Vidíme často tendence k právnímu konstruktivismu, tj. snahu normovat něco, co je zbytečné, říká prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
Ústavní soudce a dlouholetý pedagog Právnické fakulty Masarykovy univerzity prof. JUDr. Josef Fiala, CSc., je známý tím, že neposkytuje příliš mnoho rozhovorů. Jsme rádi, že výjimku učinil právě pro časopis českého notářství. Rozhovor s ním uskutečnil čestný prezident Notářské komory ČR JUDr. Martin Foukal.
Vážený pane profesore, jsem opravdu rád, že jste si na čtenáře časopisu českého notářství Ad Notam udělal čas. Jste služebně nejmladším ústavním soudcem, tím jste se stal 17. 12. 2015. Jak jste si na tuto Vaši novou roli za tak krátký čas zvykl? A jak vnímáte úlohu samotného Ústavního soudu v naší společnosti?
Strávil jsem na Ústavním soudu dvacet let jako asistent, jeho atmosféru jsem dlouho znal a dobře jsem věděl, do čeho jdu. Nicméně jako soudce a předseda senátu, kterým jsem se mimochodem stal 14 dní po mém jmenování, mě přesto překvapilo množství práce ústavního soudce a značný nápad případů. Každému jednomu z nich je třeba věnovat dostatek času, aby stěžovatel nenabyl dojmu, že byl odbyt. Za vysokým nápadem případů stojí zejména advokáti, kterých je mnoho, svou práci si považují a jsou zvyklí jít do důsledků. To má mimo jiné za následek, že některé případy mohou být až úsměvné, např. když se k Ústavnímu soudu dostane kauza nezaplaceného jízdného ve výši 18 Kč. Pak se však nelze divit, že více než 90 % podání je odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost.
Co považujete pro práci ústavního soudce za zásadní? Jak se podle Vás bude vyvíjet obsahová náplň Ústavního soudu?
Ústavní soudce musí mít zkušenost, rozvahu a zejména nadhled. Nadhled je podstatný, protože ústavní soudce nemůže posuzovat meritum věci. Toto mně dříve, ještě v roli asistenta, činilo určité potíže. Jako civilista jsem měl tendenci řešit problém z občanskoprávního pohledu, ale od toho je třeba se v roli ústavního soudce oprostit.
Pokud jde o obsahovou náplň Ústavního soudu, ta se přirozeně vyvíjí a vyvíjet bude. V devadesátých letech hrály prim restituce, následně např. problematika odpírání vojenské služby. Nyní bych byl nerad, aby nás čekaly ve větší míře kauzy azylové a spory vycházející z náboženského základu...
Vy jste byl vždy znám jako specialista na právní vztahy k nemovitostem, resp. dnes k nemovitým věcem. V této oblasti přinesl nový občanský zákoník celou řadu zásadních změn. Považujete tuto novou právní úpravu za prospěšnou a za srozumitelnou?
Odpovím Vám konkrétním příkladem: vezměte takové vymezení nemovitých věcí. To s sebou nese celou řadu praktických problémů. Znovuzavedení právní zásady superficies solo cedit (stavba jakožto součást pozemku – pozn. red.) do českého právního řádu je, myslím, krokem zpátky, neboť život a praxe jsou jinde. Vyvstává celá řada otázek, např.: jsou nebo nejsou pozemní komunikace součástí pozemku? Jsou nebo nejsou inženýrské sítě nemovitou věcí? Co je to dočasná stavba? Lze ji zapsat do katastru nemovitostí? V jakém vztahu k ní jsou rozestavěné jednotky? apod. Na nás teď je, abychom je řešili. Tvrdím, že když se připravoval občanský zákoník, absentovala základní příprava a vymezení materiálních předpokladů normotvorby. Já jsem koneckonců znám jako velký kritik tohoto kodexu.
Jaké postavení má, podle Vašeho názoru, české právo v kontextu dnešní Evropy?
Je to jednoduché. Máme národní právo a jsme členy EU. Vliv komunitárního práva je zcela zřejmý. Problémy spočívají v transpozici směrnic, zde bych jako příklad uvedl spotřebitelský úvěr, a v aplikaci nařízení, např. takové náhrady za zpoždění letu. Nicméně, právní integrace je nezbytná.
Ubírá se tedy, z pohledu běžného občana, vývoj práva v Evropě správným směrem? Nevzdaluje se příliš od běžného života?
To souvisí opět s materiálními předpoklady normotvorby. Není přece třeba, abychom regulovali tvar okurek. Vidíme často tendence k právnímu konstruktivismu, tj. snahu normovat něco, co je zbytečné. Přesto odpověď na Vaši otázku nemůže být jednoznačná: někdy se právní úprava životu vzdaluje, někdy mu naopak napomáhá, např. v oblasti ochrany práv spotřebitele a potírání nekalých obchodních praktik.
Vaše jméno je neodmyslitelně spjato s katedrou občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Z Vašich zajímavých přednášek bylo vždy zřejmé, že Vás činnost přednášejícího velmi těší. Nejednou jsme měli možnost prožít s Vámi napínavé chvíle, když jste přednášel notářům a občas položil otázku do publika. Stoupalo napětí, kdo bude vyvolán. Budete se přednáškové činnosti věnovat i nadále?
Zůstal mně dosud úvazek na fakultě, zejm. kvůli akreditacím. Přednáším, učím a zkouším tedy dál, mimochodem, už nezkouším tak přísně jako dříve, ale jsem rád, že už nejsem vedoucím katedry, ulevilo se mi tím od administrativy. Vazbu na fakultu si hodlám zachovat i do budoucna, už jen kvůli kontaktu s mladými lidmi. Pro mne se jedná o zpětnou vazbu, kdy si v kontaktu s nimi neustále ověřuji, zda po těch letech nevykládám nezáživně, nebo dokonce bludy. Pokud studenti na konci přednášky zatleskají, je to pro přednášejícího největší odměna. Zpětná vazba je pro učitele tím nejdůležitějším. Za nás to nebylo, ale dnes se studenti mohou vyjadřovat anonymně k přednášejícím a hodnotí je. S nadsázkou se dříve říkalo, že kdo umí, pracuje, kdo neumí, učí. Já k tomu vždy dodával, že kdo neumí ani učit, ten je ve vedoucí funkci (smích).
Jak vnímáte notářství a notáře? Myslíte si, že notářství plní tu roli preventivní justice?
Pozice soudce, advokáta, exekutora a notáře je odlišná, přičemž, a to vám nechci lichotit, postavení notáře je v systému významné a nezastupitelné. Váš stav vychází z hodnocení těchto profesí v mnoha ohledech nejlépe. Jako jistý problém vidím numerus clausus – není zrovna nejšťastnější, totiž v tom smyslu, že je vás málo.
Máte v sobě něco, co se dá nazvat vášeň pro právo. Co, podle Vás, dnešním právníkům nejvíc chybí a v čem je naopak mladá generace lepší, v čem je její výhoda a její potenciál?
Nevím, zda se dá říct, že mám takový zápal pro právo, původně jsem směřoval na přírodovědeckou fakultu (smích). Pokud jde o současné právníky, zdá se mi, že obecně poněkud chybí historická paměť. My jsme už ve věku, kdy ji máme. Je třeba neustále přihlížet i k minulé právní úpravě, k přechodným ustanovením občanskému zákoníku, tam se ta historická paměť projeví. K tomu bych ještě dodal: čím starší právník, tím by také měl mít vyšší odměnu. Z druhé strany, i mládí má své výhody: za nás nebyla kupříkladu rozšířena možnost studia v zahraničí. Mladí mají spoustu možností, komparace, elán, mohou pracovat s využitím jazykové výbavy třeba v renomovaných advokátních kancelářích.
Pojďme také k něčemu méně odbornému a osobnějšímu. Chci se zeptat, jak trávíte volný čas. Říká se a je to na Vás také vidět, že jste sportovec. Blíží se olympiáda v Riu, jaké sporty budete sledovat a jakým se aktivně věnujete?
Čas na sledování olympijských her si rezervuji, jen mně trochu vadí časový posun, asi budu ponocovat (smích). Já pocházím z vesnice, z chudého kraje Vysočiny. Moc možností, čemu se věnovat, jsme neměli, možná tak fotbalu, volejbalu, nohejbalu. Z nohejbalu mám artrózu, dnes už proto spíše provozuji cykloturistiku a pěší turistiku. Mimochodem, víte, že jsem vrchní revizor turistického značení v ČR? Jedna zajímavost, málokdo také ví, že Klub českých turistů má náš typ turistických značek od roku 2006 zaregistrovaný a chráněný pro celou Evropu a poskytujeme v této souvislosti licenční smlouvy.
I z našeho rozhovoru je zřejmé, že máte velký smysl pro humor. Kdyby lidé měli větší smysl pro legraci, nebylo by nás právníků méně potřeba?
Odpověděl jste si sám. Vše by se dalo řešit s určitým nadhledem a nadsázkou. Když do situace vnesete humorný pohled, třeba i dvě znesvářené strany se nad ni povznesou, vzájemně se pochopí, anebo se stanou jen o něco přístupnějšími. Humor je kořením života.
Vážený pane profesore, děkuji Vám za rozhovor.
JUDr. Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory České republiky, notář v Praze
Foto: Ondřej Hošt
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
• Od 17. 12. 2015 soudce Ústavního soudu.
• Vystudoval Právnickou fakultu UJEP (nynější Masarykova univerzita) v Brně.
• Profesorem pro obor občanské právo byl jmenován v roce 2006.
• V letech 1995–2001 působil jako proděkan Právnické fakulty MU a v letech 2004–2015 jako vedoucí katedry občanského práva.
• Mimo jiné působil jako komerční právník, advokát, člen Legislativní rady vlády, člen rozkladových komisí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, rozhodce Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR
• Přednáší pro odbornou veřejnost.
- Štítky:
- 2016