Předběžné prohlášení pro případ ztráty schopnosti člověka právně jednat

Mgr. David Kittel

V případě ztráty schopnosti člověka samostatně právně jednat není potřeba spoléhat se jen na jmenování opatrovníka vybraného soudem. Nový občanský zákoník umožňuje pro tento případ preventivně projevit vůli, jak nebo kým mají být záležitosti člověka spravovány nebo koho by mu měl soud za opatrovníka jmenovat.

1. ÚVOD

Tento článek se věnuje sepisování předběžných prohlášení notářem, a to z ryze praktického a převážně hmotněprávního pohledu. Kromě toho, že se úmyslně vyhýbá otázkám pořizování předběžného prohlášení jinak než ve formě veřejné listiny, neřeší podrobněji ani otázky procesní. Vychází z předpokladu, že k řádnému poučení pořizovatele a k následnému sepsání předběžného prohlášení je třeba znát právní následky, které toto právní jednání následně vyvolá, nebo může vyvolat, a snaží se proto osvětlit, co vše je třeba při formulování jeho obsahu zvážit a čeho se naopak vyvarovat.

 

2. ÚČEL

V předběžném prohlášení člověk projevuje vůli, jak mají být spravovány jeho záležitosti v případě, kdy dojde ke ztrátě jeho schopnosti právně jednat (§ 15 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „NOZ“ nebo „občanský zákoník“). Zjednodušeně řečeno, člověk projevuje svou vůli, jak nebo kým mají být spravovány jeho záležitosti pro případ, že takovou vůli v budoucnu nebude moci projevit sám. To, zda bude člověk omezen soudem ve svéprávnosti, není až tak podstatné, jako samotný fakt, že ztratí schopnost samostatně právně jednat a spravovat své záležitosti.[1] Příčina, z jaké ke ztrátě schopnosti právně jednat dojde, není rozhodná. Může jít o duševní poruchu, ale i o tělesné onemocnění nebo úraz. K pořízení předběžného prohlášení není třeba, aby se člověk nacházel v očekávání ztráty chopnosti právně jednat z konkrétní příčiny, jak by se mohlo z dikce § 38 NOZ zdát.[2] Pořizovatelem tak může být jak člověk, který je v raném stadiu onemocnění s prognózou ztráty schopnosti právně jednat (např. Alzheimerovy choroby), tak člověk zcela zdravý, který chce upravit správu svých záležitostí pro případ nenadálé události (např. těžkého úrazu hlavy při sportu).

 

3. DRUHY

Předběžné prohlášení je upraveno v § 38 NOZ, který zní: „V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.“ Z tohoto stručného ustanovení lze dovodit tři druhy předběžných prohlášení: (a) o způsobu správy záležitostí pořizovatele, (b) o určení osoby, která má záležitosti pořizovatele spravovat, a (c) o určení osoby, která se má stát opatrovníkem pořizovatele. Předběžné prohlášení může být též kombinací některých anebo všech těchto druhů.

 

4. PODMÍNĚNÁ ÚČINNOST

Ve vztahu k předběžným prohlášením o způsobu správy záležitostí pořizovatele a o určení osoby, která má záležitosti pořizovatele spravovat, stanoví § 42 NOZ, že je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhodne o splnění podmínky soud. Soud bude v takovém případě rozhodovat v řízení podle § 31 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZŘS“.

Předběžné prohlášení pořizované pro případ, že dojde ke ztrátě schopnosti jeho pořizovatele právně jednat, je ze své povahy podmíněné vždy. Jde o podmínku odkládací (§ 548 odst. 2 NOZ).[3] Povinnost spravovat záležitosti pořizovatele způsobem určeným v předběžném prohlášení, případně oprávnění osoby povolané ke správě záležitostí pořizovatele nevznikne dříve, než ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat dojde. Měl-li by o splnění této podmínky rozhodovat soud, potom povinnost ani oprávnění nevzniknou dříve, než takto rozhodne soud. Ustanovení § 42 NOZ je proto pro použití těchto předběžných prohlášení v praxi zásadní. Bohužel však umožňuje několikerý výklad:

 1) O tom, že došlo ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat, bude soud rozhodovat vždy.

 2) O tom, že došlo ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat, bude soud rozhodovat, jen bude-li v předběžném prohlášení výslovně určeno, aby splnění této podmínky potvrdil svým rozhodnutím soud.

 3) O tom, že došlo ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat, soud rozhodovat nebude, neboť ustanovení se vztahuje na jiné, další podmínky, na které by byla účinnost předběžného prohlášení výslovně vázána.

Výklad první by jistě podporoval právní jistotu všech zúčastněných. Kdy přesně nastane okamžik ztráty schopnosti právně jednat, totiž nemusí být jednoznačné, bude zpravidla vyžadovat posouzení zdravotního stavu pořizovatele lékařem a může být předmětem sporu. Přitom pořizovatel předběžného prohlášení by měl mít jistotu, že podle jeho vůle nebudou jeho záležitosti spravovány dříve, než bude jeho schopnost právně jednat narušena. Ten, kdo hodlá podle vůle projevené v předběžném prohlášení záležitosti pořizovatele spravovat, by měl mít jistotu, odkdy je oprávněn s tím začít (srov. § 3006 NOZ). A konečně, třetí osoba jednající s tím, kdo záležitosti pořizovatele spravuje, by měla mít jistotu, že v daném okamžiku mají být záležitosti pořizovatele způsobem určeným v předběžném prohlášení spravovány, resp. že osoba, která záležitosti pořizovatele spravuje, je podle vůle pořizovatele projevené v předběžném prohlášení k tomu skutečně oprávněna. Nevýhodou postupu podle tohoto výkladu by však byla sama nutnost absolvovat soudní řízení, což by neumožňovalo rychle a bez prodlev reagovat na nastalou situaci, pro kterou se předběžné prohlášení pořizuje, a mohlo by způsobit, že vůle pořizovatele nebude moci být naplněna tak, jak by měla.

Výklad druhý by nechával na vůli pořizovatele, zda upřednostní právní jistotu nebo rychlé řešení bez prodlev, případně zda zvolí kombinaci obou postupů. Mohl by tak soudní potvrzení toho, že došlo ke ztrátě jeho schopnosti právně jednat, požadovat pro část spravovaných záležitostí, kde by to bylo podle jeho mínění nebo požadavků dotčených třetích osob (např. bank) z hlediska právní jistoty třeba. U ostatní části spravovaných záležitostí by soudní potvrzení nevyžadoval.

Výklad třetí, jako opak výkladu prvního, není třeba pro potřeby tohoto článku s ohledem na výše uvedené dále rozebírat.

Názory, jak § 42 NOZ vykládat, nejsou jednotné, spíše se přiklánějí k výkladu prvnímu.[4] Zřejmě nic nebrání pořizovateli, aby v předběžném prohlášení podle své vůle výslovně určil, že soudní potvrzení toho, že došlo ke ztrátě jeho schopnosti právně jednat, bude třeba. Neurčí-li nic, určí-li tak jen ve vztahu k části spravovaných záležitostí, anebo potřebu soudního potvrzení výslovně vyloučí, potom do doby, než bude vyjasněno, který výklad tohoto ustanovení je ten správný, by měli všichni zúčastnění počítat s tím, že může jít i o výklad první.

Doba, po kterou má být předběžné prohlášení účinné, určena být nemusí. Není však vyloučeno, že bude výslovně omezena časem nebo rozvazovací podmínkou (§ 548 odst. 2 NOZ).

Předběžné prohlášení o určení osoby, která se má stát opatrovníkem pořizovatele, je činěno pro případ, že soud bude rozhodovat o jmenování opatrovníka.[5] Pořizovatel tímto svým předběžným prohlášením sděluje soudu svou vůli, koho má opatrovníkem jmenovat. Účinnost tohoto předběžného prohlášení proto na žádnou podmínku vázána není.

 

5. POŘIZOVATEL

Předběžné prohlášení může pořídit jen plně svéprávná fyzická osoba schopná projevit svou vůli. Byť nadpis oddílu, v němž je právní úprava předběžného opatření obsažena, hovoří v souvislosti s pořizovatelem o jeho zletilosti, není zcela jistě smyslem ani účelem zákona odepřít pořízení předběžného prohlášení nezletilému, který nabyl svéprávnost uzavřením manželství či přiznáním svéprávnosti soudem.[6] Právnická osoba předběžné prohlášení pořídit nemůže. Preference osoby, která se má stát jejím opatrovníkem, však může být vyjádřena v jejím zakladatelském právním jednání (§ 165 a 488 NOZ).

6. FORMA

Zákon umožňuje pořízení předběžného prohlášení ve formě veřejné listiny, tj. notářského zápisu, nebo listinou soukromou opatřenou datem a potvrzenou dvěma svědky (§ 39 odst. 1 a § 3026 odst. 2 NOZ). Pro člověka, který činí právní jednání pro případ, že sám již nebude moci právně jednat (natožpak bránit dříve projevenou vůli), je větší důkazní síla notářského zápisu nespornou výhodou. Předběžné prohlášení sepsané ve formě notářského zápisu totiž zakládá vůči každému plný důkaz o projevu vůle pořizovatele (§ 568 NOZ). Vedle toho je sepsání notářského zápisu spojeno s poskytnutím právní porady a projev vůle je formulován právně vzdělaným odborníkem. Předběžné prohlášení sepsané ve formě notářského zápisu bude uloženo u sepisujícího notáře, který z něj může vydávat stejnopisy nejen pořizovateli, ale i osobám, které pořizovatel v notářském zápise určí. Tím se snižuje riziko ztráty listiny a zlepšuje schopnost jejího zamýšleného oběhu.[7] Pokud bude obsahem předběžného prohlášení ve formě notářského zápisu určení osoby, která se má stát opatrovníkem pořizovatele, bude takové prohlášení navíc evidované v Seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného Notářskou komorou České republiky pro potřeby soudu, který hodlá pořizovateli opatrovníka jmenovat.

Dodejme, že činí-li předběžné prohlášení nevidomý nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, bude se sepsání notářského zápisu o předběžném prohlášení řídit nikoli § 40 NOZ, nýbrž zvláštní úpravou § 65 až 68 zák. č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NotŘ“).

 

7. SPRÁVA ZÁLEŽITOSTÍ

V ustanovení o předběžném prohlášení, kterým může člověk projevit vůli, jakým způsobem mají být jeho záležitosti spravovány nebo kým mají být spravovány (§ 38 NOZ), občanský zákoník blíže neupřesňuje, co se správou záležitostí míní. Pojem záležitost užívá občanský zákoník též ve spojitosti s příkazní smlouvou (§ 2430 NOZ), kterou se příkazník zavazuje obstarat záležitosti příkazce. Předmětem příkazní smlouvy je činnost příkazníka směřující k obstarání určité záležitosti příkazce (nikoli již výsledek takové činnosti).[8] Tato činnost může spočívat jak v jednání právním (vyvolávajícím právní následky; § 545 NOZ), tak i v jednání faktickém (bez právních následků).[9] Jde-li o jednání právní, jedná příkazník buď jako přímý zástupce (jménem příkazce, na účet příkazce), nebo zástupce nepřímý (vlastním jménem, na účet příkazce).[10] Lze se domnívat, že správu záležitostí podle předběžného prohlášení je možné vykládat obdobně jako obstarání, resp. obstarávání záležitostí podle příkazní smlouvy.

 

8. PŘEDBĚŽNÉ PROHLÁŠENÍ O URČENÍ ZPŮSOBU SPRÁVY ZÁLEŽITOSTÍ – PŘEDBĚŽNÉ POKYNY

Pořizovatel může v předběžném prohlášení určit, aby jeho záležitosti byly spravovány určitým způsobem. Personální otázky jsou tedy ponechány stranou. V praxi lze však očekávat, že toto předběžné prohlášení bude tvořit pravidelnou součást ostatních druhů předběžných prohlášení, především předběžného prohlášení o určení osoby, která má záležitosti pořizovatele spravovat. Obě předběžná prohlášení tak splynou v jedno.

Pokyny a přání zůstavitele budou určené pro toho, kdo bude v příslušné záležitosti figurovat. Půjde zejména o:

• zmocněnce, jemuž pořizovatel udělil plnou moc ještě před ztrátou schopnosti právně jednat, jestliže zmocnění trvá,

• prokuristu, jemuž pořizovatel, který je podnikatelem zapsaným do obchodního rejstříku, udělil prokuru ještě před ztrátou schopnosti právně jednat (§ 450 NOZ),

• osobu pověřenou pořizovatelem, který je podnikatelem, při provozu jeho obchodního závodu (§ 430 NOZ),

• manžela pořizovatele při zastupování v záležitostech společného jmění (§ 696 NOZ),

• toho, kdo zastupuje pořizovatele podle § 49 NOZ (potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky),

• osobu, kterou pořizovatel v předběžném prohlášení určil, aby spravovala jeho záležitosti,

• opatrovníka jmenovaného soudem v souladu s vůlí pořizovatele projevenou v předběžném prohlášení,

• opatrovníka jmenovaného soudem nikoli podle vůle pořizovatele projevené v předběžném prohlášením.

V předběžném prohlášení pořizovatel vysloví přání nebo pokyny, jak mají (nebo nemají) být jeho záležitosti spravovány. Vyjádřit může předem i konkrétní souhlas (nebo nesouhlas) s určitým postupem v konkrétní situaci nebo s určitým právním jednáním, a to ve vztahu ke svému budoucímu zástupci, ale i ve vztahu ke třetím osobám. Pro pozdější výklad vůle pořizovatele bude vhodné uvést též účel (cíl), kterého má být dosaženo (nebo naopak čemu má být zabráněno).

Okruh záležitostí je rozmanitý. Může jít například o záležitosti:

• bydlení a pobytu,

• majetku (soukromého i podnikatelského),

• zdravotní péče,

• sociální péče,

• obchodního závodu,

• daní a poplatků,

• zastupování před soudy, úřady a jinými institucemi.

Konkrétní obsah předběžného prohlášení by měl vycházet z toho, v jaké situaci se pořizovatel momentálně nachází, jaké jsou jeho majetkové a rodinné poměry a jaké jsou jeho vyhlídky do budoucna společně se zvážením různých možností vývoje jeho situace. Člověk může například vyjádřit přání žít ve svém domě, nebo naopak pokyn svůj dům pronajmout a být umístěn do zařízení poskytující služby sociální péče. Může též vyjádřit svou preferenci ohledně konkrétní služby sociální péče, kterou chce (nebo nechce) přijímat.[11] Praktické bude nastavení pravidel nakládání s peněžními prostředky pořizovatele, zejména na jeho bankovních účtech (případně i nakládání s bankovními účty samotnými), stejně jako určení, jaké platby je třeba hradit. Manžel může vyjádřit pokyny ohledně společného jmění manželů, případně udělit druhému z manželů souhlas k jednání v záležitostech společného jmění, které nejsou běžné (§ 696 a 714 NOZ). Podnikatel může udělit pokyny ohledně svého obchodního závodu. Chovatel zvířat může určit, jak o ně má být postaráno.

Pokyny pořizovatele, jejichž adresátem byl měl být poskytovatel zdravotní péče, je třeba realizovat nikoli prostřednictvím předběžného prohlášení, nýbrž skrze institut dříve vysloveného přání pacienta upraveného v § 36 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zdravotních službách“.[12] Ten kromě zvláštní formy a důrazu na předchozí poučení pacienta lékařem o důsledcích jeho rozhodnutí stanovuje podmínky, za kterých bude poskytovatelem zdravotních služeb na takové pokyny pořizovatele brán zřetel, stejně jako případy, kdy tyto pokyny nemusí být respektovány. V předběžném prohlášení by se proto pokyny týkající se zdravotní péče neměly dotýkat záležitostí, které jsou obsahem dříve vysloveného přání pacienta podle zákona o zdravotních službách, případně by měly být určeny jiným osobám než poskytovateli zdravotních služeb (srov. též § 98 odst. 2 NOZ). Bylo-li dříve vyslovené přání pořízeno před předběžným prohlášením, nebude od věci to v předběžném prohlášení zmínit společně s informací, jakým způsobem bylo pořízeno a kde se případně nachází.

Jakkoli není předběžné prohlášení určeno k použití pro případ smrti, nebude zřejmě proti jeho smyslu a účelu, bude-li chtít pořizovatel učinit jeho obsahem i pokyny, jaký má mít pohřeb (§ 114 NOZ) nebo jak má být naloženo s jeho ostatky (§ 92 odst. 2 NOZ), ovšem s vědomím zvláštní veřejnoprávní úpravy v zákoně o pohřebnictví.[13] Pokud jde o pokyny k tomu, jak má být po smrti pořizovatele naloženo s jeho tělem (§ 113 NOZ), je třeba mít na paměti zvláštní veřejnoprávní úpravu, především v transplantačním zákoně a zákoně o zdravotních službách.[14]

Vyloučeny z obsahu předběžného prohlášení jsou záležitosti související s přechodem majetku po smrti pořizovatele a dědické záležitosti vůbec.

 

9. PŘEDBĚŽNÉ PROHLÁŠENÍ O URČENÍ SPRÁVCE – PŘEDBĚŽNÁ PLNÁ MOC

9.1. Správce versus opatrovník

Předběžným prohlášením může pořizovatel také určit, aby jeho záležitosti spravovala určitá osoba (dále též jen „správce“). Takové prohlášení o určení správce nelze zaměňovat s předběžným prohlášením o určení osoby, která se má stát opatrovníkem pořizovatele. Vznik funkce správce a opatrovníka, stejně jako jejich právní postavení jsou odlišné.[15] V předběžném prohlášení o povolání správce pořizovatel přímo určuje osobu, která se může ujmout správy poté, co dojde ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat, případně po soudním potvrzení tohoto stavu podle § 42 NOZ. V předběžném prohlášení o určení osoby, která se má stát opatrovníkem, pořizovatel pouze vyslovuje svou preferenci, jakou osobu má opatrovníkem jmenovat soud, přičemž tento pokyn pořizovatele je jen jednou z více skutečností, kterou soud při konečném výběru opatrovníka bere v potaz. Funkce správce vznikne poté, co se na základě účinného předběžného opatření ujme správy. Funkce opatrovníka vznikne jeho jmenováním soudem. V obou případech je ke vzniku funkce třeba souhlasu určených osob. Správce s povoláním do funkce souhlasí tím, že se ujme správy. Souhlas opatrovníka je pak jedním z předpokladů pro rozhodnutí soudu o jeho jmenování.[16] Skutečností, na základě které je správce oprávněn spravovat záležitosti pořizovatele, je tedy předběžné prohlášení, případně též rozhodnutí soudu podle § 42 NOZ. Skutečností, na základě které je opatrovník oprávněn spravovat záležitosti pořizovatele, je rozhodnutí soudu o jeho jmenování.

Je tedy zřejmé, že účelem pořízení předběžného prohlášení o určení správce je snaha pořizovatele vyhnout se jmenování opatrovníka. Při pořízení předběžného prohlášení o určení osoby, která se má stát opatrovníkem pořizovatele, pořizovatel se jmenováním opatrovníka naopak počítá, a pro ten případ se snaží příslušné soudní řízení svou vůlí ovlivnit.

 

9.2. Povaha správy a postavení správce

Na rozdíl od osoby opatrovníka nejsou právní postavení správce ani jeho práva a povinnosti v zákoně výslovně vyjádřeny. Na vznik závazku (ve smyslu závazkového právního vztahu; § 1721 NOZ) mezi pořizovatelem a správcem, ze kterého práva a povinnosti správci vznikají, lze nahlížet různě.

Závazek může vzniknout poté, co se správce v souladu s účinným předběžným prohlášením, které je jednostranným právním jednáním, ujal správy. Ustanovení občanského zákoníku o smlouvách lze podle § 1724 odst. 2 NOZ přiměřeně použít i na projevy vůle, kterými se jedna strana obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon. Na předběžné prohlášení by šlo tedy nahlížet jako na „návrh“ ujednání o předmětu a pravidlech správy, ale i o dalších souvisejících právech a povinnostech, a povolaný správce tím, že se posléze správy ujme, „přijme“ konkuldentně a adhezním způsobem tento „návrh“ tím, že se podle něj zachová.[17]

Nebo závazek může vzniknout ujednáním mezi pořizovatelem a osobou, kterou hodlá povolat za správce, o předmětu a pravidlech správy, ale i o dalších souvisejících právech a povinnostech, ke kterému dojde ještě před pořízením předběžného prohlášení a které bude zpravidla neformální, a předběžné prohlášení bude poté projevem vůle pořizovatele vycházejícím z tohoto ujednání.[18]

Ať tak, či onak, půjde prakticky o závazky různých typů nebo o jejich kombinaci, podle toho, jaké konkrétní záležitosti pořizovatele a jak bude správce spravovat. Určení, jaké záležitosti pořizovatele má právo spravovat, bude nezbytnou součástí předběžného prohlášení o povolání správce. Správce může být povolán ke správě všech záležitostí pořizovatele, nebo jen k určitým záležitostem, anebo třeba k určitému okruhu záležitostí. Určení, jak má správce záležitosti spravovat, je pak předmětem předchozího druhu předběžného prohlášení, se kterým může být předběžné prohlášení o povolání správce vhodně spojeno.

Postavení správce, který spravuje záležitosti pořizovatele podle předběžného prohlášení, se svou povahou blíží postavení příkazníka, který obstarává záležitosti příkazce podle příkazní smlouvy.[19] Ustanovení občanského zákoníku o příkazu se tedy na závazek z předběžného prohlášení o povolání správce použijí přiměřeně, avšak pouze v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Půjde například o ustanovení stanovící, jak má příkazník spravovat záležitost příkazce a kdy se může od jeho pokynů odchýlit (§ 2432 NOZ), ustanovení o osobním jednání příkazníka a o možnosti svěřit provedení příkazu jinému (§ 2434 NOZ), o náhradě škody (§ 2437 NOZ), o odměňování (§ 2436 a 2438 NOZ) nebo o ustanovení o zániku závazku smrtí pořizovatele (§ 2441 NOZ).

Má-li správce povolaný předběžným prohlášením v rámci správy záležitostí též jménem pořizovatele právně jednat (přímo jej zastupovat), bude mít správce rovněž postavení zástupce pořizovatele. V rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze, se v takovém případě bude závazek mezi správcem a pořizovatelem přiměřeně řídit ustanoveními občanského zákoníku o smluvním zastoupení. Použijí se tak například ustanovení o střetu zájmů zástupce a zastoupeného (§ 437 NOZ), ustanovení o způsobu jednání za zastoupeného (§ 438 a 443 NOZ), ustanovení o pluralitě zástupců (§ 439 NOZ), ustanovení o způsobilosti zástupce (§ 445 NOZ) nebo ustanovení o zániku zmocnění (§ 448 a 449 NOZ).[20] Sporné bude použití ustanovení § 441 odst. 2 věty druhé až čtvrté NOZ.[21] Aby předběžné prohlášení naplnilo svůj smysl a účel a správce mohl záležitosti pořizovatele takto spravovat, je třeba na něj nahlížet jako na zvláštní typ plné moci, jako na předběžnou plnou moc (srov. § 555 NOZ).[22] Společně s případným rozhodnutím soudu o splnění podmínky podle § 42 NOZ bude účinné předběžné prohlášení průkazem o existenci zástupčího oprávnění správce vůči třetím osobám. Proto je při povolání správce třeba vzít v úvahu i požadavky na zvláštní obsah plných mocí v některých záležitostech (vycházející ze zákona i z praxe, například bank), na zvláštní požadavky na osoby zástupců, nebo na zákaz zastoupení vůbec.[23] Pro vyloučení pozdějších pochybností je na zvážení, zda v předběžném prohlášení neuvést výslovně, že za tímto účelem se správci uděluje plná moc (srov. § 2439 NOZ).

Považujeme-li předběžné prohlášení o povolání správce za zvláštní typ plné moci, nabízí se otázka, zda pořizovatel může v předběžném prohlášením rovněž udělit prokuru (§ 450 až 456 NOZ). Jelikož správce může být povolán i ke správě obchodního závodu pořizovatele nebo jeho části, lze se domnívat, že pořizovateli, který je podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku, nic nebrání v tom, aby za tímto účelem v prohlášení výslovně prokuru též udělil.[24]

Správce nelze povolat, aby vykonával jménem pořizovatele funkci člena voleného orgánu v právnické osobě (například funkci jednatele ve společnosti s ručením omezeným), neboť takovou funkci lze vykonávat pouze osobně (§ 159 odst. 2 NOZ); právo udělit plnou moc k jednání za právnickou osobu pak přísluší právnické osobě samotné. Správce ale může v rámci správy podílu pořizovatele v obchodní korporaci jako zástupce vykonávat jeho společnická práva nebo plnit jeho společnické povinnosti, případně vykonávat práva zakladatele v jiných právnických osobách.[25]

Je-li správce povolán ke správě majetku pořizovatele, bude se závazek z předběžného prohlášení přiměřeně řídit také[26] ustanoveními občanského zákoníku o správě cizího majetku (§ 1400 a násl. NOZ), a to v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Pořizovatel je v takovém případě beneficientem a správce, který jeho majetek spravuje, jedná jako jeho zástupce (domněnku zastoupení výslovně stanoví § 1400 odst. 2 NOZ). Důležitým obsahem předběžného prohlášení v tomto případě bude uvedení, zda správce vykonává správu prostou nebo plnou,[27] neboť právě to má významný vliv na práva a povinnosti správce vůči pořizovateli, případně na potřebu souhlasu pořizovatele k některým jednáním v rámci prosté správy (§ 1406 a 1408 NOZ). Protože však správa z povahy věci bude probíhat v době, kdy schopnost pořizovatele právně jednat bude ztracena, musí pořizovatel zvážit (s vědomím všech rizik), zda takový souhlas neudělit dopředu již v předběžném prohlášení. V případě potřeby může souhlas udělit soud (§ 1404 NOZ).[28] Není-li v předběžném prohlášení výslovně uvedeno, jakou správu správce vykonává, a nepůjde-li to zjistit ani výkladem (např. dovozením z pokynů, jaké pořizovatel ke správě majetku udělil), půjde o správu prostou.[29]

Dodejme, že ustanovení občanského zákoníku o příkazu a o zastoupení jsou převážně dispozitivní a lze se od nich v předběžném prohlášení odchýlit, není-li to v rozporu s § 1 odst. 2 NOZ. Dispozitivnost ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku je omezenější a řídí se § 978 NOZ.

 

9.3. Kontrola správy, odvolání správce

Dokud pořizovatel neztratil schopnost právně jednat, může své předběžné prohlášení změnit nebo odvolat postupem podle § 41 odst. 1 NOZ.[30] Správce se však ujímá správy až poté, co ke ztrátě schopnosti pořizovatele došlo, a nemůže proto výkon správy kontrolovat, natož pak správce svým právním jednáním odvolat. Zákon výslovně nestanoví, kdo namísto pořizovatele těmito pravomocemi disponuje. Lze se však domnívat, že tuto pravomoc má soud. Ten může v řízení o některých podpůrných opatřeních podle § 31 ZŘS[31] v souladu s § 43 NOZ změnit nebo zrušit předběžné prohlášení, pokud by pořizovateli hrozila závažná újma, například tím, že zruší s účinky ex nunc povolání správce, čímž povolaného správce de facto odvolá. Zároveň, jde-li o správu jmění (majetku), může soud v řízení o opatrovnictví člověka podle § 44 a násl. ZŘS v souladu s § 470 NOZ namísto správce jmenovat opatrovníka, odmítne-li správce jednat v zájmu pořizovatele, zanedbává-li tuto povinnost, anebo nemůže-li jmění spravovat.

 

9.4. Povolání správce

Jako správce může být povolána osoba fyzická i právnická.[32] Výkon správy bude v případě povolání právnické osoby náležet do působnosti jejího statutárního orgánu nebo osoby, kterou statutární orgán určí (§ 443 NOZ).

Povolaný správce by měl být plně svéprávný, resp. měl by být svéprávný v době, kdy se výkonu správy ujme.[33]

Správcem, který má jménem pořizovatele při správě jeho záležitostí právně jednat (přímo jej zastupovat), nemůže být v souladu s § 437 NOZ ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy pořizovatele, ledaže o takovém rozporu pořizovatel věděl nebo musel vědět. Je proto vhodné v předběžném prohlášení výslovně vyjádřit, že správce je povolán i přes existující nebo potenciální rozpor zájmů. Vyvratitelnou domněnku, kdy jde o rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, stanoví § 437 odst. 2 NOZ.

Pořizovatel není omezen v počtu správců, které může povolat. Má-li tutéž záležitost spravovat více správců, potom každý z nich může jménem pořizovatele právně jednat (přímo jej zastupovat) samostatně, ledaže pořizovatel určí jinak.[34] Pokud jde však o správu majetku, potom panují neshody v tom, zda § 1428 NOZ upravuje pouze tvorbu společné vnitřní vůle více správců téhož majetku anebo i způsob právního jednání vůči třetím osobám navenek.[35] Lze proto jen doporučit se pluralitě správců majetku vyhnout, nebo výslovně v předběžném prohlášení určit, jak více správců téhož majetku jménem pořizovatele jednají, ovšem s vědomím toho, že § 1428 NOZ může být ustanovením kogentním.[36]

Jako výhodné se na první pohled může zdát povolat přímo v předběžném prohlášení vedle správce i jeho náhradníka pro případ (tj. jako alternativu), že by povolaný správce nemohl nebo se nechtěl správy ujmout. Věrohodně prokázat, že takový případ nastal a že náhradník je v daném okamžiku namísto svého předchůdce skutečně ke správě oprávněn, však může ve styku třetími osobami působit praktické potíže. Není vyloučené, že na povolání náhradníka bude nahlíženo jako na povolání podmíněné, a tudíž o tom, zda správce nemohl nebo se nechtěl ujmout správy, bude muset podle § 42 NOZ rozhodnout soud.

Při povolání správce je dále vhodné věnovat se právu správce svěřit správu někomu dalšímu (nejde o případ jednání za právnickou osobu podle v § 443 NOZ). Třeba pro případ, že by ve výkonu správy bránila správci nějaká překážka (například nemoc, pracovní cesta, odborná náročnost některého úkonu správy). Platí, že správce má správu vykonávat zásadně osobně, ať již jako příkazník, nebo též jako zástupce, případně i při správě cizího majetku. Jak může svěřit správu jinému, záleží na tom, čím se závazek jím vykonávané správy řídí. Jde-li o jen příkaz, může správce svěřit správu jinému a pořizovatel může v předběžném prohlášení určit jinak (§ 2434 NOZ; ustanovení je dispozitivní). V případě zastupování může správce pověřit dalšího zástupce, jen určil-li tak v předběžném prohlášení pořizovatel nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, s tím, že pořizovatel může v předběžném prohlášení určit jinak (§ 438 NOZ; ustanovení je dispozitivní). Při správě cizího majetku může správce pověřit jinou osobu při jednotlivém právním jednání v souladu s § 1401 odst. 1 NOZ, přičemž s ohledem na § 978 NOZ lze toto ustanovení považovat za kogentní.[37]

V neposlední řadě zbývá upozornit na požadavky zákona týkající se schopností povolávaného správce. Správu majetku totiž musí správce vykonávat s péčí řádného hospodáře (§ 1411 NOZ), to znamená s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí (§ 159 odst. 1 NOZ) tak, aby při rozhodování ve věcech správy mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu pořizovatele (srov. § 51 ZOK). I v tomto směru je proto vhodné pro pořizovatele zvážit, kterou osobu za správce povolat.

Povolá-li pořizovatel správce, měl by rovněž určit, že má právo na náhradu hotových výdajů, a zda bude za svou činnost odměňován a jak a z čeho budou náhrada jeho hotových výdajů a jeho případná odměna hrazeny. Nebude-li předběžné prohlášení toto obsahovat, použije se v případě příkazu a zastupování § 2436 a 2438 NOZ, v případě správy cizího majetku pak § 1402 a 1445 NOZ. Pořizovatel by měl pamatovat rovněž na povinnost správce provádět vyúčtování.

 

10. PŘEDBĚŽNÉ PROHLÁŠENÍ O URČENÍ OPATROVNÍKA

V předběžném prohlášení o určení osoby, která se má stát opatrovníkem, pořizovatel projevuje směrem k soudu vůli, jakou osobu mu má opatrovníkem jmenovat. Jde tedy o preferenci konkrétní osoby pro případ, že by o jmenování opatrovníka soud rozhodoval. Soud pak bude k předběžnému prohlášení přihlížet při jmenování hmotněprávního opatrovníka v řízení ve věcech opatrovnictví člověka podle § 44 a násl. ZŘS (§ 62 a § 471 odst. 2 NOZ), ale i při ustanovování opatrovníka procesněprávního, bude-li tomu třeba v občanském soudním řízení (§ 29a OSŘ).

Opatrovník musí být označen alespoň jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, neboť tyto údaje se zapisují do Seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného Notářskou komorou České republiky, je-li předběžné prohlášení pořízeno ve formě notářského zápisu.

Jako osoba, která se má stát opatrovníkem, může být určena pouze osoba fyzická. Dále je třeba vzít v úvahu, že soud nemůže jmenovat opatrovníkem osobu ne plně svéprávnou nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy pořizovatele, ani provozovatele zařízení, kde pořizovatel pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení (§ 63 NOZ).

Soud může osobě jmenovat pouze jednoho opatrovníka. Vedle něho může jmenovat též zvláštního opatrovníka pro správu jmění, kterých může být i více (§ 464 NOZ, který upravuje i jednání více opatrovníků za opatrovance). Nabízí se proto k označení osoby, která se má stát opatrovníkem, doplnit, zda má být jmenována opatrovníkem obecným nebo pro správu jmění (popř. jaké jeho části). V úvahu by rovněž přicházela možnost označit vedle osoby, která se má stát opatrovníkem, i jejího náhradníka pro případ (tj. jako alternativu), že by určená osoba nemohla být opatrovníkem jmenována (například z důvodu nesouhlasu, nezpůsobilosti nebo smrti). Tento postup však naráží na limity Seznamu o určení opatrovníka, který umožňuje nechat zapsat pouze opatrovníka jediného bez žádných doplňujících údajů.

Určení osoby, která se má stát opatrovníkem, může být vhodně zkombinováno s předběžným prohlášením o tom, jak mají být spravovány pořizovatelovy záležitosti. Opatrovník je totiž povinen při plnění svých povinností opatrovancova právní prohlášení naplňovat (§ 467 NOZ).

 

11. SEZNAM PROHLÁŠeNÍ O URČENÍ OPATROVNÍKA

Sepíše-li notář předběžné prohlášení o určení osoby, která se má stát opatrovníkem, nebo o jeho odvolání ve formě notářského zápisu, zapíše o tom vždy bez zbytečného odkladu údaje do Seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného Notářskou komorou České republiky.[38] Tento seznam je neveřejný a údaje z něj jsou dálkovým přístupem sdělovány pouze soudům, pro potřebu řízení o svéprávnosti (§ 34 a násl. ZŘS) a ve věcech opatrovnictví člověka (§ 44 a násl. ZŘS). Rozhoduje-li soud o ustanovení procesního opatrovníka, má sice v § 29a OSŘ stanovenou povinnost přihlížet k předběžnému prohlášení, nikoli však již povinnost zjišťovat údaje o existenci předběžného prohlášení v Seznamu.

V Seznamu se evidují údaje zejména o tom, zda se jedná o předběžné prohlášení o určení opatrovníka nebo jeho odvolání, údaje o notářském zápisu a sepisujícím notáři a konečně údaje o pořizovateli a osobě, která se má stát opatrovníkem. Součástí Seznamu není sbírka listin. Soud se proto dozví jen strohou informaci o tom, že pořizovatel předběžné prohlášení sepsal, jakou osobu určil, aby se stala jeho opatrovníkem, případně že pořizovatel předběžné prohlášení odvolal. S obsahem celého předběžného prohlášení se prostřednictvím Seznamu neseznámí.

 

12. ZÁVĚR

Je zřejmé, že nad použitím předběžných prohlášení v praxi visí mnoho otazníků. Zejména je nutno se ptát, co bránilo zákonodárci jasněji stanovit požadavky na případnou potřebu soudního potvrzení předběžných prohlášení o určení způsobu správy záležitostí a o určení správce podle § 42 NOZ, nebo jasně stanovit, že předběžné prohlášení o určení správce je zvláštním typem plné moci a správce zmocněncem, má-li správce jednat jménem pořizovatele na jeho účet. K čemu je pak prostor pro autonomii vůle, když následky jejího budoucího projevu jsou nejisté? To, že právě sporné otázky jsou pro budoucí uplatnění předběžných prohlášení v praxi zásadní, svědčí o promarněné šanci a o nutnosti jejich vyjasnění ať již judikaturou, nebo de lege ferenda. Za takové situace se co do předvídatelných následků jako nejjistější jeví prohlášení o určení opatrovníka, které ale ze všech druhů prohlášení dává prostor pro autonomii vůle zcela nejmenší. Hlavní závěry učiněné v článku jsou následující:

• není jasné, zda u předběžných prohlášení o určení způsobu správy záležitostí a o určení správce se k tomu, aby podle nich mohlo být postupováno, vyžaduje rozhodnutí soudu podle § 42 NOZ o tom, že došlo ke ztrátě schopnosti pořizovatele právně jednat,

• správce má rozdílné právní postavení od opatrovníka,

• závazek vzniklý na základě předběžného prohlášení o určení správce (případně spojeného s prohlášením o určení způsobu správy záležitostí) se podle toho, jaké konkrétní záležitosti pořizovatele a jak bude správce spravovat, řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, o zastoupení nebo o správě cizí věci, a to v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze,

• má-li správce jednat jménem pořizovatele na jeho účet, je předběžné prohlášení o určení správce zvláštním typem plné moci a správce jedná jako zmocněnec pořizovatele,

• v prohlášení o určení správce je třeba vymezit, jaké záležitosti má správce spravovat, a toto prohlášení může být vhodně spojeno s prohlášením o určení způsobu správy těchto záležitostí.

• Štítky:
• 2018