Zákon o ochraně osobních údajů a předpisy související. Komentář

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

Právo na soukromí patří k institutům, jejichž moderní dějiny sahají do poloviny 19. století. Od doby, kdy byl v r. 1849 vydán rozsudek ve věci Prince Albert v. Strange, prošla společnost výraznými změnami směrem ke společnosti informační.

Za uvedené situace, kdy se téma stalo vysoce aktuálním, lze přivítat anotovaný komentář k zákonu o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., a to ke znění platnému k 31. 12. 2014. Autor publikace Daniel Novák je asistentem soudce Ústavního soudu, na poli ochrany soukromí pravidelně publikuje, v r. 2011 obhájil na Právnické fakultě MU disertační práci Problémy ochrany soukromí a osobních údajů v právu Evropské unie.

O tom, že Novákův komentář je velmi precizní, si lze učinit prima vista obrázek již z toho, že 48 platným paragrafům komentovaného zákona je věnováno 390 stran textu publikace. Zbytek knihy je podělen mezi zasvěcený úvod, rekapitulující vývoj práva na soukromí a vědecké názory relevantních autorů, a mezi především komentované výňatky ze souvisejících právních předpisů.

Komentář k jednotlivým ustanovením je – jak již bylo naznačeno – velmi podrobný a v nejednom případě se ve skutečnosti jedná o samostatnou vědeckou studii. Autor nezapře své působiště tím, že se brilantně pohybuje v terénu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, obdobně však pracuje i s rozhodnutími Evropského soudního dvora a Soudu prvé instance na jedné a s judikaturou Nejvyššího správního soudu a soudů správního soudnictví na druhé straně. Daniel Novák dále pracuje s judikaturou národních soudů, především Spolkového ústavního soudu SRN, v domácí správní linii pak dokonale podává přehled stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nechybějí ani stanoviska Pracovní skupiny pro ochranu jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů (Article 29 Working Party).

Mezi předpisy, které autor vzal v úvahu, je mimo jiné i notářský řád, citováno je i čtvrté vydání komentáře k notářskému řádu.1 Škoda jen, že v rejstříku není „notář“ zařazen.

Čtenáře z okruhu příslušníků stavovských profesí zaujme zajisté komentář k § 15 citovaného zákona, který upravuje povinnost mlčenlivosti. Autor zde mimo jiné upozorňuje na to, že pojem mlčenlivosti není v zákoně o ochraně osobních údajů definován, podle něj „předmětná kategorie je nicméně srozumitelná intuitivně“, pročež odkazuje právě na výklad o povinnosti mlčenlivosti notáře v citovaném komentáři k notářskému řádu. Mezi praktickými příklady pak je upozorněno na rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů sp. zn. SPR-3920/10, týkající se přestupku zaměstnankyně advokátní kanceláře, která „měla a mohla vědět, že pokud do kontejneru, byť neúmyslně, vyhodí listiny obsahující osobní údaje, může dojít k jejich nalezení neoprávněnou osobou a k jejímu seznámení se s osobními údaji“.

Z komentované judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že činnost advokátů i soudních exekutorů není vyloučena z působnosti zákona o ochraně osobních údajů. Za dané situace je třeba, aby tomuto právnímu předpisu věnovali pozornost i notáři, o nichž zatím judikováno nebylo.

Komentář lze doporučit též do notářské knihovny, autora je třeba pochválit za nestrannost při výkladu jednotlivých zákonných ustanovení.

 

1  Srov. Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka, K., Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010.

Zpět