Svěřenský fond po změnách právní úpravy

JUDr. Bc. Kryštof Horn

Občanský zákoník se po třech letech účinnosti dočkal první novelizace,[1] která se od příštího roku[2] asi nejcitelněji dotkne práva svěřenských fondů. Ačkoliv se o návrhu tohoto zákona hovořilo jako o urgentní novele, nelze konstatovat, že by v oblasti svěřenských fondů vyřešil nějaké palčivé či kontroverzní otázky, jak již ostatně bylo na stránkách tohoto periodika přede dvěma lety napsáno.[3] Byly zavedeny nové evidence a administrativní náročnost původně flexibilního institutu narůstá. Počet svěřenských fondů zatím setrvale roste, celkem jich vznikly již více než tři stovky.[4] Je však otázkou, jaký budou mít novinky na tento trend vliv.

Konstitutivní zápisy

Novela přináší změnu v úpravě okamžiku vzniku svěřenského fondu inter vivos, který nově váže na zápis do zřízené evidence svěřenských fondů.[5] U testamentárního svěřenského fondu mortis causa zachovává vznik okamžikem smrti zůstavitele a vyžaduje pouze zápis následný, deklaratorní.[6] Zjistí-li se v dědickém řízení po 1. 1. 2018, že pořízením pro případ smrti byl zřízen svěřenský fond, je třeba usnesením vyrozumět svěřenského správce. Ten má v tomto případě (procesní) postavení dědice. Ačkoliv by se dle dikce novelizovaného ustanovení[7] mohlo zdát, že má správce možnost dědictví odmítnout, z povahy věci je to vyloučeno a může pouze odmítnout výkon funkce správce.[8] Notář v roli soudního komisaře zajistí zápis vzniklého fondu do evidence tak, že opis tohoto usnesení, které musí obsahovat dosud známé údaje zapisované do evidence, bezodkladně zašle rejstříkovému soudu.[9] Ten svěřenský fond zapíše, aniž by vydával rozhodnutí o povolení zápisu.[10] Zánik fondu Novela s okamžikem výmazu z evidence nespojuje. Naopak ukládá správci povinnost podat návrh na výmaz, a to do třiceti dnů po zániku fondu.[11]

Dále je nutné do nové evidence zapsat i obmyšleného, jinak není jeho určení či jmenování účinné.[12] Tato konstrukce není příliš šťastná, neboť nejenže obmyšlený takto v rozporu s vůlí zakladatele vůbec nemusí získat plnění z fondu, ale především se patrně účinky jmenování obmyšleného vztahují i k jeho právu dohledu nad správou[13] i procesním právům v řízení ve věcech svěřenského fondu.[14] Již jmenovaní či jinak určení obmyšlení se musejí do poloviny příštího roku do evidence zapsat, jinak účinky jejich jmenování zaniknou.[15]

Ve stejné lhůtě se musí nechat zapsat i všechny dosavadní fondy, jinak zanikne jejich správa.[16] Pak by bylo třeba dle § 1472 OZ vydat majetek tomu, kdo na něj má po zániku právo (zpravidla obmyšlenému či zakladateli). V případě fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem by bylo nutné postupovat dle § 1473 OZ a (neurčoval-li by statut fondu jiný postup) vyvolat rozhodnutí soudu o převedení majetku do jiného svěřenského fondu nebo do právnické osoby sledující co možná nejbližší účel.

Graf – Počet registrovaných svěřenských fondů dle kalendářních měsíců

Data k žádosti autora poskytl Finanční úřad pro hlavní město Prahu

Údaje v evidenci

Novela změnila i zákon o veřejných rejstřících, který se s ohledem na fakt, že svěřenské fondy nejsou ani fyzickou, ani právnickou osobou, nově přejmenuje.[17] Ustanovení o zapsané osobě se však použijí obdobně, a to včetně možnosti zrušení fondu, odporuje-li zápis donucujícím ustanovením zákona a správce nezjedná nápravu.[18] Mezi údaje, které se do evidence budou od příštího roku zapisovat, patří označení fondu, účel, popř. i předmět činnosti či podnikání, den vzniku a zániku, IČO, jména a adresy správců, jejich počet a způsob jejich jednání.[19] Logicky se však nezapisuje sídlo, jelikož svěřenský fond žádné nemá.[20] Zapisují se také údaje o jménu a adrese zakladatele, obmyšleného a osoby s právem dohledu nad svěřenským fondem, avšak ty se bez jejich souhlasu[21] ne­uveřejňují, a to ani v opisu z evidence fondů.[22] Je-li správcem fyzická osoba, neuveřejňuje se adresa jejího bydliště ani datum narození, musí se však uvést doručovací adresa.[23] Listiny uložené ve sbírce listin, pokud obsahují tyto „skryté“ údaje, se rovněž neuveřejňují.[24] Kompletní údaje a listiny může získat jen svěřenský správce, osoba, která na tom osvědčí právní zájem, a dále pak vyjmenované státní orgány.[25] Před „běžnou veřejností“ zůstane tedy část údajů skryta.

Do sbírky listin se kromě statutu a údajů o ustanovení či odvolání správce má mimo jiné zakládat i smlouva nebo jiný doklad o zvýšení majetku fondu zřízeného za soukromým účelem, k němuž došlo jinak než z výnosů majetku již vyčleněného.[26] Zavádí se tedy teoretická povinnost zakládat doklady o výši „majetku fondu“, vzhledem k nízkému požadavku na formu takových dokladů (není nutný ani úředně ověřený podpis) jim však nelze přiznávat vysokou průkaznost. Novela byla komentována[27] tak, že pokud by zákonodárce přistoupil k povinné veřejně dostupné evidenci majetku vloženého do svěřenského fondu, ztratil by tento institut smysl. Faktem je, že do jisté míry k tomu zákonodárce skutečně přistoupil, byť k tomu nezvolil příliš efektivní nástroj.

Řízení a přímý zápis notářem

K řízení ve věcech zápisu je u testamentárního fondu příslušný krajský soud určený dle soudu, u kterého se vede řízení o pozůstalosti,[28] v ostatních případech pak krajský soud určený dle bydliště svěřenského správce.[29] Není-li to z povahy věci vyloučeno, použijí se obvyklá ustanovení o rejstříkovém řízení, a to včetně možnosti přímého zápisu notářem.[30] Podkladový notářský zápis však bude zpravidla obsahovat výše zmíněné[31] údaje bránící jeho uveřejnění, což vzbuzuje jisté pochybnosti o praktické proveditelnosti zápisu.[32] Svěřenské fondy jsou od soudních poplatků za zápis, změnu či výmaz osvobozeny.[33]

Pluralita správců

Pro notářskou praxi je dále podstatné, že Novela přinesla nový požadavek na obligatorní náležitost statutu, kterou má být uvedení počtu svěřenských správců a způsobu jejich jednání.[34] Dosavadní teorie se totiž rozcházela v interpretaci pravidel pro jednání při mnohosti správců.[35] Novela si (bohužel) neklade za cíl tento spor rozhodnout nebo stav změnit, má ale posílit právní jistotu třetích stran a současně vůči nim prosadit vůli zakladatele ohledně určeného způsobu jednání.[36] Ačkoliv přechodné ustanovení absentuje, údaje bude třeba, jak již bylo zmíněno, i pro dosavadní svěřenské fondy zapsat do jejich evidence. Vyvstává tedy otázka, jak při zápisu do evidence naložit s fondy, z jejichž statutů otázka počtu či jednání správců nyní nevyplývá. Důvodová zpráva ve vztahu k dosavadním fondům zmiňuje pouze situaci plurality správců, přičemž v takovém případě se má zapsat způsob jednání vyplývající z § 1428 či 1454 OZ (tedy současné jednání majority správců, popř. jednání obou správců najednou ve speciálním případě, je-li jedním z nich i zakladatel či obmyšlený).[37] Zapisuje se tedy v zásadě nynější zákonný stav a je tedy třeba pochybovat o tom, zda byl legislativní zásah skutečně nezbytný. Nebude-li ze znění statutu dosavadního fondu možné určit, jaký je počet svěřenských správců, bude před samotným zápisem zřejmě nutné navrhnout soudu jeho úpravu.[38]

Skutečný majitel majetku bez majitele

Novela však není jediným zákonem,[39] který od příštího roku přinese změny v zákoně o veřejných rejstřících.[40] Rejstříkový soud nově povede rovněž evidenci údajů o jménu, adrese, datu narození (rodném čísle) a státní příslušnosti tzv. skutečných majitelů právnických osob a svěřenských fondů a údaj o skutečnosti zakládající toto postavení skutečného majitele (k tomu viz dále).[41] Tyto údaje se nebudou poskytovat spolu s opisem zápisu z veřejného rejstříku ani se nebudou uveřejňovat, ale budou zpřístupněny jen zapsané „osobě“ a obdobným státním orgánům jako neveřejné údaje o svěřenských fondech.[42] I v této evidenci budou notáři hrát svou roli. Soud zapíše údaje o skutečném majiteli vyplývající z notářského zápisu, aniž by zkoumal cokoliv nad rámec splnění zákonných náležitostí zápisu.[43] Také v tomto případě bude možný i přímý zápis notářem, a to za obvyklých podmínek – zejména je nutné, aby zapisující notář sepsal i všechny podkladové notářské zápisy.[44] Ačkoliv za zápis do této evidence je od roku 2019 stanoven poplatek ve výši 1 000 Kč, svěřenské fondy jsou od něj zcela osvobozeny.[45]

I vzhledem k tomu, že notáři (či advokáti) mohou být dle zákona „proti praní špinavých peněz“[46] povinnými osobami,[47] je vhodné poukázat na definici termínu skutečného majitele, kterým je „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodují vliv“.[48] V případě svěřenského fondu se konstruuje vyvratitelná domněnka, že jím je zakladatel, správce, obmyšlený, osoba, v jejímž zájmu byl fond založen, popř. osoba s právem dohledu nad fondem.[49] Čtenář si jistě povšimne, že zákon přílišný návod, jak skutečného majitele určit, nedává. Po vyčlenění majetku do fondu má totiž zpravidla největší „vliv“ soud. Nezáviděníhodné postavení má svěřenský správce, který má zákonnou povinnost zaznamenávat a dlouhodobě uchovávat údaje ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele a zapisovat je do výše zmíněné evidence.[50] Důvodem k tomu je i to, že transakce prováděné „subjektem“ bez známého skutečného majitele mohou být považovány za podezřelé.[51] Stranou ponechme samotnou absurditu spočívající ve vyhledávání skutečného majitele majetku, který byl do fondu vyčleněn jako majetek bez pána a dle doktríny nepatří nikomu.

Zhodnocení změn

Faktem je, že svěřenský fond nemá už od svého uvedení do českého právního řádu na růžích ustláno a netěší se příliš dobré pověsti.[52] Je jistě pravda, že i svěřenské fondy či trusty – ostatně jako jakýkoliv právní institut – mohou sloužit nekalým účelům.[53] Jelikož však doposud není znám případ jejich vážnějšího zneužití, patrně jde spíše o strach z neznámého a kontinentálnímu právu cizího prvku.

Nová právní úprava především zásadně omezila anonymitu jako jednu ze základních výhod[54] konstruktu svěřenských fondů jako takového, byť hlavně ve vztahu vůči státním orgánům. Ač je pochopitelná snaha o kontrolu, není požadavek anonymity nijak nelegitimní. Zejména v rámci testamentárního rodinného využití jde zpravidla o navýsost soukromé záležitosti, kde může být průlom státu do osobní sféry negativně pociťován.

Již dosavadní právní úprava se svou administrativní náročností (zejm. požadavkem statutu ve formě notářského zápisu) vzdalovala nejen od common law trustu (kde postačuje pouhé vyjádření úmyslu vytvořit trust, a to ne nutně písemnou formou[55]), ale i od své quebecké „smíšené“ předlohy. Přesto měl institut svěřenského fondu potenciál stát se běžně užívaným flexibilním nástrojem správy rodinného majetku. Nově zavedená opatření a zejména další administrativní nároky však takové všední využití učiní těžkopádnějším, nákladnějším a pro zájemce nutně také méně atraktivním.

• Štítky:
• 2017