Intelektuální výzva

Ing. Mgr. Lenka Holíková, notářská kandidátka

a zástupkyně JUDr. Jaroslavy Malé, notářky v Mostě

 

„Znát zákony neznamená držet se jejich slov, ale pochopit jejich účinnost a sílu.“

 

Celsus

 

 

Už dva a půl roku je tomu, kdy vstoupila v život nová civilní legislativa. Ve svých více než 3 000 paragrafech nový občanský zákoník skrývá řadu tajů. Pro právní praktiky ne vždy pochopitelná, pro teoretiky jistě zajímavá a pro zákonodárce zcela jasná ustanovení bývají v odborných diskuzích výkladovými oříšky. Přes zřejmé stanovisko zákonodárce, že na případné bolestivé instituty se nalezne tišící lék v podobě budoucí judikatury, zůstává otázkou, kolik let se na tento aspirin bude čekat a zda vůbec přijde včas.

 

Právo je věda protkaná zákony. Na rozdíl od zákonů matematiky, chemie či fyziky nicméně není exaktní vědou. Její zákony se mění podle politických nálad. Oproti konkurujícím vědám přírodovědeckého spektra se humanitní právo musí vyrovnávat se stále se měnícími vzorci právních institutů a spoléhat pouze na (naštěstí většinou) rigidnější základní zákon. V nastalém chaosu může být orientace velmi těžká a rozumný výklad zákona můžeme považovat za výzvu rovnocennou dobrodružné cestě pro badatele. Při dlouhém studiu nové soukromoprávní legislativy se člověk může dostat až na pokraj zoufalství. Aby se z nastalého šoku nerozložil na jednotky prvočíselné řady, je důležité zachovat klidnou hlavu.

 

Při otevření zákona č. 89/2012 Sb. nás může zaujmout ledacos, některé paragrafy zaujmou svou historickou tematikou (zejména Deklarací nezávislosti USA inspirované přirozené právo brát se o vlastní štěstí v § 3 OZ), některé prozrazují oblíbený literární žánr zákonodárce (jeden za všechny, všichni za jednoho v § 1872 OZ), jiné zase po­ukazují na snahu autora o precizní vyjádření (např. kazuistický § 1279 OZ, který z práva pastvy kromě prasat a drůbeže vylučuje i veškerá ostatní hospodářská zvířata, pokud jsou nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí; a perfekcionistický § 1014 OZ upravující vlastnický režim roje včel, který by omylem vletěl do cizího obsazeného úlu). Ze zákona je cítit vůně zámořských i evropských destinací, protože zákonodárce ve velkém čerpal inspiraci u svých kolegů za hranicemi našich lesů, vod a strání.

Můžeme tak mít manžele s (povětšinou) polským režimem odděleného jmění, kteří budou podnikat v rámci italského rodinného závodu a peníze budou investovat do quebeckého svěřenského fondu. Na stáří mohou zajistit přechod majetku (jejich, ne nikoho cizího) švýcarskou dědickou smlouvou, německým testamentem zaznamenaným starostou obce nebo italským vojenským testamentem. Vůbec v dědickém právu se zákonodárce inspiroval rozličnými zdroji. Ve velkém tak konečně vstoupila v platnost část vládního návrhu občanského zákoníku z roku 1937, modernizující tehdejší úpravu rakouské (v současné době hojně revidované) úpravy dědického práva v ABGB.  Tzv. Quarta Falcidia umožňující, aby testamentárním nebo smluvním dědicům zůstala alespoň čtvrtina dědictví nezatížená odkazy, zase pochází z prazdroje evropského práva, starého Říma. Ze starého občanského zákoníku byla zanechána úprava nabývání pozůstalosti (až na výjimky) k datu úmrtí zůstavitele, protože nebyl obnoven institut ležící pozůstalosti (hereditas iacens), byť na řadě míst OZ s tímto institutem počítá (např. se náklady pohřbu a opatření pohřebiště dle § 114 a též náklady na pořízení soupisu dle § 1686 hradí z pozůstalosti). Též výčet nepominutelných dědiců je shodný s někdejšími neopominutelnými dědici dle staré právní úpravy.

 

Jazyková zdatnost zákonodárce a jeho světovost vytvořila z nového občanského zákoníku kulturně-právní pelmel, který v rámci Evropské unie má konkurenci snad jen v novém rumunském občanském zákoníku, který je v přebírání institutů ze zahraničí též přeborníkem. Otázka, jak bude v praxi aplikace takového díla vypadat, záleží na nás všech. A případné chyby? „Ty také dělají dobrého právníka…“[1]

 

Jeden oblíbený právní blog na své úvodní stránce vyzývá čtenáře, aby zapomněli, že „právo je ‚souborem platných právních norem‘. Skutečné právo je jiný svět: je to intelektuální výzva, kontext, zábava, umění, poslání, život…“ Zákony nikdy nebudou dokonalé, protože je vytvářejí lidé. Je vždy na praxi, aby dala právu život a smysl takový, jaké si právo zaslouží. Právo je nazváno intelektuální výzvou. A ono jí opravdu je.

 

[1]  Kateřina Šimáčková, Od práva toho požadujeme moc, říká ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, rozhovor pro Novinky.cz, dostupný dne 10. 9. 2016 online zde: https://www.novinky.cz/kultura/salon/400913-od-prava-toho-pozadujeme-moc-rika-ustavni-soudkyne-katerina-simackova.html.

Zpět