Některé praktické otázky ke stanovám při omezení převoditelnosti akcií na jméno

JUDr. Lukáš Sadecký

Obecná východiska

Tím, že v praxi v rámci akciových společností převažují akcie[1] jako cenné papíry[2] ve formě na řad, což odpovídá označení akcie na jméno,[3] bude pro účely tohoto autorského příspěvku ohledně institutu omezení převoditelnosti brán zřetel a níže bude přihlíženo toliko k akciím na jméno vydaným jako cenné papíry.[4]

Neměly by existovat žádné zásadní výkladové pochybnosti o tom, že stanovy mohou převoditelnost akcií na jméno toliko omezit, nikoliv však vyloučit.[5] Jako platné právní jednání tak neobstojí případné nastavení stanov, dle něhož nelze převádět akcie na jméno pouze po dobu jednoho roku ode dne přijetí stanov a uplynutím této doby se akcie na jméno stávají převoditelnými neomezeně. 

Nemělo by činit žádné zásadní výkladové obtíže ani to, že u jednočlenné společnosti se dle § 14 ZOK nepřihlíží k omezení převoditelnosti podílu, vyplývá-li tato z ujednání společenské smlouvy (touto se rozumí i stanovy[6]), a to po celou dobu, kdy je společnost jednočlennou.

Veškeré skutečnosti, resp. vlastní nastavení omezení převoditelnosti akcií na jméno upravené stanovami se obdobně uplatní i při zastavení akcií.[7]

Institut omezení převoditelnosti podílu (akcie) je nutné odlišovat od zákazu nebo omezení přechodu podílu, které jsou v případě akciové společnosti výslovně zakázány.[8]

V rámci obsahového nastavení stanov, a to ohledně omezení převoditelnosti akcií na jméno, lze místy narazit na některé praktické otázky, které mohou vyvolávat, resp. otevírat prostor pro diskusi.

Způsoby omezení převoditelnosti

Zákonodárce předkládá dva způsoby omezení převoditelnosti: podmínění převoditelnosti na souhlas orgánu společnosti (§ 271 odst. 1 ZOK) a omezení převoditelnosti jinak (§ 271 odst. 3 ZOK). Lze se důvodně domnívat, že zákonodárce, a to kogentním způsobem, nabízí výlučně tyto dva základní okruhy omezení převoditelnosti, které lze navíc pouze v některých níže uvedených a spíše výjimečných situacích i případně vhodně (současně) zkombinovat. Prostřednictvím úpravy stanov by ovšem nemělo být příliš možné „přispěchat“ s nějakým dalším „inovativním“ způsobem, který by snad v konečném důsledku znamenal třetí způsob omezení převoditelnosti.

Pro výše uvedené dva způsoby zůstává shodně určující a striktně limitující, že stanovy mohou převoditelnost omezit, nikoliv však zcela vyloučit. Musí tak vždy existovat alespoň nějaký, byť třeba jen poměrně omezený rozsah případů, ve kterém vůbec lze uvažovat o přípustné převoditelnosti, třebaže tato bude podmíněna udělením souhlasu orgánem společnosti nebo bude jinak omezena.

Zásadní rozdíl mezi dvěma kogentně aprobovanými okruhy spočívá v aplikaci buď neúčinnosti, nebo neplatnosti právního jednání, přičemž zákonodárce explicitně rozlišuje takovéto sankce v § 271 ZOK. Dokud nebude souhlas příslušného orgánu společnosti s převodem udělen, tak smlouva o převodu akcií nenabude účinnosti, a není-li souhlas udělen ani do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu, nastávají tytéž účinky jako při odstoupení od smlouvy; pouze smlouva o převodu může určit jinak. Smlouva o převodu může tedy jednak zkrátit nebo prodloužit lhůtu šesti měsíců nebo může zcela vyloučit zákonem predikované účinky odstoupení od smlouvy, a smlouva o převodu tak bude mezi jejími účastníky nadále platná (nikoliv však účinná) zcela bez ohledu na případné uplynutí lhůty šesti měsíců. Naopak pokud bude převoditelnost akcií omezena jinak (tedy jinak než s vazbou na podmínění udělení souhlasu orgánem společnosti s převodem), a akcionář převede akcie v rozporu s daným omezením, je převod akcií neplatný.

V některých stanovách se lze setkat s nesprávnou záměnou neúčinnosti za rovnou neplatnost převodu, třebaže dotčené stanovy regulují otázku omezení převoditelnosti akcií na jméno na podmínění souhlasu orgánem společnosti. Stanovy v případech dle § 271 odst. 1 ZOK ovšem nemohou zpřísnit zákonnou a explicitní sankci toliko neúčinnosti na sankci rovnou neplatnosti převodu akcií dle § 271 odst. 3 ZOK, jelikož se jedná o dvě rozdílné kategorie, resp. dva rozdílné způsoby omezení převoditelnosti.

Podmínění převodu na udělení souhlasu orgánem společnosti

Rozhodne-li se společnost využít tento způsob omezení převoditelnosti, bude muset být ze stanov dostatečně zřejmé, který vlastně orgán společnosti je přesně tím, kdo má udělovat souhlas s převodem. Tímto orgánem může být vedle zákonem výslovně předpokládaných, resp. obligatorních, orgánů akciové společnosti dokonce jenom i tzv. fakultativní (zvláštní) orgán společnosti, jehož konstituování (především název orgánu a jeho početní složení, délka funkčního období členů atd.) si společnost bude muset nutně upravit rovněž ve stanovách. Jako praktická se jeví být otázka, zda je přípustné takové nastavení stanov, aby souhlas s převodem muselo postupně vyslovit hned několik (alespoň dva nebo více) různých orgánů společnosti, když se všude v zákoně[9] podávají obraty v jednotném čísle jako: „souhlasem orgánu společnosti“ nebo „příslušný orgán společnosti“. U některých stanov se totiž lze setkat s takovým nastavením, kde musí s převodem vyslovit souhlasné stanovisko dva přesně určené orgány akciové společnosti.

V této souvislosti je nutné upozornit na nevyvratitelnou domněnku – aplikující se toliko v rámci udělení souhlasu s převodem příslušným orgánem společnosti – spojenou s uplynutím dvou měsíců od doručení žádosti,[10] se kterou přichází § 272 odst. 2 ZOK, což by mělo každou akciovou společnost o to více přimět spíše k tomu, aby příliš zbytečně „nezapojovala“ hned několik orgánů společnosti jako těch, kdo musí udělit souhlas s převodem. Zde je nutné přihlédnout i k tomu, že nevyvratitelná domněnka dle § 272 odst. 2 ZOK by navíc měla působit kategoricky jako nekompromisní a převažující „páka“ na společnost, jestliže se stanovy vydají cestou úpravy podmínění souhlasu orgánem společnosti na převod akcií, a není přitom vůbec rozhodující, že se třeba jednalo o ukázkový případ, kdy dle stanov byla společnost jinak povinna jednoznačně odmítnout udělit souhlas s převodem (viz níže) a takovéto odmítnutí nestihla včas, tj. nejpozději do dvou měsíců od doručení žádosti.

Zákonodárce dává společnosti ke zvážení, zda v případě, kdy stanovy podmiňují převoditelnost na souhlas orgánu společnosti, využije dle § 272 odst. 1 ZOK toho, že stanovy rovněž určí, v jakých případech a za jakých podmínek je příslušný orgán společnosti povinen souhlas udělit, popř. v jakých případech je naopak povinen souhlas odmítnout.

Společnost by rozhodně měla důsledně využít možnosti nabízené jí výslovně § 272 odst. 1 ZOK, a ve stanovách by tak rovněž měla dostatečně a přesně popsat všechny případy, kdy je povinností orgánu společnosti souhlas s převodem odmítnout. Tato zásadní skutečnost (aspekt povinného odmítnutí dle stanov) se totiž projeví v tom, že pouze tímto některé případy/situace budou v konečném důsledku sice znamenat určitou dílčí „nepřevoditelnost“ (dopady nevyvratitelné domněnky dle § 272 odst. 2 ZOK však přesto mohou převážit, a společnost tak prokazatelně musí včas stihnout odmítnout udělit souhlas s převodem – viz výše), ale především i v tom, že společnost včasným odmítnutím udělení souhlasu v případech, kdy byla podle stanov povinna odmítnout souhlas, dosáhne toho, že dle § 272 odst. 3 ZOK nebude muset od akcionáře, který jinak uplatní právo na odkup v prekluzivní lhůtě, odkupovat akcie za přiměřenou cenu.

Po přihlédnutí k výše uvedenému lze mít důvodně za to, že nejen z čistě doslovného výkladu (používání obratů v jednotném čísle ohledně „orgánu“ společnosti), ale především z důvodu zcela zásadních právních dopadů „nátlakové“ nevyvratitelné domněnky dle § 272 odst. 2 ZOK, by se akciové společnosti ve stanovách raději neměly příliš uchylovat ke kombinování hned dvou a více orgánů společnosti představujících dotčené orgány ohledně vyslovení souhlasu s převodem akcií. Naopak, stanovy by neměly opomíjet přesné zakotvení takových případů, kdy je společnost povinna souhlas s převodem akcií odmítnout, což se ne vždy a u všech stanov děje, a společnost se tak vystavuje možnému riziku odkupu dle § 272 odst. 3 ZOK.

Omezení převoditelnosti jinak

Představuje další aprobovaný způsob omezení převoditelnosti a odpovídá veškeré zbytkové kategorii, která se svojí podstatou nesmí překrývat s aspektem udělování souhlasu s převodem příslušným orgánem společnosti. V těchto případech se tak společnosti nepodávají žádné žádosti o udělení souhlasu s převodem a není zde jakkoliv zainteresován dotčený „odsouhlasující“ orgán společnosti; společnost vůbec nemá právo rozhodovat (ne)udělením, popř. odmítnutím udělení souhlasu při převodu akcií.

V rámci tohoto způsobu omezení převoditelnosti si lze představit i takovou úpravu stanov, dle níž je přípustné převádět akcie společnosti pouze a jen na akcionáře dotčené společnosti nebo na osoby jemu blízké či jím ovládané; zde uvedené v konečném důsledku odpovídá tzv. pozitivnímu výčtu ve stanovách. Ani takovouto úpravou stanov by nebylo dosaženo naprostého vyloučení převoditelnosti akcií, ale pouze citelnějšího omezení převoditelnosti směrem k, a to třeba jen dosti menšímu, okruhu potenciálních nabyvatelů akcií.

Lze si představit i opačně nastavenou úpravu stanov, dle níž akcie společnosti nelze převést na takovou osobu, (i) která doposud zcela neuhradila společnosti splatnou pohledávku, kterou proti ní společnost eviduje, vymáhá či jinak uplatňuje, nebo (ii) která způsobila a odpovídá společnosti za vzniklou újmu a tato společnosti nebyla ani nejpozději v den převodu akcií zcela uhrazena; zde uvedené v konečném důsledku odpovídá tzv. negativnímu výčtu ve stanovách. Ani takovouto úpravou stanov by nedošlo k naprostému vyloučení převoditelnosti akcií, neboť pořád zůstávají další možné zbytkové kategorie potenciálních nabyvatelů akcií.

Současná kombinace obou způsobů omezení převoditelnosti

Za podrobnější úvahu stojí posouzení otázky, zda je vůbec přípustné kombinovat v rámci stanov to, že v nich bude současně nastaveno omezení převoditelnosti akcií jak cestou podmínění na udělení souhlasu příslušného orgánu společnosti, tak i cestou omezení převoditelnosti jinak. Autor tohoto příspěvku se setkal s takovýmto zdvojením (zkombinováním) v rámci jedněch stanov, kde se navíc jednalo o akciovou společnost, která vydala veškeré své akcie jako akcie na jméno a jako cenné papíry, a navíc jako kmenové akcie; tedy akcie, se kterými není spojeno žádné zvláštní právo.

Pro další úvahy k výše nastíněné otázce je zapotřebí si uvědomit, že akciová společnost může dle § 276 odst. 1 ZOK vydat i různé druhy akcií, kdy s každým takovýmto druhem jsou spojena stejná zvláštní práva; nemluvě o tom, že společnost může mít vydány jak některé kmenové akcie, tak vedle toho i některé akcie jako akcie jednoho druhu se stejnými zvláštními právy (jako další a poslední zbývající akcie společnosti). Povinnou obsahovou náležitostí stanov je dle § 250 odst. 2 písm. d) ZOK i úprava a specifikace různých druhů akcií, mají-li být vydány.

Za spíše přípustnou kombinující variantu v rámci téže akcio­vé společnosti lze označit takový případ ve stanovách, kdy např. veškeré kmenové akcie na jméno vydané jako cenné papíry budou mít ve stanovách omezenu převoditelnost vázanou na udělení souhlasu příslušným orgánem společnosti a veškeré další (zbývající) akcie na jméno vydané jako cenné papíry, navíc se stejnými zvláštními právy a tvořící tak jeden druh akcií, budou mít ve stanovách omezení převoditelnosti nastavené jinak. V těchto případech lze o takovéto – striktně separátní – kombinaci omezení převoditelnosti důvodně uvažovat a spíše ji připustit jako možnou, neboť si nemá s čím konkurovat, když působí na každou „skupinu“ akcií odděleně a samostatně a vyvolává jako zákonnou sankci buď neúčinnost, nebo neplatnost převodu podle způsobu omezení převoditelnosti.

V rámci zdvojeného (kombinovaného) působení omezení převoditelnosti v rámci identické a jediné „skupiny“ akcií (typicky u akciové společnosti, která vydala veškeré své akcie jako kmenové akcie na jméno a jako cenné papíry) z logiky věci obecně vyplývá, že každé podmínění převoditelnosti akcií udělením souhlasu orgánu společnosti se bude a musí posuzovat na zcela veškeré případy podaných žádostí o udělení souhlasu s převodem akcií – příslušný orgán společnosti musí včas konat, aby se účinně vyhnul nevyvratitelné domněnce dle § 272 odst. 2 ZOK nahrazující souhlas, a musí tedy včas stihnout rozhodnout o případném odmítnutí udělení souhlasu s převodem. Jinak řečeno, podmínění převoditelnosti akcií souhlasem orgánu společnosti, a to vedle paralelně existujícího omezení převoditelnosti jinak dopadajícího na stejnou „skupinu“ akcií, má vždy nejširší možný rozsah a dopadá na veškeré podané žádosti, a to absolutně, a navíc si tento souhlas orgánu společnosti nelze ve stanovách nijak zredukovat; tedy že by se povinnost souhlasu vztahovala jen na některé typy podaných žádostí a na zbývající podané žádosti by se povinnost souhlasu vůbec nevztahovala jako podmínka pro převod, resp. jeho účinnost.

Lze mít tedy důvodně za to, že každá souběžná, popř. současná kombinace obou přípustných způsobů omezení převoditelnosti dopadající na identickou „skupinu“ týchž akcií, nemůže zásadně obstát, když podmínění převoditelnosti akcií souhlasem orgánu společnosti vždy díky jeho absolutně širokému rozsahu (dopadá totiž na všechny podané žádosti o vyslovení souhlasu s převodem) převáží a pojme vše.  

Závěry

Nelze si prostřednictvím úpravy stanov představit jiný aprobovaný (tzv. „třetí“) způsob omezení převoditelnosti převodu akcií na jméno, než jak je normován ve dvou rovinách, a to v § 271 odst. 1 a 2 ZOK (ve spojení s § 272 ZOK) na straně jedné a dále v § 271 odst. 3 ZOK na straně druhé.

Ne vždy ve všech stanovách dochází k důslednému a přesnému rozlišování mezi dvěma aprobovanými způsoby omezení převoditelnosti, a to pohledem explicitně zákonodárcem vyjádřené a přiřazené sankce neúčinnosti nebo neplatnosti převodu akcií podle toho, jaký způsob omezení převoditelnosti je stanovami normován; v některých stanovách dochází k nepřesnému „povýšení“ sankce toliko neúčinnosti rovnou na sankci neplatnosti převodu.

Nelze příliš doporučovat, aby stanovy v případě volby podmínění převodu na udělení souhlasu orgánem společnosti vyžadovaly souhlasné stanovisko dvou nebo i více dotčených orgánů akciové společnosti, a to nejen z důvodu exis­tence nevyvratitelné a kategoricky působící domněnky dle § 272 odst. 2 ZOK, ale i z důvodu čistě doslovného a gramatického výkladu operujícího s jednotným číslem „orgán“ společnosti. V rámci takovéhoto přijatého způsobu omezení převoditelnosti stanovy někdy opomíjejí jednoznačné určení případů, kdy je společnost povinna souhlas s převodem akcií odmítnout.

Pro vlastní nastavení stanov představuje praktickou otázku to, do jaké míry lze mezi sebou, a to současně, kombinovat oba přípustné okruhy, resp. způsoby omezení převoditelnosti akcií. Takováto kombinace by měla být spíše přípustná zejména všude tam, kde bude každý z okruhů/způsobů tzv. striktně oddělen od druhého a každý z nich bude samostatně platit jen v rámci určitého druhů akcií, tj. zejména tam, kde bude společnost mít vydány různé druhy akcií nebo bude mít vydány kmenové akcie a jeden druh akcií se zvláštními právy, a bude tak v konečném důsledku pohledem každého ze způsobů omezení převoditelnosti působeno na každou „skupinu“ akcií zvlášť.

Naopak by se neměla současná kombinace připouštět v rámci např. identického druhu jedněch akcií, jelikož každé podmínění převoditelnosti akcií udělením souhlasu orgánu společnosti se bude a musí posuzovat na zcela veškeré případy podaných žádostí o udělení souhlasu s převodem dotčených akcií.

• Štítky:
• 2018