Jak ten čas letí

Jak ten čas letí

 

Když jsem 1. 11. 1972 nastoupil na státní notářství, ještě jsme si každé ráno zatápěli v kamnech, topilo se dřívím a uhlím, vynášel se popel. Také jsme psali na psacích strojích, poměrně těžkých. Když jsme měli jít tzv. na místo samé něco sepisovat, museli jsme písařce nosit stroj, protože pro ženu to bylo opravdu těžké. A jak vypadala šestá nebo sedmá kopie rozhodnutí, to se muselo pořádně mlátit do klapek psacího stroje, aby se i ta poslední kopie dala přečíst. A takzvaná lustrace, zda zůstavitel zanechal závěť? To se nedělalo jako dnes pomocí počítačového programu a centrální evidence. Byl písemný seznam a ten se „projížděl“ pěkně ručně a musel se dávat velký pozor, aby se jméno zůstavitele nepřehlédlo.

Jak ten čas letí. V dobách svých začátků jsem na státním notářství rád chodil do „pozemkové knihy“, tedy do místnosti, ve které byly uloženy pozemkové knihy, v nichž se evidovaly nemovitosti v celém okrese, vlastnictví a věcná práva k nim. Mladí čekatelé už dnes o pozemkových knihách možná ani nevědí, protože se s nimi nesetkali. Jsou uloženy u katastrálních úřadů, stojí za to si je prohlédnout, stále se ještě do nich chodí pro potřebné informace. Zvláště staré zápisy z období po r. 1850 až do první světové války jsou psány krásným, skoro až kaligrafickým písmem, vše je tak precizně a přehledně zapsané. Co se vše změnilo na úseku evidence nemovitostí dnes, v době počítačů, internetu, datových schránek a časových razítek... Kdo by uvěřil tomu, že se jednou vrátí majitelům hrady a zámky, jako třeba Český Šternberk a Jemniště u nás na okrese Benešov. To je moc dobře, přijeďte se tam podívat, abyste viděli, jak se jejich majitelé z rodu Šternberků k nim chovají, opravují a zvelebují je. Při jedné skartaci jsem na památku „štípl“ krásnou doručenku od soudního rozhodnutí z 50. let, adresovanou Jiřímu Šternberkovi, bytem Český Šternberk.

Nedávno jsem nalezl ve svých věcech malý špalíček z březového dřeva s nápisem P.f. 1985 na jedné straně a s GNRMB Praga 1965 a údajem XX na straně druhé. Vzpomněl jsem si – GNRMB = Gerentes notarii regionis mediobohemicae, spolek vedoucích notářů kraje Středočeského. Špalíček vyrobil JUDr. Václav Jeřábek, vedoucí notář Státního notářství Praha-západ a dlouholetý magistr tohoto spolku, uznávaná vůdčí osobnost středočeských notářů. Neformální, nikde neevidovaný a nikým nepovolený spolek si založili vedoucí notáři v r. 1965, proto ta XX na špalíčku, který jsem také jako každý člen spolku v r. 1985 získal. Stanovy spolku jsou datovány 22. 2. 1965. Scházeli jsme se vždy ve vinárně na Malostranském náměstí po skončení porady vedoucích státních notářů u Krajského soudu v Praze. Zasedání mělo svůj rituál – zahájení, vyvěšení vlaječky spolku, přečtení zprávy z posledního zasedání (četl vždy scriptor JUDr. Jiří Brázda), následovala diskuse, projednávání zpráv z notářství a justice, holdovalo se a zpívalo živijó těm, kdo měli od posledního zasedání svátek či narozeniny. Obzvláště slavnostní zasedání byla vánoční a novoroční. To měli členové staroslavné konkláve, jak se zasedání říkalo, na hlavách speciálně ušité barety, zpívala se notářská hymna. Byl to takový ostrůvek svobody, kde se dalo volně o čemkoli mluvit mezi přáteli, kde si člověk nemusel dávat pozor na jazyk. Rád jsem tam mluvil zejména s JUDr. Jirouškem z Příbrami, JUDr. Brázdou z Mělníka, JUDr. Vaníčkem z Mladé Boleslavi a JUDr. Vaňkem z Kutné Hory. Starší členové spolku vzpomínali na staré časy bývalého svobodného notářství, na své působení v něm, na notářskou komoru a její prezidenty, velebil se občanský zákoník z r. 1811. Bylo nám spolu dobře. Po listopadu 1989 se na zasedáních také probíraly otázky obnovení svobodného notářství a notářského stavu v podobě, v jaké existoval před znárodněním. Ale jak už to chodí, vše jednou začíná a končí, skončil také spolek GNRMB Praga, vedoucí státní notáři už nebyli, začala nová etapa notářského stavu, etapa obnovy soukromého notářství. Zbyly insignie, uložené nyní u NK ČR v Praze, vzpomínky na pány notáře, kteří svojí prací překlenuli to období mezi znárodněním notářství a ustavením svobodného notářství, zachránili také notářství před zánikem a přinesli své zkušenosti těm, kdo privatizaci notářství posléze prováděli. Něco z toho všeho stojí za to převzít i dnes – notářskou hymnu našeho bývalého spolku. Zde je překlad z latinského textu Gaudeamus igitur:

 

Cantus Notariorum

 

Gaudeamus igitur

Canvivae dum sumus

Procul sint a nobis acta

Lites partium et pacta

Hodie bibamus

 

Vivat nostra unio

Plurimos per annos

Floreat notariatus

Crescat bene taxae status

Pereant osores

 

Vivant omnes iudices

Iusti et benigni

Publici procuratores

Qui non sint persecutores

Vivat advocati

 

Vivat et res publica

Et qui illam regit

Floreat minister eius

Ne reformet ius in peius

Caveamus semper

 

Vita nostra brevis est

Labor autem longus

Cras et fortius agamus

Bene hodie vivamus

Vivat totus mundus

 

Gaudeamus igitur

Vacui dum sumus

Cras redibimus ad acta

Repertorium et pacta

Quod notamus, lex est.

 

 

 

 

Český překlad

 

Radujme se tedy

pokud jsme hosty,

ať jsou daleko od nás spisy

spory stran a smlouvy,

dnes pijeme.

 

Ať žije naše jednota

na velmi mnoho let,

ať vzkvétá notářství,

ať vzrůstá dobře stav poplatků,

ať zhynou pokoutníci.

 

Ať žijí všichni soudcové,

spravedliví a laskaví

veřejní prokurátoři,

kteří však nechť nejsou persekutory,

ať žijí advokáti.

 

Ať žije také republika

a ti kdo ji řídí,

ať žije její ministr,

ať nereformuje právo

k horšímu – o to vždy pečujme.

 

Život náš je krátký,

práce však dlouhá,

zítra budeme i usilovněji pracovat

dnes však dobře žijme,  

ať žije celý svět.

 

Radujme se proto

dokud jsme oproštěni od našich starostí,

zítra se zase vrátíme ke spisům,

rejstříkům a smlouvám,

a co stvrdíme je zákonem.

 

 

Ta hymna stále platí, měli bychom ji vzít za svoji, naučit se ji

a třeba i zpívat na slavnostních zasedáních.

JUDr. Martin Šešina, emeritní notář

 

Zpět