Notářství v Německu

JUDr. Daniela Machová, notářská kandidátka JUDr. Heleny Divišové, notářky se sídlem v Hradci Králové, členka Mezinárodní komise prezidia Notářské komory České republiky

Vážený pane prezidente, nejprve bych Vám chtěla poděkovat za to, že jste si našel čas na rozhovor pro časopis českého notářství. Než jste byl zvolen do funkce prezidenta BNK, pracoval jste po mnoho let jako vedoucí manažer Spolkové notářské komory. Co tato pozice znamená v organizaci Komory a za co jsou vedoucí pracovníci Komory odpovědní?

Činnost vedoucího pracovníka Komory je velmi různorodá. U vedoucího manažera se sbíhají všechny nitky: Musí mít velmi dobrý přehled o veškerém dění v Komoře, což zahrnuje monitorování politických materiálů s potenciálním dopadem na notářství jak v Berlíně, tak v Bruselu, stejně jako sledování služeb pro jednotlivé notáře. Za mého působení v pozici vedoucího manažera Komory byly mimo jiné započaty projekty, které mají v současné době velký význam a usnadňují život právnické i neprávnické veřejnosti. Patří mezi ně Centrální evidence závětí a Centrální registr předběžných prohlášení pro případ nezpůsobilosti. Oba registry jsou zastřešovány Spolkovou notářskou komorou. Tyto registry mají na svědomí také rostoucí počet zaměstnanců Komory, jichž je v současné době asi sto.

Každý z vedoucích pracovníků Komory má na starosti samostatnou oblast, za kterou je zodpovědný. Vedoucí manažer Komory potom také pravidelně vystupuje na veřejnosti vedle prezidenta Komory jako zástupce Spolkové notářské komory, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni.

Ještě předtím, než jste se stal vedoucím manažerem Komory, jste studoval na Harvardu. Bylo to hodně odlišné od studií v Německu? Čeho si na této zkušenosti ceníte nejvíce?

Také pro notáře je důležité podívat se za hranice a seznámit se blíže s jinými právními systémy. Vzhledem k tomu, že i Evropská unie se opakovaně zaměřuje na americký systém, byl pobyt ve Spojených státech nasnadě. Místní systém vzdělávání, ale i filozofie práva se v některých případech velmi liší od našich kontinentálně-evropských představ. Zatímco my se snažíme o to, aby se preventivní právní péčí zabránilo vzniku škody, a systematicky chráníme slabší strany, v americkém systému je nahlíženo na náhradu škody jako na trest a v zásadě dostačující prostředek kompenzace, který uvaluje na jednu stranu kontraktu větší odpovědnost při uzavírání smluv, jež by jinak zatěžovala slabší stranu.

Velmi zajímavým institutem, jímž by se mohli inspirovat čeští notáři, je Německý notářský institut, který slouží jako poradní orgán pro německé notáře a notářky. Jak byl tento institut zřízen a jak přesně funguje?

Německý notářský institut (DNotI) ve Würzburgu byl založen v roce 1993 jako vědecká instituce Spolkové notářské komory pro poradenství notářské praxi. DNotI má specializovaná oddělení ve všech právních oblastech (obchodního, korporátního a daňového práva, dědického a rodinného práva a mezinárodního práva soukromého), jež jsou zčásti obsazena notářskými kandidáty, kteří jsou jmenováni na omezenou dobu a přispívají svými zkušenostmi z praxe. Každý německý notář, který ve své praxi narazí na zvláště složitý nebo nezvyklý právní problém, může případ konzultovat s notářským institutem. DNotI potom v krátkém časovém horizontu (v naléhavých případech i telefonicky) vydá právní posudek. Dokonce i požadavky na použití cizího práva, mohou být, zejména díky rozsáhlé knihovně a spolupráci se zahraničními akademickými institucemi, zvláště pak zahraničními notářskými ústavy, zodpovídány rychle a kompetentně. Za rok projde Německým notářským institutem 8000 žádostí. Vybrané posudky a odpovědi umisťuje DNotI anonymně v databázi, jež je přístupná všem německým notářům a která je v současnosti díky své vysoké odborné kvalitě a velkému praktickému zaměření na právní otázky notářské praxe, prvním místem, na který se notáři obrací. Krom toho DNotI posílá notářům na vyžádání odbornou literaturu a informuje notářskou praxi jednou za čtrnáct dnů prostřednictvím zpravodaje o relevantních stanoviscích, rozsudcích, knihách a vzdělávacích kurzech, které také DNotI sám periodicky nabízí. Tímto způsobem Spolková notářská komora významně přispívá k zajištění kvality notářských služeb a zvyšování úrovně odborné praxe.

Spolková notářská komora spolupracuje mimo jiné s Německým fondem pro mezinárodní právní spolupráci (IRZ-Stiftung). Jak tato spolupráce probíhá?

Spolková notářská komora je členem spolku IRZ. Z tohoto členství se rozvinula dlouholetá úspěšná spolupráce. Za zmínku určitě stojí od roku 2000 společně organizovaná multilaterální stáž pro notáře. Tento hospitační program umožňuje každý rok vybraným notářům a notářským kandidátům z východní a jihovýchodní Evropy a Turecka s dostatečnou znalostí němčiny účast na týdenním úvodu do německého právního systému a zahrnuje rovněž stáž v německé notářské kanceláři. Tímto způsobem účastníkům nabízí přímý pohled do německé notářské praxe. Stáž je velmi zajímavá také pro místní notáře a těší se dlouhodobě velké oblibě. Spolková notářská komora spolupracuje úzce s IRZ-Stiftung rovněž na dalších projektech rozvoje práva ve státech jižní a východní Evropy a v severní Africe. To se děje prostřednictvím vysílání přednášejících na vzdělávací konference nebo vydáváním stanovisek k zamýšlené legislativě.

Jaké reformy zažilo německé notářství v posledních letech? V České republice je v současné době znatelný trend k úlevě zátěže soudů. Toto je také diskutované téma v Německu. Jaké jsou další úkoly, které by podle Vás mohli převzít notáři?

V posledních letech došlo v Německu k několika reformám, které se přímo dotýkají notářské činnosti. Především byl v roce 2013 revidován předpis o notářských poplatcích a byl přijat nový zákon o soudních a notářských poplatcích (GNotKG – das Gerichts- und Notarkostengesetz). Shrnutí notářských a soudních poplatků v jednom zákoně se sdílenými obecnými pravidly zdůrazňuje postavení notáře jakožto svrchovaného orgánu preventivní justice, který je začleněn do soudní organizace.

Za zmínku také stojí další posílení ochrany spotřebitele při sepisování notářských zápisů. Vzhledem k postavení notáře jakožto orgánu preventivní justice je ochrana spotřebitelů důležitým úkolem notářské činnosti. Ochrana spotřebitele je zajištěna nejen požadavkem formy notářského zápisu pro určitá právní jednání, ale také samotným procesem notářského osvědčení. V této souvislosti zakotvuje tzv. Beurkundungsgesetz (zákon o notářském osvědčení) výslovně povinnost notáře postupovat při sepisu notářského zápisu tak, aby slabší účastník nebyl znevýhodněn. Zejména v případě spotřebitelských smluv, tzn. smluv uzavíraných mezi spotřebitelem a podnikatelem, bylo stanoveno, že notář by měl působit na to, aby právní prohlášení spotřebitele byla učiněná osobně spotřebitelem nebo jeho důvěrníkem, a aby měl spotřebitel dostatečnou příležitost seznámit se s předmětem notářského osvědčení; u určitých smluv, především smluv o zcizení nemovitosti, by měl spotřebitel dostat návrh kupní smlouvy nejméně dva týdny před sepisem notářského zápisu, tak, aby měl dostatek času seznámit se s obsahem smlouvy.

Odlehčení soudnictví je v Německu diskutovanou otázkou. Jako orgán dobrovolného výkonu spravedlnosti notář již v současné době k odlehčení soudů podstatně přispívá. Sepisováním listin s vysokou právní jistotou a vyšší důkazní sílou působí notář k předcházení sporů z právních vztahů. Krom toho plní notář také důležitou funkci při zápisech do obchodního rejstříku a pozemkové knihy. Zajištění správného podání návrhu příslušnému orgánu, výběr a elektronické zpracování relevantních dat nestranným odborníkem přispívá k tomu, že moderní právní transakce jsou komplexně zaznamenány a potřebná data jsou rychle a bezproblémově zapsána v příslušném rejstříku. Pouze spolehlivé ověření totožnosti účastníků, důkazní zaprotokolování jejich právních prohlášení a preventivní právní přezkum ujednání zachycených v notářském zápise poskytují potřebné základy pro správné a úplné zápisy do rejstříku. K přenosu dalších kompetencí soudů na notáře dochází prostřednictvím spolkového zákonodárce v oblasti návrhů na vydání dědického osvědčení stejně jako návrhů na vydání Evropského dědického osvědčení. Spolkové země mohou tuto kompetenci přenést zcela na notáře, aby tak zmírnily zatížení soudů.

Němečtí notáři a notářky mají mnoho kompetencí v oblasti převodu nemovitostí. Notářská kancelář by měla fungovat jako „one-stop-shop“. Jak převod nemovitostí v Německu probíhá?

Notář po sepsání smlouvy o prodeji nemovitosti ve formě notářského zápisu přebírá veškeré navazující úkoly a úkony vůči úřadům. Strany smlouvy tak ušetří administrativní zátěže spojené s převodem nemovitosti. Zejména podání daňového přiznání příslušným daňovým orgánům (finančnímu úřadu pro darovací daň nebo daň z nabytí nemovitosti) a získání příslušného pro převod vlastnictví nutného potvrzení o úhradě daní. Notář rovněž plní veškeré další zákonné oznamovací a ohlašovací povinnosti, obstará potřebná úřední povolení a prohlášení o předkupních věcných právech. Nakonec zastupuje účastníky smlouvy v registračním řízení (zejména podává návrh na zápis a výmaz jménem účastníků). Tím německý notář poskytuje stranám kupní smlouvy všestrannou podporu.

Preventivní prohlášení pro případ vlastní nezpůsobilosti, preventivní plné moci, prohlášení o ustanovení opatrovníka a prohlášení pro případ nemoci jsou v Německu dlouhodobě populární. V České republice máme obdobný právní institut teprve od začátku loňského roku. Jsou tato prohlášení sepisována většinou ve formě notářského zápisu nebo upřednostňuje většina lidí formu soukromé listiny? Jak vypadá samotný proces ustanovení zástupce?

Tato pořízení jsou často sepisována ve formě notářského zápisu. Přibližně devět z deseti prohlášení registrovaných v Centrálním registru předběžných prohlášení pro případ nezpůsobilosti Spolkové notářské komory je notářsky osvědčených. Ačkoli podle německého práva není forma notářského zápisu v zásadě vyžadována. Nicméně je třeba poznamenat, že některá právní jednání mohou být prováděna pouze na základě plné moci ve formě notářského zápisu. Zejména při dispozicích s nemovitostmi nemůže být změna zapsána do pozemkového registru bez plné moci ve formě notářského zápisu. Z tohoto důvodu se v každém případě doporučuje zmocnitelům, kteří vlastní nemovitý majetek, sepsat notářsky osvědčenou plnou moc. Účast notáře poskytuje i další výhody, které hrají pro mnohé občany rozhodující roli: Notář ověřuje totožnost a svéprávnost účastníka, proto se notářský zápis v právních vztazích těší větší důvěře. Dále notář sepisuje listinu v souladu se zákonem dle individuálního přání klienta a poučuje ho o právních důsledcích listiny. Vedle toho povinnost dlouhodobé archivace listin notářem a registrace pořízení v Centrálním registru předběžných prohlášení pro případ nezpůsobilosti BNK zajišťuje jejich dohledatelnost za všech okolností. Díky zákonem stanovenému systému notářských poplatků, které se počítají z hodnoty úkonu, je přístup k notáři zaručen také méně majetným občanům.

V procesu jmenování zástupce je třeba rozlišovat mezi tzv. preventivní plnou mocí a prohlášením o opatrovnictví. Zatímco v preventivní plné moci zmocnitel sám bezprostředně ustanoví zmocněnce, v prohlášení o opatrovnictví pouze určí osobu, která má být opatrovnickým soudem určena jako opatrovník. V případě prohlášení o ustanovení opatrovníka je v zásadě potřeba součinnosti opatrovnického soudu.

Zvláštností německého korporátního práva je tzv. Unternehmergesellschaft (UG). Jaká jsou specifika této právní formy? Je využívána častěji než normální společnost s ručením omezeným? Jaký druh podnikatelů upřednostňuje tuto formu?

Podnikatelská společnost (UG) dle § 5a GmbHG vznikla v roce 2008 jako německý protějšek anglické společnosti „Limited“. Cílem bylo zejména usnadnit zakládání společností, aniž by se podnikatelé museli uchýlit ke komplikované a pochybné formě „Limited“. Podnikatelská společnost je variace společnosti s ručením omezeným (GmbH) a do značné míry se řídí právními předpisy platnými pro společnosti s ručením omezeným. Nicméně v kritických bodech existují rozdíly: UG nemá minimální základní kapitál (v GmbH činí minimální základní kapitál 25 000 euro). Stejně jako při zakládání GmbH je při založení UG nutný notářský zápis. Přitom je ale založení za použití vzorové zakladatelské listiny UG cenově zvýhodněno. Na rozdíl od GmbH jsou zakladatelé povinni složit základní kapitál při založení UG v plné výši v hotovosti. S cílem postupně vynutit zvýšení vlastního kapitálu zákon omezuje rozdělení a výplatu zisků společnosti: Čtvrtina zisku se musí povinně odvést do zákonného rezervního fondu. Ke zvýšení ochrany při právních transakcích musí být společnost označena dodatkem „UG (ručení omezené)“ nebo „podnikatelská společnost (ručení omezené)“. Po zvýšení základního kapitálu na 25 000 euro (k tomu obvykle nedochází z povinně ukládaných prostředků v rezervním fondu), se UG stane standardní GmbH. Zvláštní pravidla platná pro UG se pro ni nadále nepoužijí. Obchodní firmu si může společnost ponechat. Statisticky má UG daleko k titulu nejpopulárnější německé firmy. A to nejen kvůli vyšší důvěře, které se těší GmbH, a to zejména z důvodu vyššího základního kapitálu. Podnikatelské společnosti jsou v Německu využívány hlavně zakladateli, kteří nemohou splatit vklad 12 500 euro do základního kapitálu GmbH. Tento podnikatelský profil může být také důvodem, proč mnoho UG nepřekročí ani první etapu založení, protože zakladatelé často nezaplatí soudní poplatky za registraci společnosti do obchodního rejstříku. Dokonce i po zápisu do obchodního rejstříku je mnoho UG během krátké doby zrušeno vzhledem k nedostatku minimálního kapitálu často v důsledku platební neschopnosti, nebo proto, že neměly dobře promyšlený podnikatelský záměr. Konečně bývá forma UG také používána v některých případech, kdy je třeba dosáhnout zdání podnikatelské nezávislosti s cílem obcházet sociální a pracovněprávní předpisy.

Německo je etnicky velmi pestré. Máte již nějaké zkušenosti s nařízením (EU) č. 650/2012 (nařízení o dědictví) a evropským dědickým osvědčením?

Dědické nařízení ovlivňuje sepisování notářských zápisů již od roku 2012. Kolizní normy nařízení o dědictví, od 17. srpna 2015 bezprostředně použitelné, tedy již nějakou dobu vrhají svůj stín na naši práci. Osobně zatím žádnou zkušenost s žádostí o vydání evropského dědického osvědčení nemám. Zatím mi ani nebyla žádná žádost na vydání dědického osvědčení předložena. Myslím ale, že první případ na sebe nedá dlouho čekat. Většině občanů se musí ale nejprve existence tohoto osvědčení dostat do povědomí. A toto je práce pro právníky a zejména pro nás notáře.

Pro Německo bude právní situace nastolená nařízením o dědictví poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že dříve platné mezinárodní právo soukromé odkazovalo na národní právní předpisy zůstavitele, byla aplikace cizího hmotného dědického práva častým úkolem německých notářů při přípravě žádosti o vydání německého dědického osvědčení. V budoucnu by právě základní navázání evropského nařízení o dědictví na právo místa obvyklého pobytu zůstavitele mělo přinést spíše úlevu.

V Německu, na rozdíl např. od Francie či Belgie, není evropské dědické osvědčení (EDO) vydáváno notáři, ale okresními soudy, jež jsou pozůstalostními soudy a které jsou již nyní odpovědné za vydávání německého dědického osvědčení. Jedinou výjimkou jsou notáři Bádenska-Württemberska, kteří na základě přenosu kompetencí na zemské úrovni vykonávají až do 31. 12. 2017 povinnosti pozůstalostních soudů, a zejména vystavují EDO. Obecně jsou notáři odpovědní za osvědčování žádosti o vydání EDO.

Jaké jsou současné výzvy německého a evropského notářství? Jaké jsou Vaše cíle a priority pro příští roky?

V době progresivní digitalizace bude důležité zachovat přísně regulovaný postup notářského osvědčení, tak, aby bylo možné zabezpečit ochranu právní jistoty i v budoucnu. V Německu je notářství lídrem v nových technologiích v oblasti justice a používá elektronické komunikace zejména v interakci s rejstříky. To je cesta, ve které budeme pokračovat, ale jen do té míry, dokud se digitalizace bude zdát rozumná a proveditelná, aniž by byly obětovány základní principy působení notáře při právním jednání.

Další výzvou je zvyšující se internacionalizace a europeizace právních vztahů. Notáři se budou stále častěji potýkat s přeshraničními otázkami. Do budoucna je proto nutné, aby notáři disponovali hlubší znalostí mezinárodního práva soukromého a základní znalostí cizích jurisdikcí. Významně k tomuto přispívají dvoustranné a nadnárodní vzdělávací programy pro notáře, jako např. vzdělávací program CNUE „Notáři pro Evropu, Evropa pro notáře“, který po 14 dobře navštěvovaných seminářích po celé Evropě začíná v roce 2016 své druhé kolo. Jsem obzvláště potěšen, že budeme společně s Notářskou komorou České republiky pořádat vzdělávací seminář o evropském nařízení o dědictví, který se bude konat v Norimberku v červnu roku 2016, a doufám v hojnou účast českých kolegů. Tyto semináře podporují interakci mezi notáři a vznik osobních vztahů, které jsou později přínosné i v profesním životě. Šíření těchto společných vzdělávacích seminářů je proto podle mého názoru důležitým prvkem pro zajištění právní jistoty v přeshraničních situacích.

Vaše funkce ve Spolkové notářské komoře, přednášková činnost a práce ve Vaší notářské kanceláři Vám jistě zaberou spoustu času. Jak trávíte, pane prezidente, rád svůj volný čas?

Nejraději trávím svůj volný čas s rodinou. Kromě toho chodím pravidelně běhat a rád si vychutnám dobrou knihu.

Vážený pane prezidente, mám ještě poslední otázku:  Co Vás vedlo k tomu stát se notářem? Co se Vám na práci notáře líbí nejvíce?

V mé profesi pro mě bylo vždy důležité být v přímém kontaktu s občany. Pestrá právní praxe notáře zaručuje, že každý den přináší nové, zajímavé a náročné úkoly.

Pane prezidente, děkuji Vám za Váš čas a vyčerpávající odpovědi. Budeme se těšit na další výměnu zkušeností s našimi německými kolegy.

• Štítky:
• 2015