Vina soudce Brennera
JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
člen redakční rady Ad Notam
Olomoucký advokát a spisovatel Petr Ritter patří k velice plodným autorům beletrie. Jeho románová tvorba, zčásti zpočátku společná zejména s kolegou Petrem Šťastným, se zprvu zaměřila na prostředí advokacie, v posledních letech – ponechám-li stranou zasvěceně napsaný Brodyho testament z oblasti trampingu – přechází do sféry soudnictví. Po románu Proces se soudci Alvina Karra vydal Petr Ritter právě anotovaný román.
Petr Ritter: Vina soudce Brennera
Praha: Nakladatelství Andrej Šťastný, 2016. 207 s. ISBN 978-80-86739-64-9.
Romány Proces se soudci Alvina Karra (2015) a Vina soudce Brennera (2016) se odehrávají v rámci trestního procesu, novější kniha však výrazně akcentuje problematiku soudcovské etiky. Čtenář na první pohled pozná, že autor je advokátem, který se věnuje i trestní agendě, v některých okamžicích má až pocit, že studuje protokol z hlavního líčení. Ritter však v nyní „souzeném případě“ vypráví zajímavý příběh o osudu psychologicky komplikovaného obžalovaného policisty, čímž nechává zároveň nahlédnout i do atmosféry policejní služebny.
Právní zápletka románu se odehrává v rámci zásady in dubio pro reo, etická pak akcentuje otázky soudcovské nezávislosti a nepodjatosti.
Autor, znalý dobře typologie aktérů hlavních líčení, zvolil postavy státního zástupce a advokáta, které samy o sobě za vzorový příklad pro čekatele či advokátní koncipienty stěží poslouží.
Státní zástupce Ton „začínal před lety u policie, kde se hned po nástupu zahryzl do studií a získávání diplomů, což mu do té doby rodiče nechtěli, anebo snad nebyli schopni umožnit. Postupoval tak rychle vzhůru policejní hierarchií, stejně rychle však zjišťoval, že v téhle práci nikdy nedojde pravého uspokojení. Závěrečné zprávy případů považoval za svá autorská díla a působilo mu nesmírné utrpení, když státní zástupci a soudci narušovali jeho konstrukce, ba je někdy úplně odmítali. Neschopen trvale snášet takové ponižování, při první příležitosti od policie odešel. Ve čtyřiceti letech stanul ve funkci státního zástupce na vrcholu svých momentálních tužeb, bylo však jisté, že je jen otázkou času, kdy zamíří opět výš, kde bude mít nad sebou ještě méně lidí mocnějších, než je sám.“ Ton byl považován za „nesmlouvavého protivníka, jehož jediným přijatelným zakončením soudního procesu je dostat obžalovaného za mříže“.
Ustanovený obhájce Vydra byl charakterizován jako zkušený advokát s generální praxí, o němž však soudce věděl, že „v situacích skutku vypjatých se jeho obvyklá razance nečekaně láme a Vydra se proměňuje v neodvážného taktika hledajícího a vítajícího kompromis. Když za Vydrou před lety přišla jedna z Brennerových snach s dotazy na podmínky a právní okolnosti rozvodu – ke kterému se ve skutečnosti ani neschylovalo, šlo jen o přemrštěné dozvuky manželské hádky –, první, co Vydra hned druhý den udělal, bylo, že Brennera navštívil v kanceláři. Nejprve si vynutil příslib důvěrnosti jejich následného rozhovoru, a poté Brennerovi všechno vyprávěl, načež přidal ujištění, že stane-li se z té věci causa, za žádných okolností ji nepřevezme. Raději se tak zpronevěřil vzdálené povinnosti zachovat advokátní tajemství, a navíc obětovat i svůj potenciální případ, než by riskoval udělat si nepřítele, se kterým ho sice nepojí přátelství, ale k němuž se léta chodí a ještě léta bude chodit soudit.“
Do věci nechal pak Petr Ritter vstoupit i předsedu soudu, jemuž na adresu soudce, hodlajícího přes předsedovu intervenci rozhodnout nezávisle, vložil do úst následující slova:
„Jestli jste se rozhodl zůstat naivně neústupný, pak se nedá nic dělat. V soudcovských kruzích budete obdivovaný. Rozumějte – v těch spodních, plebejských soudcovských kruzích. Odtamtud budete slyšet oslavné fanfáry. Věřte mi však: budou to fanfáry na rozloučenou. Zažijte impozantní, mučednický odchod ze scény.“
I z názvu knihy vyplývá, že pointa je v tom, jak soudce obstojí ve své roli. Napsat více z děje by znamenalo pokazit zájemci o četbu prožití a promýšlení zajímavé zápletky. Lze tak již jen doporučit nový Ritterův román k přečtení a na úplný závěr snad dodat až troufalé přání, aby další spisovatelův román alespoň zčásti vstoupil i na půdu notářství.
- Štítky:
- 2016