Ročenka Ústavního soudu 2017

Brno, Ústavní soud 2018. 109 str. ISBN 978-80-87687-13-0

 

Ročenka Ústavního soudu 2017 patří spolu se svými předchůdkyněmi k publikacím, které mají zajímavou vypovídací hodnotu nejen o činnosti Ústavního soudu v jednotlivých letech, ale též o tom, jak tuto činnost vyhodnotil Ústavní soud sám.

Podle úvodního slova generálního sekretáře Ústavního soudu Ivo Pospíšila byl rok 2017 „rokem úspěšným a do jisté míry slavnostním“. Na mezinárodním poli posílilo prestiž českého Ústavního soudu zvolení do čela Konference evropských ústavních soudů, v sídle soudu samotného pak kompletně nová fasáda. Ivo Pospíšil poukázal na zájem veřejnosti a médií o Ústavní soud a uzavřel, že „Ústavní soud se stává stabilní ústavní institucí, na niž občané směřují svůj pohled a svěřují jí důvěru při ochraně právního státu, což je ostatně její hlavní poslání…“

Ročenka je pak rozdělena do dalších osmi kapitol, věnovaných Ústavnímu soudu a jeho správě, rozhodovací činnosti v roce 2017, statistice rozhodovací činnosti v roce 2017, právní úpravě a vnitřním předpisům, mezinárodní spolupráci a stykům, poskytování informací a vztahům k médiím, rozpočtu v roce 2017 a prezentaci Konference evropských ústavních soudů.

Ze statistických údajů se podává, že v roce 2017 napadlo 4 180 podání, tj. prakticky stejně jako v roce předchozím. Průměrná doba řízení ve věcech, v nichž bylo rozhodováno nálezem, dosáhla jedenácti měsíců a čtyřiadvaceti dnů, k odmítnutí věci pro zjevnou neopodstatněnost stačí průměrně pět měsíců. Ve srovnání s průměry za léta 2006–2017 se v roce 2017 doba od podání návrhu do rozhodnutí mírně zkracuje. Věcně převažuje 58 % věcí původně civilních, následuje 22 % věcí trestních a 10  % věcí správních. Nelze přehlédnout, že v roce 2017 Ústavní soud nekonal ani jedno veřejné ústní jednání, což je trendem od novely zákona o Ústavním soudu, která tento postup usnadnila. Ještě v roce 2012 tak naopak bylo konáno 17 veřejných ústních jednání.

Zajímavý přehled vybrané judikatury z roku 2017 nechává čtenáře nahlédnout, co je dle názoru vydavatele „nejzajímavější z dílny Ústavního soudu v roce 2017“. Zde je nutno podtrhnout, že se jedná nejen o věci, které v roce 2017 napadly, ale především o ty, které byly rozhodnuty. I tento výběr tak může naznačovat, jaké otázky a problémy jsou aktuální a jaké trendy lze očekávat.

Pro čtenáře – oproti předchozím ročníkům – je tato ročenka zajímavá v kapitole o Konferenci evropských ústavních soudů. Zde je popsána i její historie, která započala v roce 1972, tedy v době, kdy v tehdejším Československu Ústavní soud fakticky neexistoval. Ústavní soud České republiky se stal členem až v roce 1997. Platný statut Konference byl přijat na jedenáctém kongresu Konference ve Varšavě o dva roky později. Právě 13. 6. 2018 se v Praze uskuteční XVIII. kongres Konference, v jejímž čele zůstane Ústavní soud České republiky až do roku 2020.

Z fotografické přílohy je ostatně patrné, že Ústavní soud udržuje i řadu bilaterálních styků (tradičně s Ústavním soudem Slovenské republiky) a jeho členové se účastní nejrůznějších mezinárodních setkání a konferencí.

Ročenka Ústavního soudu 2017 plasticky zachycuje agendu Ústavního soudu a nechává nahlédnout do jeho vnitřního chodu. Přesto zde jedna otázka není přímo otevřena. Pozorovatel Ústavního soudu nepřehlédl, že rok 2017 byl posledním rokem, v němž žádný ze soudců třetí dekády s výjimkou opakovaně jmenovaných nedosáhl poloviny trvání svého soudcovského mandátu. Lze tak říci, že pro jeho soudce končí nováčkovské období a nastává doba dozrávání. V tomto období by soudce měl již být vyprofilovaný a díky předpokládané konzistentnosti svých názorů předvídatelný a čitelný. Je proto škoda, že ročenka neobsahuje subkapitolu o odlišných stanoviscích a výňatky z těch nejzajímavějších. Podle této podoby ročenky by se mohlo zdát, že Ústavní soud zní unisono, což tak zdaleka není.

Vstupní úvahu Ivo Pospíšila o tom, že se Ústavní soud stává stabilní institucí, na niž občané směřují svůj pohled a svěřují jí důvěru při ochraně právního státu, lze pak chápat spíše jako charakteristiku třetí dekády Ústavního soudu, poněvadž důvěryhodnou institucí je v daném směru český Ústavní soud trvale již od prvních rozhodnutí vydaných jeho „Otci zakladateli“...

Praktickou výhodou Ročenky Ústavního soudu 2017 je její dostupnost na webových stránkách Ústavního soudu, má však i tištěnou podobu. Zbývá jen dodat, že ji lze doporučit k prostudování i těm právníkům, kteří s agendou Ústavního soudu denně nepřicházejí do styku.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík

 

 

Zpět