za pozůstalou manželkou neexistuje. Všichni účastníci to výslovně prohlašují a tímto prohlášením doplňují Dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Není pravda, že vytvořením situace, kdy do aktiv pozůstalosti není zařazeno žádné aktivum, nastává stav možného poškození práv třetích osob. Zůstavitel neměl žádný tržně ocenitelný majetek vyjma majetku, který byl součástí SJM. Vzhledem k tomu, že veškeré SJM připadlo pozůstalé manželce, připadly by pozůstalé manželce i veškeré případné dluhy ze SJM. Třetí osoby tím nijak zkráceny nejsou.

Dluh vůči společnosti innogy Energie, s. r. o., byl rovněž součástí SJM zůstavitele a pozůstalé manželky, podle Dohody o vypořádání SJM rovněž přešel na pozůstalou manželku a je již uhrazen. Za účelem vyloučení veškerých pochybností všichni účastníci výslovně prohlašují, že veškeré dluhy, které byly součástí SJM zůstavitele a pozůstalé manželky, přecházejí na pozůstalou manželku. Tímto prohlášením doplňují svou Dohodu o vypořádání společného jmění manželů.

Soudní komisař svým rozhodnutím porušil základní zásadu občanského práva – zásadu autonomie vůle účastníků právního jednání. Usnesení je nesprávné, neboť odporuje zákonu a je projevem svévole soudního komisaře. Soudní komisař v odůvodnění svého rozhodnutí neuvádí žádné zákonné podmínky pro neschválení dohody. Odůvodnění obsahuje pouze teoretické úvahy o nutnosti určit dědice, které nemají zákonný podklad. Soudní komisař tak odepřel účastníkům řízení postup, který vyplývá z § 162 odst. 1 a § 153 z. ř. s.

Nesprávnost výroku III. vyplývá z nesprávnosti výroku II., neboť právní režim majetku, který tvořil SJM zůstavitele a pozůstalé manželky je dán dohodou o vypořádání SJM, kterou měl soudní komisař schválit.

Odvolatelé navrhovali, aby odvolací soud změnil napadané usnesení a aby rozhodl, že se schvaluje dohoda pozůstalé manželky s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů ze dne 27. 2. 2018, a to v navrženém znění: „Veškeré SJM, tedy vše, co do něj náleží a má majetkovou hodnotu, a to i jeho součásti, které nejsou výše uvedeny, připadá pozůstalé manželce. Děti zůstavitele ze SJM ničeho nenabývají“, a dále aby rozhodl, že řízení o pozůstalosti se zastavuje.

Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které mu předcházelo, a došel k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně, a to z jiného důvodu, než odvolatelé uvádějí.

Z § 162 odst. 1 z. ř. s. i § 764 odst. 1 o. z. vyplývá, že dohodu o vypořádání SJM s pozůstalým manželem uzavírají dědici zůstavitele. Za dědice zůstavitele lze považovat pouze jeho skutečné právní nástupce, tj. osoby, které vstupují do práv a povinností zůstavitele, neboť pouze z titulu takového postavení mohou nakládat s právy a povinnostmi, které by měl zůstavitel, kdyby se vypořádání SJM dožil.

Uvedenou dohodu proto mohou uzavírat s pozůstalým manželem pouze dědici, kteří dědictví neodmítli, popřípadě jim marně uplynula lhůta, ve které mohou dědictví odmítnout. Pokud by takovou dohodu uzavíraly osoby, kterým ještě lhůta k odmítnutí dědictví neuplynula, nakládají v takové dohodě s majetkem zůstavitele, který by mohl být předmětem pozůstalosti, a jako dědici si počínají; k případnému odmítnutí dědictví by se proto nepřihlíželo (§ 1489 odst. 2 o. z.).

Podle § 175 z. ř. s. musí být každý, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo své dědické právo uplatnil u soudu, poučen také o právu výhrady soupisu (viz také § 1674 a násl. o. z.). Jde-li o manžela a potomky, musí být za tímto účelem předvoláni a vyžádáno jejich výslovné vyjádření, zda výhradu soupisu uplatňují; jestliže se v protokolu nevyjádří nebo se bez řádné omluvy nedostaví k jednání, platí, že výhradu soupisu neuplatňují; o tom musí být poučeni (§ 176 odst. 2 z. ř. s.). Dědic, který neuplatní výhradu soupisu nebo o kterém platí, že výhradu soupisu neuplatnil, je povinen hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, bez omezení cenou nabytého dědictví; je-li takových dědiců více, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně (§ 1704 o. z.). Jde-li o dědice, kteří neodmítli dědictví a neuplatnili výhradu soupisu, jsou povinni hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, bez ohledu na to, zda nabyli z dědictví nějaký majetek. To platí i o povinnosti hradit dluhy, které případně vyjdou najevo v budoucnosti. Uplatní-li dědic výhradu soupisu, je jeho povinnost hradit dluhy omezena výší ceny dědictví, které nabyl. V takovém případě však soud nařídí soupis pozůstalosti (§ 1685 odst. 1 o. z., § 178 a 179 z. ř. s.), jehož účelem je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele (§ 1684 odst. 1 o. z.). Při pořizování soupisu nelze opomenout ani majetek, který byl ve společném jmění zůstavitele a pozůstalého manžela, neboť povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 o. z.). V jednoduchých případech může soud rozhodnout podle § 1687 odst. 2 o. z. a § 177 odst. 2 z. ř. s., že soupis bude nahrazen společným prohlášením dědiců o pozů­stalostním majetku (včetně majetku, který byl ve společném jmění zůstavitele a pozůstalého manžela). Prokáže-li se, že takové prohlášení v rozsahu nikoli nepodstatném neodpovídá skutečnosti, ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu [§ 1688 odst. 1 písm. a) o. z.]. Zjišťování majetku zůstavitele je úkolem soudu, který přitom postupuje podle § 172 z. ř. s.; to se týká i majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s pozůstalým manželem, neboť bez řádného zjištění tohoto majetku a jeho ceny by soud nemohl vydat rozhodnutí podle § 162 z. ř. s., jehož obsahem je stanovení obvyklé ceny tohoto majetku a vypořádání tohoto majetku (v rozhodnutí podle § 162 odst. 1 nebo 2 z. ř. s.).

V projednávané věci soud vyrozuměl dědice o jejich dědickém právu (viz usnesení na č. l. 39, 40 a 41) a dědici v zákonné lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení dědictví neodmítli. K odmítnutí dědictví by stejně nebylo možné přihlížet, neboť uzavřením dohody podle § 162 odst. 1 z. ř. s., kterou nemůže s pozůstalým manželem uzavírat nikdo jiný než dědici (viz shora), si jako dědici počínali. Bylo proto namístě, aby soud tyto dědice podle § 175 z. ř. s. poučil o právu výhrady soupisu, resp. vzhledem k tomu, že jde o manželku a děti zůstavitele, aby je za tímto účelem předvolal a poučil je o důsledcích, nedostaví-li se k jednání (§ 176 odst. 2 z. ř. s.). To se dosud nestalo. Ve věci bylo sice nařízeno jednání na 9. 3. 2018, toto jednání se však neuskutečnilo, neboť dědici namísto toho, aby se k jednání dostavili, předložili soudu písemnou dohodu podle § 162 odst. 1 z. ř. s. (viz č. l. 34 spisu). V článku III. nazvaném „Součásti SJM“ se uvádí, že „SJM je tvořeno zejména: nemovitostmi zapsanými na LV č. 171 pro k. ú. H. …, příjmy zůstavitele a pozůstalé manželky …, dvěma účty pozůstalé manželky u ČSOB, a. s., důchodovým připojištěním pozůstalé manželky …“. Podle čl. IV., bodu 4.2., „veškeré SJM, tedy vše, co do něj náleží a má majetkovou hodnotu…“, a dokonce i „jeho součásti, které nejsou výše uvedeny…“ připadá pozůstalé manželce a „děti zůstavitele ze SJM ničeho nenabývají“.

Tato dohoda nemůže obstát již z toho důvodu, že majetek náležející do SJM nebyl řádně zjištěn žádným ze způsobů uvedených v § 172 z. ř. s. Právní úprava nepřipouští zjišťování majetku jen na základě údajů dědiců, kteří se dosud ani nevyjádřili, zda uplatňují výhradu soupisu; takový postup by přicházel v úvahu, jen kdyby dědici výhradu soupisu neuplatnili, a navíc by bylo nutné údaje zjistit při jednání (§ 172 odst. 2 a § 182 z. ř. s.).

Výrok I., kterým byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do SJM a výše dluhů v SJM je z výše uvedených důvodů předčasný, neboť aktiva SJM nebyla dosud řádně zjištěna některým ze způsobů uvedených v § 172 z. ř. s. a dosud není ani známo, který z těchto způsobů bude přicházet v úvahu (soupis, nahrazení soupisu seznamem pozůstalostního majetku anebo společným prohlášením dědiců, sestavení seznamu aktiv SJM na základě údajů dědiců). Podkladem pro určení obvyklé ceny a výše pasiv musí být zjištění provedená zákonem stanoveným způsobem. Tento výrok byl proto odvolacím soudem podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušen a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byla prvoinstančnímu soudu v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Ze stejného důvodu byl zrušen i výrok III., kterým soud rozhodl, co ze SJM patří do pozůstalostního jmění a co připadá pozůstalé manželce, neboť soud nemůže rozhodovat o vypořádání SJM za situace, kdy majetek náležející do SJM nebyl zjištěn odpovídajícím postupem, a navíc jde o výrok, který je závislý na výroku o stanovení obvyklé ceny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Rozhodnutí o vypořádání SJM (ať již schválením dohody, nebo soudem) se musí týkat konkrétního majetku v SJM, jehož obvyklá cena musí být v rozhodnutí stanovena. Nelze proto dohodou vypořádávat majetek, který není v dohodě konkrétně určen. S tímto požadavkem je v rozporu čl. III. a IV. dohody, kde není majetek SJM uveden v celém rozsahu (dle čl. III. Součásti SJM „SJM je tvořeno zejména: …“) a vypořádání se týká i majetku, který není v dohodě uveden (dle čl. IV., bod 4.2: „Veškeré SJM, … i jeho součásti, které nejsou výše uvedeny, připadá pozůstalé manželce“). V rozporu s § 162 odst. 1 z. ř. s. je i skutečnost, že SJM není vypořádáváno mezi pozůstalost a pozůstalou manželku, jak § 162 odst. 1 a 2 vyžadují, ale obsahuje ujednání, že „děti zůstavitele ze SJM ničeho nenabývají“. Děti zůstavitele však ze SJM nic přímo nabývat nemohou, neboť podíl, který by náležel zůstaviteli, patří do pozůstalosti a děti by mohly tento majetek nabýt pouze jako dědictví.

Dohodu dědiců a pozůstalé manželky ze dne 27. 2. 2018, předloženou soudní komisařce, tak nelze schválit pro rozpor se zákonem, především z toho důvodu, že jde o dohodu uzavřenou předčasně (dědici se dosud nevyjádřili, zda uplatňují výhradu soupisu, a majetek v SJM nebyl zjištěn zákonem požadovaným způsobem) a bez ohledu na to i pro její neurčitost (výčet majetku v SJM v dohodě uvedený není úplný, vypořádání se má vztahovat i na majetek, který v dohodě není uveden, a podle obsahu nejde o vypořádání mezi pozůstalostí a pozůstalou manželkou, ale přímo mezi dědici a pozůstalou manželkou).

Pro úplnost lze též připomenout, že podobnou dohodu (i kdyby přicházela v úvahu, což odvolací soud z dále uvedených důvodů vylučuje), by v žádném případě nemohl uzavřít dědic, který by byl v insolvenci (§ 111 odst. 1 ins. zák.). Dědic v konkursu by ji mohl uzavřít jen se souhlasem insolvenčního správce (analogicky § 246 odst. 4 ins. zák.) a dohoda, kterou by takto uzavřel dědic za účinků oddlužení, by byla neplatná (§ 412 odst. 3 ins. zák.).

Výrok II. o neschválení dohody je tedy věcně správný, proto byl odvolacím soudem potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

K námitce odvolatelů, že dluh zůstavitele vůči společnosti innogy Energie, s. r. o., ve výši 845 Kč nepatří do pasiv SJM, resp. do pasiv pozůstalosti, protože byl uhrazen dne 12. 2. 2018, odvolací soud zdůrazňuje, že podle § 171 odst. 2 z. ř. s. pasiva pozůstalosti (obdobně podle § 710 o. z. pasiva, která jsou součástí SJM zůstavitele a pozůstalého manžela) tvoří mj. dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt. Dluh vůči innogy Energie, s. r. o., je mimo jakoukoli pochybnost dluhem, který má původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt, tj. v odběru energie v ceně převyšující zaplacené zálohy (viz sdělení innogy Energie, s. r. o., na č. l. 24 spisu a obsah odvolání). Z uvedených důvodů tento dluh patří do pasiv pozůstalosti, resp. do pasiv SJM, protože jde o dluh z právních skutečností, ze kterých by měl plnit zůstavitel a které nastaly za trvání manželství (§ 710 o. z.). Na této povaze dluhu nemění nic ani skutečnost, že byl po smrti zůstavitele uhrazen. Výrok I. napadeného usnesení, ve kterém se tento dluh odráží, a výrok III., ve kterém je vypořádán, byly sice ze shora uvedených důvodů zrušeny, ale o tom, že uvedený dluh patří do SJM (a má být do něj zařazen i v dalším řízení) nelze pochybovat.

Návrhu odvolatelů, aby po schválení dohody, podle které veškeré SJM připadne pozůstalé manželce, bylo řízení o pozůstalosti zastaveno podle § 153 nebo 154 z. ř. s., nelze podle názoru odvolacího soudu vyhovět. K této otázce se odvolací soud vyjadřuje jen pro úplnost, neboť nebyla předmětem napadeného usnesení.

Zastavení řízení o pozůstalosti podle § 153 nebo 154 z. ř. s. je možné, jen když zůstavitel nezanechal žádný majetek (§ 153 z. ř. s.) nebo když zanechal majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty (§ 154 z. ř. s.). Při posuzování podmínek pro tento postup je podle názoru odvolacího soudu rozhodující, zda lze za takový majetek označit to, co náleželo zůstaviteli v době úmrtí (včetně majetku, který měl v SJM s pozůstalým manželem, resp. včetně podílu, který by mu ze SJM náležel). Vypořádání SJM, po kterém by následovalo zastavení řízení dle § 153 nebo 154 z. ř. s., bude tak přicházet v úvahu jen výjimečně, tam, kde má být majetek vydán vypraviteli pohřbu, kterým je někdo jiný než pozůstalý manžel (a je tedy třeba vyřešit, co ze SJM bude vypraviteli pohřbu vydáno), nebo tam, kde majetek v SJM již přesahuje rámec nepatrné hodnoty, ale podíl, na který by měl zůstavitel nárok, má hodnotu nepatrnou (po vypořádání bude vydán vypraviteli pohřbu). Měl-li zůstavitel v SJM s pozůstalým manželem majetek, jehož obvyklá cena činí více než 3,5 milionu, nepřichází zastavení řízení podle § 153 nebo 154 z. ř. s. vůbec v úvahu a dědictví je třeba projednat. Dohoda o vypořádání SJM, podle které by tento majetek měl jako celek již v rámci vypořádání SJM připadnout pozůstalému manželovi bez jakékoli povinnosti k náhradě a majetek v milionové hodnotě byl takto zcela „vyveden“ z pozůstalostního řízení, nemůže požívat ochrany a lze ji považovat za zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

Nová právní úprava (§ 162 odst. 1 z. ř. s., § 764 odst. 1 o. z.) umožňuje sice dohodu dědiců a pozůstalého manžela o vypořádání SJM a dává jí přednost před rozhodnutím soudu o vypořádání (§ 162 odst. 2 z. ř. s.), ale podle názoru odvolacího soudu především proto, aby dědici a pozůstalý manžel měli možnost dohodnout se o tom, jak bude SJM rozděleno mezi pozůstalost a pozůstalého manžela (tj. které konkrétní věci ze SJM budou patřit do pozůstalosti a které budou patřit pozůstalému manželovi). I když zákon nevylučuje ani dohodu, při níž nebudou přesně dodržena pravidla uvedená v § 742 o. z., nelze akceptovat (a navíc rozhodnutím soudu schválit) dohodu, podle které z několikamilionového majetku v SJM nepřipadne do pozůstalosti vůbec nic. Takový postup by mj. poškozoval věřitele, neboť jejich právo uplatňovat pohledávky vůči solidárním dlužníkům (tj. proti oběma manželům, resp. v případě úmrtí jednoho z nich proti žijícímu manželovi a dědicům zemřelého manžela) by bylo v případě úmrtí jednoho z manželů a schválení navrhované dohody zredukováno na možnost uplatňovat pohledávku vůči jedinému dlužníkovi (pozůstalému manželovi), což by mělo za následek omezení práv věřitele. Není přitom rozhodující, zda a jaké závazky zůstavitele jsou již známy, neboť uvedená dohoda by měla důsledky i pro uplatňování práv věřitelů, jejichž pohledávky mohou vyjít najevo po skončení řízení o pozůstalosti. Vynětí veškerého majetku v SJM z řízení o pozůstalosti dohodou dědiců a pozů­stalého manžela (bez jakékoli odpovídající náhrady) by při neexistenci majetku ve výlučném vlastnictví zůstavitele a následném zastavení řízení podle § 153 nebo 154 z. ř. s. zcela znemožnilo aplikaci zákonných ustanovení o přechodu zůstavitelových dluhů na dědice (§ 1701 a násl. o. z.). Dědici by se tímto způsobem vyhnuli povinnosti platit zůstavitelovy dluhy, neboť při zastavení řízení podle § 153 nebo 154 z. ř. s. nenabývají dědictví a za dluhy zůstavitele nikdo neodpovídá.

Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení lze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do 2 měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Proti výroku II. není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.].

V Praze dne 15. října 2018

JUDr. Tomáš Vejnar,

předseda senátu

redakce

 

Zpět