Evidence o skutečném majiteli a zápis notářem do této evidence

JUDr. Ing. Michael Sáblík

Od 1. 1. 2018 nabývá účinnosti část třetí a jedenáctá zákona č. 368/2016 Sb., který v těchto částech novelizuje zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen ZVR), a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V rámci této novely byla zavedena zvláštní evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku podle tohoto zákona a svěřenského fondu zapsaného do evidence svěřenských fondů (dále jen „evidence o skutečném majiteli“). Tím se pak rozumí skutečný majitel podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, tedy zákona č. 253/2008 Sb. (dále jen AML zákon).

Evidence o skutečném majiteli není dle § 118c ZVR veřejným rejstříkem. Z tohoto důvodu se údaje o skutečném majiteli neposkytují spolu s opisem zápisu z veřejného rejstříku podle § 3 až 5 ZVR.

 

Podstatná je pro nás skutečnost, že podle § 118j nového znění ZVR může zápis údajů o skutečném majiteli do evidence skutečných majitelů provést i notář, jestliže jsou splněny předpoklady podle § 108 ZVR. To znamená, že notář provede zápis na žádost osoby oprávněné k podání návrhu na zápis, jestliže:

 

a) zapisované skutečnosti mají podklad v notářském zápise pro zápis do veřejného rejstříku nebo v notářském zápise o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsaných podle jiného zákona (dále jen „podkladový notářský zápis“),

b) podkladový notářský zápis obsahuje vyjádření notáře o tom, že obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a se zakladatelským jednáním právnické osoby, popřípadě že byly splněny formality nebo právní jednání, ke kterým jsou právnická osoba nebo její orgán povinny, nebo

c) notáři byly předloženy všechny listiny, které tento nebo jiný zákon požadují pro zápis do veřejného rej­stříku nebo pro založení do sbírky listin.

 

Na evidenci skutečných majitelů a údaje o skutečném majiteli se dle § 118c ZVR nepoužijí ustanovení částí první až čtvrté ZVR, není-li stanoveno jinak. Pro zápis notářem do této evidence to zejména znamená, že neplatí § 12 ZVR, který vyžaduje, aby navrhovatel současně s návrhem na zápis doložil souhlas osob, které se podle tohoto nebo jiného zákona zapisují v rámci zápisu osoby. To je poměrně podstatné, neboť se notář nemusí zabývat tím, zda zapisovaná osoba do této evidence se svým zápisem skutečně souhlasí nebo nesouhlasí.

 

Ustanovení § 118e odst. 1 ZVR výslovně stanoví, že návrh na zápis údajů o skutečném majiteli, jeho změnu nebo výmaz může podat pouze osoba, která je podle tohoto nebo jiného zákona oprávněna podat návrh na zápis do veřejného rejstříku, a dále, že § 11 odst. 3 tohoto zákona se nepoužije. Proto návrh na zápis do evidence o skutečném majiteli nemůže podat každý, i přesto, že na něm doloží právní zájem, jestliže tento návrh nepodá oprávněná osoba. Tedy ani skutečný majitel sám se nemůže domáhat svého zápisu do této evidence. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 368/2016 Sb. je třeba mít za to, že to, kdo je skutečným majitelem právnické osoby, musí vědět primárně tato právnická osoba sama. Jen právnická osoba je povinována novým ustanovením § 29b AML zákona. Nikdo jiný než právnická osoba nenese odpovědnost za to, aby byl údaj o jejím skutečném majiteli zapsán v evidenci. Dokonce ani skutečný majitel není ve vztahu k AML zákonu nijak povinován. Jeho názor na vedení údaje o něm v neveřejné evidenci není, respektive nemusí být, zásadně relevantní.

 

Pro notáře je při zápisu do evidence o skutečném majiteli dále podstatné, že pokud zapíše určitou osobu do této evidence, nemusí této osobě zasílat výstup z informačního systému veřejné správy podle zákona upravujícího informační systémy veřejné správy. Je tomu tak jednak z toho důvodu, že se při tomto zápisu nepoužije § 115 ZVR, který tuto povinnost notáři ukládá. Zejména je to ale také proto, že tato evidence není veřejným rejstříkem, a notář je povinen zasílat výstup z informačního systému veřejné správy pouze těm osobám, které se zapisují do veřejného rejstříku v souvislosti se zápisem zapsané osoby.

 

Vlastní zápis do evidence skutečných majitelů

 

Do evidence skutečných majitelů se zapisují podle § 118f ZVR tyto údaje o skutečném majiteli:

 

a) jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu,

b) datum narození a rodné číslo, bylo-li mu přiděleno,

c) státní příslušnost a

d) údaj o

1. podílu na hlasovacích právech, zakládá-li se postavení skutečného majitele na přímé účasti v právnické osobě,

2. podílu na rozdělovaných prostředcích, zakládá-li se postavení skutečného majitele na tom, že je jejich příjemcem, anebo

3. jiné skutečnosti, je-li postavení skutečného majitele založeno jinak.

 

Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 368/2016 Sb., první dva body písmene d) tak vycházejí z předpokladu většinového postavení skutečných vlastníků. V konkrétních případech však může být skutečný majitel skutečným majitelem i na základě jiných (nikoli jen právních) důvodů. To ostatně plyne z koncepce ustanovení § 4 odst. 4 AML zákona, kde je skutečný majitel definován na základě materiálních kritérií. Na to pamatuje bod třetí písmene d), který funguje jako sběrná klauzule. Je třeba mít za to, že na základě třetího bodu písmene d) bude třeba do rejstříku zanést např. též údaje identifikující řetězení, skrze které skutečný majitel zapisovanou osobu (byť nepřímo) ovládá. Případná struktura vztahu (i zprostředkovaného) mezi skutečným majitelem a zapisovanou osobou, včetně specifikace spojujících článků, by měla být z veřejného rejstříku patrná, jelikož jedině tak lze dosáhnout materiální identifikace skutečného majitele.

 

Podle § 4 odst. 4 AML zákona se skutečným majitelem pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti. Má se za to, že při splnění podmínek podle věty první skutečným majitelem je:

 

a) u obchodní korporace fyzická osoba,

1. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,

2. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,

3. která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo

4. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3,

 

b) u spolku, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků jednotek, církve, náboženské společnosti nebo jiné právnické osoby podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností fyzická osoba,

1. která disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv,

2. která má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků, nebo

3. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodu 1 nebo 2,

 

c) u nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení

1. zakladatele,

2. svěřenského správce,

3. obmyšleného,

4. osoby, v jejímž zájmu byla založena nebo působí nadace, ústav, nadační fond, svěřenský fond nebo jiné uspořádání bez právní osobnosti, není-li určen obmyšlený, a

5. osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.

 

Notář samozřejmě může provést zápis údajů o skutečném majiteli do této evidence pouze v případě, že tyto skutečnosti mají dle § 108 ZVR podklad v notářském zápise pro zápis do veřejného rejstříku nebo v notářském zápise o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsaných podle jiného zákona. Je proto otázka, kdy bude opravdu tato podmínka splněna a kdy tedy notář bude moci skutečného majitele do této evidence zapsat.

 

Zcela jistě tak tomu může být v případě, že notář zakládá společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost a podle zakladatelské listiny jsou společníky fyzické osoby. Potom pokud je u konkrétního společníka nebo společníků splněna podmínka § 4 odst. 4 AML zákona, nic takovému zápisu nebrání. Notář v takovém případě může zapsat bez jakýchkoli obtíží jak údaje o osobě skutečného majitele, tak i údaje o skutečnostech, na základě kterých je postavení skutečného majitele založeno. Ve většině případů bude toto postavení založeno na podílu na hlasovacích právech.

 

Jiným případem ale bude, když relevantním společníkem není fyzická osoba, ale osoba právnická. Skutečný majitel je totiž vždy fyzická osoba, jak plyne z § 4 odst. 4 AML zákona, a to taková, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě. Dá se říci, že skutečný majitel právnické osoby, která je společníkem jiné právnické osoby, ve které disponuje podílem více než 25 % na hlasovacích právech, je podle AML zákona zároveň i skutečným majitelem této jiné právnické osoby. Proto asi nebude činit problém, abychom zapsali jako skutečného majitele nově založené společnosti s ručením omezeným jediného společníka jiné společnosti s ručením omezeným, která má podíl 90 % na hlasovacích právech této založené společnosti.

 

Předpokládám však, že pokud by měla být splněna podmínka dle § 108 ZVR, tedy že zapisovaná skutečnost, v tomto případě osoba skutečného majitele, má mít podklad v notářském zápise, měl by notářský zápis o zakladatelské listině nebo společenské smlouvě obsahovat i prohlášení statutárního zástupce právnické osoby, která je zakladatelem a splňuje podmínku pro vznik doměnky o skutečném majiteli (zejména rozhodný podíl na hlasovacích právech), kdo je jejím skutečným vlastníkem. Stejně tak by měla uvést i případné řetězení a specifikace spojujících článků, pokud bude její skutečný majitel vyplývat ze složitější vlastnické struktury. Jedině tak bude možné mít za to, že zapisované skutečnosti ohledně skutečného majitele mají podklad v notářském zápise.

 

Je ovšem otázka, kdy je možné se spokojit s takovým prohlášením a kdy je třeba vyžadovat jiné doklady.

 

Za předpokladu, že bude alespoň z velké části naplněn předpoklad, že do konce roku 2018 by každá zapsaná společnost měla mít zapsaného skutečného majitele, nebude potom asi velký problém, aby právnická osoba, která bude zakladatelem jiné právnické osoby, předložila výpis údajů z evidence skutečných majitelů. Ta samozřejmě může tento výpis získat v souladu s § 118g odst. 2 ZVR. Potom prohlášení a předložený výpis bude jistě dostačujícím důkazem o tom, koho do evidence skutečného majitele nově zakládané společnosti zapsat.

 

Jak však postupovat do té doby, než budou údaje o skutečném majitele u většiny českých právnických osob zapsány, a zakladatelem bude například akciová společnost bez jediného akcionáře, a tedy akcionáři nebudou uvedeni v obchodním rejstříku. Nebo tehdy, kdy zakladatelem bude zahraniční právnická osoba a z jejího výpisu z příslušné evidence nebude vyplývat údaj o společnících. Důvodová zpráva k zákonu č. 368/2016 Sb. říká: Stran listin, kterými se dokládají do evidence skutečných majitelů zapisované údaje (při obdobném užití § 19 rejstříkového zákona), je vhodné poznamenat, že tyto listiny nelze zákonem jasně vymezit. Předmětné listiny se budou vždy odvíjet od konkrétní zapisované osoby a jejího skutečného majitele. Způsob, jakým se skutečný majitel prokazuje, není vhodné ani možné jednotně stanovit. Nečiní tak ostatně ani současný AML zákon. V řadě případů se však skutečnosti týkající se skutečného majitele budou prokazovat např. čestným prohlášením.

V případě české akciové společnosti bude jistě možným podkladem, potvrzujícím skutečného majitele, opis seznamu akcionářů. Pokud však z takového opisu bude vyplývat, že majoritním akcionářem společnosti je právnická osoba, budou muset být doloženy další doklady k této právnické osobě. Je ale dost pravděpodobné, že v případě složitější vlastnické struktury asi bude třeba si vystačit s čestným prohlášením.

 

Soudní poplatky za zápis do evidence o skutečném majiteli

 

Zákon č. 368/2016 Sb. novelizoval od 1. 1. 2018 i zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSP). Za zápis údajů do evidence o skutečném majiteli byl zaveden poplatek ve výši 1 000 Kč (nová položka 24a sazebníku).

 

Podle přechodných ustanovení k části jedenácté zákona č. 368/2016 Sb. osoby zapsané do veřejného rejstříku podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se osvobozují od poplatku za zápis údajů o skutečném majiteli po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zároveň bylo v § 11 odst. 9 ZSP stanoveno, že od poplatku jsou osvobozeny:

 

a) zápis údajů o skutečném majiteli právnické osoby, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, nebo jeho změny,

b) zápis údajů o skutečném majiteli svěřenského fondu nebo jeho změny, nebo

c) zápis údajů podle § 118f písm. d) zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob nebo jeho změny.

 

Podle písmene c) se tedy osvobození od soudních poplatků uplatní tehdy, kdy se nezapisuje nová osoba do evidence o skutečném majiteli, ale pouze se u zapsané osoby mění bližší určení, proč je tímto skutečným majitelem. Ve většině případů to bude tehdy, kdy se této osobě změní podíl na hlasovacích právech.

 

V případě osob, které se nezapisují do obchodního rejstříku, jako jsou spolky, nadace, nadační fondy apod., osvobození od soudních poplatků při zápisu skutečného majitele do evidence podle § 11 odst. 9 ZSP odpovídá tomu, že zápisy údajů o těchto právnických osobách jsou osvobozeny od soudních poplatků obecně dle § 11 odst. 1 písm. j) ZSP. To samé platí i o svěřenských fondech, kdy jejich zápis i změna jsou od soudních poplatků též obecně osvobozeny dle § 11 odst. 1 písm. m) ZSP.

 

Mám však trochu obavu jednoznačně říci, že jsou osvobozeny i zápisy do evidence skutečných majitelů u takovýchto subjektů, pokud tento zápis provede notář. Osvobození od soudních poplatků za zápisy provedené notářem do veřejného rejstříku je uvedeno v § 11 odst. 8 ZSP. Tam jsou mimo jiné vyjmenovány i zápisy, které jsou osvobozeny od soudních poplatků již v § 11 odst. 1 tohoto zákona. Například zápis údajů o spolku, pobočném spolku, nadaci, nadačním fondu, ústavu a obecně prospěšné společnosti do veřejného rejstříku nebo jeho změny jsou obecně od soudních poplatků osvobozeny dle § 11 odst. 1 písm. j) ZSP a v případě zápisu notářem je pak osvobození speciálně uvedeno v § 11 odst. 8 písm. b) ZSP. Je tedy otázka, proč není osvobození od soudních poplatků při zápisu skutečného majitele do evidence podle § 11 odst. 9 ZSP též speciálně uvedeno i v případě zápisu notářem. Navíc si ani není možné vypomoci tím, že se dle položky 39 sazebníku soudních poplatků určují poplatky za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, a evidence o skutečném majiteli veřejným rejstříkem není. To je sice pravda podle ZVR, ale podle § 16b ZSP se pro účely tohoto zákona za veřejný rejstřík považuje i evidence údajů o skutečném majiteli.

 

Z výše uvedeného se spíše domnívám, že zápisy notářem do evidence o skutečném majiteli u subjektů uvedených § 11 odst. 9 ZSP osvobozeny nejsou. Stejně tak se zřejmě neuplatní osvobození u zápisu do evidence o skutečném majiteli podle přechodných ustanovení k části jedenácté zákona číslo 368/2016 Sb., pokud tento zápis provede notář. Proto zápisy notářem do této evidence u osob zapsaných do veřejného rejstříku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona i po dobu 1 roku ode dne nabytí jeho účinnosti s největší pravděpodobností budou zpoplatněny.

 

Závěr

 

Zákon č. 368/2016 Sb. od 1. 1. 2018 dává notářům nové kompetence v oblasti zápisu údajů do evidence o skutečném majiteli. Je otázka, zda skutečně budou zejména technické podmínky k 1. 1. 2018 vyřešeny tak, aby od tohoto data mohli notáři do této evidence zapisovat. Když si vzpomeneme na to, že podle ZVR měli notáři zapisovat do veřejných rejstříků již od 1. 1. 2014, ale z důvodu nastavení technických i dalších legislativních podmínek notáři mohli začít zápisy provádět až od května 2015, nejsem si dnem 1. 1. 2018 jistý. Navíc i v dnešní době, tedy po více než dvou letech poté, co notáři začali do veřejných rejstříků zapisovat, se stále potýkáme s technickými problémy. Velmi často je totiž znemožněno tyto zápisy realizovat buď z důvodu technických problémů, nebo z důvodu velmi častých mimořádných restartů serveru ISVR (informačního systému veřejných rejstříků), které působí krátkodobé výpadky služeb tohoto systému.

Zpět