Střípky z historie 52.

Pod názvem Počet nearijských advokátů a notářů v Prusku přinesl časopis Právník v roce 1934 statistické údaje o tom, jak urychleně byli po Hitlerově nástupu v Německu zbavováni židovští advokáti a notáři možnosti vykonávat svoji profesi. Zatímco „nearijských notářů bylo 7. dubna 1933 2046“, během jednoho roku do 1. dubna 1934 jich „odpadlo na základě nových zákonných předpisů 1042, jiným způsobem 120“, i nadále k uvedenému datu jich v Prusku působilo 884. Z uvedeného je patrné, že v nacistickém Německu nastala perzekuce židovských příslušníků právnických stavů ještě před přijetím tzv. norimberských zákonů. Ve stejném období se v Prusku snížil počet židovských advokátů z 3 378 na 2 066.

•

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1926, čj. R I 1005/26, „i poslednímu pořízení, jež postrádá formálních náležitostí potřebných k jeho platnosti, možno zjednati trvalé platnosti uznáním účastněných osob“. Skutkově se jednalo o situaci, kdy zůstavitel absolutně neplatnou závětí ustanovil univerzální dědičkou pozůstalou manželku. Zletilé děti však prohlásily, že přesto „uznávají platnost a pravost posledního pořízení a souhlasí s tím, aby pozůstalost byla projednána podle posledního pořízení, resp. na základě dohody dědické ve smyslu poslední vůle pořízení“. Přestože vdova vzala poté zpět stížnost do usnesení pozůstalostního soudu, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na slyšení testamentárních svědků, rekursní soud prohlásil pozůstalostní řízení za zmatečné. Nejvyšší soud naopak upřednostnil vůli dědiců, neboť mimo jiné neshledal, že by nahrazení neplatnosti testamentu faktickou cestou bylo v rozporu s veřejným zájmem.

•

Notářem ve Florencii a během svého francouzského exilu i v Montpellier, Arrasu, Bar-sur-Aube a v Paříži byl přítel a rádce Dante Alighieriho Brunetto Latini (1200–1294). Tento středověký vzdělanec, absolvent univerzity v Bologni, napsal mimo jiné encyklopedické dílo Tesoretto, ve francouzské verzi Li Livres dou Trésor. Latini se na straně papežových soupenců guelfů zapojil i do politického a válečného dění ve středověkých italských městských státech. To bylo i důvodem, proč po porážce guelfů u Montaperti až do jejich vítězství u Beneventa žil ve Francii. Dante Alighieri jej zmínil v XV. zpěvu Pekla v Božské komedii, florentský historik Giovanni Villani o něm napsal, že „byl velkým filosofem a rétorem, a to jak z hlediska dobrého vyjadřování, tak z hlediska dobrého psaní“.

•

Odbor Praha spolku rakouských notářů konal podle noticky v časopise Právník na přelomu let 1913–1914 pro své členy a hosty šest přednášek. Místem konání byl Choděrův restaurant ve Spálené ulici. Mezi přednášejícími byli jak notáři a reprezentanti notářské samosprávy (Jaroslav Čulík, Gustav Kreiml, Hugo Kaizl), tak kandidáti notářství (Ladislav Brábek, Jaroslav Šimek a Rudolf Král). Témata byla zvolena většinou z dědického a korporátního práva, výjimkou byla přednáška Jaroslava Šimka O penzijním pojištění notářského úřednictva.

•

Poslancem Moravského zemského sněmu v letech 1867–1896 byl opakovaně volen brněnský notář a prezident tamější notářské komory Karl Frendl (1827–1913). Frendl pocházel z právnické rodiny, jeho otec Franz Frendl byl radou vrchního zemského soudu, bratr Josef Frendl advokátem v Uherském Hradišti. Politicky patřil Karl Frendl k Ústavní straně a posléze k Německé pokrokové straně. Podle stručného nekrologu v Mährisches Tagballt z 18. března 1913 působil Karl Frendl jako notář od svého jmenování v roce 1857 až do rezignace v roce 1901. Frendlův portrét uchovává i v digitalizované formě Moravská zemská knihovna (dostupné z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:ae94fd26-11bb-4d81-8616-410fc3c76665?page=uuid:aa04528f-a11a-4836-a142-5cbf7a538861).

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět