Cadillac

JUDr. Martin Šešina, emeritní notář

 

Motto: Čím je stát zkaženější, tím více má zákonů.

 

Auto se dá poskládat z pravých dílů tak, jak bylo konstruktéry navrženo. Dá se ale také postavit tak, jak o tom zpívá zpěvák a karikaturista Jan Vyčítal v písničce, kde si dělník, pracující v továrně na automobily, postavil krásný zlatý Cadillac. Postupně kradl jednotlivé díly a sestavoval z nich své auto. Jelikož mu to ale trvalo dlouhou dobu a továrna během ní měnila typy aut a tím i jejich součástky a celé díly, jeho auto nakonec vypadalo prapodivně, když bylo sestaveno z dílů vyrobených v jednotlivých letech, z nichž každý patřil do jiného typu vozu.

 

Ono sestavování celku z různých komponentů nemusí vždy dopadnout dobře. Viz třeba anekdotu o té paní v Rusku, která pracovala v továrně na šicí stroje. Když šla do důchodu, ptal se jí ředitel, co by si přála jako dárek na rozloučenou. Řekla, že si přeje šicí stroj. Ředitel se podivil a dotázal se „to jste si za celou dobu práce u nás šicí stroj z továrny nedonesla domů po jednotlivých součástkách tak, jako ostatní dělnice?“ Babička řekla – „odnesla, sestavila, ale vždycky mi z toho vyšel kulomet.“

 

S takovým sestavováním konečného produktu z různých částí mohou být potíže, nejen co se týče konečného vzhledu. Nějaká součástka je přeci jen cizí, takzvaně „nepasuje“, musí se zabrousit, ohnout, převrtat otvory, dát jiné šrouby. Zkrátka bude třeba mnohé improvizace, než se dílo sestaví a přivede do provozuschopného stavu. Nakonec se to podaří a i s autem sestaveným jako onen Cadillac se dá jezdit. Některým se auto líbí, vždyť má krásný zlatý lak, většině se ale nelíbí, někteří se mu smějí, jiní nadávají, jak taková nestvůra může vůbec jezdit na veřejnosti. Ale kára jede, musí, jiná už není k dispozici a bez ní si nelze život představit.

 

I náš nový občanský zákoník je sestaven podobně jako onen Cadillac. Byla do něj vtělena ustanovení z Obecného zákoníku občanského z r. 1811, z osnovy čsl. občanského zákoníku z r. 1937, z římského práva (lex Falcidia), ze současných občanských zákoníků Quebecu, Francie, Německa, SRN, Švýcarska a nevím ani odkud ještě. Také bylo použito trosek ze stávajícího občanského zákoníku, platného u nás do konce roku 2013. To opravdu Cadillac nebyl, ale v závěru jeho životnosti došlo k repasi (být to u auta, řekli bychom, že byl vybroušený motor) a jezdil pak celkem slušně. Trochu mi nyní při myšlenkách na nový občanský zákoník zaznívá v uších závěr písničky z večerníčků o Machovi a Šebestové, kde se zpívá „to je pěkná směsice“. Také to zavání Mičurinem s jeho pokusy s křížením všeho možného. Z toho pak vyjdou některé obzvláště vydařené kousky, jako třeba v dědickém právu křížení ležící pozůstalosti s principem nabytí dědictví dnem smrti zůstavitele.

 

Tvůrce zákoníku nám chtěl dát něco skvělého, co nás vymrští do výšin mezi právní státy světa nejvyšší úrovně, ale ono se zatím ukazuje, že nám z toho vyšlo ..... víme vůbec co ?

 

Při tvorbě nového automobilu pracují celé kolektivy odborníků na postavení nového motoru, na tvarování sedaček, na konstrukci podvozku, elektroniku, aerodynamiku, v neposlední řadě i na design celého vozu. Nikdo si ani neumí představit, že by celý vůz navrhoval jediný člověk. Tento tým spolu musí také, a to je hlavní, spolupracovat. V neposlední řadě je třeba mít na paměti i to, že žádný nový vůz není zcela nový, nýbrž vychází ze základní konstrukce vozu předcházejícího a přebírá to dobré, v čem se osvědčil. A tak si říkám, jestli by něco podobného nemělo platit i při navrhování každého nového zákona.

 

Zpět