„Spolupráce s notářským stavem si velice vážím,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam JUDr. Jan Kotous

22. 03. 2019

JUDr. Jan Kotous (*1948 v Českých Budějovicích)

• Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, řadu let působil ve státní správě jako zástupce ředitele legislativního odboru Ministerstva práce a sociálních věcí, ředitel personálního odboru Ministerstva kultury a ředitel kanceláře Královské kolegiátní kapituly vyšehradské.

• Vykonává funkci předsedy spolku Společnost Vyšehrad, z. s.

• Je autorem mnoha odborných publikací a článků,* členem katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení PF UK v Praze, kde je také externím pedagogem. Přednáší rovněž na soukromé vysoké škole CEVRO Institut.

• Má kladný vztah k notářskému stavu, jeho historickému postavení a vývoji věnoval i některé ze svých prací.

• Inicioval vznik a ideový návrh vyšehradské pamětní desky Magistra Jindřicha z Isernie, vyšehradského kanovníka a protonotáře českého krále Přemysla Otakara II., který zde v letech 1270–1275 vedl první notářskou školu v Čechách. Při jejím odhalení dne 6. října 2014 pak měl o významu M. Jindřicha z Isernie a Vyšehradské notářské škole i slavnostní proslov. Jeho zásluhou byla založena tradice a na Vyšehradě se tak každoročně konají setkání Notářské komory ČR a Pražského sdružení Jednoty českých právníků.

• Za svoji práci pro právnický stav byl oceněn bronzovou a posléze i stříbrnou Randovou medailí. V roce 2018, ke svému životnímu jubileu, obdržel vysoké papežské ocenění, a sice Řád svatého Řehoře Velikého, stupeň rytíř – komandér.

Pan JUDr. Jan Kotous, uznávaný právník a historik poskytl rozhovor paní JUDr. Věře Sáblíkové, prezidentce Notářské komory pro hl. m. Prahu.

Pane doktore, když jste mi na konci minulého roku oznámil, že jste obdržel od papeže Františka vysoké ocenění Řád sv. Řehoře Velikého, nedokázala jsem význam tohoto ocenění správně vyhodnotit, protože mé znalosti byly v této oblasti a v tuto dobu zcela minimální.

Zvídavost je však člověku druhou matkou, a tak jsem začala zjišťovat, o jaký řád se jedná. Zjistila jsem, že papežských řádů je celkem pět, a to Nejvyšší řád Kristův, Řád zlaté ostruhy, Řád svatého Pia IX., Řád svatého Řehoře Velikého a Řád svatého Silvestra.

Vy jste pak, pokud se nemýlím, obdržel stupeň rytíř – komandér Řádu svatého Řehoře Velikého. Prosím, mohl byste o tomto řádu, jeho významu, stupních a o jeho udílení povědět něco více? Jaký je mechanismus vyhledání, doporučení a výběr osoby, která má být tímto řádem oceněna a za jaké skutky či zásluhy? Jedná se o řád, který lze udělit výhradně mužům nebo může být takto oceněna i žena? Kdy před Vámi naposledy tento řád obdržel český právník? Jsou spojeny s tímto řádem nějaké zvláštní práva či pravomoci, a pokud ano, hodláte je využívat?

Tak to je poněkud obšírná otázka, ale pokusím se jí zhostit. Je bohužel smutnou zkušeností, že papežské řády a vyznamenání, které jsou respektovány prakticky všemi státy světa, jsou u nás tak trochu odsunuty do pozadí zájmu veřejnosti. A přitom jsou to ocenění, která jsou svým založením nejen úctyhodná, ale především co do historie udělování si troufám říci, že je lze jen obtížně s něčím jiným porovnat. Z pohledu délky a významu udělování snesou s papežskými řády srovnání pouze řády udělované královnou Alžbětou II.

Ale k těm papežským řádům. Jsme právníci, a tak začneme tím, že Státní sekretariát Svatého stolce, tedy úřadu papeže jako hlavy církve a suveréna státu Vatikán vydal 16. října 2012 prohlášení ohledně rytířských řádů a vyznamenání udělovaných Svatým otcem, tedy papežem. Na základě dotazů týkajících se vztahu Svatého stolce k mnoha řádům nesoucím jména různých světců či posvátných titulů považoval Svatý stolec za nutné oznámit, že Svatý otec jako hlava římskokatolické církve a suverén Městského státu Vatikán uděluje tyto následující řády: Nejvyšší řád Kristův, Řád zlaté ostruhy, Řád Pia IX., Řád sv. Řehoře Velikého, Řád svatého Silvestra. Pokusím se popsat v kostce jednotlivé řády a současně uvést jejich historii a také za co jsou udělovány. Začnu od toho nejvyššího…

Ordine Supremo de Cristo – Nejvyšší řád Kristův je v současné době možné považovat za nejcennější a také podle tradice nejstarší ocenění, které může být uděleno. Řád byl založen v roce 1319 avignonským papežem Janem XXII. (Jacques Duése, papežem 1316–1334). Ačkoli se tento dominikán stal papežem ve svých 72 letech, patří dodnes mezi nejpolitičtější papeže všech dob. Jeho výrazná orientace na Francii vedla ke konfrontaci s římským králem Ludvíkem Bavorským. Ve vnitřní správě církve se však uplatnil jako vynikající organizátor a také znalec práva. V roce 1317 vydal tzv. Clementinae, soubor dekretů, předpisů církevního práva. Roku 1323 svatořečil Tomáše Akvinského, přičemž měl pronést ve své promluvě ke svatořečení jeho výstižné hodnocení: „Způsobil tolik zázraků, kolik kapitol napsal.“

Řád byl založen papežem jako pokračování zrušeného řádu templářů v Portugalsku, avšak počínaje přelomem 15. a 16. století začínají papežové tento řád udělovat jako ocenění Svatého stolce. Při reformě papežských řádů a vyznamenání realizované papežem Piem X. v roce 1905 se stal Nejvyšší řád Kristův nejvyšším řádem, který papež uděluje. Řád může být udělen pouze katolickým hlavám států a podle rozhodnutí Pavla VI. z roku 1966 může být předáván pouze osobně papežem. Posledním oceněným tímto řádem byl velmistr Suverénního řádu maltézských rytířů Frá Angelo de Mojana di Colona (1905–1988), který byl papežem vyznamenán 4. 6. 1987 u příležitosti 25. výročí zvolení velmistrem řádu. Posledním žijícím rytířem tohoto řádu byl belgický král Baudoin I., který zemřel v roce 1993.

Odznakem řádu je na koncích rozšířený červeně smaltovaný latinský kříž, v jehož středu je položen subtilní bílý latinský kříž, převýšený zlatou korunou a zlatou zbrojí. Bílá barva reprezentuje neposkvrněného Beránka Božího, který prolitou krví (červená barva) vítězí nad hříchem, nad smrtí. Řád je udělován v jedné třídě na řetězu – kolaně, s červenou velkostuhou a osmicípou náprsní briliantující hvězdou.

Ordine dello Speron d’Oro – Řád Zlaté ostruhy. Původ řádu je možné hledat někdy v průběhu 14. století, kdy se objevuje společenství rytířů latinsky nazývané Militia Aurata (Zlatí rytíři), pojmenované snad podle zlatých ostruh, které používali jako symbol svého ozbrojeného bratrstva. Řád, který prošel poměrně značným počtem reforem, a mezi jeho nositeli se objevila některá význačná jména, jako např. Rafael, Tizian nebo v roce 1770 Wolfgang Amadeus Mozart, byl v roce 1831 změněn na Řád sv. Silvestra a zlaté ostruhy. Jeho udělení znamenalo automatické povýšení do šlechtického stavu. V roce 1905, při reformě papežských řádů a vyznamenání provedené papežem Piem X., byl řád rozdělen opět na Řád zlaté ostruhy a současně byl vytvořen nový Řád sv. Silvestra. Řád zlaté ostruhy je udělován pouze výjimečně jako papežské nejvyšší ocenění mimořádných zásluh o zvýšení slávy církve. Je udělován v jedné třídě a členství v řádu je omezeno počtem 100 rytířů. V současné době je ovšem jeho jediným rytířem velkovévoda Jean Lucemburský.

Odznak řádu tvoří osmihrotý, tzv. šípový kříž proložený mezi jednotlivými rameny zlatými paprsky, pod spodní rameno kříže je zavěšen symbol zlaté ostruhy. V okrouhlém středu je zlatý monogram Panny Marie uvedený zde na počest dogmatu Neposkvrněného početí. Na zadní straně kříže je datum provedené v římských číslicích MCMV (1905) a okolo nápis Pius X. restituit (Pius X. obnovil). Celý kříž je zavěšen na zlaté zbroji. Ke kříži patří ještě červená velkostuha a náprsní osmicípá, stříbrná hvězda se stříbrným křížem uprostřed.

Ordine Piano – Řád Pia IX. Řád založil v roce 1847 poslední papež – král Pius IX. (Giovanni Maria Mastai-Ferretti, papežem 1846–1878), údajně na památku papežské urozené družiny, kterou ustanovil roku 1560 papež Pius IV., svolavatel Tridentského koncilu. Družina zanikla smrtí svého zakladatele 9. prosince 1565. Pius IX. byl zpočátku oblíben pro své liberální myšlení, a v roce 1847 bylo dokonce vysloveno přání, aby se postavil do čela národního hnutí za sjednocení Itálie. V přelomovém roce 1848 se jasně vyslovil pro nadnárodní poslání církve a odmítl zapojit Církevní stát do války. Dne 20. září 1870 byl Církevní stát vymazán z mapy a v červnu 1871 se stal Řím hlavním městem Itálie. Garančním zákonem přiznalo tentýž rok nové Italské království papeži nedotknutelnost, zavázalo se vyplácet mu roční rentu a Vatikán a další římské paláce byly prohlášeny suverénním územím. Toto řešení však papež odmítl a za známých okolností se prohlásil „vatikánským vězněm“. Nejdůležitější událostí v jeho životě bylo svolání I. vatikánského koncilu 29. června 1868 a jeho závěry.

Řád Pia IX. je záslužným řádem. Až do roku 1939 bylo jeho udělení spojeno s povýšením do šlechtického stavu. Po reformě Pia X. má řád v současné podobě 5 tříd. Nejvyšší třídou je velkokříž – hvězda s řetězem, který je udělován pouze hlavám států. Následuje velkokříž – hvězda se stuhou na krku a hvězdou na prsou, třetím stupněm je rytíř – komandér na krku s hvězdou na prsou, čtvrtým rytíř – komandér dekorace na krku a konečně pátým posledním je na prsou nošená dekorace. Odznakem řádu není jako u ostatních papežských řádů kříž, ale zlatá osmicípá hvězda, tmavomodře smaltovaná se zlatými paprsky mezi cípy. Na přední straně je ve středovém okrouhlém poli nápis Pius IX. obklopený heslem Virtuti et Merito (Ctnosti a zásluze), na zadní straně vyznačení roku založení MDCCCCXLVII (1847). Hvězda u prvních tří stupňů je stříbrná, osmicípá s řádovým odznakem ve středu. Řádová stuha je modrá se dvěma červenými postranními proužky.

Řád Pia IX. je v současné době vnímán, až na některé výjimky, převážně jako ocenění udělované diplomatickým zástupcům akreditovaným u Svatého stolce. Mezi jeho nositeli tak můžeme najít bývalé české diplomaty – velvyslance u Svatého stolce, jako např. dr. Eduarda Jelena, prof. Kamila Kroftu, prof. Františka X. Halase, Mgr. Martina Stropnického, Ing. Pavla Jajtnera nebo JUDr. Pavla Vošalíka.

Ordine di San Gregorio Magno – Řád sv. Řehoře Velikého. Tento všeobecný záslužný řád založil papež Řehoř XVI. v roce 1831 (Bartolomeo Alberto Cappellari, papežem 1831–1846) na památku velkého papeže sv. Řehoře I. Velikého. Ten se narodil někdy kolem roku 540 v Římě do staré římské senátorské rodiny a v letech 572–573 vykonával vysoký úřad městského prefekta. Tradice říká, že byl zvolen papežem v roce 590 proti své vůli. Během svého pontifikátu dosáhl takového věhlasu, že byl údajně nazýván „tajným západořímským císařem“. Díky vynikajícím organizačním schopnostem se mu záhy podařilo uspořádat území tehdejšího papežského státu nazývaného Patrimonium Sancti Petri, který se v době jeho pontifikátu velice rozrostl. Měl značné zásluhy na pokřesťanštění Anglie a na mírovém uspořádání mezi Langobardským královstvím a byzantským exarchátem v Ravenně. Řehoř I. Veliký byl i významným církevním spisovatelem. Byl to on, kdo sestavil Sacramentarium Gregorianum, základní kámen pozdějšího římského misálu. Jeho komentář ke knize „Job“ sloužil po celý středověk jako učebnice a pomůcka morální teologie (tzv. „Moralia“). Zajímavou perličkou z jeho života je událost spojená s konstantinopolským patriarchátem. Když si totiž konstantinopolský patriarcha rozšířil svůj oficiální titul na „ekumenický patriarcha“, začal se Řehoř I. nazývat pokorným titulem „servus servorum Dei“ – sluha služebníků Božích – titulem, který používají papežové až do dnešních dnů.

Řád má čtyři stupně. Velkokříž s velkostuhou a hvězdou, rytíř – komandér s hvězdou, rytíř – komandér a konečně rytíř. Zatímco první tři stupně se nosí na krku, čtvrtý stupeň se nosí na prsou. Řád je udělován osobám, které se zasloužily o dobro společnosti, církve a Svatého stolce. Od roku 1994 mohou řád obdržet také ženy, které se tak stávají dámami řádu. Rytíři řádu mají různá privilegia, z nichž zajímavé historické právo je vjet „v sedle“ do chrámu sv. Petra. Rytířům je vyhrazeno rovněž privilegované místo při papežských procesích a při jejich vstupu do Vatikánu jim musí Švýcarská garda vzdávat čest.

Odznakem řádu je osmihrotý, červeně smaltovaný šípový kříž. Hroty jsou zakončeny kuličkami. V modrém okrouhlém středu je zlaté poprsí svatého papeže, které je lemováno nápisem S. Gregorius Magnus. Na zadní straně je vyznačeno řádové heslo Pro Deo et Principe (Pro Boha a Vladaře) a v opisu Gregorius XVI. P. M. Anno I. (Řehoř XVI. papež v 1. roce pontifikátu). Řád je udělován ve dvou skupinách, civilní a vojenské. U civilní skupiny je kříž převýšen zeleným věncem, u vojenské zlatou zbrojí. Hvězda udělovaná u prvních dvou stupňů je osmicípá, stříbrná s křížem řádu ve svém středu. Stuha je červená se zlatými okraji. Řádoví rytíři civilní skupiny mohou nosit řádovou uniformu s kordem.

Mezi českými nositeli Řádu sv. Řehoře je celá řada osobností známých jmen. Tak v minulosti byl např. řád udělen architektům Josefu Mockerovi nebo Kamilu Hilbertovi. Z právníků dlužno vzpomenout JUDr. Jana Jiřího Rückla, považovaného za jednoho z autorů tzv. Modu vivendi mezi prvorepublikovým Československem a Svatým stolcem. Mezi jeho současnými nositeli ve stupni rytíř – komandér je např. bývalý rektor UK prof. Wilhelm a v základním, rytířském stupni, např. současní historici umění profesoři Royt a Kuthan. Od roku 1994 mohou být tímto řádem dekorovány i ženy. U nás obdržela jako první toto ocenění redaktorka Svobodné Evropy Olga Kopecká – Waleská nebo v roce 2011 významná historička, dlouholetá ředitelka Českého historického ústavu v Římě, žel nedávno zesnulá profesorka Zdeňka Hledíková. Paní profesorku je třeba zdůraznit, protože od ní pocházejí základní informace týkající se Vyšehradské notářské školy. Posledními právníky, pokud se nepletu, kterým byl tento řád udělen, byli JUDr. Jan Jiří Rückl v roce 1937 a příbramský JUDr: Artur Meixner v roce 1938. Jsem tedy po 80 letech první…

Ordine di S. Silvestro Papa – Řád sv. Silvestra papeže. Tento poslední papežský rytířský všeobecně záslužný řád vznikl v roce 1905 z rozhodnutí papeže Pia X. oddělením od bývalého Řádu sv. Silvestra a zlaté ostruhy. Uděluje se za zásluhy o Svatý stolec a je určen laikům, a to nejen katolíkům, ale i věřícím dalších vyznání, včetně vyznání nekřesťanských. V hierarchii papežských řádů zaujímá svým významem nejnižší místo. Řád nese své označení na památku velkého papeže sv. Silvestra, který vykonával svůj pontifikát v letech 314–335. Jeho životní osudy jsou provázeny nejrůznějšími legendami, včetně Konstantinova obrácení na víru, jeho křtu nebo zázračného vyléčení ze slepoty. Další ze známých legend je tzv. Konstantinova donace, na jejímž základě měl císař Konstantin věnovat před svým odchodem do Konstantinopole papeži Silvestrovi Řím. Skutečností zůstává, že v Silvestrově době došlo k výraznému zlepšení materiálního zabezpečení římských biskupů, včetně ukončení pronásledování křesťanů a bylo započato se stavbou baziliky sv. Petra na Vatikánském pahorku.

Řád se dělí na čtyři třídy. Dekorace v první třídě je tvořena velkokřížem s velkostuhou, hvězdou a dekorací na kolaně. Ve druhé třídě – rytíř komandér s hvězdou se řádová dekorace nosí na stuze u krku s řádovou hvězdou na prsou. U třetí třídy – rytíř komandér je dekorace rovněž zavěšena u krku a konečně čtvrtá – rytíř se nosí na prsou. Odznakem řádu je zlatý osmihrotý, šípový kříž, s krátkými zlatými paprsky mezi rameny. V okrouhlém středu je vyobrazena zlatá postava světce, kolem které je nápis Sanc. Silvestr P. M. (Sv. Silvestr papež). Na zadní straně jsou zkřížené klíče převýšené papežskou tiárou, okolo letopočet MDCCCXLI – MCMV (1841–1905, data založení a oddělení řádu). Hvězda je stříbrná, osmicípá, s řádovým křížem ve středu. Řádová stuha je černá s červenými okraji a středovým červeným proužkem.

Mezi četnými nositeli Řádu sv. Silvestra u nás je dlužno jmenovat Zdirada K. Čecha, erudovaného českého heraldika, nebo významného právního historika, doc. JUDr. Jiřího Kejře, CSc., který obdržel komandérský stupeň tohoto řádu za svoji práci v tzv. husovské komisi v letech 1993–2005.

A jak je to s vlastním udělováním řádů. Kdo takový návrh podává?

Pokud se týká návrhu na udělení papežských řádů, tak základní návrh podává diecézní biskup, té diecéze, kde je kandidát přítomen nebo kde je jeho práce známa. Pak se prostřednictvím zastupitelského úřadu Vatikánu, u nás Apoštolské nunciatury v Praze, předává návrh do Říma. Dekret je vydáván jménem papeže a podepisuje ho vatikánský státní sekretář. V mém případě Pietro kardinál Parolin. Pro moji osobu byl příslušný dekret vystaven již 29. září 2018, ale muselo se čekat, až nový nuncius v Praze Mons. Charles Daniel Balvo předá prezidentu republiky pověřovací listiny. To se stalo 6. prosince 2018 a hned 10. prosince jsem na nunciatuře z rukou pana nuncia řád obdržel.

Vaše odpovědi byly naprosto vyčerpávající, zajímavé, precizní a vlídně podané.

Velice Vám, paní doktorko, děkuji a doufám, že jsem čtenáře Ad Notam uvedeným výčtem moc neunavil. Podle mého názoru by právníci a notáři především měli být informováni i o takových věcech, neboť se s nimi mohou klidně během své praxe potkat.

Vážený pane doktore, velice děkuji za rozhovor, který jste se našemu časopisu uvolil poskytnout. Nyní již chápu váhu, význam a vzácnost Vašeho ocenění. Ještě jednou Vám, a myslím, že se mnou i všichni naši čtenáři, gratuluji k získání tohoto významného řádu.

Vážená paní doktorko, to já Vám děkuji. Jste vlastně jediným časopisem, kterému jsem takový rozhovor a v této souvislosti poskytl. Ad Notam, do kterého se snažím občas psát, považuji tak trochu za „svůj“ časopis a mohu Vás ujistit, že si opravdu spolupráce s ním a s notářským stavem velice vážím.

JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu, notářka v Praze

Štítky:
2019

Zpět