Střípky z historie 48

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

povoláním notáře i advokáta prošel strýc básníka Rainera Maria Rilkeho Jaroslav von Rilke (1835–1892). Po právnických studiích v Praze a dosažení titulu JUDr. byl v roce 1860 jmenován notářem, zprvu působil v Sedlicích, záhy v Praze. Notářskou praxi vykonával pak až do r. 1878, kdy odešel do advokacie. V r. 1873 se stal i prezidentem pražské notářské komory, v témže roce byl povýšen do rytířského stavu s predikátem von Rüliken. Závěrečnou etapu profesní dráhy prožil Jaroslav Rilke jako advokát, byl i poslancem zemského sněmu a věnoval se též podnikání, byl např. prezidentem správní rady Ústecko-teplické dráhy.

•

V r. 1871 řešil c. k. nejvyšší soud otázku, zda je notář, který zastupuje klienta v sumárním řízení, oprávněn pověřit substitucí notářského koncipienta. Případ popsal v časopise Právník Rudolf Sedláček. Věc započala u c. k. okresního soudu v Bochově, kam notář „poslal svého koncipienta Karla Bílého jakožto svého náměstka k sumárnímu pře líčení“. V rámci odvolacího řízení nařídil c. k. vrchní soud, aby c. k. okresní soud tento postup notáři vytkl. Notář si pak stěžoval k c. k. nejvyššímu soudu, který dekretem z 18. října 1871 č. 12675 zrušil „výtku c. k. notáři R. učiněnou“, a to s odůvodněním, že „notářům podle čl. 9 dv. dekr. z dne 24. října 1845 č. 906 dovoleno jest, aby v sumárním řízení soudem některou stranu spornou zastupovali jakožto zmocněnci její, kdežto pak dle § 1010 ob. zák. obč. ovšem také právo mají, zřizovati sobě náměstky; pročež nemůže c. k. notáři R. toto právo býti ztenčeno a to tím méně, ano mu bylo v mocném listě výslovně povoleno“.

•

Pravidelným přispěvatelem notářského časopisu Zeitschrift für Notariat und freiwillige Gerichtsbarkeit byl v letech 1892–1902 slovinský notář Rupert Bežek (1858–1903). Syn fiskálního úředníka chtěl zprvu studovat klasickou filologii, když mu to však nebylo povoleno, odešel do Vídně studovat práva. Působil pak v různých notářských úřadech, sám se stal notářem v r. 1890. Byl často překládán, jako notář tak byl činný v Tržiči (1890), Zužemberku (1892), Stični (1897) a konečně ve Višnej Gori. Kromě právnické praxe se Bežek věnoval psaní hudebních kritik.

•

V zimním semestru školního roku 2017–2018 byla na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity zahájena výuka povinně volitelného předmětu Dějiny právnických profesí. Garantem oboru je Libor Jan, přednášejícím Stanislav Balík. Cílem výuky předmětu je seznámit posluchače s historií právnických profesí (advokát, notář, soudní exekutor) v českých zemích. Pozornost je věnována právním předpisům, upravujícím výkon těchto profesí od středověku do současnosti, způsobu výkonu těchto povolání v jednotlivých etapách, formování stavu advokátů, notářů a soudních exekutorů a jejich stavovských samospráv (profesní komory) a konečně vybraným osobnostem, které v minulosti vykonávaly tyto profese a vynikly i ve společenském, politickém a kulturním životě.

•

Pod titulkem Notáři jako soudní komisaři přinesl časopis Česká advokacie z r. 1927 zprávu o tom, jak jindřichohradecký okresní soud bránil se delegaci věci prohlášením: „Ostatek zdejší soud musil by projednání pozůstalosti přikázati ku provedení zdejšímu notáři jako soudnímu komisaři Dru Ladislavu Procházkovi a ten je vlastními pracemi tak zaměstnán, že mu na provedení pozůstalosti mnoho času nezbývá. – Z přidělených mu 39 pozůstalostí z letošního roku neprojednal dosud ani jedinou a bude soud nucen se vší přísností proti němu podle dosud platného § 188 notářského řádu z 21. května 1855 č. 94 ř. z. zakročovati.“ Není divu, že zlomyslný autor, ukrytý pod zkratku „Dr. L.“, nejspíše advokátský kritik notářů Eugen Löwy, dodal: „Uveřejňujeme bez poznámky.“

• Štítky:
• 2017