Střípky z historie 44.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

Athénský státník a zákonodárce Solón se kromě zrušení dlužního otroctví a řady reforem „proslavil také svým zákonem o závětech,“ píše Plutarchos v Životopisech slavných Řeků a Římanů. „Tím, že Solón ponechal bezdětným na vůli, aby odkázali svůj majetek, komu chtějí, povýšil přátelství nad příbuzenství a náklonnost nad povinnost a učinil jmění skutečným vlastnictvím držitele“. Do vydání uvedeného zákona závěti nebyly dovoleny, a tak „jmění i dům musily zůstat v rodě zemřelého“. Solónovy reformy byly podle Plutarcha zapsány na otáčivých dřevěných deskách, podle zákonodárcova nařízení měly platit sto let.

•

Archeologie byla koníčkem či druhou profesí řady notářů. Jedním z nich byl i Mojmír Mazálek (1907–1954), který zprvu vystudoval práva a působil pak v řadě moravských notářských úřadů (Bučovice, Kroměříž, Blansko, Hranice). Po osvobození pak pracoval v Osidlovacím úřadu a Fondu národní obnovy, od r. 1950 již ve Státním archeologickém ústavu. Zároveň vystudoval prehistorii na Filozofické fakultě UK. Jako archeolog prováděl rozsáhlý výzkum paleologicko-mezolitického sídliště v Putimi-Ražicích u Písku, jehož výsledky publikoval zejména na stránkách Památek archeologických. Mazálkův nekrolog pro časopis Archeologické rozhledy napsal jeho univerzitní učitel, přední český archeolog a historik, profesor Jan Filip.

•

Notářem byl původně i francouzský hudební kritik a skladatel François Henri Joseph Castil-Blaze (1784–1857). Notářství zanechal v roce 1820, poté se věnoval již výhradně hudbě. Pravidelně psal pak kritiky a úvahy do Journal des Débats a hudebně-historické práce, mimo jiné o francouzské opeře (De l´Opéra en France). Blaze přeložil do francouzštiny libreta Mozartových, Rossiniho a Weberových oper, čímž „získal zásluh o uvedení italských a německých oper na jeviště francouzské“. V otcově zálibě v hudbě pokračoval i jeho syn, spisovatel Henri Blaze de Bury (1813–1888), který napsal i knihu o hudebnících minulosti, současnosti a budoucnosti (Musiciens du passé, du présent et de l´avenir).

•

Autorem přednášky a posléze vlastním nákladem vydané brožury Advocatie und Winkelschreiberei (Advokacie a pokoutnictví) se stal v r. 1881 kandidát notářství Ludvík Odstrčil. Německy psaná publikace s podtitulem Ein Beitrag zur sozialen Frage (Příspěvek k otázce sociální) vyšla v Brně. Ludvík Odstrčil v prvé části vyzývá k jednotě právnického stavu bez ohledu na profesi a národnost a popisuje peripetie, kterými musí projít budoucí soudce, advokát, notář a univerzitní profesor, aby dosáhli svého postavení a zajištění ve stáří. Ve druhé části se pak zabývá pokoutnictvím a dovozuje, že vinklářstvím si přivydělávají nezřídka soudní diurnisté, písaři a další kancelářské síly na jedné a nezaměstnaní absolventi středních škol na druhé straně. Autor spíše popisuje stávající stav, jeho návrhy na řešení jsou omezeny na výzvu k aplikaci nařízení o nakládání s pokoutníky z r. 1857.

•

Podle Zprávy o správě civilního a obchodního soudnictví ve Francii za rok 1854, předložené ministrem spravedlnosti císaři Napoleonovi III., působilo zde tehdy 9 730 notářů. Statistika dále uvádí, že zatímco v r. 1851 bylo sepsáno 3 175 135 notářských listin, v r. 1854 již 3 662 389 těchto listin. Ve Francii, jež měla podle sčítání obyvatel tou dobou 35 781 682 obyvatel, tak připadlo ročně 102 listin na 1 000 osob, na jednoho notáře pak v průměru 376 sepsaných listin za rok. Tento výsledek „hledíce k vysokým taxám a k rozsáhlému jmění, pod správou notářův franc. se nacházejícímu, zajisté příznivým nazvati musíme“, dodal k této informaci uveřejněné v prvním ročníku časopisu Právník Josef Slavíček.

 

Zpět