Kvantová fyzika a soudní spisy

Mgr. Šimon Klein, notářský koncipient v notářské kanceláři JUDr. Ing. Ondřeje Kličky

 

Kvantová fyzika patří mezi ty fenomény, které je většina běžných smrtelníků schopna vzít na vědomí, nikoli však pochopit. Celá teorie má být založená na myšlence, že „určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované“ (podle Wikipedie). V hodinách fyziky nám tato zajímavá vlastnost byla vysvětlována na elektronech, jejichž energie se též nemění plynule, ale po určitých kvantech, pročež obíhají okolo jádra po určitých drahách, ale nikdy se nevyskytují mezi nimi. K důsledkům kvantové fyziky patří též jevy, jako je Schrödingerova kočka a teorie paralelních realit. O to, jak tyto fascinující fenomény fungují, jsem se přestal zajímat, jakmile mi byl doručen dopis o přijetí ke studiu práv. Možná to však byla chyba.

 

Mezi méně známé kvantové jevy totiž patří kvantová teorie soudních spisů. Že jste o ní neslyšeli? Je to prosté – i koloběh soudních spisů je totiž „kvantovaný“. Má-li např. soudce, nebo třeba notář v jeden okamžik řekněme tři sta živých spisů na starosti, za den stihne jednání či učinit úkon ne více než v sedmi nebo osmi spisech (v průměru řekněme 7,5), pak je jasné, že spis, který opustí pracovní stůl, se na něj opět vrátí za čtyřicet pracovních dnů. Délka celého řízení tedy bude v násobcích dvou měsíců, protože každý spis projde rukama soudce jen jednou za dva měsíce.

 

Praktické důsledky jsou nedozírné. Nejde jen o to, že každé nedopatření či neúplnost v podkladech je náležitě odměněno dvouměsíčním prodlením. Kvantová teorie spisů vyvolává i mnohem záhadnější důsledky, takřka filosofického charakteru.

 

Podobně jako Schrödingerova kočka se spis, do kterého není právě nahlíženo (není pozorován), nutně nachází v tzv. superpozici stavů, tj. ve stavu, kdy na něm pracováno zároveň je a není. Z toho však též nutně plyne, že není-li spis pozorován, může se nacházet na několika místech najednou, ba dokonce v různých stavech a podobách, přičemž však za běžných okolností je jen jedna pro nás přímo pozorovatelná. Jde o takzvanou teorii paralelních spisů.

 

V justiční realitě však existují i mimořádné události, které dokáží otřást samotnou podstatou soudního časoprostoru. V takových případech je teoreticky předvídatelné, že oddělení paralelních realit spisu může být narušeno. Takovou mimořádnou událostí může být například ztráta nebo násilné zničení spisu. Pokud máte po rekonstrukci pocit, že máte v rukou zcela jiný spis, pak vězte, že právě v praxi pozorujete tento zajímavý fyzikální jev.

 

Tím ovšem celá věc není vyčerpána. Pozorný čtenář si jistě všimne, že i soudce nebo notář, který pracuje i nepracuje na všech svých spisech zároveň, musí být na několika místech najednou. Proto není třeba si zoufat, pokud nevíte, kde Vám hlava stojí. V našem oboru je to zcela přirozené.