Střípky z historie 45

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

„O právu veselých dědiců rozepsal se Bamberger v Deutsche Jur. Zeitg. z 1. června 1907 č. 11“, podává se ze zprávy v rubrice Denník časopisu Právník z r. 1907. Německý civilista Georg Bambereger se zasazoval o zúžení zákonné dědické posloupnosti a proti „dědičnému právu vzdálených příbuzných, jichž zůstavitel ani neznal, ba o jichž existenci ani tušení neměl, a chce na místě nich povolati právem odúmrtním stát, jemuž se dostane tím trvalých příjmů, které v Německu možno ceniti ročně na půl miliardy“. Autor zprávy mu pak oponuje tím, že ani císař Justinián „v právu soukromém nedal se uchvátiti choutkami fiskálními, ač byl svrchovaným, ničím neobmezeným panovníkem, to zajisté slouží mu jenom ku cti a jest způsobilé rozmnožiti jeho slávu, že se jenom o to jednalo, aby  uspořádal soukromoprávní vztahy občanů, nikoliv však o to, aby z něho získal zdroje pro lačný fiskus“. Nutno však dodat, že obdobný názor jako Bamberger ve vztahu k „veselým dědicům“ zaujal i Emanuel Tilsch ve spise Dědické právo rakouské z r. 1905.

•

Québecký notář Félix Geoffrion (1832–1894) se kromě notářství věnoval i politice a podnikání. Jako notář ve Verchères byl v letech 1859, 1862 a 1865 opakovaně volen do výboru Montrealské notářské komory, kde se zasazoval o novelu notářského řádu z roku 1847, jíž by byla pro Québec zřízena jediná notářská komora namísto komor regionálních. Tohoto záměru bylo pak dosaženo notářským řádem z r. 1870. Opakovaně byl Geoffrion, který byl členem Liberální strany Kanady, volen i poslancem Zákonodárné rady provincie Kanada, ve vládě Alexandra Mackenzieho byl krátce ministrem pro vnitřní příjmy. Z Geoffrionových podnikatelských aktivit stojí za zmínku jeho předsednictví správní rady železniční společnosti Compagnie du chemin de fer de Montréal, Chambly et Sorel.

•

Rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 1936, č. j. DS I 65/35, bylo vysloveno, že „zastupuje-li notář strany ve sporných záležitostech civilních po živnostensku a výdělečně, porušuje povinnost svého povolání. Dle okolností případu může býti porušení povinností notářského povolání posouzeno za pouhou nepřístojnost dle § 155 not. ř.“ Kárně odsouzenému notáři nepomohl ani odkaz na opačný právní názor profesora Emila Otta, vyslovený v učebnici Soustavný úvod ve studium nového zřízení soudního, neboť, jak uzavřel Nejvyšší soud, k naplnění skutkové podstaty kárného provinění „stačí culpa a té se nemohlo u obviněného nedostávati, protože mu nemohlo býti neznámo z diskuze v odborných a stavovských listech, že stanovisko Dr. Otta není obecně uznáváno“.

•

Ekvivalentem nářečovému pojmu bandurový notář je pokoutní písař. Lze se o tom přesvědčit v Dodatcích k Bartošovu Dialektickému slovníku Moravskému Františka Št. Kotta, vydaných v roce 1910 nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Autor čerpal z „cedulek“ odborného učitele ve Frenštátě pod Radhoštěm Jiřího Felixe, který sbíral Slova z okolí frenštátského.

•

Jako notář ve Fryštátě a později v Těšíně působil „jeden ze starších buditelů a národních pracovníků polských“ na Těšínsku Ondřej Cinciala (1825–1898). V r. 1848 zahájil vydávání časopisu Tygodnik Cieszyński, přejmenovaného později na Gwiazdku Cieszyńska. K jeho zálibám patřil národopis, vydal například Slovník provincialismův Slezských a sbírku Písně lidu slezského z okolí Těšína. V polštině vyšla jeho Przyslowia, przypowieści i ciekawsze zwroty językowe ludu polskiego na Sląsku v księstwie Cieszyńskiem. Z právnických spisů jsou připomínány jeho praktické příručky Rádce právnický a Rádce pro Slezské obce. Ve spise Silesiana se pak věnoval dějinám Těšínska od r. 1848. Cincialův nekrolog byl otištěn v sedmém čísle Věstníku Matice Opavské z r. 1898.

 

Zpět