„Razantní změny, které přinesl do dědického práva občanský zákoník, byly nutné.“
Vážená paní docentko, dovolte, abych Vám poděkoval, že jste si našla čas pro rozhovor pro náš časopis. Stala jste se děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brněnská právnická fakulta se řadí mezi nejprestižnější v České republice a v současné době dokonce v žebříčku kvality předčila Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Udržet úroveň studia je těžký úkol. Jakými prostředky toho chcete dosáhnout?
Dobrý den, děkuji za možnost vést rozhovor s Vámi a děkuji za pochvalu brněnských práv. Souhlasím s Vámi, že Právnická fakulta MU v Brně patří svou kvalitou výuky k nejprestižnějším právnickým fakultám v ČR, i když osobně vnímám všechny ty žebříčky kvality výuky v různých médiích se značnou rezervou. Naše fakulta staví již dlouhodobě především na kvalitní seminární výuce, která je založena na malém počtu studentů v seminářích, např. v prvním a druhém ročníku je limit pro seminární skupinu pouze dvacet studentů, takže práce je na seminářích vedena poměrně individuálním způsobem. Dále pak se snažíme již dlouhodobě rozvíjet praktickou složku výuky, ať už jde o různé druhy právních praxí, zde využíváme mimo jiné také okolnost, že Brno je město soudů, ale také nabízíme studentům právní kliniky např. s dTestem, ale i např. právní kliniku uprchlického práva, která se mimo jiné také realizuje přímo v Zastávce u Brna v uprchlickém táboře. Praktickou složku výuky chceme dále rozvíjet, systematizovat a zkvalitňovat, a nabízet širší možnost studentům, jak si „právo osahat v praxi“.
Souhlasím s Vámi, že udržet a rozvinout vysoký standard výuky je náročný úkol. Zastávám názor, že kvalitě výuky ještě napomůže určitá míra internacionalizace výuky, která spočívá např. v kurzech či školách práva jiných členských států EU, které pomohou studentům získat širší přehled a nadhled. V současné době např. připravujeme kurz rakouského soukromého práva, který by měl studenty seznamovat se základními instituty soukromého práva v Rakousku, a který bude přednášen v němčině odborníky z rakouských právnických fakult. První semestr výuky bude zacílen na obecnou část soukromého práva a na věcná práva, v druhém semestru se studenti zaměří na závazky ex contractu a ex delictu. Vedle toho se snažíme nabídnout množství povinně volitelných předmětů tematicky zaměřených, přednášených v angličtině zahraničními lektory.
Rovněž se zabýváme otázkou zkvalitnění doktorského studia, které bychom rádi postavili na individualizovaném přístupu, tj. na individuálním růstu doktoranda, který spočívá v osobním kontaktu a práci se školitelem, což je samozřejmě možné jen v případě, že školitel má pouze malý počet doktorandů. Rádi bychom rovněž otevřeli, a to v rámci celouniverzitního programu PhD School, další obory doktorského studia v anglickém jazyce. První vlaštovkou by měl být program Transitional Jurisprudence, který připravujeme ve spolupráci s Ústavem státu a práva Akademie věd ČR, a ve kterém by mohli studenti studovat tři obory „Transitional Jurisprudence“, „Comparative Company, Foundation and Trust Law“ a „Intellectual Property Law“.
V loňském roce jste se stala docentkou pro obor občanského práva. Právě obor občanského práva doznal v blízké minulosti zásadní změny. Do současné doby se výklad nového občanského zákoníku neustálil. Literatura je zatím kusá. Jak se s tímto problémem vypořádáváte při výuce na právnické fakultě?
Ano, nový občanský zákoník přinesl pro náš obor zásadní změny, výklad je neustálený, literatura kusá. Na druhou stranu chápu přijetí nového občanského zákoníku jako určitou výzvu a možnost růstu celého oboru. My, civilisté, máme šanci zamyslet se nad naším oborem a jeho fundamentem z nového úhlu či možná spíše staronového úhlu pohledu. Moje habilitační práce byla např. postavena na komparaci pojetí odpovědnosti za vady v OZ a odpovědnosti za vady v NOZ, resp. právech z vadného plnění v NOZ. Obecně např. nové pojetí splnění dluhu, dle mého názoru opouštějící Švestkovu teorii o modifikaci primárního práva, zásadním způsobem mění právně teoretické pojetí závazkového práva. Je možné např. navázat na teorie o primárním a sekundárním zájmu věřitele, a v případě ochrany spotřebitele tuto teorii modifikovat ochranou předprimárního zájmu spotřebitele.
Osobně mám velmi ráda texty prof. Jaromíra Sedláčka, které mne i v dnešní době vždy nadchnou svou precizností, myšlenkovou ukázněností a určitým nadhledem, který podle mého názoru v dnešní rychlé době v odborné literatuře mnohdy absentuje. Přizpůsobujeme se „novinářskému žargonu“ a opouštíme precizní právní vědu, což považuji obecně za špatný trend.
Ale abych se vrátila k výuce občanského práva na naší právnické fakultě. Jakmile se stal nový občanský zákoník právem de lege lata, resp. ještě před tím, vedli jsme výuku paralelně, tj. učili jsme jak návrh OZ, později NOZ, tak i starý občanský zákoník. V současné době již učíme především nový občanský zákoník, nicméně opět stále s kontextem na starý občanský zákoník, zejména pak judikaturu. Připravujeme učebnici nového občanského práva hmotného, kterou bychom však nechtěli uspěchat, aby to nebylo „staré občanské právo napasované na nový občanský zákoník“, proto raději v současné době preferujeme přednášky pro studenty a systematickou práci na nové učebnici.
Největších změn v rámci občanského práva doznalo právo dědické. Oproti předchozí úpravě poskytuje větší autonomii pro projev vůle při pořízení pro případ smrti. Znovu se objevily instituty, které byly občanskými zákoníky z roku 1950 a 1964 z dědického práva vypuštěny. Naproti tomu je ale současná úprava o mnoho komplikovanější. Osobně se domnívám, že mnohdy až zbytečně. Současně použitelná literatura pochází buď ještě z doby mocnářství nebo první republiky. Najdou se i v současné době studenti, kteří na nějaké téma z oblasti dědického práva píší absolventské práce? A s jakými výsledky?
Divil byste se, ale dědické právo patří mezi studenty při zpracování diplomových prací k poměrně vyhledávaným tématům a zejména komparativní studie dědického práva jsou někdy velmi zajímavé. Ano, nový občanský zákoník přinesl do dědického práva poměrně razantní změny, na druhou stranu tyto změny byly dle mého názoru nutné. Účastnila jsem se jako národní zpravodaj mezinárodního srovnávacího projektu Evropské komise „The Perspectives of Europeization of Law of Succession“ (projekt v rámci „Civil Justice Programme of the European Commission“) řešený Kozminski University in Warsaw (Polsko), Vilnius University (Lithuania) a Turiba Bisneska Austskola (Latvia), který srovnával dědické právo v některých členských státech EU a na mnoho otázek jsem odpovídala, že dle starého občanského zákoníku taková možnost není naším právním řádem připuštěna, zatímco v jiných právních řádech byla zcela běžná. Určitě nová právní úprava vyžaduje od notářského stavu vyšší míru profesionalizace a sebevzdělávání, ale to obecně k právnické profesi patří, to celoživotní sebevzdělávání se, a notářský stav je vždy splňoval a i do budoucna určitě splňovat bude.
Při přípravě nového občanského zákoníku jste byla vedoucí minitýmu pro nájem a pacht. Podařilo se Vám do něho prosadit veškeré Vaše požadavky?
Určitě se mi nepodařilo prosadit veškeré požadavky a ani jsem to neočekávala. Byla jsem vedoucí minitýmu pro část nájem a pacht, který byl námi připomínkován. Nicméně text, který jsme původně připomínkovali, se poměrně zásadním způsobem v průběhu legislativního procesu změnil, ať už to bylo zapracováním připomínek či poslaneckou kreativitou, takže současné znění občanského zákoníku je poměrně odlišné. Za nejproblematičtější modelové řešení z hlediska části nájmu a pachtu považuji systematicky nedotažený přezkum výpovědi nájmu bytu, kdy není zcela zřejmá povaha přezkumu, tj. zdali jde o určovací žalobu a o určení čeho se vlastně nájemce domáhá, neboť je poněkud nestandardní, aby se nájemce domáhal určení oprávněnosti výpovědi (srov. § 2290), neboť nájemce přece chce, aby výpověď byla neoprávněná. Dále pak považuji za nevhodné, aby jednou byla výpověď neplatná (srov. § 2286 odst. 2 OZ), zatímco v jiném případě šlo o nicotnost (srov. § 2291 odst. 3 OZ) a oboje mělo být přezkoumáváno v rámci žaloby na určení oprávněnosti, resp. neoprávněnosti výpovědi, neboť z hlediska právně teoretického není možné žalovat na určení něčeho, co není (nicotné právní jednání jednoduše není, neexistuje). Rovněž tak považuji za poměrně diskutabilní modelové řešení dědění práva nájmu bytu (srov. § 2284 OZ), byť záměr zákonodárce chápu. Nově by proto notáři měli pamatovat na to, že pokud byl zůstavitel nájemcem bytu a nedošlo k přechodu nájmu bytu, pak by mělo být rozhodnuto, kdo právo nájmu bytu zdědil.
Co se Vám naopak prosadit nepodařilo?
Možná spíše co se mi podařilo prosadit. Mám skutečně radost, že do nového občanského zákoníku byla zapracována ochrana spotřebitele, ačkoli původní návrh OZ ochranu spotřebitele neobsahoval a její úpravu považuji za celkem zdařilou. Rovněž tak považuji za úspěch, že v textaci ustanovení § 2165 odst. 1 OZ došlo k záměně slova „projeví“, což bylo v původním znění návrhu NOZ, za slovo „vyskytne“, a proto je třeba trvat na tom, že ust. § 2165 odst. 1 OZ obsahuje ustanovení o zákonné záruce za jakost, byť by tam bylo napsáno právně teoreticky, resp. jakýmsi „jinotajem“, neboť vada, která existuje při předání předmětu plnění, se později projeví, zatímco vada, která vznikne v průběhu běhu určité doby, se vyskytne.
V minulosti jste působila i jako asistentka soudce Ústavního soudu a následně jako asistentka předsedy Ústavního soudu. Co Vám tato praxe přinesla?
Obecně zastávám tezi, že akademik by neměl zůstat jen v oblasti právně teoretického bádání, ale měl by mít reálnou zkušenost s aplikací práva, neboť právo jakožto vědní disciplína je především aplikovaná věda. Máme-li učit právo takovým způsobem, abychom naše studenty naučili právně teoreticky a právně aplikačně myslet, musíme mít dle mého názoru osobní zkušenost s reálnou aplikací práva, proto jsem také působila v advokacii či jako asistentka soudce Ústavního soudu a považuji tuto praxi za důležitou oblast mého profesního růstu, která obohatila moje vnímání práva a právní vědy.
Když se vrátíme k Vašemu vedení právnické fakulty. Jistě vzpomínáte na dobu, kdy jste sama byla studentkou. Student má zpravidla jiný názor na výuku než kantor. Co Vás vedlo k tomu, že jste se sama ujala úkolu právo vyučovat?
Studovala jsem právnickou fakultu v době, kdy už jsem byla starší a právo jsem studovala proto, že mě opravdu bavilo. Jako studenti jsme uměli ocenit přednášející a seminarizující, kteří nám dokázali právní nauku přednášet zajímavě, poutavě a především aplikačně. Když jsem sama zvažovala, co budu dělat po absolvování právnické fakulty, v zásadě jsem uvažovala o advokacii nebo o akademické dráze, protože mě právo opravdu bavilo (a stále baví) a tuto svou vášeň pro právo jsem chtěla předat i dalším generacím. Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla po studiu věnovat jednomu z nejváženějších oborů práva, právu občanskému. Říkám studentům, že právo je lepší než bungee jumping, že právo je adrenalin, zejména teď po přijetí nového občanského zákoníku, a že je třeba k němu takto přistupovat. A taky jim říkám, že být právníkem není jen způsob jak vydělat mnoho peněz, ale být právníkem je především služba společnosti. Jestliže lékaři dbají o tělesné zdraví společnosti, pak právníci mají dbát o demokratické zdraví společnosti, mají dbát o to, aby ve společnosti byla dovolena jen akceptovatelná míra nespravedlnosti. Máme velkou odpovědnost, nejen jako právníci, příslušníci tohoto prestižního stavu, ale i jako akademici, kteří připravujeme mladou generaci.
Vyučuje se na Vaší fakultě též nějaký předmět o notářství?
Přímo předmět o notářství na právnické fakultě nevyučujeme, ale v rámci výuky občanského procesního práva je několik specializovaných přednášek na téma notářství, a rovněž tak je téma seminarizováno. Studentům však hlavně nabízíme právní praxi v notářství, což považuji za důležité. Je otázkou, zdali např. nenabídnout studentům povinně volitelný předmět zaměřený na výkon notářského povolání, který by mohl být vyučován např. ve spolupráci s notářskou komorou. Určitě lze o takové možnosti uvažovat.
Vážená paní docentko, přeji Vám mnoho dalších úspěchů ve Vaší činnosti a přeji Vám, aby si pod Vaším vedením Právnická fakulta Masarykovy univerzity přinejmenším udržela stejně výbornou úroveň, jakou má v současnosti.
Rovněž děkuji za rozhovor a přeji všem notářům, aby se úspěšně vypořádali s novým dědickým právem v občanském zákoníku.
JUDr. et Ing. Ondřej Klička, vedoucí redaktor Ad Notam, notář v Praze
doc. JUDr. Markéta Selucká, Ph.D. (*1971)
• Od 1. dubna 2015 děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
• Členka Acquis Group (the European Research Group on Existing EC Private Law).
• Členka the American Institute For Central European Legal Studies.
- Štítky:
- 2015