Veřejné zjišťování stavu a obsahu listiny

23. 10. 2015

Ing. Mgr. Lenka Holíková

„Dámy a pánové, prosím, posaďte se.

Setkali jsme se zde, abychom si přečetli závěť…“

Agatha Christie¹

Ustanovení § 143 a § 144 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v aktuálním znění, dále též „z. ř. s.“, zavedla do našeho právního řádu zcela nový institut. Jedná se o veřejné prohlášení právního jednání pro případ smrti, a to takového, které je v úschově u notáře a nebylo sepsáno ve formě notářského zápisu. Jeho podstatou je zjišťování stavu a obsahu pořízení pro případ smrti (závěti či dovětku, včetně tzv. privilegovaných závětí),² prohlášení o vydědění, zrušení těchto právních jednání a zrušení smlouvy o zřeknutí se dědického práva (dále též „listina“), za účasti určitých osob. „Uvedený postup se tedy netýká listin, které byly sepsány ve formě notářského zápisu, nebo které měl zůstavitel uloženy u sebe (v domě či bytě), anebo které byly uloženy v advokátní úschově nebo v úschově jiné osoby (dědice, vykonavatele závěti apod.).“³

le § 143 odst. 1 z. ř. s. o úkonu, při němž bude provedeno veřejné zjištění stavu a obsahu listiny notářem, u kterého je tato listina v úschově, soudní komisař vyrozumí osoby, kterým podle dosavadního stavu řízení svědčí zákonná dědická posloupnost nebo které již uplatnily svá práva na pozůstalost, přičemž toto vyrozumění jim zašle minimálně 15 dnů předem. Zároveň se tato informace vyvěsí na úřední desce soudu a v odůvodněných případech může být vyrozumění zveřejněno i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Ve vyrozumění soudní komisař uvede, u kterého notáře, kdy a kde bude proveden úkon o zjištění stavu a obsahu listiny, jakož i upozornění, že úkon může být proveden i v nepřítomnosti všech osob, které o něm byly vyrozuměny (§ 143 odst. 3).

Veřejné zjištění stavu a obsahu listiny se v porovnání se standardním zjištěním dle § 142 z. ř. s. liší zejména v nutnosti stanovení času, kdy se bude veřejné zjištění konat, v přítomnosti ostatních osob, vyvěšení sdělení o úkonu na úřední desce soudu, doložení přítomným osobám, že listina se nachází v obalu a nebyla dosud otevřena a v nákladech s tím vším spojených.

Veřejné prohlášení listiny může prolamovat zásadu neveřejnosti v řízení o pozůstalosti. V současnosti jsou dva názorové trendy ohledně toho, kdo může být účasten při jejím průběhu. Na jedné straně je v důvodové zprávě stanoveno, že u tohoto úkonu „může být přítomen každý, kdo o to projeví zájem“⁴ a „za tím účelem je ostatně vyrozumění vyvěšováno na úřední desku“⁵. Na straně druhé je otázkou, zda skutečně úmyslem zákonodárce mohlo být připustit účast veřejnosti při prohlášení listiny, a zda nemá „pojem veřejnost zjišťování spočívat pouze ve veřejném odehrávání uvedeného jednání za účasti osob, kterým svědčí zákonná dědická posloupnost nebo které již uplatnily svá práva na pozůstalost“⁶, přičemž smyslem vyvěšení vyrozumění o konání úkonu na úřední desce je pouze informace pro výše uvedené osoby, u nichž soudní komisař nezná kontaktní adresu, příp. vůbec není známo, o které osoby se jedná a zda vůbec existují. Lze nicméně zakončit, že pokud se bude osoba např. po přečtení vyhlášky domnívat, že by měla být v závěti uvedena a bude tuto skutečnost tvrdit soudnímu komisaři, není důvod upřít jí přítomnost při veřejném zjišťování listiny.

V souladu s § 144 z. ř. s. při zjištění stavu a obsahu listiny notář vždy doloží, že listina se nachází v obalu, kterým byla opatřena při jejím převzetí do úschovy, a přečte její text. Tento úkon se má v souladu s § 144 odst. 2 z. ř. s. učinit, i pokud se k němu nedostaví žádná osoba. Dále notář v protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny uvede stanoviska, která o stavu a obsahu listiny uvedly přítomné osoby, pokud o to požádají (§ 144 odst. 3 z. ř. s.).

Účelem veřejného zjišťování stavu listin je dle důvodové zprávy k z. ř. s. „význam této listiny pro osoby uplatňující právo na pozůstalost a skutečnost, že vyjadřuje vůli fyzické osoby, která již nežije.“⁷ „Veřejné zjišťování má přispět k ochraně práv a právní jistotě“⁸ a „smyslem veřejnosti je patrně prezentace poslední vůle zůstavitele pozůstalým (a to nejen dědicům), kdy poslední vůle běžně obsahuje i ustanovení z hlediska práva irelevantní, kterým se zůstavitel obrací na své pozůstalé (loučí se s nimi, uděluje jim dobré rady a podobně).“⁹ Veřejné prohlášení listiny bylo tvůrcem zákona zdůvodňováno mimo jiné možností zapsání okamžité reakce účastníků prohlašování.¹⁰ Dále je zmiňováno jako prostředek ochrany notáře před případným nařčením, že ve spřažení s některým z dědiců po smrti zůstavitele manipuloval s listinou.¹¹ Též byla navrhována veřejná publikace i listin sepsaných ve formě notářského zápisu.¹²

Inspirační zdroj pro tuto úpravu v důvodové zprávě citován není. Veřejné prohlášení se více či méně podobá čtení závětí známé z filmů a knih z anglo-amerického prostředí.

Dědické právo v Anglii

V Anglii je zanechání závěti¹³ poměrně časté a má ji sepsáno okolo 30 % populace ve Velké Británii.¹⁴ Hlavním důvodem častého sepisování závětí je zejména finanční náročnost zákonné dědické posloupnosti (při závěti je možné snížit náklady na dědickou daň, která může ve Velké Británii dosahovat až 40 %, pokud hodnota pozůstalosti převyšuje 325.000£)¹⁵, dále řízení se závětí bývá kratší a méně problematické¹⁶. Podmínkou platnosti závěti kromě skutečné vůle na straně zůstavitele je dle čl. 9 zákona o závětech (Wills Act z roku 1837 ve znění novel, dále též „WA“) písemná forma, současná přítomnost min. dvou svědků a jejich podpisy a podpis pořizovatele/pořizovatelky (testator/testatrix) nebo podpis jiné osoby na pořizovatelův pokyn a v jeho přítomnosti. Věk pořizovatele musí být minimálně 18 let (čl. 7 WA). Zajímavostí je např. skutečnost, že závěť se ruší uzavřením sňatku pořizovatele, pokud závěť nebyla koncipována ve vztahu k budoucímu sňatku (čl. 18 WA). Rozvod nebo prohlášení sňatku za neplatné mají stejný efekt jako smrt manžela (čl. 18A WA). V závěti bývá většinou i povolání vykonavatele závěti (executor). Kromě závěti nezná anglické právo žádné jiné pořízení pro případ smrti, je nicméně možné učinit darování pro případ smrti.

V anglickém právu se nenabývá pozůstalost smrtí zůstavitele, po jeho smrti přechází na tzv. personal representative (osobní reprezentant, jedná se o osobu, která představuje osobnost zůstavitele), kterým může být buď v závěti určený vykonavatel závěti (executor) nebo pozůstalostním soudem určený správce pozůstalosti (administrator)¹⁷. Ke správě pozůstalosti potřebuje personal representative soudní zmocnění, které se vydává ve formě tzv. probate (soudní potvrzení závěti) u vykonavatele závěti, nebo tzv. letters of administration u správce pozůstalosti. Podstatou řízení o vydání tzv. probate u pozůstalostního soudu (probate court¹⁸) je prokázání pravosti a platnosti závěti, která je následně soudem potvrzena. Personal representative poté má zejména za povinnost zjistit rozsah pozůstalosti, vyrovnat dluhy zůstavitele a zbytek rozdělit mezi závětní nebo zákonné dědice (beneficiries).

Rešerší nebylo zjištěno žádné ustanovení, které by stanovilo povinnost ústního přednesu závěti. K situaci, kdy se sejde nejbližší rodina, svědkové závěti a osoby, které se domnívají, že jsou dědicové ze závěti a závěť čte většinou advokát nebo vykonavatel závěti (executor), „ve skutečnosti téměř nikdy nedochází. Právník nebo tzv. executor jednoduše rozešle kopii závěti a doprovodný dopis s vysvětlením situace v závěti uvedeným dědicům.“¹⁹

„V rozporu s obecným přesvědčením nedochází k slavnostnímu «čtení závěti» během řízení o vydání tzv. probate ani ve Spojených státech amerických a většina příbuzných ani nikdy originál závěti neuvidí.“²⁰ „Mýtus čtení závěti může mít základ v dávné historii, kdy advokáti zřejmě měli zvyk sezvat rodinu zůstavitele do své kanceláře a přečíst závěť, protože mnozí lidé nebyli gramotní a nemohli si proto závěť sami přečíst.“²¹ „V současnosti není zřejmě v žádném státě USA stanovena povinnost ústního přednesu závěti.“²²

Praxe veřejného zjišťování stavu a obsahu listin

V praxi má institut veřejného prohlašování listin zejména finanční a časové dopady. V řízení o pozůstalosti se do hotových výdajů v souladu s § 15 odst. 2 vyhlášky č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), dále jen „notářský tarif“, promítne za veřejné prohlášení provedené soudním komisařem jeho odměna ve výši 500 Kč bez DPH a u provedení jiným notářem odměna ve výši 1500Kč bez DPH, a též náklady na poštovné. Celková suma se může výrazně navýšit, pokud je nutné takto prohlašovat vícero právních jednání pro případ smrti. V případě, že je listina v úschově u jiného notáře než soudního komisaře, mohou též vzniknout náklady na cestovné.

Z časového hlediska dojde k prohlášení právního jednání pro případ smrti, které je v úschově u notáře, výrazně později oproti listinám sepsaným ve formě notářského zápisu, které většinou bývají prohlášené již před sepisováním protokolu o předběžném šetření, a též oproti soukromým listinám neuložených u notáře, jež bývají prohlášeny během předběžného šetření, kdy jsou nejčastěji předloženy některým z účastníků. Je totiž nutné nejdříve zjistit okruh v úvahu přicházejících zákonných dědiců a dále vyvěsit vyhlášku na úřední desku okresního soudu, přičemž minimální lhůta je 15 dnů před jednáním o prohlášení dané listiny. Je též nutné v součinnosti s notářem, který má listinu v úschově, pokud sám není soudním komisařem, domluvit termín daného jednání.

Institut sám o sobě snížil atraktivitu notářské úschovy právních jednání pro případ smrti dle § 83 zákona č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v aktuálním znění. Přestože notářská úschova takové listiny stojí dle položky I odst. 1 notářského tarifu 800 Kč bez DPH, vidina budoucích možných nákladů na zjištění jejího obsahu a stavu a zejména samotná možná přítomnost nevyžádaných osob při jejím prohlašování vede pořizovatele při výběru notářských služeb k upřednostnění zanechání právního jednání pro případ smrti ve formě notářského zápisu. Odměna notáře za sepsání notářského zápisu o závěti, dovětku nebo o prohlášení o vydědění, což jsou i nejčastější listiny ukládané do notářské úschovy, je dle položky D notářského tarifu 1500 Kč bez DPH.

Je otázkou, jak moc kladně byl nový institut přijat samotnými účastníky pozůstalostního řízení. Čtení závěti může zbytečně vyvolávat emoce (např. při vydědění). Práva účastníků, jako např. uvedení jejich stanovisek ke stavu a obsahu závěti, by přitom zůstala zachována, i pokud by jim byla zaslána pouze kopie listiny poštou. Účastníci bývají překvapeni množstvím jednání, která nevedou přímo k ukončení řízení. Též bývají zmateni, pokud prohlášení činí jiný notář než pověřený soudní komisař.

Ochrana notáře, kterému byla svěřena pravomoc sepisovat notářské zápisy a považuje se za důvěryhodnou osobu, je možná nadbytečná.

Celkově lze říci, že přestože úmysl zákonodárce byl dobře míněný, je otázkou, zda institut veřejného prohlašování listiny není nadbytečný a zbytečně nad nutnou míru nemate účastníky a nenutí je nést zbytečné náklady. Řízení o pozůstalosti už samo ze své podstaty by mělo být ukončeno v co možná nejkratší době, a to zejména z důvodu možných narůstajících závazků, které mohou u určitého typu majetku v pozůstalosti vznikat (poplatky za služby spojené s nájmem bytu atd.). Řada dědiců též často chce určitý majetek z pozůstalosti co nejdřív prodat. Je proto vhodné se vyvarovat čehokoliv, co prodlouží dobu řízení. n

1 Agatha Christie‘s Poirot: Season 5, Episode 4. The Case of the Missing Will. Bruce, J. TV Series, 1993.

2 Podle § 1543 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

3 Svoboda, J., Klička, O.: Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 220 s.

4 Důvodová zpráva k zákonu o zvláštních řízeních soudních, s 48.

5 Lavický, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 315; stejný názor dále též viz Wipplingerová, M., Zahradníková, R., Spurná, K. Zvláštní řízení soudní. 2. opravené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015.

6 Svoboda, J., Klička, O.: Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 221 s.

7 Důvodová zpráva k zákonu o zvláštních řízeních soudních, s. 48.

8 Wipplingerová, M., Zahradníková, R., Spurná, K. Zvláštní řízení soudní. 2. opravené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015.

9 Lavický, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 316.

10 Drápal, L. Školení Dědické právo, Kroměříž, 15. – 17. 6. 2015.

11 Drápal, L. Školení Dědické právo, Praha, 2. – 3. 12. 2013.

12 Tamtéž.

13 V anglickém prostředí se pro závěť vžil název Last Will and Testament, přičemž slovo will původně znamenalo pořízení pro případ smrti zahrnující pouze nemovitosti (real property), zatímco testament bylo pořízení týkající se veškerého ostatního majetku (personal property). V průběhu času se nicméně význam těchto slov vytratil a nyní se používají jako synonyma.

14 Murray-West, R. Why you should write a will. The Telegraph. Dostupné [online] dne 9. 10. 2015 na: http://www.telegraph.co.uk/finance/personalfinance/money-saving-tips/8846102/Why-you-should-write-a-will.html

15 Pokud např. bude v závěti uvedena manželka, více viz Wills and estate planning. Age UK. Dostupné [online] dne 9. 10. 2015 na: http://www.ageuk.org.uk/Documents/EN-GB/Information-guides/AgeUKIG31_wills_and_estate_planning_inf.pdf?epslanguage=en-GB?dtrk=true.

16 Top reasons to make a will. unbiased.co.uk. Dostupné [online] dne 9. 10. 2015 na: https://www.unbiased.co.uk/top-reasons-to-make-a-will.

17 Ferid, M., Firsching, K., Dörner H., Hausmann, R.: Internationales Erbrecht. C. H. Beck, 2013. Großbritannien, 87 s.

18 V řízení o pozůstalosti je příslušný buď tzv. Principal Registry of the Family Division londýnského High Court nebo některý lokální tzv. district probate registry.

19 Eichelkraut, Ch. How is last will and testament legally read? eHow Dostupné [online] dne 6. 10. 2015 na http://www.ehow.co.uk/about_6366487_last-testament-legally-read_.html.

20 Ferland, C. Probate Process & Formal Reading of a Will. legalzoom. Dostupné [online] dne 8. 10. 2015 na http://info.legalzoom.com/probate-process-formal-reading-will-4673.html.

21 Garber, J. What Happens at the Reading of a Will? aboutmoney. Dostupné [online] dne 8. 10. 2015 na http://wills.about.com/od/estateplanning101/qt/What-Happens-At-The-Reading-Of-A-Will.htm.

22 Tamtéž.

Štítky:
2015

Zpět