Některé sporné otázky týkající se druhů podílů v s. r. o. a jejich zápisu do obchodního rejstříku

Mgr. Markéta Šebestová

O druzích podílů v s. r. o. jakožto o žhavé novince, kterou přináší zákon o obchodních korporacích, toho bylo napsáno relativně dost. Autorka však svou pozornost věnuje především sporným otázkám spojeným s touto právní oblastí, na které poukázáno doposud veskrze nebylo, včetně problematiky zápisu různých druhů podílů do obchodního rejstříku.

Úvodem

Na úvod je přínosné čtenáři připomenout, že podstatu druhů podílů lze spatřovat v modifikaci společnických práv a povinností pro toho společníka či společníky, kteří tento druh podílu vlastní, přičemž postavení těchto společníků se tak odlišuje od defaultního režimu založeného zákonem, případně společenskou smlouvou, a to v závislosti na konkrétním druhu podílu.

Sporné otázky

I. Limity tvorby různých druhů podílů

Zásadní spornou otázkou je, zda existují určité hranice, za které společníci již při vytváření různých druhů podílů jít nemohou. Ustanovení § 135 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ či „ZOK“), které jako jedno ze dvou ustanovení druhovost podílu v s. r. o. upravuje, pouze stanoví, že „společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů. Podíly, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je podíl základní.“[1] Tuto právní úpravu je proto možné považovat za velmi stručnou a obecnou, což však dává větší možnosti společníkům při tvorbě různých druhů podílů.

S odkazem na obecné právní principy soukromého práva je však nutno na shora položenou otázku odpovědět kladně. Limitaci při autonomní tvorbě práva společníky (v tomto smyslu konkrétně různých druhů podílů) představují kogentní ustanovení ZOK a zásady obsažené v § 212 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či „OZ“), tedy zásada rovnosti společníků a zásada zákazu zneužití hlasovacího práva.

A) Kogentní ustanovení ZOK

Značně problematickým limitem tvorby různých druhů podílů jsou kogentní ustanovení ZOK, což pramení zejména z pochybností o tom, která ustanovení ZOK jsou vlastně kogentní a která nikoliv. Východiskem pro určení povahy daného ustanovení je § 1 odst. 2 OZ, podle kterého se osoby mohou od zákona odchýlit, pokud to zákon nezakazuje; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

Kritériem pro stanovení, zda se jedná o normu kogentní či dispozitivní, je tak výslovný zákaz ujednání práv a povinností mezi osobami odchylně od zákona.[2]^,[3] Dobré mravy, veřejný pořádek a úprava statusu osob mají totiž sloužit k posuzování obsahu právního jednání, a to případ od případu, nikoliv jako korektivy pro posuzování kogentnosti jednotlivých zákonných ustanovení (tyto zájmy by bylo možné považovat za korektivy posuzování kogentnosti jen v případě, kdy by jakákoliv dohoda, která by se od nich odchýlila, byla s nimi v rozporu ).[4]

Proto tedy u norem, které zákaz odchylného jednání neobsahují, bude nutno interpretací zjistit, zda jsou kogentní či ne, a vzít přitom v úvahu především účel, který tato norma sleduje.[5] V souvislosti s tvorbou různých druhů podílů bude v popředí figurovat zejména ochrana veřejného pořádku, třetích osob a práv a povinností společníka, a proto normy, jejichž účelem je ochrana těchto zájmů, bude nutno považovat za kogentní.[6]

Veřejný pořádek v sobě zahrnuje organizační strukturu korporace, konstituování jednotlivých orgánů, určení jejich pravomocí a vztahů mezi nimi apod.[7] Tato základní pravidla pro fungování korporací tak nebude možné dle libosti společníků měnit (pokud jim to zákon výslovně neumožňuje jako např. při fakultativním zřízení dozorčí rady dle § 201 odst. 1 ZOK) a vytvářet v rozporu s nimi různé druhy podílů. Příkladem „zakázaného“ druhu podílu by mohl být podíl, se kterým je spojeno jednatelství ve společnosti.

Obdobná a v mnohém se s veřejným pořádkem prolínající je ochrana práv třetích osob, zejména věřitelů. V souvislosti s tímto bude nutno za kogentní považovat především normy upravující rozsah odpovědnosti společníků za závazky společnosti, pravidla jednání vůči třetím osobám, a především normy směřující k ochraně majetku společnosti zahrnující otázky zvyšování a snižování ZK, splácení vkladů, vyplácení podílu na zisku apod.[8] Příkladem nepřípustného druhu podílu je podíl, se kterým je spojeno právo na vyplacení podílu na zisku v rozporu s ochrannými pravidly pro výplatu podílu na zisku dle § 161 odst. 4 ZOK.

Rovněž je důležitá ochrana jednotlivých společníků, jejichž postavení může být jednotlivými druhy podílů oslabeno, ale nesmí být narušena samotná podstata institutu společnosti.[9] Jelikož smyslem každé kapitálové společnosti je vykazování zisku a zhodnocování investice společníků, autorka má za to, že podíl, s nímž není spojeno právo na podíl na zisku, je nepřípustný.

B) Zásada rovnosti společníků a zásada zákazu zneužití hlasovacího práva

Nepozorný čtenář by mohl stricto sensu tvrdit, že zásada rovnosti společníků narušuje samotnou koncepci různých druhů podílů, když jsou tak některým společníkům přiznána práva či povinnosti, kterými jiní společníci nedisponují. Ustanovení § 212 odst. 1 OZ však stanoví, že se nesmí jednat o bezdůvodné zvýhodnění ani znevýhodnění. Autorka je proto toho názoru, že výhoda či nevýhoda poskytnutá na základě daného druhu podílu bude muset být vzhledem k ostatním společníkům určitým způsobem kompenzována. Prakticky si tak dovede představit, že by vznikaly druhy podílů, které v sobě obsahují jak určitou výhodu (např. právo na přednostní podíl na zisku), tak nevýhodu (obligatorní příplatkovou povinnost) zároveň, čímž by zůstalo postavení tohoto společníka v relativní rovnováze ve srovnání s postavením ostatních společníků. Druhou možností by bylo vytvoření několika druhů podílů ve společnosti, kdy by každý druh podílu zvýhodňoval (popř. znevýhodňoval) jeho vlastníka. Žádný ze společníků by tedy ve srovnání s ostatními znevýhodněn nebyl (kupříkladu jeden druh by svou výhodu směřoval do oblasti řízení společnosti, jiný do oblasti výnosových práv).

Co se týče druhé zásady, nejprve je nutno podotknout, že zákaz zneužití hlasovacího práva se vztahuje jak na zneužití hlasu většiny či menšiny, tak zneužití hlasovacího práva jak na valné hromadě, tak mimo ni.[10] Autorka má však za to, že její vliv na konstrukce různých druhů podílů není tak značný jako u předcházející zásady, a to z následujícího důvodu: samotné vytvoření druhu podílu, který v sobě obsahuje kupříkladu zvýšený počet hlasů při hlasování na valné hromadě, či dokonce právo veta, není v zásadě nepřípustné při respektu ostatních limitů tvorby různých druhů podílů. Až teprve v případě zneužití tohoto hlasovacího práva například ve formě blokace rozhodování valné hromady by mohl soud rozhodnout tak, že k hlasu tohoto člena nelze pro takový případ přihlížet.[11]

Závěrem této podkapitoly je vhodné připomenout, že generalizace ohledně porušení jmenovaných zásad je téměř zbytečná, jelikož toto je nutno vždy zkoumat in concreto s ohledem na vnitřní poměry ve společnosti.

II. Vliv druhů podílů na zvyšování základního kapitálu peněžitými vklady

Ne zcela jasnou roli druhů podílů spatřuje autorka v souvislosti se zvyšováním základního kapitálu (dále také jen „ZK“) peněžitými vklady.

Základní zásadou ovládající proces zvyšování základního kapitálu je princip zachování dosavadních poměrů ve společnosti, přičemž výrazem tohoto principu je existence přednostního práva společníků k účasti na zvýšení ZK, pokud se zvyšuje peněžitými vklady, a to v poměru podle výše svých dosavadních podílů, neurčí-li dohoda společníků jinak. Jednoduše řečeno, společníci mají mít možnost zachovat si fixní podíl na společnosti i přesto, že bude zvyšován základní kapitál.[12] Pokud však ve společnosti figurují různé druhy podílů, se kterými jsou spojena rozličná práva a povinnosti a tyto jsou ještě případně kvantifikovány odlišně od velikosti podílu, je situace značně ztížena. Ideálně bude na takový případ pamatovat společenská smlouva a v souladu s § 220 odst. 3 ZOK bude určen poměr, v jakém jsou společníci oprávněni převzít vkladovou povinnost s ohledem na různé druhy podílů.

Problém však nastane v případě absence takového ustanovení společenské smlouvy. Dle § 220 odst. 2 ZOK má být v takové situaci aplikováno pravidlo, podle kterého se společníci účastní na zvyšování ZK podle výše svých podílů. Bezohledným použitím tohoto ustanovení by však mohlo dojít k nežádoucím zásahům, kdy by někteří společníci byli oproti ostatním nepatřičně zvýhodněni, případně znevýhodněni. J. Pokorná se v tomto ohledu domnívá, že by tato situace měla být řešena v usnesení valné hromady, kde by bylo přesně specifikováno, v jakých poměrech se částka zvýšení rozloží mezi společníky, a to s ohledem na existující druhy, s čímž se autorka ztotožňuje. Jelikož je toto rozhodnutí o zvýšení ZK rozhodnutím o změně společenské smlouvy, které se dotýká všech společníků, bude zapotřebí k jeho přijetí dle § 171 odst. 2 ZOK souhlas všech společníků.[13]

Při konstituování různých druhů podílů proto autorka potenciálním společníkům doporučuje promyslet i tento aspekt ve společenské smlouvě, jelikož je zřejmé, že následné řešení problému a nalezení dohody ohledně rozvržení přednostního práva k účasti na zvýšení ZK v souvislosti s diferencovanou „důležitostí“ jednotlivých druhů podílů nebude vůbec jednoduché.

III. Spojování podílů

Další zákonodárcem nezohledněnou situací v souvislosti s druhy podílů je jejich spojování. Předpokládejme, že společenská smlouva výslovně nepřipouští mnohost podílů dle § 135 odst. 2 ZOK, a tedy v případě, že společník nabude další podíl v takové společnosti, tyto podíly samovolně srostou, tak jak tomu bylo za účinnosti obchodního zákoníku.

Spojování zvláštních druhů podílů, avšak stejného druhu, nebude dělat potíže (kupříkladu spojení podílů s přednostním právem na zisk ve výši 10 % a 20 % nebo spojení podílů s obligatorní příplatkovou povinnosti v určité výši).

Při spojování zvláštních podílů různých druhů se ale situa­ce značně komplikuje. Spojením podílů různých druhů by došlo de facto ke vzniku nového druhu podílu, jelikož by se v tomto druhu kumulovala zvláštní práva a zvláštní povinnosti ze spojujících se podílů, přestože jediným možným způsobem, jak konstituovat nový druh podílu v existující společnosti, je změna společenské smlouvy. Takový převod nebo přechod bychom proto posoudili jako jednání in fraudem legis dle § 580 odst. 2 OZ, a tedy za absolutně neplatné.

Zápisy druhů podílů do obchodního rejstříku

Obchodní rejstřík, jakožto jeden z veřejných rejstříků, hraje ve světě obchodních korporací nezastupitelnou roli, a to zejména pro třetí osoby, které z něj čerpají informace o jednotlivých společnostech. Ve vztahu k různým druhům podílů platí, že dle § 48 odst. 1 písm. j) zák. č. 304/2013, o veřejných rejstřících (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“ či „ZVR“), se „u společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku zapíše druh podílu a popis práv a povinností s ním spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin“.

I. Jakým způsobem tedy zapisovat?

Jak bylo výše uvedeno, prvním požadavkem pro zápis druhu podílu je pojmenování tohoto druhu podílu. Dle komentářové literatury lze „označení provést buď číslem, písmenem, nebo slovy“.[14] Označení číslem nebo písmenem s sebou nenese žádné komplikace. Co se týče slovního označení, autorka má za to, že pravděpodobně nejčastěji bude druh podílu označen podle jeho hlavní výhody (popř. nevýhody). Tak tomu bude např. u podílu s přednostním právem na podíl na zisku či podílu s obligatorní příplatkovou povinností. Toto pojmenování však nemusí být vždy jednoduché, jelikož v jednom druhu podílu může být kumulováno zároveň několik výhod, případně nevýhod. Další alternativou by tak mohlo být označení druhu podílu podle toho, pro jaký typ společníka bude tento druh určen. Příkladem by mohl být „investorský“ podíl, se kterým by bylo spojeno přednostní právo na podíl na zisku a zároveň snížen počet hlasů při hlasování na valné hromadě. Spíše raritou by pak bylo označení druhu, který by byl „ušitý na míru“ danému společníkovi, přímo podle něj. Hovořili bychom kupříkladu o „Novákově“ podílu.

Exaktní popis práv a povinností může být mnohdy sám o sobě velmi složitý, a proto jeho zachycení v obchodním rejstříku může působit spíše protichůdně. Elegantnější cestou by tak byl zápis druhu podílu s odkazem na příslušné ustanovení společenské smlouvy, která je v aktuálním znění přiložena ve sbírce listin, jak navrhuje výše citované zákonné ustanovení.[15]

II. Je potřeba zapisovat údaj o základním druhu podílu?

Nejednotně se zapisující orgány staví k problematice nezbytnosti intabulace údaje o základním druhu podílu do obchodního rejstříku. Základní podíl je definován v § 135 odst. 1 ZOK jako podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti.[16]

Příznivci zápisu poukazují na analogii ve vztahu ke kmenovým akciím, které se do obchodního rejstříku zapisují a jejichž podstata je stejná jako základních podílů. Dále je zdůrazňována ochrana zahraničních třetích osob, které nevědí, co znamená, pokud u údaje o druhu podílu nebude nic uvedeno.[17] V souvislosti s tím je možno připomenout rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. 11. 1974 ve věci C-32/74, Friedrich Haaga GmbH. Tato společnost se sídlem ve Stuttgartu měla jediného společníka a jednatele. Německý rejstříkový soud však odmítl zapsat údaj o tom, že jediný jednatel jedná jménem společnosti samostatně, neboť z ustanovení platného německého práva jednoznačně plyne, že má-li společnost jediného jednatele, jedná jménem společnosti samostatně. Soudní dvůr EU však vyslovil opačný závěr s tím, že v souvislosti s rostoucí intenzitou zahraničního obchodu, tvorbou společného trhu a v zájmu právní jistoty ve vztazích s mezinárodním prvkem je důležité, aby každá osoba, která chce vstoupit do právního vztahu se subjektem se sídlem v jiném členském státě, byla schopna lehce získat základní informace o tomto subjektu včetně oprávnění jednotlivých osob tento subjekt zastupovat. Tyto relevantní informace by měly být výslovně a přesně obsaženy v oficiálních registrech (v našem případě obchodním rejstříku), přestože určitá informace automaticky vyplývá z národního právního řádu, či se může zdát jako samozřejmá. Po třetích osobách totiž nelze požadovat plnou znalost zahraničního právního řádu, který se v daném právním vztahu uplatňuje.

Odpůrci zapisování základních podílů do obchodního rejstříku odkazují především na teleologický výklad, kdy účelem zápisu druhu podílu má být zajištění informovanosti třetích osob o tom, jaká zvláštní práva a jaké zvláštní povinnosti jsou s podíly vydané určitou společností spojeny. Informace o tom, že nebyl vydán jiný druh podílu než podíl základní, je považována pro třetí osoby za nepodstatnou, a tedy nadbytečnou. Je tak možné počítat s tím, že pokud není v obchodním rejstříku údaj o druhu podílu vyplněn, společnost vydala toliko základní podíly. Vyjma teleologického výkladu je tento postoj obhajován také systematickým výkladem, kdy v souladu s § 48 odst. 1 písm. j) ZVR se u společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku zapíše druh podílu a popis práv a povinností s ním spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin. Z toho je pak možné dovodit záměr zákonodárce, že do obchodního rejstříku se má zapsat údaj o druhu podílu jen tehdy, připouští-li společenská smlouva vznik různých druhů podílů, jelikož přepisování zákonného ustanovení § 135 odst. 1 ZOK o základním druhu podílů se jeví jako nesmyslné.

Tento názor byl podpořen relativně čerstvým stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2015, k některým otázkám zápisů obchodních korporacích do obchodního rejstříku, a proto pokládá autorka shora zmíněný postoj pro praxi za směrodatný. Otázkou však zůstává, zda by v budoucnosti v případě rozhodování konkrétního případu Soudním dvorem EU nebylo nakonec dáno za pravdu příznivcům zápisu údaje o základním druhu podílu.

Závěr

S odkazem na shora uvedené je zřejmé, že s problematikou různých druhů podílů je spojeno ještě mnoho nezodpovězených otázek, na které odpovědi přinese s jistotou až judikatura. Obecně má však autorka za to, že vnesení možnosti tvorby různých druhů podílů lze označit za krok kupředu, kterým české obchodní právo zvýšilo svou konkurenceschopnost v porovnání s ostatními evropskými jurisdikcemi a společníkům umožnilo ještě více individua­lizovat poměry ve společnosti a zefektivnit její chod dle jejich představ.

• Štítky:
• 2016